Imunoterapie začala v roce 1868 tím, že německý lékař Busch úmyslně infikoval pacienta se sarkomem měkké tkáně růží. Pozoroval sice rychlé zmenšení nádoru, ale reakce byla jen částečná a nádor se posléze vytvořil znova. A byl to William B. Coley, který v roce 1891 podal pacientovi se sarkomem měkké tkáně kulturu streptokoka. Následně došlo sice k řadě závažných ataků infekce, ale nádor poté nekrotizoval a pacient byl následujících osm let zdráv. Směs streptokoků a dalších bakterií včetně kmenů Seratia marcescens, Staphylococcus a Escherichia coli byla nazvána „Coleovy toxiny” a používána dalších 45 let. Na začátku 20. století byla tato imunoterapie nahrazena exaktnější radioterapií a později i první chemoterapií, pro kterou byl používán yperit. Imunoterapie je ale léčba, která využívá pro likvidaci nádoru vlastní imunitní systém pacienta a má proto před ostatními způsoby léčby řadu výhod. Rozhodujícími momenty se v imunoterapii v polovině 80. let 20. století staly: a) adoptivní buněčná terapie spoléhající na pacientovy tumor infiltrující lymfocyty, b) podání rekombinantních cytokinů, jako byl rIL‑2, c) určení prvních s tumorem asociovaných antigenů a d) vývoj monoklonálních protilátek se specifitou namířenou proti nádoru. Následovaly vakcíny z dendritických buněk. Nesmírný pokrok imunoterapie byl zaznamenán v posledních 20 letech a byl umožněn tím, že byly pochopeny některé z komplexních vztahů mezi nádorem a imunitním systémem. Tak začalo testování nových způsobů umožňujících manipulaci s protinádorovou odpovědí. Patří mezi ně blokáda inhibitorů imunitních checkpointů – kontrolních bodů imunitní reakce.
Immunotherapy dates back to 1868 when German physicist Busch intentionally infected patients suffering from soft tissue sarcoma with erysipelas. Rapid tumor shrinkage was observed but response was only partial and tumor recurrence subsequently occurred. It was William B. Coley who in 1891 injected a patient with a soft tissue sarcoma with streptococcal cultures. Following a severe attack of erysipelas, the tumor underwent extensive necrosis and the patient remained diseasefree for eight years. The mixture of Streptococcus and other bacteria including Seratia marcescens, Staphylococcus and Escherichia coli was referred to as ’Coley’s toxin’ and was used for the next 45 years. This first immunotherapy was replaced at the beginning of the 20th century by more exact radiotherapy and later on by first chemotherapy with yperit. However, immunotherapy is a treatment that uses patient’s own immune system to help fight cancer and as such has several advantages over other treatments. Thus, the next major milestones in immunotherapy came in the middle of the 80s as a) adoptive cell therapy relaying on patients’ tumor infiltrating lymphocytes, b) injection of recombinant cytokines such as rIL‑2, c) identification of the first tumorassociated antigens and d) development of tumorspecific monoclonal antibodies. It was followed by dendritic cells vaccines. Tremendous progress has been made in the past two decades with regard to understanding the complex interactions between tumors and the immune system and developing innovative ways to manipulate the antitumor immune response. It is recently represented as blockage of immune checkpoint inhibitors. Key words: BCG vaccine – adoptive cellular immunotherapy – cancer recognition * The author declares she has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. ** I declare that, in connection with this contribution of which I am the author/coauthor, I have a conflict of interest with following company: Bristol-Myers Squibb al. s r. o. This work was supported by grant GACZ P301/12/1254 a IGA MH CZ NT/11542-6. Author is former employee of Institute of Microbiology of the AS CR, v. v. i., Prague. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers. Submitted: 4. 8. 2015 Accepted: 14. 9. 2015
- Klíčová slova
- adoptivní buněčná imunoterapie, rozpoznání nádoru,
- MeSH
- adaptivní imunita MeSH
- cílená molekulární terapie metody MeSH
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- dějiny lékařství MeSH
- dendritické buňky MeSH
- imunitní systém účinky léků MeSH
- imunoterapie adoptivní dějiny metody trendy MeSH
- imunoterapie * dějiny metody trendy MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky dějiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- nádory * imunologie terapie MeSH
- protinádorové vakcíny dějiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Imunitní systém musí být na jedné straně schopen efektivně zasáhnout proti cizím a nebezpečným patogenům, na straně druhé musí být schopen rozpoznat a tolerovat naše vlastní tkáně a orgány. Aktivita imunitního systému je ovlivňována celou řadou pozitivních (stimulačních) a negativních (inhibičních) signálů. některé z těchto inhibičních receptorů zabraňují poškození našich tkání v místě zánětu tím, že tlumí příliš silnou či dlouhou imunitní reakci. Plní tak fyziologickou ochrannou funkci před silnou zánětlivou reakcí a možnou autoimunitní patologií. některé z těchto mechanizmů jsou ovšem využívány nádory k tomu, aby unikly pozornosti imunitního systému. Další únikové strategie spočívají v produkci cytokinů a faktorů vytvářejících v nádorovém mikroprostředí silnou imunosupresi, která zabraňuje efektivní imunitní odpovědi. Tato práce si klade za cíl popsat nejčastější strategie, které jsou nádory využívány k potlačení imunitní reakce.
Immune system must be able to protect us from foreign dangerous pathogens, but on the other side, it must be able to recognize our own tissues and organs. Activity of the immune system is affected by many positive (stimulatory) and negative (inhibitory) signals. Some of these negative receptors protect us from damage of our tissues at a place of inflammation as it blocks too intensive or long‑lasting immune reaction. Thereby, they have a physiological protective function against strong inflammatory reaction and possible subsequent autoimmune pathology. However, some of these mechanisms are also utilized by tumors to avoid immune recognition and attention of the immune cells. Other tumor escape mechanisms involve increased production of cytokines and factors which are responsible for immunosuppressive tumor microenvironment where effective immune response is actively blocked. This review summarizes the most frequently used strategies, which are utilized by tumors to avoid immune recognition and/or killing by the immune cells. Key words: immune evasion – tumor escape – immunotherapy – CTLA-4 – PD-1 – immune checkpoint * I declare that, in connection with this contribution of which I am the co-author, I have a conflict of interest with following company: Bristol-Myers Squibb al. s r. o. Author is former employee of Institute of Microbiology of the AS CR, v. v. i., Prague. ** The author declares she has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers. Submitted: 4. 8. 2015 Accepted: 1. 10. 2015
- Klíčová slova
- imunitní úniky, kontrolní body imunitní reakce, PD‑1, CTLA‑4, únikové mechanizmy nádorů, LAG-3, TIM-3,
- MeSH
- adaptivní imunita MeSH
- antigen CTLA-4 imunologie MeSH
- antigeny CD279 imunologie MeSH
- antigeny nádorové imunologie MeSH
- CD antigeny imunologie MeSH
- hostitel s imunodeficiencí MeSH
- imunitní dozor * imunologie MeSH
- imunitní systém - jevy fyziologie imunologie MeSH
- imunoterapie MeSH
- lidé MeSH
- membránové proteiny imunologie MeSH
- modely imunologické MeSH
- nádory * imunologie MeSH
- přirozená imunita MeSH
- regulační T-lymfocyty imunologie MeSH
- únik nádoru z imunitní kontroly * fyziologie imunologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
