Klinický doporučený postup pro výkon vyhodnocení frailty byl vytvořen a schválen výborem ČGGS ČLS JEP na základě mezinárodních doporučených postupů. Uvádí význam frailty v kontextu veřejného zdravotnictví a její hlavní charakteristiky. Shrnuje popis a obsah výkonu a doporučený postup klinického provedení.
Clinical guidelines on Frailty evaluation in a geriatric patient were developed and approved by the Board of the Czech Society of Gerontology and Geriatrics based on international guidelines. The importance of frailty is outlined in the context of public health. The main charecteristics of frailty are described. The guidelines summarize content of the clinical evaluation of frailty and the recommended clinical management of frailty.
Přítomnost bolesti vyvolává úzkost, neklid, poruchy spánku, zhoršuje schopnost nemocného spolupracovat, způsobuje stavy zmatenosti a může vést až k agresivitě verbální či fyzické. Bolest má komplexní vliv na kvalitu života nejen samotného seniora, ale přeneseně působí negativně i na jeho pečovatele. Bolest chronického charakteru se vyskytuje u desítek procent starších nemocných a tento výskyt dále stoupá s narůstajícím věkem – jedna třetina seniorů ve vlastním prostředí a dvě třetiny institucionalizovaných seniorů trpí chronickou bolestí. Práh bolesti se u starších nemocných zvyšuje, práh tolerance bolesti se naopak snižuje. Přes tato obecně uznávaná fakta je bolest u nemocných vyššího věku nedostatečně diagnostikována a léčena. Jednou z příčin diagnostických obtíží je klesající kognitivní výkon, u těchto nemocných je nutné začít včas využívat nástroje objektivního hodnocení bolesti. Důležitým aspektem je vztah bolesti a deprese, přítomnost chronické bolesti potencuje vznik či zhoršení deprese, přítomnost deprese zhoršuje vnímání a důsledky přítomnosti chronické bolesti. V léčbě chronické bolesti u seniorů je vhodné využít i pozitivního ovlivnění jejího psychosociálního rozměru a léčbu plánovat s ohledem na aktuální complianci nemocného.
The presence of pain causes anxiety, restlessness, impairs the patient‘s ability to cooperate, causes states of confusion and can lead to verbal or physical aggression. Pain has a complex effect on the quality of life not only of the senior himself, but also negatively affects his caregiver. Tenths percent of seniors suffer from chronic pain and its appearance increases further at higher age. About one third sniors living in their owm environment and two thirds of social facility residents are considered to experience long term chronic pain. While the pain threshold increases in elderly patients, the pain tolerance threshold decreases. Despite the obvious consequences of its presence, pain is very often underdiagnosed and insufficiently treated in elderly patients. One of diagnostic difficulties is the cognitive decline, there is necessary to incorporate objective diagnostic tools into pain evaluation on time. An important aspect is the relationship between chronic pain and depression. Chronic pain potentiates the onset or worsening depression, the presence of depression worsens the perception and consequenes of chronic pain. In the treatment of chronic pain in the elderly, it is appropriate to use the positive influence of its psychosocial dimension and to plan the treatment with regard to the patient‘s current compliance.
- Klíčová slova
- tolerance bolesti,
- MeSH
- adherence a compliance při léčbě MeSH
- chronická bolest * MeSH
- deprese MeSH
- kognice MeSH
- kvalita života MeSH
- management bolesti MeSH
- práh bolesti MeSH
- samostatný způsob života MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- senioři MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod. Pády geriatrických pacientů patří mezi časté nežádoucí události během pobytu ve zdravotnickém zařízení. Riziko pádu spojené s užíváním léků může být jednou z významných příčin pádů. Metody. Tato retrospektivní studie shromáždila léková data pacientů (n = 188), kteří nejméně jedenkrát upadli ve zdravotnickém zařízení (n = 128 v nemocnici, n = 60 v pečovatelském domě) během dvouletého sledovaného období. Všechny užívané léky těchto pacientů byly klasifikovány do tří kategorií rizika (vysoké, střední, bez rizika) podle informací o riziku pádu uvedených v souhrnech údajů o přípravku. Tato kategorizace je založena na četnosti výskytu nežádoucích účinků, které mohou úzce souviset s výskytem pádu: sedace, ortostatická hypotenze, synkopa, závrať, ospalost, změny krevního tlaku a narušená rovnováha. Výsledky. Celkem pacienti s anamnézou pádu ve zdravotnickém zařízení užívali 1748 léků, z toho 216 různých účinných látek. Z účinných látek bylo 102 (47 %) zařazeno do kategorie vysoce rizikových léků (kategorie A) z hlediska rizika pádu. Pacienti užívali průměrně 3,8 léčivých přípravků kategorie A (n = 710), z nichž 53 % (n = 375) patřilo mezi léky ovlivňující nervový systém a 40 % (n = 281) kardiovaskulární systém. Závěr. Předběžná kategorizace vysoce rizikových léků u geriatrických pacientů a následná optimalizace jejich užívání může být efektivním opatřením při prevenci rizika pádu ve zdravotnickém zařízení.
Background. Falls are common undesirable events for older adults in health care institutions. Medication-related risk can be one of the leading cause of falls. Methods. This retrospective study used medication data of older adults (n = 188) who had experienced at least one fall during stay in health care institution (n = 128 hospital ward, n = 60 nursing home) within a 2-year study period. Medicines used were classified into three risk categories (high, moderate and none) according to the fall risk information in statutory summaries of product characteristics. The fall risk categorization incorporated the relative frequency of such adverse drug effects that were known to be connected to fall risk: sedation, orthostatic hypotension, syncope, dizziness, drowsiness, changes in blood pressure and impaired balance. Results. The fall-experienced patients in health care institutions used altogether 1748 medicaments, including 216 different active substances. Of the active substances, 102 (47 %) were categorized as high risk (category A) for increasing fall risk. Fall-experienced patients received a mean of 3.8 category A medicines (n = 710), 53 % (n = 375) of which affected the nervous and 40 % (n = 281) the cardiovascular system. Conclusion. The preliminary categorization of fall-risk-increasing drugs and optimization of this pharmacotherapy can help to prevent the fall risk in geriatric patients.
