- MeSH
- diagnostické techniky a postupy MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- kongresy jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lymfatické uzliny * patologie MeSH
- metastázy nádorů MeSH
- nádory neznámé primární lokalizace MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Zduření v parotické oblasti patří k relativně častým diferenciálně diagnostickým problémům v ORL oblasti. Příčinou zduření jsou nejčastěji sialomy příušní žlázy, méně často zánětlivé pseudotumory. Stejně se však mohou projevovat i další, raritnější onemocnění. Neurinomy intraparotické části lícního nervu jsou vzácným, nikoliv výjimečným onemocněním. Setkat se s ním může každý chirurg operující v oblasti parotis. Autoři referují o vzácném pozorování duplicitního neurinomu lícního nervu u 23leté ženy projevujícím se jako tumor příušní žlázy.Běhemsuperficiální parotidektomie byly nalezeny dva nádory: menší, vyrůstající z bifurkace kmene lícního nervu, a větší, související s jeho drobnou bukální větví. Menší nádor v oblasti bifurkace odloučen od nervu za kontroly mikroskopu. U většího neurinomu se tento postup již nepodařilo uplatnit pro praktický zánik fasciklů útlakem. S ohledem na funkčně málo významnou větev tumor odstraněn a sutura pahýlů neprováděna. Po operaci byla dočasná porucha funkce lícního nervu 3. stupně podle House-Brackmanna, která se do tří měsíců beze zbytku upravila. Předoperační odlišení neurinomu od sialomu či jiného novotvaru parotis je obtížné.Operace spočívá v pokusu o odloučení nádoru od zdravýchnerv ových vláken, v případě přerušení kmene či funkčně významné větve nervu je vhodná anastomóza interpozitem či sutura nervu end to end. Podmínkou správné peroperační diagnózy a adekvátního řešení situace je superficiální parotidektomie s identifikací a preparací lícního nervu.
Swelling in the parotid area belongs to relatively frequent differential diagnostic problems in otolaryngological area. The swelling is most frequently caused by sialomas of parotid gland, less frequently by inflammatory pseudotumors. Other more rare disease may be manifested in the same way. Neurinomas of intraparotid part of facial nerve are rare, but not exceptional diseases. Every surgeon operation on the parotid region may encounter them. The authors refer to a rate observation of duplicate neurinoma of facial nerve in a 23-years old woman, manifesting as a tumor of parotid gland. In the course of superficial parotidectomy, two tumors were found: a smaller one originating from bifurcation of the stem of facial nerve and a greater one, connected with its minute buccal branch. The smaller tumor in the area of bifurcation was separated from the nerve with a microscopic control. This procedure was not successful in the larger neurinoma for virtual disappearance of fascicles due to the pressure. In view of functional functionally less important branch the tumor was removed and suture of the stumps was not made. The temporary disorder of facial nerve function of 3rd degree according to House-Brackmann occurring after the operation completely disappeared until 3 months after the operation. The preoperation differentiation of neurinoma from sialoma or another neoplasia appears to be difficult. The operation constitutes an attempt to release the rumor from healthy nervous filaments; in the case of disruption of the stem of a functionally important branch of the nerve, anastomosis by interposition or suture of the nerve end to end is recommended. Superficial parotidectomy with identification and preparation of facial nerve is a precondition of correct peroperation diagnosis and adequate solution of the condition.
- MeSH
- lidé MeSH
- nádory příušní žlázy diagnóza chirurgie MeSH
- nemoci lícního nervu diagnóza chirurgie MeSH
- neurochirurgické výkony MeSH
- neurom diagnóza patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Autoři uvádějí příklad úspěšného řešení frontoetmoidální mukokély endonazálnímendoskopickým přístupem. Indikací k tomuto přístupu je endonazální dostupnost vaku mukokély.Marsupializace vaku pod endoskopickou kontrolou umožní dekompresi a následné vymizení klinic-kých potíží. Rychlý ústup potíží, minimální chirurgická traumatizace a lehký pooperační průběhjsou základními výhodami tohoto přístupu. V pooperačním období je nutná dlouhodobá péčeo průchodnost nazální komunikace.
The authors present an example of successful treatment of frontoethmoid mucocele by an endonasal endoscopic approach. Indication for this approach is endonasal access to the mucocele. Marsupialization of the sac under endoscopic control makes decompression and sub- sequent elimination of clinical complaints possible. The rapid regression of complai nts, minimal surgical traumatization and the mild postoperative course are the basic advantages of this appro- ach. During the postoperative period long-term care of the patency of the nasal communication is necessary.
- MeSH
- dospělí MeSH
- endoskopie metody MeSH
- lidé MeSH
- mukokéla etiologie chirurgie MeSH
- pooperační péče MeSH
- sinus ethmoidalis chirurgie patologie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Od roku 1996 jsme provedli 21 endoskopických dakryocystorinostomií u 20 pacientů. Příčinou stenózy slzných cest byly u šesti operovaných změny v nosní dutině ztěžující odtok slz. U dalších dvou pacientů šlo o iatrogenní stenózu. U dvou nemocných byla příčina posttraumatická, a u jednoho byl zjištěn dacryolit. V 10 případech byla stenóza idiopatická. U všech pacientů byla epifora a při proplachu neprůchodné slzné cesty, v 17 případech byla i hlenohnisavá sekrece ze slzných cest a u devíti byla v anamnéze flegmóna oblasti slzného vaku. Všichni byli operováni v celkové anestezii, endoskopickým endonazálním přístupem, bez trvalých či závažných komplika- cí. Po operaci trvá epifora jen v jednom případě z 21, ve 20 je proplach slzných cest volný. Tyto výsledky jsou srovnatelné s údaji jiných autorů a dovolují považovat endoskopickou dakryocysto- rinostomii za metodu volby v léčbě intra a postsakálních stenóz vývodných slzných cest.
Since 1996 the authors made 21 endoscopic dacrycystorhinostomies in 20 patients. The cause of stenosis of the lacrimal pathways were in six of the operated patients changes in the nasal sinus making drainage of tears difficult. In another two patients iatrogenic stenosis was involved. In two patients the cause was post-traumatic, in one patient a dacryolith was detected. In 10 patients the stenosis was idiopathic. In all patients epiphora was found and on irrigation occluded lacrimal pathways. In 17 patients also mucopurulent secretion from the lacrimal pathways was recorded and in nine there was a phlegmon of the lacrimal sac in the case-history. All were operated under general anaesthesia, using an endoscopic endonasal approach, without permanent or serious complications. After surgery epiphora persists only in one case of 21, in 20 rinsing of ther lacrimal pathways is unobstructed. These results are comparable with data of other authors and endoscopic dacrycystorhinostomy can be considered the method of choice of intra- and postsaccal stenoses of the efferent lacrimal pathways.
Od roku 1996 do srpna 1998 autoři provedli 24 EDCRS u 23 pacientů ve věku od 35 do 80 let, z toho u 6 mužů a 17 žen. Všichni pacienti udávali epiforu, v 19 případech byla přítomna hlenohnisavá sekrece ze slzných cest (SC) a v 9 i flegmó- na oblasti vaku v anamnéze. Proplachem SC byla zjištěna neprůchodnost, která se potvrdila i dakryocystografií. Příčina neprůchodnosti byla ve 4 případech iatrogenní (rinochirurgická operace), v dalších 2 poúrazová a v 6 byly přítomny patologické poměry v dutině nosní. Ve 2 případech byl zjištěn dakryolit a v 10 se jednalo o stenózu idiopatickou. Operace se prováděla v celkové anestezii, endo- skopickým endonazálním přístupem, bez trvalých či závažnějších komplikací. Peroperačně byla zjištěna v 15 případech postsakální stenóza, v 7 intrasakální a ve 2 byl přítomen dakryolit. Současná mírná presakální stenóza byla ve 3 případech a byla řešena zavedením katétru do SC na dobu několika týdnů (mimo tyto situace jeho užití však paušálně neindikujeme). Po 24 EDCRS trvá epifora pouze u jednoho pacienta (s presakální složkou stenózy), v ostatních případech již epifora není přítomna a proplach SC je volný. Menší traumatizace bez narušení mediálního palpebrálního ligamenta a umožnění normální funkce lakrimální pumpy jsou základními výhodami endonazálního přístupu. Většina autorů uvádí zprůchodnění slzných cest metodou EDCRS v 83 - 86 % případů. Naše výsledky jsou shodné a opravňují považovat EDCRS za metodu volby v chirurgické léčbě intra- a postsakálních stenóz slzných cest.
Endoscopic Endonasal Dacryocystorhinostomy: Indications, Technique, Results From 1996 till August 1998 the authors made 24 EDCRS in 23 patients aged 35 to 80 years, incl. 6 men and 17 women. All patients reported epiphora, in 19 cases a mucous purulent secretion from the lacrimal pathways was present and 9 had a history of phlegmon in the area of the lacrimal sac. Irrigation of the lacrimal pathways revealed occlusion which was confirmed also on dacryocystography. The cause of occlusion was in four instances iatrogenic (rhinosurgical operation), in another two post-traumatic and in six there were pathological findings in the nasal cavity. In two instances the authors detected a dacryolith and in 10 idiopat- hic stenosis was found. The operation was performed under general anaesthesia, using an endoscopic endonasal approach, without permanent or serious compli- cations. On operation in 15 instances postsaccal stenosis was detected , in 7 instances intrasaccal stenosis and in two patients a dacryolith was present.A concurrent mild presaccal stenosis was present in three patients and was treated by insertion of a catheter into the lacrimal pathways for a period of several weeks ( except these situations the authors do not indicate its use). After 24 EDCRS epiphora persists only in one patient ( with a presaccal component of stenosis), in the remaining patients epiphora is no longer present and irrigation of the lacrimal pathways is free. Minor traumatization without injury of the medial palpebral ligament and normal function of the lacrimal pump are basic advantages of the endonasal approach. The majority of authors report patency of the lacrimal pathways which is achieved by the method of EDCRS in 83-86% of patients. The authors results are similar and justify the recommendation to consider EDCRS as the method of choice in the surgical treatment of intrasaccal and postsaccal stenoses of the lacrimal pathwaays.
- MeSH
- dakryocystorinostomie metody MeSH
- dospělí MeSH
- endoskopie metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- obstrukce slzovodu etiologie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
