JavaScript NENÍ povolen !

Cíle: Cílem naší studie bylo zhodnotit vliv absolvované tøímìsíèní kardiovaskulární reha- bilitace (ambulantní øízený trénink, individuální domácí trénink) v II. fázi na toleranci zátìže u pacientek po prodìlaném infarktu myokardu. Vyšetøované osoby: Do retrospektivní studie bylo zaøazeno celkem 48 pacientek (vìk 61,15 ± 7,22 let), z nichž 24 pacientek tréninkového souboru absolvovalo ambulantní øízený trénink (vìk 61,54 ± 7,06 let) a 24 pacientek domácího souboru, které mìly individuální domácí trénink (vìk 60,75 ± 7,65 let). Metodika: Všech 48 pacientek absolvovalo vstupní a následnì po tøímìsíèním tréninku kardiovaskulární rehabilitace výstupní spiroergometrické zátìžové vyšetøení kontinuálním rampovým protokolem do subjektivního symptomy limitovaného maxima spolu s dosažením anaerobního prahu a respiratory exchange ratio nad 1,10. Byly hodnoceny parametry tolerance zátìže výkon (W), výkon vztažený na tìlesnou hmotnost (W/kg) a vrcholová aerobní kapacita (VO2peak). Výsledky: Tøímìsíèní ambulantní øízený trénink vedl u tréninkového souboru ke zlepšení tolerance zátìže, došlo k signifikantnímu zlepšení všech sledovaných parametrù, výkonu o 27,18 % z 91,38 W na 116,22 W, výkonu vztaženého na tìlesnou hmotnost o 28,57 % z 1,19 W/kg na 1,53 W/kg a vrcholové aerobní kapacity o 28,09 % z 15,52 ml/kg/min na 19,88 ml/kg/min. Naopak absolvování tøímìsíèního domácího tréninku nevedlo u domácího souboru ke zlepšení tolerance zátìže pacientek po infarktu myokardu, došlo dokonce k nesigni- fikantnímu zhoršení výkonu o 0,99 % z 98,83 W na 97,85 W, výkonu vztaženého na tìlesnou hmotnost o 0,76 % z 1,32 W/kg na 1,31 W/kg a vrcholové aerobní kapacity o 3,46 % z 17,65 ml/kg/min na 17,04 ml/kg/min. Porovnáním dosažených hodnot mezi obìma soubory byl zjištìn signifikantní rozdíl mezi výstupními hodnotami vybraných parametrù tolerance zá- tìže. Pacientky tréninkového souboru dosáhly oproti pacientkám domácího souboru signifi- kantnì vyšších výstupních hodnot výkonu o 18,77 %, výkonu vztaženého na tìlesnou hmotnost o 16,79 % a vrcholové aerobní kapacity o 16,67 %. Závìr: Z výsledkù naší studie lze usuzovat, že pro zlepšení tolerance zátìže u pacientek po infarktu myokardu je pro II. fázi kardiovaskulární rehabilitace vhodnìjší indikovat ambulantní øízený trénink v porovnání s edukací se samostatným domácím vykonáváním pohybového tré- ninku, které k ovlivnìní tolerance zátìže nevedou.

Aims: The aim of our study was to evaluate the effect of completed 3-month cardiovascular rehabilitation (outpatient controlled training, individual home-based training) in the 2nd phase on exercise tolerance in women after myocardial infarction. Persons examined: A total of 48 female patients (aged 61.15 ± 7.22 years) were included in the retrospective study, of which 24 female patients of training group underwent outpatient controlled training (aged 61.54 ± 7.06 years) and 24 female patients of home-based group who had individual home-based training (aged 60.75 ± 7.65 years). Methods: All 48 female patients underwent baseline and final spiroergometry exercise test- ing after 3-month training of cardiovascular rehabilitation with a continuous ramp protocol to a subjective symptoms limited maximum, along with anaerobic threshold and respiratory exchange ration above 1.10. Performance (W), body weight related performance (W/kg) and peak aerobic capacity (VO2peak) were evaluated. Results: The 3-month outpatient controlled training resulted in improved exercise tolerance and a significant improvement in all monitored parameters of training group - performance by 27.18%from91.38Wto 116.22W, bodyweight related performance by 28.57%from1.19W/kg to 1.53 W/kg and peak aerobic capacity by 28.09 % from 15.52 ml/kg/min to 19.88 ml/kg/min. Conversely, completing a 3-month home-based training did not lead to an improvement in exercise tolerance in female patients of home-based group after myocardial infarction, there was even an insignificant degradation of performance by 0.99 % from 98.83 W to 97.85 W, body weight related performance by 0.76%from 1.32 W/kg to 1.31 W/kg and peak aerobic ca- pacity by 3.46%from 17.65 ml/kg/min to 17.04 ml/kg/min. By comparing the achieved values between both groups, a significant difference was found between the final values of the selected parameters of exercise tolerance. Female patients of the training group achieved significantly higher final values of performance by 18.77 %, body weight related performance by 16.79 % and peak aerobic capacity by 16.67 % compared to female patients of the home-based group. Conclusion: From the results of our study it can be concluded, that for the improvement of the exercise tolerance in female patients after myocardial infarction it is more appropriate to indicate outpatient controlled training for the 2nd phase of cardiovascular rehabilitation compared to an education with independent home-based exercise training, which does not lead to influence the exercise tolerance.

MeSH
ergometrie MeSH
infarkt myokardu rehabilitace MeSH
kardiovaskulární rehabilitace * metody MeSH
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
retrospektivní studie MeSH
senioři MeSH
spirometrie MeSH
tělesná námaha * MeSH
zátěžový test MeSH
Check Tag
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
senioři MeSH
ženské pohlaví MeSH
Publikační typ
práce podpořená grantem MeSH

Web zdroj

Možnosti respirační fyzioterapie u pacientů s neurologickým onemocněním
[Respiratory physiotherapy techniques used in patients with neurological disease]

Vlažná, Daniela
Autor Autorita ORCID FN Brno, Brno Rehabilitační oddělení Fakultní nemocnice Brno Neurologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno

Listy klinické logopedie. 2019 ; 3 (2) : 34-40. [pub] 20191214

ISSN 2570-6179
Medvik
Zdroj

Dýchání a jeho poruchy jsou oblastí zájmu mnoha zdravotnických lékařských i nelékařských oborů. U pacientů s neurologickým onemocněním dochází k paréze, tedy poklesu svalové síly, kromě jiného i dechových svalů, což má za následek vznik restrikční ventilační poruchy spolu s mnohými dalšími komplikacemi. Multidisciplinární přístup a povědomí o možnostech rehabilitace dechových funkcí může zajistit efektivní zvládnutí akutních i chronických dechových obtíží způsobených neurologickým onemocněním.

Breathing and its disorders are in the centre of interest of many medical and healthcare specialists. Paresis or loss of strength of skeletal muscles may often be observed in patients with neurological disease. However, muscles of respiration are also skeletal muscles and loss of their strength may cause restrictive pattern of ventilation disorder along with many other complications. Multidisciplinary approach and awareness of physical rehabilitation of respiratory functions thus may help with management of acute or chronic breathing disorders in patients with neurological disease.