The article is about a patient who 28 years after kidney transplant suffered failure of the transplanted kidney.

• MeSH
• akutní poškození ledvin farmakoterapie   ošetřování   terapie   MeSH
• farmakoterapie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ošetřovatelská diagnóza MeSH
• ošetřovatelská péče metody   MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• Klíčová slova
• kazuistika,
• MeSH
• transplantace ledvin MeSH

Syndrom z přehřátí je dobře znám a většinou nastává v teplých klimatických podmínkách. Rozlišují se dva typy onemocnění – klasické a ponámahové přehřátí. Zvýšené jaterní testy jsou častým nálezem u těchto nemocných, zatímco akutní jaterní selhání je vzácnou komplikací syndromu ponámahového přehřátí. Naše sdělení pojednává o 30letém muži s akutním jaternímselháním, diseminovanou intravaskulární koagulopatií a rhabdomyolýzou vzniklé v rámci syndromu ponámahového přehřátí po absolvování desetikilometrového běhu. Akutní jaterní selhání plně rozvinul čtvrtý den hospitalizace. Pátý den splnil londýnská kritéria pro akutní transplantaci jater a byl přeložen do transplantačního centra ke zvážení dalšího postupu. Na konzervativní terapii došlo postupně ke zlepšení jaterních funkcí a pacient transplantován nebyl. Ve stabilizovaném stavu byl propuštěn 23. den od začátku hospitalizace do ambulantní péče s reziduální cholestatickou jaterní lézí. Jaterní testy se normalizovaly po 3 měsících od začátku onemocnění. Jaterní selhání při syndromu z přehřátí se zdá být ve většině případů reverzibilní a konzervativní léčba bývá úspěšná. Dosud publikované tři případy transplantace jater pro akutní jaterní selhání při přehřátí provázené selháním ledvin a kómatem měly velmi špatnou prognózu. Průběh onemocnění našeho pacienta také potvrzuje, že konzervativní terapie u pacientů, kteří splnili kritéria pro akutní transplantaci jater, může být efektivní a měla by být v těchto případech zvažována.

Heatstroke syndrome is a well-described state, which usually occurs in areas with warm climates. Two forms are commonly distinguished: the exertional and the classic heatstroke. Increased serum levels of liver enzymes are often detected in this condition. However, acute hepatic failure following exertional heatstroke is rare. We report a case of a 30 years old man with exertional heatstroke, acute hepatic failure, serious coagulation impairment and a rhabdomyolysis following ten kilometres run. Acute hepatic failure completely developed the forth day of hospitalisation. On the fifth day, the patient fulfilled London criteria for liver transplantation and was referred to the transplantation center for the optimal management assessment. After the conservative management of acute phase, spontaneous recovery of liver functions occurred and the patient finally was not transplanted. 23 days after admission to the hospital, the patient was discharged with residual cholestasis and was followed up on outpatient basis. Serum levels of liver enzyme returned to the normal 3 months after the liver injury. In several cases, the liver failure following heatstroke is reversible and conservativemanagement can be successful. Additionally, in 3 reported cases, emergency liver transplantation for acute hepatic failure due to heatstroke with renal failure and coma showed very poor outcome. Our case demonstrates that conservative management even in patients fulfilling accepted criteria for emergency liver transplantation can be effective and should be considered in similar condition.

• MeSH
• akutní selhání jater diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• analýza přežití MeSH
• biologické markery krev   MeSH
• lidé MeSH
• tělesná námaha MeSH
• transplantace jater MeSH
• vysoká teplota MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Transplantace ledviny je v současné době standardní léčebnou metodou chronické renální insuficience. Pro dobrý vývoj funkce štěpu jsou zásadní některá sledovaná kritéria: základní diagnóza, která vedla k selhání ledvin, doba dialyzační léčby, kvalitní odběr a perfuze a včasná diagnostika rejekční epizody. Neinvazivní způsoby diagnostiky rejekční epizody jsou vždy nepřímé a korelují s histologický potvrzenou rejekcí podle doby od transplantace od 10-90 % nemocných. Neprímá diagnostika je založena především na vzestupu kreatininemie, poklesu glomerulární filtrace, retenci tekutin, kolísáním krevního tlaku a zvýšení dopplerovsky měřeného indexu (IR) na periferních vénách štěpu [11. Mnoho let se ověřuje úloha nukleární diagnostiky. Nevýhodou prímé diagnostiky -biopsie -je riziko krvácení a ztráty štěpu [1,2,3,4]. Největším problémem je rozlišení akutní (celulární) rejekce proti akutní tubulární nekróze v prvních dnech po transplantaci. Autoři uvádějí zkušenosti S 81 provedenými biopsiemi v průběhu 3 let u nemocných v prvních 10 dnech po transplantaci, srovnání s dynamickou scintigrafii štěpu. Zaměřují se na techniku a rizika renální biopsie.

Renal transplantation is at present a standard therapeutic method in chronic renal insufficiency. For a favourable development of the graft some investigated criteria are of basic importance: basic diagnosis which led to renal failure, period of dialyzation treatment, high standard collection and perfusion and early diagnosis of the rejection episode. Non-invasive diagnostic methods of the rejection episode are always indirect and correlate with histologically confirmed rejection, depending on the period of transplantation in 10-90% patients.Indirect diagnosis is based in particular on a rise of the creatininaemia, decline of glomerular filtration, fluid retention variations of blood pressure and increase of the Doppler assessed index of resistance (IR) in the peripheral veins of the graft [1]. For many years the role of nuclear diagnostics are tested. The disadvantage of direct diagnosis biopsy - is increased haemorrhage and loss of the graft [1, 2, 3, 41. The greatest problem is the differentiation of acute (cellular) rejection as compared with acute tubular necrosis during the initial days after transplantation. The authors describe their experience with 81 biopsies in the course of 3 years in patients during the first 10 days after transplantation, comparison with dynamic scintigraphy of the graft. Their attention is focused on the technique and risks of renal biopsy.

• MeSH
• biopsie škodlivé účinky   MeSH
• diagnostické techniky a postupy MeSH
• lidé MeSH
• pooperační péče MeSH
• rejekce štěpu MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

MikroRNA jsou krátké nekódující molekuly ribonukleové kyseliny, které působí jako regulátory genové exprese na post-transkripční úrovni. Regulací genové exprese zasahují do důležitých fyziologických i patofyziologických dějů v organismu, např. buněčné diferenciace, proliferace, apoptózy, metabolismu, a patogeneze mnoha onemocnění včetně karcinogeneze. Mnohé mikroRNA jsou tkáňově či orgánově specifické. Současný výzkum se zabývá možnostmi využití mikroRNA jako biomarkerů, případně terapeutik. Důležitou roli mají mikroRNA nejen pro správné fyziologické funkce a vývoj ledvin, ale i v patogenezi onemocnění ledvin. Intenzivní výzkum v této oblasti je zaměřen zejména na nádorová onemocnění ledvin a močového ústrojí, akutní poškození ledvin, chronická onemocnění ledvin (polycystická choroba ledvin), případně renální komplikace systémových onemocnění (diabetická a hypertenzní nefropatie, imunitní poškození ledvin včetně akutní rejekce transplantované ledviny). V přehledu jsou uvedeny základní informace o ovlivnění vývoje a funkce ledvin a patogeneze nejčastějších onemocnění ledvin prostřednictvím mikroRNA.

MicroRNAs are short non-coding ribonucleic acid molecules that regulate gene expression at the post-transcriptional level thus affecting important physiological as well as pathophysiological processes in the organism, for example cell differentiation, proliferation, apoptosis, and metabolism. They are involved in pathogenesis of many diseases including cancer. Many microRNAs are tissue or organ-specific which implies their possible potential as biomarkers or maybe even therapeutical agents as documented by microRNA research interest rising exponentially during last years. Among all, microRNAs are important also for physiological function of the kidney and they are involved in various renal disorders. Today research is focused mainly on renal and urinary tract carcinogenesis, acute kidney injury, chronic renal diseases (polycystic kidney disease) or renal complications of systemic diseases such as diabetic or hypertension nephropathy and autoimmune kidney injury including acute allograft rejection after kidney transplantation. The review summarizes current information about microRNA effect on kidney development and function and also on the most common kidney diseases.

• MeSH
• akutní poškození ledvin genetika   patologie   MeSH
• diabetes mellitus MeSH
• diabetické nefropatie genetika   patologie   MeSH
• exprese genu MeSH
• ledviny * fyziologie   růst a vývoj   MeSH
• lidé MeSH
• mikro RNA * biosyntéza   metabolismus   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• nádory ledvin genetika   MeSH
• nemoci ledvin MeSH
• rejekce štěpu genetika   MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• výzkum MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Imunosuprimovaní pacienti po transplantaci ledviny mají vysoké riziko infekčních komplikací. V této skupině pacientů se vyskytuje celá řada infekcí virové, bakteriální nebo mykotické etiologie včetně oportunních nákaz, ale za vysokou mortalitu jsou zodpovědné především infekce bakteriální. Z bakteriálních infekcí jsou nejčastější infekce močových cest a pneumonie, které mnohdy vyžadují hospitalizaci a přechodnou redukci imunosupresivní terapie, a to vždy po konzultaci transplantačního centra. Kromě symptomů daných lokalizací infekce se často vyskytuje horečka. Specifikem pacientů po transplantaci ledviny je diferenciální diagnostika horečky a/nebo vysoké zánětlivé aktivity. Kromě infekčních příčin zvažujeme polékovou horečku, rejekční epizodu, relaps systémového onemocnění nebo u pacientů se selháním funkce štěpu v dialyzační léčbě graft intolerance syndrom ("symptomatický štěp"). Záchrana života pacienta, která mnohdy vyžaduje významnou redukci imunosupresivní terapie, má vždy přednost před zabráněním rejekční epizody. Nedílnou součástí péče o transplantované pacienty je prevence infekcí, včetně doporučení očkování tam, kde je to možné.

Immunosuppressed kidney transplant recipients have a high risk of infectious complications. A variety of infections of viral, bacterial, or mycotic etiology, including opportunistic infections, occur in this group of patients, but bacterial infections are primarily responsible for the high infection-related mortality. Of the bacterial infections, urinary tract infections and pneumonia are the most common, often requiring hospitalization and temporary reduction of immunosuppressive therapy after consultation of the transplant center. In addition to symptoms due to the location of the infection, fever is often present. The differential diagnosis of fever and/or high inflammatory activity is specific to patients after kidney transplantation. In addition to infectious causes, we consider drug-related fever, a rejection episode, a relapse of systemic disease or in patients with graft failure in dialysis treatment graft intolerance syndrome ("symptomatic graft"). Saving the patient's life, which often requires a significant reduction in immunosuppressive therapy, always takes precedence over preventing a rejection episode. Infection prevention is an integral part of the care of transplant patients, including the recommendation of vaccination where possible.

• MeSH
• imunokompromitovaný pacient MeSH
• imunosupresivní léčba škodlivé účinky   MeSH
• infekce močového ústrojí farmakoterapie   komplikace   MeSH
• infekční nemoci * komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• pneumonie farmakoterapie   komplikace   MeSH
• přežívání štěpu MeSH
• rejekce štěpu diagnóza   MeSH
• transplantace ledvin * škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

V letech 2009–2018 bylo na klinice nefrologie léčeno peritoneální dialýzou celkem 123 pacientů. Z tohoto 41 pacientů zahájilo dialyzační léčení akutně, bez předchozí ambulantní přípravy (pacienti z ulice). Transplantaci podstoupilo 64 pacientů, na hemodialýzu bylo převedeno pro neadekvátnost metody nebo neřešitelnou hyperhydrataci 13 pacientů, z nichž 11 bylo po několika měsících úspěšně transplantováno. Zemřelo 21 pacientů léčených peritoneální dialýzou a dva pacienti po převedení na hemodialýzu. Ve skupině transplantovaných pacientů bylo méně diabetiků, pacienti byli mladší a neměli další komorbidity. Hodnoty albuminu v průběhu léčby se nesnížily, stejně tak byly stálé hodnoty hemoglobinu a CRP na rozdíl od skupiny pacientů, kteří ve sledovaném období zemřeli. Incidence peritonitidy byla 1/42 měsíců léčby. Peritoneální dialyzační katétr pro infekci byl odstraněn u 9 pacientů. Pacienti s infekcí byli starší, bylo zde více diabetiků a na konci léčby měli tito pacienti nízké hodnoty albuminu a vyšší CRP ve srovnání s pacienty bez infekce. Pacienti z ulice se nelišili od pacientů přicházejících z nefrologické ambulance. Peritoneální dialýza je vhodnou metodou léčby pro pacienty indikované k transplantaci ledvin a je metodou první volby i pro pacienty bez předchozího nefrologického sledování. Urgentní peritoneální dialýza zkracuje dobu, kdy je pacient hemodialyzován cestou centrálního žilního katétru, a tím snižuje riziko infekčních komplikací. Pacienti s diabetem, polymorbidní a starší pacienti mají vyšší riziko infekčních komplikací a volba metody by měla být individualizovaná.

There were total of 123 patients treated with peritoneal dialysis at our department between the years 2009 and 2018. Out of these, 41 patients started dialysis without being previously followed by nephrologist. 64 patients underwent renal transplantation. 13 patients were transferred to haemodialysis due to hyperhydratation or inadequacy of dialysis, 11 of them underwent successful renal transplantation in the following months. Out of the patients on peritoneal dialysis, 21 patients died and two more died after being transferred to haemodialysis. The group of transplanted patients contained more patients of younger age, less patients with diabetes and had less patients with comorbidities. Levels of albumin, haemoglobin and CRP remained stable, except in the patients who died during the followed period. Incidence of peritonitis was 1/42 months of treatment. Peritoneal dialysis catheter had to be removed due to infectious complication in 9 patients. Patients with infection were older, more often with diabetes and they also had lower levels of albumin and higher levels of CRP at the end of the treatment when compared to patients without infectious complications. There was no difference between the patients who were previously followed at outpatient nephrology clinic and those who were not. Peritoneal dialysis is a suitable method of treatment for patients indicated to renal transplantation and it is a method of choice also for the patients not previously followed by nephrologist. Urgent peritoneal dialysis shortens the period of haemodialysis treatment via central venous catheter, thus reducing the risk of infectious complications. Older patients, patients with diabetes and patients with comorbidities are at higher risk of infectious complications and the choice of type of dialysis should be based on individual decision in these cases.

• MeSH
• akutní poškození ledvin terapie   MeSH
• chronické selhání ledvin terapie   MeSH
• dialýza ledvin MeSH
• individualizovaná medicína MeSH
• peritoneální dialýza * metody   MeSH
• retence moči komplikace   MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Terapie souběhu anémie při chronické renální insuficienci a anémie chronických chorob spojené s malignitou je jedním z řady hraničních problémů mezi onkologii a nefrologií, které lze zahrnout do problematiky onkonefrologie (akutní a chronické renální selhání u nemocných se zhoubným nádorem, nefrotoxicita protinádorové léčby, paraneoplastickické syndromy s postižením ledvin, pacienti po nefrektomii pro zhoubné nádory ledvin, proťmádorová léčba a náhrada funkce ledvin.transplantace ledvin u nemocných v remisi malignity,onkologická léčba pacientů s transplantovanou ledvinou,léčba bolesti u nemocných se zhoubným nádorem a chronickou renální insuficienci. Nová doporučení pro optimální léčebný přístup v těchto situacích by se měla nejspíše opírat o výsledky posledních klinických studií v oblasti onkonefrologie. Metaanalýza klinických a preklinických studií s ESA u onkologických pacientů nepotvrdila jednoznačný nepříznivý dopad ESA na progresi zhoubného nádoru. Některé individuální studie ale prokázaly souvislost mezi podáváním ESA a progresí nemoci. V zájmu bezpečnosti a dostatečné účinnosti léčby anémie je třeba ESA indikovat uvážlivě a dodržovat některé zásadní podmínky, které zohledňují ASCO/ASH, ESMO, EORTC doporučení.

Abstract: The therapy of overlapping problems of anemia in chronic renal failure and anemia of chronic disease associated with malignancies is one of a series of border issues between the oncology and nephrology, which may be included in the issue onconephrology (acute and chronic renal failure in patients with malignant tumor, nephrotoxicity of anticancer therapy, paraneoplastic syndromes with a the kidney injury, the patients after nephrectomy for kidney cancer, antitumor treatment and replacement of kidney function, kidney transplant in patients in remission of malignancy, systemic treatment of cancer patiens after kidney transplantation, treatment of pain in patients with malignancy and chronic renal insufficiency). New recommendations for the optimal therapeutic approach in these situations should most likely be based on the results of recent clinical studies in onconephrology A meta-analysis of clinical and preclinical trials with ESA in cancer patiens not confirmed the negative impact of the ESA on the progression of a malignant tumor, but some of the individual trials have demonstrated a link between the administration of the ESA and the progression of the disease. For the safe and a sufficient effect of the treatment, it is necessary to adhere to the principles of the administration of ESA based on the recommendations of the ASCO/ASH, ESMO, EORTC rules.

• Klíčová slova
• onkonefrologie,
• MeSH
• anemie * farmakoterapie   komplikace   MeSH
• chronická renální insuficience * komplikace   MeSH
• hematinika * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru chemicky indukované   MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• mezioborová komunikace MeSH
• nádory * farmakoterapie   chemicky indukované   komplikace   radioterapie   MeSH
• preklinické hodnocení léčiv MeSH
• progrese nemoci MeSH
• radioterapie škodlivé účinky   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• tromboembolie chemicky indukované   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Akutní selhání jater na chronickém (ACLF) se vyskytuje asi u třetiny hospitalizovaných pro dekompenzaci jaterní cirhózy. Je definováno jako selhání alespoň jednoho orgánu, nejčastěji ledvin a/nebo jater, a vysokou krátkodobou mortalitou. Nejčastějším spouštěčem, tzv. precipitující událostí, je infekční komplikace nebo pokračující abúzus alkoholu. ACLF je podmíněno excesivní zánětlivou reakcí na přítomnost mikrobiálních nebo sterilních komponent v krevním řečišti a narušenou imunitní odpovědí. Jedná se o velmi dynamický proces a stav je nutné opětovně přehodnocovat dle dostupných skórovacích systémů, včas kontaktovat transplantační centrum a zvážit možnost této jediné kurativní léčby. V terapii se opíráme o péči o renální funkce, nutrici, antimikrobiální léčbu, u nemocných s alkoholovou hepatitidou je nutné zvážit podání kortikoidů. Transplantace jater pro ACLF má ve srovnání s ostatními skupinami transplantovaných poněkud horší jednoleté přežití, ale srovnatelné dlouhodobé přežití.

Acute-on-chronic liver failure (ACLF) occurs in about one third of patients hospitalized for decmopensation of liver cirrhosis. It is defined as a failure of at least one organ, mostly the kidneys and/or liver, and very high short-term mortality. The most common trigger, precipitating event, is an infection or alcohol abuse. ACLF is caused by an excessive inflammatory reaction to the presence od microbial or sterile molecular structures in the blood circulation, and a disturbed immune response. ACLF is a very dynamic process and the condition must be reevaluated continuously according to the available scoring systems, early contact the transplant center and consider the possibility of this only curative treatment. We should be aware of renal function, nutrition, antimicrobial treatment and in patients with alcoholic hepatitis, it is necessary to consider the administration of corticosteroids. Liver transplantation for ACLF has somewhat worse one-year survival compared to other transplant groups, but long-term survival is comparable.

• MeSH
• akutní zhoršení chronického selhání jater * komplikace   patologie   terapie   MeSH
• dialýza ledvin MeSH
• infekce farmakoterapie   MeSH
• jaterní cirhóza komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• precipitační faktory MeSH
• transplantace jater * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Východisko: Nefrotoxicita kalcineurinových inhibitorů představuje důležitý faktor významně limitující dlouhodobé přežití transplantovaných ledvin. Cíl: Cílem naší práce bylo posoudit výskyt subklinické a klinicky manifestní nefrotoxicity kalcineurinových inhibitorů v sekvenčních protokolárních biopsiích transplantovaných ledvin a porovnat cyklosporin a takrolimus z hlediska jejich schopnosti ovlivnit rozvoj toxických změn. Metodika: V souboru 158 pacientů bylo provedeno celkem 424 protokolárních biopsií během prvního roku po transplantaci. Ve skupinách se subklinickou a klinicky manifestní nefrotoxicitou byl sledován typ podávaného kalcineurinového inhibitoru a vývoj histologického Skóre nefrotoxicity kalcineurinových inhibitorů v průběhu prvního roku po transplantaci a skupiny byly vzájemně porovnány. Výsledky statistických testů byly označeny jako signifikantní při hladině významnosti P < 0,05. Výsiedky: Subklinické nefrotoxicita se vyskytla ve 3. týdnu u 17 (10,8 %) pacientů s perzistencí nálezu po redukci dávky kalcineurinového inhibitoru ve 3. měsíci u 14 (9,9 %) a v 1. roce u 12 (9,7 %) nemocných. Klinicky manifestní nefrotoxicita byla pozorována u 16 (10.1 %). 13 (9,2 %) resp. 11 (8.9 %) pacientů. Nefrotoxicita se vyskytla nezávisle na užitém kalcineurinovém inhibitoru a vedla jak v případě cyklosporinu. tak takrolimu k podobnému nárůstu Skóre nefrotoxicity kalcineurinových inhibitorů (1,22 ± 1.04 resp. 1.51 ± 0.80) na konci jednoročního sledování (P < 0.05). Závěry: Subklinické i klinicky manifestní nefrotoxicita postihuje v časném potransplantačním období srovnatelné procento ledvinných štěpů. Vyskytuje se nezávisle na typu užitého kalcineurinového inhibitoru, ve vysokém procentu perzistuje v opakované biopsii a vede k progresi toxických změn na konci jednoročního sledování.

Introduction: Calcineurin inhibitors nephrotoxicity represents important risk factor markedly limiting long-term renal graft survival. Aim: The aim of our study was to assess the incidence of subclinical and clinically manifest nephrotoxicity of calcineurin inhibitor s in sequential protocol biopsies of transplanted kidneys and compare cyclosporine and tacrolimus in their toxic effects. Methods: A total of 424 protocol biopsies were performed in the set of 158 patients within the first year after transplantation. In the groups with subclinical and clinically manifest nephrotoxicity, the type of calcineurin inhibitor used and development of histo logical Calcineurin inhibitors nephrotoxicity score were studied, and the groups were compared. The results of statistical tests were considered to be significant at a level of P < 0.05. Results: In the third week, subclinical nephrotoxicity occurred in 17 (10.8 %) patients with persistence after calcineurin inhibitor do se reduction in the third month in 14 (9.9 %) and after 1 year in 12 (9.7 %) patients. Clinically manifest nephrotoxicity was seen in 16 (10.1 %), 13 (9.2 %) and 11 (8.9 %) patients, respectively. Nephrotoxicity occurred irrespective of the calcineurin inhibitor u sed and in both cyclosporine and tacrolimus led to a similar increase in Calcineurin inhibitors nephrotoxicity score (1.22 ± 1.04 and 1.51 ± 0.80, respectively) at the end of one-year follow-up (P < 0.05). Conclusions: The incidence of subclinical and clinically manifest nephrotoxicity in the early post-transplant period is comparable and it appears independently of the calcineurin inhibitor used. These changes persist in repeated biopsies in a large proportion of ca ses and lead to significant progression of toxic damage at the end of one-year follow-up.

• Klíčová slova
• kalcinezurinové inhibitory, subklinická a klinicky manifestní nefrotoxicita,
• MeSH
• akutní poškození ledvin epidemiologie   chemicky indukované   MeSH
• cyklosporin škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• financování organizované MeSH
• imunosupresiva škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory kalcineurinu MeSH
• kalcineurin MeSH
• lidé MeSH
• rejekce štěpu prevence a kontrola   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• takrolimus škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH