Syndrom přetrénování vzniká v důsledku dlouhodobé nadměrné zátěže a nedostatečné regenerace u sportujícího jedince s negativním dopadem na jeho výkonnost. Manifestuje se řadou fyziologických a psychických příznaků, které přetrvávají i po dvoutýdenním odpočinku. Prevalence u mladých sportovců se odhaduje na 20–30 %. Mechanismus vzniku tohoto syndromu není stále zcela zřejmý. Léčba je obvykle zdlouhavá, vyžaduje klidový režim v řádu několika týdnů až měsíců. Kasuistika pojednává o šestnáctiletém výkonnostním basketbalistovi, ke spiroergometrii odeslaném z důvodu opakovaného nálezu zvýšeného klidového TK. Zátěžové vyšetření bylo provedeno na Oddělení tělovýchovného lékařství FN Motol v květnu 2010, na konci sportovní sezony, po téměř třítýdenním odpočinku. Pacient udával poruchy spánku, zvýšené pocení a celkovou únavu trvající několik týdnů. Přes usilovnou motivaci sportovce k podání maximálního výkonu zátěž ukončil předčasně pro výraznou svalovou únavu dolních končetin při TF 175/min, RQ 0.96 a VO2peak 48.4 ml/min/kg. Zdravotní stav sportovce zhodnocen jako syndrom přetrénování a doporučen klidový režim. Druhé vyšetření proběhlo na III. interní klinice VFN v lednu 2011, v první polovině herní sezony. Sportovec byl zcela bez obtíží. Zátěžový test ukončil pro celkovou únavu při RQ 1.13 a VO2max 64.0 ml/min/kg, při srovnatelném protokolu vyšetření jako v květnu 2010. Subjektivní obtíže a objektivní nález při zátěžovém vyšetření demonstrují, že výše uvedený objem tréninku s nedostatečnou regenerací je pro rostoucí organismus z dlouhodobého hlediska nadlimitní a tedy nevhodný. Při kontrolním vyšetření v odstupu 8 měsíců jsme zaznamenali nižší klidovou TF, příznivější reakci krevního tlaku na dynamickou zátěž, nárůst VO2peak o 31%, RQ z 0.96 na 1.13. I když byl pacient vyšetřen na různých pracovištích, myslíme si, že tak zásadní rozdíly ve VO2peak a RQ nelze vysvětlit pouze technickými rozdíly použitých analyzátorů. Tato kazuistika má za cíl poukázat na problematiku přetěžování elitních dospívajících sportovců. Příliš intenzivní příprava mladých sportovců je logickým vyústěním stále se zvyšujících nároků na výkon ve všech sportovních odvětvích.
Overtraining syndrome is caused by prolonged excessive training and insufficient regeneration in active athlete, and can adversely affect an athlete's performance. It manifests itself with both physiological and psychological symptoms that persist even after the two weeks of rest. The evidence indicates an incidence rate of ~ 20–30%in young athletes. Our knowledge of the overtraining syndrome is lacking. The therapy is usually prolonged, based on several weeks or months rest. 16 years old elite basketball player, indicated for spiroergometry due to repeated detection of high blood pressure. Graded exercise test was performed at the Department of Sports Medicine, Motol University Hospital in May 2010, in the end of the sporting season, following nearly 3 weeks of rest. Patient complained of sleep disturbances, increased perspiration and total fatigue lasting several weeks. Despite of intensive motivation of the athlete for maximal performance he finished test untimely due to lower extremities muscle fatigue with HR 175 beats per minute, RQ 0.96 and VO2peak 48.4 ml/min/kg. State of health was interpreted as the overtraining syndrome. Second examination was performed in the 3rd Department of Medicine, General University Hospital in Prague, January 2011, during the first half of the sporting season. The athlete didn´t complained of any problems. He finished graded exercise test for total exhaustion with RQ 1.13, VO2max 64.0 ml/min/kg, with the similar protocol of examination as in May 2010. Subjective afflictions and objective finding during graded exercise test illustrate that the training volume aforementioned concurrently with lack of regeneration is extreme and so unsuitable for young growing organism. In the second examination, performed eight months later, we found out lower rest HR, favourable blood pressure reaction to dynamic work, 31% increase in VO2max and increase in RQ from 0.96 to 1.13. Even the two examinations were performed in different departments, we think that so evident differences in VO2max and RQ cannot be interpreted just by the particular type of an analyzer. The main point of this case history is to highlight young elite athletes overloading. Too intensive training of young athletes originates in permanently increasing demands on performance in all sports branch.
- Klíčová slova
- přetrénování, nadměrná zátěž,
- MeSH
- basketbal MeSH
- ergometrie MeSH
- krevní tlak MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- poranění z opakovaného přetěžování diagnóza patofyziologie MeSH
- sporty MeSH
- srdeční frekvence MeSH
- únava MeSH
- zátěžový test MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Nefarmakologické intervence (fyzická aktivita a redukční dieta) hrají klíčovou roli v terapii obezity a diabetes mellitus 2. typu. Příznivé ovlivnění metabolického a kardiovaskulárního rizika touto intervencí je dáváno do souvislosti s úbytkem tukové tkáně a modifikací metabolické aktivity tukové tkáně, včetně lipolýzy . Lipolýza (hydrolýza triacylglycerolů na glycerol a neesterifikované mastné kyseliny) je regulována řadou hormonů, mezi hlavní patří katecholaminy, inzulín, atriální natriuretický hormon. Význam dílčích signalizačních kaskád se mění v závislosti na aktuálním fyziologickém stavu organismu. Významný fyziologický stimul lipolýzy představuje fyzická aktivita, základní preventivní i terapeutická metoda v léčbě ple- jády civilizačních chorob. Lipolytická aktivita tukové tkáně při akutní zátěži stoupá v důsledku preferenční stimulace beta-adrenergních receptorů a poklesu plasmatické hladiny inzulínu, hlavního antilipolytického hormonu. Chronická fyzická aktivita (trénink) bazální lipolýzu ne- mění nebo potlačuje a zátěží-indukovanou lipolýzu spíše stimuluje, i když literatura poskytuje kontroverzní výsledky.
Nonpharmacological interventions (physical activity and low-caloric diet) play a key role in obesity and type 2 diabetes management. The beneficial effects of these interventions on metabolic and cardiovascular profiles of the subject are assocciated with the decrease of adipose tissue and changes in adipose tissue metabolism, including lipolysis. Lipolysis (triglyceride hydrolysis into glycerol and NEFA) is regulated by a number of hormonal sinals, the main being catecholamines, insulin, atrial natriuretic hormone. Importance of particular signalling depends on actual physiological condition of organism. Physical activity, basic preventive and therapeutic approach in most civilization diseases management, presents significant stimulus of lipolysis. During acute bout of exercise, adipose tissue lipolytic activity increases due to major stimulation of beta-adrenoreceptors and decrease in plasma level of insulin, main antilipolytic hormone. Basal lipolysis is suppressed or not changed and exercise-induced lipolysis is stimulated by the chronic physical activity, but the literature provides controversial findings.
Východisko. Asociace obezity s metabolickými i kardiovaskulárními chorobami je závislá na rozložení tukové tkáně. Role intraabdominálně uložené, tj. viscerální, tukové tkáně v patogenezi inzulínové rezistence není stále zřejmá. Cílem této práce bylo sledovat vztah mezi inzulínovou rezistencí a podílem viscerální a podkožní tukové tkáně na souboru žen s širokým rozmezím tělesné hmotnosti. Metody a výsledky. Vyšetřeno bylo 62 žen (věku 21–66 let), z nichž 32 bylo neobézních a 30 obézních (BMI > 30 kg/m2). U účastníků studie bylo hodnoceno množství viscerálního a podkožního tuku pomocí počítačové tomografie, možství celkového tělesného tuku bioimpedancí a stupeň inzulínové senzitivity byl hodnocen spotřebou glukosy (M) během euglykemického hyperinzulínního klempu. Obézní ženy měly nižší inzulínovou senzitivitu ve srovnání s neobézními (5,88 ± 2,17 vs. 3,32 ± 1,44 mg/min/kg, p < 0,001) a vyšší absolutní množství viscerálního tuku. Relativní podíl viscerálního tuku (vztaženého k tuku celkovému nebo podkožnímu) nebyl však u obou skupin rozdílný. V celém souboru stupeň inzulínové senzitivity koreloval s absolutním množstvím celkového a viscerálního tuku, nebyla však nalezena korelace s relativním podílem viscerálního tuku. Závěry. Výsledky na tomto souboru nasvědčují tomu, že pro predikci stupně inzulínové rezistence daného jedince je důležitější absolutní množství přítomné tukové tkáně jak celkové, tak viscerální než relativní zastoupení viscerálního tuku.
Background. Association of obesity with metabolic and cardiovascular complications depends on the adipose tissue distribution. The role of intraabdominal, i.e. visceral, adipose tissue in pathogenesis of insulin resistance is still not elucidated. The aim of this study was to investigate the relation between insulin resistance and contribution of visceral and subcutaneous fat in a group of women with a wide range of body weight. Methods and Results. 62 women (age 21–66 years) among which 32 were non-obese and 30 obese (BMI > 30 kg/m2) were examined. The amount of visceral and subcutaneous fat was evaluated using computerized tomography, total body fat evaluated using bioimpedance, and the degree of insulin resistance was evaluated using glucose disposal (M) during euglycemic hyperinsulinemic clamp. Obese women had lower insulin sensitivity than non-obese (5.88 ± 2.17 vs 3.32 ± 1.44 mg/min/kg, p < 0.001) and higher absolute amount of visceral fat. However, the relative amount of visceral fat (related to total body fat or subcutaneous fat) was not different between the two groups. In the entire study group, the magnitude of insulin sensitivity did correlate with absolute amount of total and visceral fat, but no correlation with relative amount of visceral fat was found. Conclusions. The results suggest that the absolute amount of fat, either total or visceral, is a stronger predictor of the degree of insulin resistance than the relative contribution of visceral fat.
- MeSH
- distribuce tělesného tuku MeSH
- financování organizované MeSH
- inzulinová rezistence MeSH
- lidé MeSH
- nitrobřišní tuk patofyziologie MeSH
- obezita komplikace patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Retinol binding protein 4 (RBP4) is a novel adipokine which might be involved in the development of insulin resistance. The aim of the study was to investigate the expression of RBP4 mRNA in subcutaneous and visceral fat depots and the relationship between RBP4 plasma and mRNA levels relative to indices of adiposity and insulin resistance. In 59 Caucasian women (BMI 20 to 49 kg/m2) paired samples of subcutaneous and visceral fat were obtained for RBP4, leptin and GLUT 4 mRNA analysis using reverse transcription-quantitative PCR. Euglycemic hyperinsulinemic clamp and computed tomography scans were performed. RBP4 mRNA levels as well as GLUT 4 mRNA and leptin mRNA levels were lower (P<0.001, P<0.01 and P<0.001, respectively) in visceral compared to subcutaneous fat. No differences were found in RBP4 mRNA expression in the two fat depots or in RBP4 plasma levels between subgroups of non-obese subjects (n=26), obese subjects without metabolic syndrome (n=17) and with metabolic syndrome (n=16). No correlations between RBP4 mRNA or plasma levels relative to adiposity, glucose disposal rate and GLUT 4 mRNA expression in adipose tissue were found. There was a weak positive correlation between plasma RBP4 and plasma triglycerides (r = 0.30, p<0.05) and between plasma RBP4 and blood glucose (r = 0.26, p<0.05). Regardless of the state of adiposity or insulin resistance, RBP4 expression in humans was lower in visceral than in subcutaneous fat. We found no direct relationship between either RBP4 mRNA or its plasma levels and the adiposity or insulin resistance.
- Klíčová slova
- Obesity, Insulin resistance, Visceral and subcutaneous adipose tissue, Retinol-binding protein 4,
- MeSH
- adipozita MeSH
- dospělí MeSH
- financování organizované MeSH
- inzulin krev MeSH
- inzulinová rezistence MeSH
- krevní glukóza analýza MeSH
- leptin analýza MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- messenger RNA analýza MeSH
- metabolický syndrom metabolismus patofyziologie radiografie MeSH
- mladý dospělý MeSH
- nitrobřišní tuk chemie patologie radiografie MeSH
- obezita metabolismus patofyziologie radiografie MeSH
- plazmatické proteiny vázající retinol analýza genetika MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- podkožní tuk chemie patofyziologie radiografie MeSH
- polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí MeSH
- přenašeč glukosy typ 4 analýza MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
