JavaScript NENÍ povolen !

S prodlužujícím se věkem populace se zvyšuje podíl operovaných pro degenerativní aortální stenózu ve věku nad 75 i nad 80 let. Vzhledem k podcenění symptomů u starých nemocných s významně omezenou fyzickou aktivitou je indikace k operaci často pozdní, kdy je vada již pokročilá s hrubými kalcifikacemi aortální chlopně, s vyšším výskytem systolické dysfunkce levé komory u starších mužů a významnou koncentrickou hypertrofií a pokročilou diastolickou dysfunkcí levé komory u starších žen. U více než u 50 % aortálních vad indikovaných k operaci ve věku nad 75 let je třeba provést nejen náhradu aortální chlopně, ale i revaskularizaci myokardu pro závažný nález na koronárních tepnách. Často je přítomná i sekundární mitrální regurgitace a plicní hypertenze. Časté jsou komorbidity, z nichž nejzávažnější z dlouhodobého prognostického hlediska je renální insuficience, chronická obstrukční bronchopulmonální nemoc a přítomnost periferního cévního onemocnění. Operační mortalitu ovlivňuje především délka operačního výkonu, s kterou souvisí i riziko orgánového poškození, hlavně vzniku akutního renálního selhání po operaci. Proto je třeba pečlivě zvážit, zda ve vysokém věku korigovat i sekundární mitrální regurgitaci, která se často po korekci těsné aortální stenózy zlepšuje, nebo zda provádět výkon na aortálním kořeni či ascendentní aortě. Ve vyšším věku jsou preferovány bioprotézy ve snaze vyhnout se riziku antikoagulační léčby, které ve stáří stoupá. Přesto i použití mechanických dvoulistových náhrad může mít své oprávnění ve skupině nemocných s degenerativní aortální vadou s chronickou fibrilací síní nebo se současnou mitrální vadou, ale i u starších žen s významnou koncentrickou hypertrofií levé komory a úzkým aortálním kořenem, kde použití bezstentových bioprotéz znamená delší operační výkon s vysokým rizikem perioperační morbidity i mortality. I s vědomím většího rizika operací pokročilých degenerativních aortální vad ve stáří je jednoznačně prokázáno významné zlepšení kvality a prodloužení života po operaci v této stále se zvětšující skupině chirurgicky léčených nemocných.

The number of elderly patients undergoing aortic valve surgery is increasing with the increase in life expectancy. The symptoms in septaand octogenarians are often underestimated due to limited physical activity and they are reffered for surgery too late when advanced calcifications of aortic valve as well as left ventricular systolic dysfunction in elderly men and diastolic dysfunction of the left ventricle in elderly women are present. More than half of these patients require concomitant coronary artery bypass grafting and secondary mitral insufficiency and pulmonary hypertension are also frequent. The prevalence of preoperative co-morbidities is also high of which renal failure, obstructive pulmonary disease and peripheral vascular disease are especially important predictors of postoperative morbidity and mortality. Risk factors of operative mortality include prolonged cardiopulmonary bypass and cross-clamp time with the risk of acute renal or multiorgan failure postoperatively. The results support a conservative approach to concomitant mitral surgery for secondary mitral regurgitation in these patients undergoing aortic valve replacement. Additional procedure on aortic anulus and ascending aorta should also be avoided to reduce ischemic times especially in octogenarians. Elderly patients benefit from bioprosthetic valves because of avoiding anticoagulation with the associated risk of hemorrhage. However, in patients with coexisting indications for systemic anticoagulation and in elderly women with severely hypertrophied left ventricle and narrow aortic annulus mechanical valves are advantageous. At the present time, aortic valve replacement in septa- and octogenarians has acceptable operative mortality and excellent functional outcome with satisfactory long-term survival.