V retrospektivní kohortové studii jsou zpracovány výsledky léčby sekretorické otitidy (OMS) na Klinice ušní, nosní a krční FN Hradec Králové. Tyto výsledky jsou konfrontovány s literárními údaji ze zemí s odlišnou strategií chirurgické léčby. Metodou první volby v léčbě OMS na tomto pracovišti je u dětí s adenoidní vegetací endoskopická adenoidektomie. Úspěšnost adenoidektomie v léčbě OMS je 79% a statisticky významně se zvyšuje s velikostí adenoidních vegetací (AV) a vztahu k tubárním torům. U pacientů s malými AV (I. stupně) je pravděpodobnost vyléčení OMS adenoidektomií 59%, zatímco u adenoidních vegetací II. a III. stupně stoupá nad 83 %. U pacientů s AV nedosahujícími k tubárním torům (typ A) je pravděpodobnost vyléčení adenoidektomií 55%, pokud ale AV dosahují k torům (typ B), pak se zvyšuje na 82 % a u AV utlačujících a přesahujících tubární tory (typ C) až na 90 %. Věk, alergie v osobní anamnéze ani charakter výpotku ve středouší neměly na vyléčení pacientů s OMS statisticky signifikantní vliv. V porovnání s literárními údaji o úspěšnosti terapie OMS ventilačními trubičkami (VT) jsou výsledky adenoidektomie velmi uspokojivé, rizika obou léčebných modalit jsou srovnatelná. Zatímco zavedení VT je vždy symptomatickou terapií, adenoidektomii u pacientů se středními a velkými AV (vel. II-III, B-C) považujeme za terapii kauzální.

This retrospective study processed the results of therapy of secretory otitis (OMS) at the Clinic of Ear, Nose and Neck, Faculty Hospital in Hradec Kralove. The results are confronted with literature data from countries with different strategies of surgical therapy. The method of first choice in OMS therapy of children with adenoid vegetation at the Clinic is endoscopic adenoidectomy. The successfulness of adenoidectomy in OMS therapy proved to be 79% and increased significantly in proportion with the size of adenoid vegetation (AV) and in relation to tubal toruses. In patients with small SV (grade I) there is 59% probability of cure by OMS adenoidectomy, whereas the probability of cure in adenoid vegetations of grade II and III increases to more than 83%. In patients with AV not reaching to tubal toruses (Type A) there is 55% probability of cure, but if AV stretch up to toruses (Type B) it increases to 82% and in AV suppressing and exceeding tubal toruses (Type C) up to 90%. The age, allergy in personal history or character of exudate in middle ear has not played a significant role in the cure of patients with OMS. In comparison with literature data on the successfulness of OMS treatment with ventilation tubes (VT) the results of adenotomy proved to be very satisfactory and the risk of bothb kinds of therapy were comparable. The introduction of VT is always a symptomatic therapy, whereas in our opinion the adenoidectomy in patients with medium-size or large AV (size II to III) should be considered as a causal therapy.

• Klíčová slova
• endoskopická adenoidektomie,
• MeSH
• adenektomie klasifikace   statistika a číselné údaje   MeSH
• hyperplazie chirurgie   komplikace   patologie   MeSH
• kohortové studie MeSH
• krční mandle patologie   sekrece   MeSH
• lidé MeSH
• otitis media s výpotkem chirurgie   MeSH
• paracentéza statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• předškolní dítě MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• ventilace středního ucha statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH

Madelungova choroba (MCH) je vzácným onemocněním, které se v ORL oblasti projevuje symetrickou infiltrací povrchových i hlubokých krčních prostor lipomatózní tkání. Tuková tkáň svým postupným růstem nepůsobí obvykle obtíže, problémy dýchací a polykací se objevují až v případě, kdy utlačuje průdušnici, bronchy a horní jícen. Průběh onemocnění je benigního charakteru, případy maligní transformace u MCH jsou extrémně vzácné. Hlavním faktorem vzniku nemoci je defekt v adrenergní stimulaci lipolýzy. Jako kofaktor se uplatňuje dlouholetá nadměrná konzumace alkoholu. Základ léčby spočívá v exstirpaci tukové tkáně ze zevního přístupu, výběrově je možné užití liposukce.

Madelung's disease is a rare disorder, in otorhinolaryngology (ENT) it is manifested as a symmetrical infiltration of adipose tissue in superficial and deep cervical areas. Gradual growth of the adipose tissue usually does not cause problems; problems with breathing and swallowing come later, when it compresses trachea, bronchi and gullet. The course of the disease is usually benign, and cases of malignant transformation of MCH are extremely rare. The principal etiological factor is a defect of adrenergic stimulation of lipolysis. A long term excessive alcohol abuse is a cofactor. The treatment is based in extirpation of adipose tissue by the external approach, liposuction may be used selectively.

• MeSH
• beta-3-adrenergní receptory metabolismus   nedostatek   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lipolýza fyziologie   MeSH
• mnohočetná symetrická lipomatóza diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• poruchy způsobené alkoholem MeSH
• tuková tkáň chirurgie   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• dospělí MeSH
• farynx chirurgie   patologie   MeSH
• gastroskopie škodlivé účinky   MeSH
• iatrogenní nemoci MeSH
• lidé MeSH
• retrofaryngeální absces etiologie   terapie   MeSH
• ruptura etiologie   chirurgie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• pooperační krvácení MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• tonzilektomie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• ultrazvuková chirurgie přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Traumatické perforace (ruptury) ušního bubínku patří mezi častá poranění středního ucha, vede k nim poranění přímé a nebo nepřímé ( např. tlaková vlna). Na ORL klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové bylo v letech 2000-2005 ošetřeno 195 pacientů s diagnózou traumatické perforace ušního bubínku. Metodou retrospektivní studie byla zpracována data 98 pacientů sledovaných nejméně 6 měsíců po úrazu, získaná ze zdravotnické dokumentace - chorobopisů a ambulantních záznamů. Pacienti byli vyšetřeni otoskopicky, otomikroskopicky nebo otoendoskopicky. U všech pacientů byl zhotoven audiogram a audiometrické vyšetření jsme v průběhu sledování opakovali. U některých pacientů byla provedena tympanometrie jednak s cílem vyšetření poměrů na bubínku a ve středoušní dutině po morfologickém zhojení bubínku, jednak k posouzení ventilační funkce sluchové trubice. Standardem bylo nasazení širokospektrých antibiotik celkově. Nemocným, u kterých se objevila sekrece ze středouší, jsme nasadili i lokální antibiotika ve formě ušních kapek. Cílem studie bylo prokázat vliv překrytí perforace protézkou na hojení bubínku. Používali jsme protézku zhotovenou z náplasti z netkané textilie (Leukopor, Micropore), se kterou se lépe manipuluje než s tradičně používaným cigaretovým papírkem, protože je tužší a jedna její plocha je lepivá. Výběr perforací pro překrytí závisel na jejich velikosti a dostupnosti. Sledovali jsme tyto parametry: etiologii úrazu a stranovou závislost postižení, čas od úrazu do zhojení perforace, závislost hojení perforace na jejím překrytí protézkou a na věku pacientů. V našem souboru byla u 48 pacientů perforace překryta protézkou, 4 perforace byly pro špatnou dostupnost překryty částečně, u 37 byla perforace ponechána bez překrytí. Ke zhojení došlo u 85 pacientů, perforace se nezhojila u 12 pacientů. Myringoplastiku podstoupilo 11 pacientů. U nich nedošlo půl roku po úrazu ke zhojení bubínku. Průměrný čas od úrazu do zhojení byl 1,5 měsíce, medián věku pacientů v době úrazu byl 29 let, rozpětí 4-85 let. V našem souboru se nepodařilo prokázat statisticky významnou závislost hojení na věku pacientů, větší vliv může mít spíše individuální stav bubínku - tzn. předchozí záněty, traumata nebo operace. Tyto souvislosti jsme však ve studii nehodnotili. Nebyl prokázán vliv překrytí perforace protézkou na zhojení bubínku. I tak však považujeme překrytí traumatické perforace protézkou za přínosný výkon, který přináší pacientům bezprostřední pozitivní efekt. Vytvoří se mechanická bariéra proti průniku vody a infekce do středouší a zlepší se sluch, pokud je jeho zhoršení způsobeno perforací.

Traumatic perforation (rupture) of eardrum belongs to frequent injuries of middle ear, caused by direct or indirect injury (e.g. pressure wave). One hundred and ninety five patients have been treated at the Otolaryngological Clinic of Faculty Hospital in Hradec Kralove during 2000-2005 for the diagnosis of eardrum perforation. The method of retrospective analysis was used for processing the data of 98 patients observed at least 6 months after the injury, obtained from medical documentation – medical records and outpatient records. The patients were examined by otoscopy, otomicroscopy or otoendoscopy. Audiogram was made in all patients and audiometric examination was repeated during the period of observation. In some patients, tympanometry was performed with the aim to examine conditions on the eardrum and in middle ear cavity after morphologically cured up eardrum as well as for the evaluation of ventilation function of Eustachian tube. Broad-spectrum antibiotics were used for systemic treatment in all cases. The patients who suffered from secretion from middle ear were also applied antibiotics locally as ear drops. The objective of the study was to demonstrate the effect of perforation coverage by prosthesis for healing of the eardrum. Te minor prosthesis was made from an adhesive from unwoven textile (Leukopor, Micropore), which is easier to manipulate than the traditionally used cigarette paper, since it is tougher and sticky on one side. The selection of perforation for coverage was dependent on their size and accessibility. We have investigated the following parameters: etiology of the injury, side dependence of the damage, time from the injury until healing of the perforation, dependence of healing of the perforation on the coverage with prosthesis and age of the patients. In our group the perforation was covered with prosthesis in 48 patients, 4 perforations were covered partially due to poor accessibility and the perforation was left without coverage in 37 patients. The injury healed up in 85 patients and the perforation did not heal up in 12 subjects. Eleven patients underwent myringoplasty. Their eardrum did not heal up within half year after the injury. The average time period from the injury until healing proved to be 1.5 months, median age of the patients at the time of injury was 29 years with the range of 4-85 years. In our cohort we failed to demonstrate a statistically significant relationship of healing upon age of the patients, and an individual condition of eardrum – previous inflammations, traumatic injuries or operations – may exert higher effect. These relations were not evaluated in the study, though. The coverage of the perforation with the small prosthesis did not significantly improve healing of the eardrum. In spite of that we consider the coverage of traumatic perforation with prosthesis as a favorable contribution, which brings about an immediate positive effect to the patients. It forms a mechanical barrier against penetration of water and infection into the middle ear and improves hearing is its deterioration has been caused by perforation.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• diagnostické techniky otologické MeSH
• hojení ran MeSH
• infekce v ráně farmakoterapie   terapie   MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• lidé MeSH
• myringoplastika metody   MeSH
• perforace bubínku etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• protézy a implantáty využití   MeSH
• rány a poranění etiologie   komplikace   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Na klinice ušní, nosní, krční FN Hradec Králové jsme retrospektivně zpracovali dokumentaci pacientů, kteří podstoupili tonzilektomii v letech 1992–2001. Soubor tvoří 1492 pacientů, z toho 841 žen a 651 mužů. Věkový průměr pacientů byl 22 let, medián 19 let. Všechny operace ve sledovaném období byly provedeny klasickou extrakapsulární technikou se stavěním peroperačního krvácení bipolární elektrokoagulací či ligaturou. Průměrná doba hospitalizace po operaci byla pět dnů. Významné krvácení, tj. krvácení, které si vyžádalo lokální ošetření, jsme zaznamenali u 49 (3,3 %) pacientů, z toho časné krvácení do 24 hod. od výkonu bylo pozorováno u 20 (1,3 %) a pozdní u 29 (1,9 %) pacientů. Drobné krvácení nevyžadující lékařské ošetření bylo zaznamenáno u dalších 140 pacientů, z toho časné u 93 (6,2 %) a pozdní u 47 (3,2 %) pacientů. Autoři sledovali vliv následujících faktorů na krvácení po tonzilektomii: věk pacienta, pohlaví, vliv operační techniky, operatéra, peritonzilární absces v anamnéze, ponechání rezidua tonzilární tkáně v lůžku, vliv pooperační akutní infekce a vliv ročního období. Studie prokázala statisticky významně častější pooperační krvácení u dospělých pacientů ve srovnání s dětmi mladšími 15 let (p=0,0015), častější časné krvácení u pacientů operovaných v lokální anestezii (p=0,0005), častější časné krvácení při použití kličky k uskřinutí dolního pólu tonzily (p = 0,018), častější pozdní krvácení u pacientů operovaných pro peritonzilární absces „a froid“ (p = 0,003) a častější krvácení při ponechání rezidua tonzilární tkáně (p=0,004). Vliv ostatních sledovaných faktorů na pooperační krvácení byl statisticky nevýznamný. Zpracování rizikových faktorů může být jedním z hledisek pro rozhodování o délce hospitalizace pacientů po tonzilektomii.

The authors performed a retrospective analysis of documentation for patient who had undergone tonsillectomy at the Ear, Nose and Cervix Clinic in Hradec Králové during 1992–2001. The cohort consisted of 1492 patients, 841 of them being women and 651 men. The mean age of the patients was 22 years, median 19 years. All operations in the period of observation were performed by the classical extracapsular technique with stopping preoperation bleeding by bipolar electrocoagulation or ligature. The mean period of hospitalization was five days. A significant bleeding, i.e. bleeding which required a local treatment, was detected in 49 (3.3%) patients, early bleeding up to 24 hours being observed in 20 (1.3%) patients and late bleeding in 29 (1.9%) patients. A minute bleeding which did not require medical care was detected in other 140 patients, early bleeding being inn 93 (6.2%) and late bleeding in 47 (3.2%) patients. The authors followed the influence of the following factors on bleeding after tonsillectomy: age of the patient, sex, effect of surgical technique, surgeon, peritonsillar abscess in anamnesis, left tonsillar tissue in the bed, effect of postoperation acute infection and the effect of the time period of the year. The study demonstrated a statistically significantly more frequent peroperation bleeding in adult patients as compared with children younger than 15 years (p=0.0005), more frequent early bleeding in patients operated on in local anesthesia (p=0.0005), more frequent early bleeding with the use of a loop for incarceration of the lower pole of tonsil (0.018), more frequent late bleeding in patients operated on peritonsillar abscess “a froid” (0.003) and more frequent bleeding when a residuum of tonsillar tissue was left (p=0.004). Effects of othger observed factors on postoperation bleeding were statistically insignificant. The processing of the risk factors may be used in decision making concerning the duration of hospitalization of patients after tonsillectomy.

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• krvácení diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• rizikové faktory MeSH
• tonzilektomie metody   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Autoři prezentují dva případy parafaryngeálně lokalizovaných ganglioneuronů. Tento obvykle dobře diferencovaný benigní neuroektodermální nádor bývá nejčastěji lokalizován v zadním mediastinu a retroperitoneálně. Lokalizace v parafaryngeálním prostoru je velice vzácná. V prvém případě šlo o ganglioneurom u dvouleté dívky s typickým histologickým obrazem. Druhým pacientem byla 58letá žena, u které histologické vyšetření tumoru prokázalo známky malignizace a afekce odpovídala malignímu schwannomu vzniklém v ganglioneuromu. Domníváme se, že šlo o projev malignizace v ganglioneuromu de novo vzniklém, nikoli o sekundární vyzrávání ganglioneuromu z neuroblastomu.

The authors present two cases of parapharyngeal ganglioneuromas. This, as a rule well differentiated benign neuroectodermal tumour, is usually in the posterior mediastinum and in a retroperitoneal position. It is very rarely found in the parapharyngeal space. The first case involved a ganglioneuroma in a two-year-old girl with a typical histological picture. The second patient was a 58-year-old woman where histological examination of the tumor proved signs of malignization and the affection was consistent with a malignant schwannoma which developed in the ganglioneuroma. We assume that a manifestation of malignization in a de novo formed ganglioneuroma was involved and not secondary maturing of a ganglioneuroma from a neuroblastoma.

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• ganglioneurom chirurgie   patologie   ultrasonografie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory podle lokalizace MeSH
• neurilemom chirurgie   patologie   ultrasonografie   MeSH
• neuroblastom chirurgie   patologie   ultrasonografie   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• příznaky a symptomy MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• endoskopie metody   využití   MeSH
• nádory baze lební chirurgie   MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH