Entezitidy představují jeden ze základních klinických projevů spondyloartritid. Původně byla farmakologická léčba entezitid limitována na lokální aplikaci kortikoidů nebo kontinuální léčbu nesteroidními antirevmatiky, účinnost u nebiologických DMARDs dosud nikdy nebyla přesvědčivě prokázána. V posledním desetiletí byla v řadě studií ověřena účinnost u několika anti-TNFα preparátů, jako je infliximab, etanercept, golimumab nebo certolizumab. Současně bylo zjištěno, že důležitou úlohu v patogeneze spondyloartritid hrají T lymfocyty nacházející se v entezích, tedy v místě spojení mezi šlachou a kostí. Zásadní roli při rozvoji spondyloartritid pak hraje IL-23 a jeho receptor, které ovlivňují přímo lymfocyty Th17. Tyto se mimo jiné nacházejí právě v entezích a produkují cytokiny IL-21, IL-22 a IL-17, které pak přispívají k vývoji čtyř patologických pochodů u spondyloartropatií, jako je tvorba pannu v kloubu, vývoj osteitidy a erozí v kloubu, vytváření nových kostních formací i vývoj psoriatických plaků. Účinnost v léčbě entezitid pak byla prokázána u ustekinumabu, což je monoklonální protilátka proti podjednotce p40 IL-12 a IL-23, a dále u secukinumabu, což je plně humánní protilátka proti IL-17A. Další agens, u kterých byla prokázána účinnost při léčbě spondyloartropatií, představuje apremilast jako inhibitor fosfodiesteráty 4, limitovaná data má i tofacitinib, což je inhibitor JAK-3. Studie probíhají i u jiných inhibitorů pro IL-17, dílčí výsledky známe pro ixekizumab. Omezená data jsou i pro průkaz efektu fyzioterapie při léčbě entezitid.

Enthesitis is one of the basic clinical manifestations of spondyloarthritis. Initially, the pharmacological treatment of enthesitis was limited to local corticosteroid injections or continuous non-steroidal anti-rheumatic therapy, since efficacy of non-biologic DMARDs has never been conclusively proven. Over the past decade, several anti-TNFα agents such as infliximab, etanercept, golimumab or certolizumab have been evaluated in several studies. At the same time, it has been found that T lymphocytes in entheses (i.e. at the site of the attachment of the tendon and the bone) play an important role in the pathogenesis of spondyloarthritis. A major role in the development of spondyloarthritis is played by IL-23 and its receptor, which directly affect Th17 lymphocytes. These can be found in but are not limited to entheses, and produce cytokines such as IL-21, IL-22 and IL-17, which then contribute to the development of four pathological processes in spondyloarthropathies, such as pannus formation in the joints, development of osteitis and joint erosion, bone formation and development of psoriatic plaques. Efficacy in the treatment of enthesitis was demonstrated in ustekinumab, a monoclonal antibody against the p40 subunit of IL-12 and IL-23, as well as secukinumab, a fully human anti-IL-17A antibody. Other agents that have been shown to be effective in treating spondyloarthropathy are apremilast, an inhibitor of phosphodiesterase 4; limited data also exist for tofacitinib, a JAK-3 inhibitor. There are also studies ongoing with other IL-17 inhibitors, and partial results are known for ixekizumab. There is only limited data demonstrating the effect of physiotherapy in the treatment of enthesitis.

Revmatologický ústav Praha

Current treatment options for enthesitis