V současné době neexistuje kauzální léčba, která by zabránila vzniku nebo zhoršování diabetické neuropatie. Přesto máme k dispozici řadu léků, které nepříjemné symptomy zmírňují. Cílem naší klinické studie bylo porovnat krátkodobý a dlouhodobý účinek Cerebrolysinu oproti placebu v léčbě bolestivé diabetické neuropatie na subjektivní a objektivní parametry periferní diabetické neuropatie. Soubor nemocných a metody: do prospektivní, longitudinální, dvojitě slepé, placebem-kontrolované překřížené studie bylo zařazeno 18 diabetiků 1. a 2. typu. Nemocní byli randomizováni do 2 skupin. Skupina A (10 diabetiků) zahajovala studii s infuzemi Cerebrolysinu (C) (20 ml v 500 ml fyziologického roztoku, 10 dní), po 3 měsících se dostavili k infuzím placeba (P) (500 ml fyziologického roztoku, 10 dní). Skupina B (8 diabetiků) měla pořadí infuzí obrácené. Sledovali jsme následující parametry: pro hodnocení stupně bolesti VAS (visual analogue scale 0-10) na začátku a konci obou infuzí, po 1 a po 3 měsících od skončení infuzí. Pro objektivizaci neurologického postižení: NDS (neurological disability score) a EMG před a po 3 měsících, biothesiometr a monofilamenta před a po infuzích. Kompenzace diabetů byla hodnocena pomocí glykosylovaného hemoglobinu. Malondialdehyd (MDA) a Gluthation (GSH), jako ukazatele oxidačního stresu, byly stanovovány před, po 5 a 10 infuzích. Statistická analýza: medián ± SD (směrodatná odchylka), T-tej ;est, Mann-Whitney U test a analýza rozptylu. Výsledky: Obě P před/po: 5,25±2,0/3,28±l,50). Stupeň redukce byl srovnatelný. Srovnatelný byl i účinek na VAS po 1 a po 3 měsících po infuzích (C 3,97±1,74/4,50±1,84; P: 3,31±1,42/3,92±1,72). V případě léčby C došlo k signifikantnímu poklesu MDA po léčbě (před 2,89±0,29, po 2,50±0,57) (p=0,03). Ve skupině A i B nebyly přítomny signifikantní rozdíly v hodnotě glykosylovaného hemoglobinu. I ostatní sledované parametry neprokazovaly žádné statistické změny mezi Cerebrolysinem a placebem. Závěr: Nebyl nalezen statistický rozdíl v krátkodobém ani dlouhodobém působení Cerebrolysinu oproti placebu. Oba léky (C i P) pozitivně ovlivnily bolest u diabetické neuropatie. Účinek obou léků klesal s časem. Cerebrolysin měl pozitivní účinek na pokles MDA po 10 dnech infuze. Léčba C byla dobře tolerována, nebyly přítomny vedlejší účinky léčby.

Although there is no causal treatment that can prevent or reverse diabetic neuropathy, we have available many drugs that alleviate the unpleasant symptoms. The goal of our study was to compare the short- and long-term effect of Cerebrolysin and placebo in the treatment of painful diabetic neuropathy. Patients and Methods: Eighteen patients with diabetes of type I and II were randomised into 2 groups for a prospective, longitudinal, placebo-controlled cross-over study. Group A (10 patients) started with 10 days of Cerebrolysin (C) infusions (20 ml of drug in 500 ml of saline for 10 days), after 3 months, they came back for placebo (P) infusions (500 ml of sahne for 10 days). Group B (8 patients^ had the opposite schedule. We investigated the following parameters: For pain evaluation, the VAS (visual analog scale, 1-10) at the beginning and end of both infusion series, and at 1 and 3 months after end of therapy. For objective assessment of clinical impairment, the NDS (neurological disability score) and EMG at the beginning of both infusion series and 3 months later, biothesiometer and monofilaments at the beginning and the end of both infusion series. Diabetes control was evaluated with glycosylated haemoglobin. Malondialdehyde (MDA) and elutathion (GSH), indicators of oxidative stress, were evaluated at the beginning, and after 5 and 10 infusions. Statistical analysis: median ± SD (standard deviation), T-test, Mann-Whitney U test and analysis of variance. Results: Both medications, C and P, significantly reduced the severity of pain by the VAS (p <0.05, C before/after 5.50 ± 1.35/4.0 ± 1.24, P before/after 5.25 + 2.0/3.28 ± 1.50). The degree of pain reduction was comparable. Comparable was also the effect on VAS at 1 or 3 months after medication (C: 3.97 ± 1.74/4.50 ± 1.84; P: 3.31 ± 1.42/3.92 ± 1.72). In the case of C medication, a significant decrease in MDA occurred after treatment (before, 2.89 ± 0.29, after 2.50 ± 0.57, p = 0.03). There was no significant inter-group difference (A vs. B) in the value of glycosylated haemoglobin. The other parameters likewise showed no significant differences between Cerebrolysin and placebo. Conclusion: The study did not detect any significant difference in short- or long-term treatment with Cerebrolysin when compared to placebo in the management of neuropathic pain. Both medications, Cerebrolysin and placebo, positively infiuenced the severity of pain in diabetic neuropathy, the effect of both decreased with time. Cerebrolysin had a positive effect on MDA decrease after 10 days of infusions. The treatment with C was well tolerated, no adverse effects were noted.

• Klíčová slova
• CEREBROLYSIN,
• MeSH
• bolest farmakoterapie   MeSH
• diabetické neuropatie farmakoterapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• intravenózní infuze MeSH
• lidé MeSH
• longitudinální studie MeSH
• lysin aplikace a dávkování   MeSH
• periferní nervový systém patologie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Experiments were performed in C57BL/6J male mice to determine the effects of acetylcholinesterase (AChE) inhibitor pyridostigmine bromide (PB) and stress on cardiovascular function, structure, and apoptosis. Mice were studied for seven days under the following conditions: Controls (osmotic minipump with saline), PB (10 mg/kg/day, minipumps), shaker stress (45 stressors/day, minipump with saline) and PB+Stress combination. AChE activity was significantly reduced in all PB-treated mice. PB caused no changes in 24-h mean arterial pressure (MAP) or heart rate (HR). Stress increased 24-h MAP on day 1 and 24-h HR on day 7 in both Stress and PB+Stress groups. A significant reduction in the aortic wall thickness/diameter ratio (P <0.05 vs. control) and slightly reduced relative heart weight were observed in the PB group. These effects were blunted by simultaneous stress exposure. Immunochemistry was used to stain for Bax and Bcl-2 (apoptosis markers). There was a four-fold increase in Bax/Bcl-2 ratio in the heart of PB and PB+Stress treated mice while an attenuation was observed in aortic endothelium. Results suggest that a relatively short-term continuous PB exposure may have adverse effects on the heart and blood vessels, independently of changes in MAP and HR.

• MeSH
• acetylcholinesterasa krev   metabolismus   MeSH
• aorta účinky léků   patologie   patofyziologie   MeSH
• apoptóza MeSH
• cholinesterasové inhibitory aplikace a dávkování   toxicita   MeSH
• fyziologický stres patologie   patofyziologie   MeSH
• kardiovaskulární systém účinky léků   patofyziologie   MeSH
• kortikosteron krev   MeSH
• krevní tlak účinky léků   MeSH
• myokard patologie   MeSH
• myši inbrední C57BL MeSH
• myši MeSH
• pyridostigmin-bromid aplikace a dávkování   toxicita   MeSH
• srdce účinky léků   patofyziologie   MeSH
• srdeční frekvence účinky léků   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• mužské pohlaví MeSH
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, U.S. Gov't, Non-P.H.S. MeSH

The aim of the study was to evaluate short-term heart rate variability (HRV) as an index of cardiac autonomic control in rats with lipopolysaccharide (LPS)-induced endotoxemia. Animals were injected intraperitoneally with LPS (100 microg/kg b.w.) and control group with an equivalent volume of saline. ECG recordings were done before (base) and 60, 120, 180, 240 and 300 min after LPS or saline administration. HRV magnitude was quantified by time and frequency-domain analysis (mean RR interval, SDRR, RMSSD, spectral powers in low (LF) and high frequency (HF) bands. Heart tissue homogenates and plasma were analyzed to determine interleukin 6 (IL-6), tumor necrosis factor alpha (TNF-alpha) and oxidative stress level (TBARS). Administration of lipopolysaccharide was followed by continuous rise in colonic body temperature compared to saline-treated controls. Endotoxemia in rats was accompanied by significant decrease in HRV spectral activity in high-frequency range at maximal body temperature (logHFpower: 1.2+/-0.5 vs. 1.9+/-0.6 ms(2), P<0.01). Increased IL-6 was found in heart tissue homogenates of LPS rats (8.0+/-0.6 vs. 26.4+/-4.8 pg/ml, (P<0.05). In conclusions, reduced HRV in HF band may indicate a decreased parasympathetic activity in LPS-induced endotoxemia as basic characteristics of altered cardiac control during response to endotoxemia.

• MeSH
• autonomní nervový systém patofyziologie   MeSH
• bradykardie chemicky indukované   patofyziologie   MeSH
• časové faktory MeSH
• endotoxemie krev   chemicky indukované   patofyziologie   MeSH
• interleukin-6 krev   MeSH
• lipopolysacharidy * MeSH
• malondialdehyd krev   MeSH
• mediátory zánětu krev   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• myokard metabolismus   MeSH
• oxidační stres MeSH
• potkani Wistar MeSH
• srdce inervace   MeSH
• srdeční frekvence * MeSH
• termoregulace MeSH
• TNF-alfa krev   MeSH
• zánět krev   chemicky indukované   patofyziologie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• mužské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

We investigated the impact of the deletions of genes from the final steps in the biosynthesis of ergosterol (ERG6, ERG2, ERG3, ERG5, ERG4) on the physiological function of the Saccharomyces cerevisiae plasma membrane by a combination of biological tests and the diS-C3(3) fluorescence assay. Most of the erg mutants were more sensitive than the wild type to salt stress or cationic drugs, their susceptibilities were proportional to the hyperpolarization of their plasma membranes. The different sterol composition of the plasma membrane played an important role in the short-term and long-term processes that accompanied the exposure of erg strains to a hyperosmotic stress (effect on cell size, pH homeostasis and survival of yeasts), as well as in the resistance of cells to antifungal drugs. The pleiotropic drug-sensitive phenotypes of erg strains were, to a large extent, a result of the reduced efficiency of the Pdr5 efflux pump, which was shown to be more sensitive to the sterol content of the plasma membrane than Snq2p. In summary, the erg4Δ and erg6Δ mutants exhibited the most compromised phenotypes. As Erg6p is not involved in the cholesterol biosynthetic pathway, it may become a target for a new generation of antifungal drugs.

• MeSH
• ABC transportéry genetika   metabolismus   MeSH
• antifungální látky farmakologie   MeSH
• biosyntetické dráhy genetika   MeSH
• buněčná membrána chemie   fyziologie   MeSH
• ergosterol biosyntéza   chemie   MeSH
• flukonazol farmakologie   MeSH
• fluorescenční mikroskopie MeSH
• koncentrace vodíkových iontů MeSH
• membránové potenciály fyziologie   MeSH
• methyltransferasy genetika   metabolismus   MeSH
• mnohočetná fungální léková rezistence účinky léků   genetika   fyziologie   MeSH
• molekulární struktura MeSH
• mutace MeSH
• Saccharomyces cerevisiae - proteiny genetika   metabolismus   MeSH
• Saccharomyces cerevisiae chemie   genetika   fyziologie   MeSH
• tolerance k soli genetika   fyziologie   MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• Klíčová slova
• prostředí životní, znečištění, polychlorované bifenyly, terfenyly, PCB, sloučeniny, účinky nepříznivé, toxicita, bifenyly polychlorované - prostředí životní - člověk - ohrožení - modelování - materiály, trifenyly polychlorované - člověk - prostředí životní - rizika zdravotní - materiály WHO,

• Konspekt
• Chemie. Mineralogické vědy
• NLK Obory
• chemie, klinická chemie
• toxikologie
• environmentální vědy
• environmentální vědy
• NLK Publikační typ
• publikace WHO