Východiska: Kardiovaskulární onemocnění představují nejčastější neonkologickou příčinu úmrtí u pacientů po radioterapii (RT) v oblasti hrudníku. Onemocnění srdce indukované zářením (radiation-induced heart disease – RIHD) se může manifestovat mnoha heterogenními klinickými jednotkami. Vliv RT na převodní systém srdeční však začíná být více diskutován až v poslední době. Arytmogenní toxicita, tj. převodní poruchy a arytmie, tvoří významnou část spektra nežádoucích účinků na srdci. Převodní systém srdeční není jako rizikový (kritický) orgán (organ at risk – OaR) rutinně sledován. Jeho specifická histologická povaha a funkce naznačují jeho odlišnou citlivost a odpověď na záření. Srdce je vysoce heterogenní orgán a obvykle sledovaná dávka na celé srdce není tak výstižná v charakterizování rizika zvýšené arytmogenní toxicity RT. Srdeční substruktury (vč. převodního systému) se jeví jako další OaR, u kterých je nutné sledovat dávkovou distribuci. Materiál a metody: Pro systematický výběr studií jsme využili databázi PubMed s klíčovými slovy odvozenými z analýzy existující literatury. Vyhledávání bylo omezeno na publikace v anglickém jazyce. Kritéria výběru zahrnovala relevantnost k tématu a kvalitu metodologie. Cíl: V článku shrnujeme vliv RT na převodní systém srdeční. Závěr: Kardiotoxicita jako nežádoucí účinek RT významně ovlivňuje morbiditu a mortalitu. Srdce je heterogenní, co se týče radiosenzitivity. Určité srdeční subregiony v dávkové distribuci vykazují vyšší korelaci s horším celkovým přežitím než rutinně sledované dávky na srdce jako celek, a od nich odvozené parametry (objem ozářený dávkou 5, resp. 30 Gy – V5, V30). Jako nejradiosenzitivnější subregiony se jeví oblasti srdeční baze, tj. i oblast začátku převodního systému. Vyšší dávky na převodní systém, zejména sinoatriální (SA) uzel, jsou asociovány s vyšší incidencí širokého spektra arytmií a s horším celkovým přežitím. Dávkové limity (střední dávka Dmean a maximální dávka Dmax) na převodní systém nicméně nebyly doposud stanoveny. Existují dozimetrické studie stanovující hraniční dávky na SA uzel, při jejichž překročení signifikantně roste mortalita a výskyt arytmií.

Background: Cardiovascular diseases represent the most common non-oncologic cause of death in patients following radiotherapy (RT) in the thoracic region. Radiation-induced heart disease (RIHD) can manifest as various heterogeneous clinical entities. However, the influence of RT on the cardiac conduction system has only recently gained more attention. Arrhythmogenic toxicity, i.e., conduction disorders and arrhythmias, constitutes a significant part of these adverse effects. The cardiac conduction system is not routinely monitored as an organ at risk (OaR). Its specific histological nature and function suggest different sensitivity and response to radiation. The heart is a highly heterogeneous organ, and the routinely monitored dose to the whole heart may not adequately characterize the risk of increased arrhythmogenic toxicity from RT. Cardiac structures, including the conduction system, appear to be additional OaRs for which dose distribution should be monitored. Material and methods: For the systematic selection of studies, we utilized the PubMed database with keywords derived from the analysis of existing literature. The search was limited to English-language publications, and the selection criteria included relevance to the topic and the quality of methodology. Purpose: This article summarizes the impact of RT on the cardiac conduction system. Conclusion: Radiotherapy-induced cardiotoxicity significantly affects morbidity and mortality. The heart exhibits heterogeneity in terms of radiosensitivity. Certain cardiac subregions in the dose distribution show a higher correlation with poorer overall survival than routinely monitored doses to the whole heart and derived parameters (the volumes irradiated with the doses of 5 or 30 Gy – V5 or V30, respectively). The most radiosensitive subregions appear to be the base of the heart, including the beginning of the conduction system. Higher doses to the conduction system, especially the sinoatrial (SA) node, are associated with a higher incidence of a wide range of arrhythmias and poorer overall survival. However, dose limits (Dmean and Dmax) for the conduction system have not yet been established. Dosimetric studies have identified cutoff doses to the SA node, exceeding which there is a significant increase in mortality and the occurrence of arrhythmias.

• MeSH
• dávka záření MeSH
• kardiotoxicita klasifikace   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• převodní systém srdeční * anatomie a histologie   patofyziologie   účinky záření   MeSH
• radioterapie * metody   škodlivé účinky   MeSH
• rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
• srdce anatomie a histologie   patofyziologie   účinky záření   MeSH
• srdeční arytmie etiologie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

PURPOSE: We evaluated the correlation between pulmonary venous (PV) anatomy and acute and long-term success of PV isolation (PVI) with two balloon-based ablation catheter techniques. METHODS: One hundred consecutive patients were analyzed in two equal groups treated with either the second-generation cryoballoon (CRYO) catheter or the visually guided laser ablation (VGLA) catheter. All patients underwent multi-detector computed tomography (CT) imaging. The primary and secondary efficacy endpoints were the procedural achievement of proven electrical isolation of all veins and freedom from atrial fibrillation (AF) within a 1-year follow-up period, respectively. RESULTS: Variant PV anatomy was observed in 32% of patients in the CRYO group and in 40% of patients in the VGLA group. All PVs were targeted with either the CRYO catheter (n = 199) or the VGLA catheter (n = 206). One hundred ninety-three of 199 PVs (97%) were successfully isolated in the CRYO group and 194 of 206 PVs (94%) in the VGLA group (p = 0.83). Over a 12-month follow-up, AF recurrence was documented in 11/45 (24%) and 7/43 (16%) patients in the CRYO and the VGLA groups, respectively (p = 0.21). In the CRYO group, a larger left inferior PV size was associated with worse long-term outcome (p = 0.001). In the VGLA group, a larger left superior PV size (p = 0.003) and more oval right inferior PV were associated with worse acute success (p = 0.038). There was no absolute cutoff between PV anatomy and clinical success. CONCLUSIONS: The variability of PV anatomy did not significantly compromise acute success of PVI or patient outcomes.

• MeSH
• analýza selhání vybavení MeSH
• design vybavení MeSH
• fibrilace síní radiografie   chirurgie   ultrasonografie   MeSH
• kryochirurgie přístrojové vybavení   MeSH
• laserová terapie přístrojové vybavení   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• převodní systém srdeční účinky záření   chirurgie   ultrasonografie   MeSH
• srdeční katétry * MeSH
• venae pulmonales radiografie   chirurgie   ultrasonografie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky kontrolované MeSH
• srovnávací studie MeSH