Úvod: Infekce SARS-CoV-2 je v současnosti na špici zdravotnického a společenského zájmu. Onemocnění může být při těžším průběhu provázeno řadou komplikací, mezi které patří difuzní alveolární hemoragie a tromboembolická nemoc. Kazuistiky: Autoři prezentují 2 vzácné případy masivního nitrohrudního krvácení, které bylo následkem difuzní alveolární hemoragie potencované plnou antikoagulační léčbou tromboembolické nemoci. Výsledky: Krvácení v obou případech z levého dolního plicního laloku bylo život ohrožující a proto si vyžádalo indikaci k provedení urgentní anatomické plicní resekce – levostranné dolní plicní lobektomie. Závěr: Profylaktické aplikace nízkomolekulárního heparinu během léčby virové pneumonie covid 19 může být, byť v ojedinělých případech, spolupříčinou masivního plicního krvácení. Tato vzácná komplikace v našich podmínkách skončila 50% mortalitou. Je tedy třeba mít toto riziko na paměti a případně včas adekvátně reagovat na nastupující známky významnější hemoragie.
Introduction: The medical and social interest in the SARS-CoV-2 infection is currently high. This infection can, in severe cases, be accompanied by a series of complications, such as thromboembolic disease or pulmonary parenchymal haemorrhage. Case reports: The paper presents two rare cases of massive intrathoracic haemorrhage caused by pulmonary parenchymal haemorrhage and exacerbated by full anticoagulant treatment of thromboembolic disease. Results: In both cases, the haemorrhage originated in the left lower lobe and was life threatening, requiring urgent anatomical lung resection – left lower lobectomy. Conclusions: The combinaion of anticoagulant therapy and thromboembolic events related to COVID-19 can cause, in rare cases, massive pulmonary haemorrhage. This rare complication proved lethal in one out of two of the cases described in this paper. An imminent and adequate reaction is necessary when the first signs of haemorrhage appear.
- MeSH
- antikoagulancia škodlivé účinky MeSH
- COVID-19 * komplikace MeSH
- hemotorax * chirurgie etiologie MeSH
- krvácení etiologie terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- plíce chirurgie krevní zásobení patologie MeSH
- pneumektomie metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Ruptura bránice je vzácný, ale život ohrožující stav doprovázející 0,8–5 % torakoabdomiálních traumat podstoupivších operaci. Většinu doprovází přidružená poranění, která jsou zodpovědná za špatnou prognózu. Projevy brániční ruptury bývají překryty vážnějšími projevy přidruženého traumatu. Ruptura bývá viditelná na RTG snímku hrudníku či na CT vyšetření. Menší defekt však může diagnostice uniknout, zvláště pokud není pacient indikován k akutní operaci. Metody: Autoři uvádějí 2 kazuistiky pacientů, kteří byli léčeni pro chronickou brániční rupturu na Chirurgické klinice LF UK a FN Plzeň mezi 1. 1. 2009 a 31. 12. 2021. Cílem byla analýza klinických dat a jejich porovnání s literárními údaji. Výsledky: Oba pacienti s chronickou brániční rupturou byli muži v produktivním věku, kteří primární trauma utrpěli při dopravní nehodě. V jednom případě byla ruptura diagnostikována po 6 letech, v druhém po 14 letech. V jednom případě šlo o rupturu levé poloviny bránice, v druhém případě pak její pravé poloviny. Oba pacienti podstoupili plastiku bráničního defektu cestou torakotomie. Závěr: Nerozpoznaná ruptura bránice je závažný stav, který může vyústit v život ohrožující komplikaci inkarcerací břišních orgánů vyhřezlých do hrudníku. Na tuto diagnózu je nutné myslet u pacientů s gastrointestinálními či dechovými potížemi po vysokoenergetickém tupém traumatu břicha a hrudníku i s odstupem několika let od traumatu.
Introduction: Diaphragmatic rupture is a rare but life-threatening condition that occurs in 0.85% of surgically managed thoracoabdominal injuries. In most cases, the condition is accompanied by associated traumas responsible for poor prognosis. Signs of diaphragmatic rupture are often masked by more serious manifestations of the associated trauma. The rupture is usually revealed by an X-ray of the chest or CT scan. However, a minor defect may be missed, especially if the patient is not indicated for urgent surgery. Methods: The authors present 2 case reports of patients treated for chronic diaphragmatic rupture at the Department of Surgery of the Faculty of Medicine, Charles University and University Hospital in Pilsen between 01 January 2009 and 31 December 2021. The aim was to analyze the clinical data and to compare this data with literature. Results: Both patients with the chronic diaphragmatic rupture were men in their productive age. The mechanism of their primary trauma was a traffic accident. In the first case, the rupture was diagnosed 6 years after the trauma. The second case was diagnosed 14 years after the primary trauma. The diaphragmatic rupture was present on the left side in the first case and on the right in the other. Both patients underwent suture of the diaphragmatic defect via thoracotomy. Conclusion: Unrecognized diaphragmatic rupture is a severe condition that can result in a life-threatening complication, namely incarceration of abdominal organs dislocated to the chest. It is necessary to keep this diagnosis in mind in patients with gastrointestinal or respiratory problems after a previous high-energy, blunt-force abdominal and thoracic injury, even many years after the trauma.
- MeSH
- bránice * chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- dopravní nehody MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- opožděná diagnóza škodlivé účinky MeSH
- poranění hrudníku chirurgie diagnostické zobrazování komplikace MeSH
- ruptura * chirurgie komplikace MeSH
- tupá poranění chirurgie diagnostické zobrazování komplikace MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Průměrný výskyt perioperační cévní mozkové příhody během velkého nekardiálního chirurgického výkonu je nižší než 1 %, což naznačuje, že pro velkou většinu pacientů je zřídka velkým problémem. Metoda: V našem sdělení prezentujeme 46letou nemocnou po akutní pravostranné hemikolektomii, u které se perioperačně rozvinula pravostranná hemiparéza. Bezprostředním CTAg vyšetřením byl prokázán ischemický iktus v oblasti levé hemisféry jako důsledek trombózy levé vnitřní karotidy. Rekanalizační operační výkon na levé karotidě byl proveden po 14 hodinách od začátku neurologické symptomatologie a neurologický deficit se postupně plně zreparoval. Závěr: Naše kazuistika podporuje studie, že důkladné diagnostické zhodnocení umožňuje výběr pacientů, kteří mohou mít prospěch z urgentní revaskularizace akutní okluze vnitřní karotidy ve fázi akutní ischemie mozku.
Introduction: The average incidence of perioperative stroke during major non-cardiac surgery is less than 1%, suggesting that it is rarely a major problem for the vast majority of patients. Methods: In our paper we present a 46-year-old patient undergoing acute right hemicolectomy who developed right-sided hemiparesis in the perioperative setting. Immediate CTAg examination showed an ischemic stroke in the left hemisphere as a result of left internal carotid thrombosis. A surgical procedure to recanalize the left carotid artery was performed 14 hours from the onset of neurological symptomatology and the neurological deficit gradually recovered fully. Conclusion: Our case report supports studies showing that a thorough diagnostic assessment allows the selection of patients who may benefit from urgent revascularization of acute internal carotid occlusion during the phase of acute brain ischemia.
- MeSH
- arteriae carotides chirurgie patologie MeSH
- ischemie mozku * diagnóza terapie MeSH
- kolektomie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- peroperační komplikace MeSH
- trombektomie MeSH
- trombóza arteria carotis * diagnóza terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Primární nádory jater, tj. především hepatocelulární a cholangiocelulární karcinom, mají v České republice stále se zvyšující incidenci. Zejména výskyt hepatocelulárního karcinomu (HCC) se neustále zvyšuje a nyní činí cca 8–10 případů na 100 tisíc obyvatel. Celosvětově pak představuje 4. nejčastější maligní onemocnění. Incidence cholangiocelulárního karcinomu je oproti HCC desetinová. Ze sekundárních nádorů jater se nejčastěji vyskytují metastázy kolorektálního karcinomu, které jsou pro jaterního chirurga také nejčastější operační diagnózou (cca 80 % procent pacientů). Primární metodou léčby těchto nádorů je radikální chirurgická resekce, pokud však z nějakého důvodu není možná, je jedním z možných paliativních řešení transarteriální chemoembolizace (TACE). Principem této metody je cílená embolizace patologických ložisek pomocí směsi obsahující též lokálně působící chemoterapeutikum. Metodika: Retrospektivně byl zhodnocen soubor nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů, kterým byla ve spolupráci s intervenčními radiology provedena TACE v období mezi 1. 1. 2013 a 31. 12. 2017. Kromě standardních demografických ukazatelů byly hodnoceny zejména délka přežití nemocných po zákroku, frekvence komplikací a délka hospitalizace. Výsledky: U 149 pacientů bylo provedeno celkem 233 výkonů. Průměrný věk nemocných byl 66,6 roku (35–85). Častěji byl zákrok proveden u mužů než u žen (téměř v poměru 2 : 1). Nejčastější diagnózou, pro kterou byla TACE provedena, byl hepatocelulární karcinom (119 případů), následovaný metastázami kolorektálního karcinomu (74 případů). Průměrná délka hospitalizace nemocných byla 5 dnů. Průměrné celkové přežití pacientů po zákroku bylo 21,9 měsíce. Komplikace se vyskytly u 31 % nemocných, nejčastěji se jednalo o různý stupeň postembolizačního syndromu, přičemž tyto komplikace byly v 93 % řešeny plně konzervativně, mortalita v souboru byla 1,34 %. Závěr: TACE patří mezi zavedené a bezpečné metody paliativního řešení primárních a sekundárních nádorů jater, které by dnes jednoznačně mělo patřit k běžnému spektru zákroků používaných v onkochirurgických centrech zabývajících se jaterní chirurgií. Přes nízké riziko závažných komplikací, se stále jedná o intervenční výkon u onkologicky nemocných pacientů, který při nevhodně zvolené indikaci může mít až fatální důsledky.
Introduction: The incidence of primary liver cancers, i.e. hepatocellular and cholangiocellular carcinoma in particular, is increasing constantly in the Czech Republic. It is especially the incidence of hepatocellular carcinoma (HCC) which rises steadily, currently accounting for approximately 8-10 cases per 100,000 population. Worldwide, it represents the fourth most common malignant disease. The incidence of cholangiocellular carcinoma is one-tenth of that of HCC. Of the secondary liver cancers, colorectal cancer metastases occur most commonly which are also the most frequent surgical diagnosis (approximately 80% of patients) for a liver surgeon. Radical surgical resection is the primary method of treatment for these tumours; however, if it is not feasible for a reason, transarterial chemoembolization (TACE) may be one the possible palliative options. This method consists in targeted embolization of pathological sites using a mixture containing a locally-acting chemotherapeutic agent. Methods: A retrospective evaluation of a cohort of patients hospitalized at the authors' institution who received TACE in collaboration with interventional radiologists between 01.01.2013 and 31.12.2017. In addition to standard demographic characteristics, the survival rate of patients, rate of complications, and length of hospital stay were also evaluated. Results: A total of 233 procedures were performed in 149 patients. The patients' mean age was 66.6 years (35-85). The procedure was carried out more frequently in men than in women (nearly in a 2:1 ratio). The most frequent diagnosis for which TACE was performed was hepatocellular carcinoma (119 cases), followed by colorectal cancer metastases (74 cases). The average length of hospital stay was five days. The mean overall survival rate of patients was 21.9 months. Complications occurred in 31% of patients and most typically involved some degree of postembolization syndrome, with 93% of these complications having been managed entirely conservatively; the mortality rate in the cohort was 1.34%. Conclusion: TACE is a well-established and safe method of palliative treatment for primary and secondary liver cancers which should clearly be part of the common range of procedures used in cancer surgery centres providing liver surgery. Despite having a low risk of serious complications, TACE is still an interventional procedure in cancer patients which, when indicated inappropriately, may even have fatal consequences.
- MeSH
- chemoembolizace MeSH
- diagnostické zobrazování MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů terapie MeSH
- nádory jater * terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza souboru pacientů po resekci jícnu pro karcinom za 5 let z hlediska délky přežití pro typ a stadium karcinomu. Nemocní byli operováni otevřeně, z torakofrenolaparotomie, nebo dvoudutinovým způsobem s hrudní, eventuálně krční, cirkulární, staplerovou, anastomózou. Výsledky: Sedmdesát jedna pacientů bylo operováno pro karcinom, 50 pro adenokarcinom, 20 spinocelulární a jeden nediferencovanou formu karcinomu. Třicetidenní mortalita byla 7,9 %. Průměrná doba hospitalizace byla 21 dní (10–99 dní). Pooperačně pro komplikace byla nutná 4krát laparotomie, 6krát torakotomie, 9krát tracheostomie. Insuficienci anastomózy jsme zaznamenali v pěti případech (6,6 %). Tříleté přežití v pětiletém souboru bylo 28,4% (11,5–45,3 %), pro adenokarcinom 29,6% a 23,2% pro spinocelulární karcinom. Bez statistické významnosti bylo přežití ve skupině adenokarcinom (50) vs. spinocelulární karcinom (20) p = 0,413, uzlinové postižení N0 (24) vs. vyšší N (40) p = 0,288, i stadium karcinomu I (12), II (16) vs. III + vyšší (41) p = 0,671. Závěr: Prognóza karcinomu jícnu i přes radikální chirurgický výkon zůstává nepříznivá, v našem souboru na ni neměla statisticky významný vliv ani TMN klasifikace ani typ karcinomu.
Methods: A retrospective analysis of a set of patient after resection of the oesophagus for carcinoma in a period of 5 years, from the point of view of the survival time for the type and stage of the carcinoma, was performed. The patients underwent open procedures, thoracolaparotomies, or two-hole procedures with anastomoses in the chest, or, possibly, cervical circular stapler anastomoses. Results: Total of 71 patients was operated on for carcinoma, 50 of them underwent surgeries for adenocarcinoma, and 20 patients were operated for squamous-cell carcinoma and 1 for a non-differentiated form of carcinoma. 30-day mortality recorded was 7.9%. The average hospital stay was 21 days (10–99 days). Relaparotomy was performed in 4 cases, rethoracotomy was needed in 6 cases and tracheostomy was necessary in 9 cases, all of them for the reason of postoperative complications. Anastomosis insufficiency was recorded in 5 cases (6.6%). 3-year survival in the 5-year file was 28.4% (11.5–45.3%), which was 29.6% for adenocarcinoma and 23.2% for squamous-cell carcinoma. No significant difference in survival was found in the group of adenocarcinoma patients (50) versus squamous-cell carcinoma patients (20) p = 0.413, node affection N0 (24) vs. higher N (40): p = 0.288, and the carcinoma stages I (12), II (16) and III and higher (41), p = 0.671. Conclusion: The prognosis of oesophageal carcinoma despite radical surgery remains unfavorable, in our set it was not statistically significantly influenced by TMN classification, nor the type of carcinoma.
Souhrn: Úvod: Meckelův divertikl je malformací tenkého střeva vznikající za embryonálního vývoje a může být příčinou náhlé příhody břišní. Vyskytuje se přibližně u 2 % populace, což jej činí nejčastější vrozenou vadou trávicího traktu. Častěji se symptomatický divertikl nachází v mužské populaci a jeho nejčastějším projevem je krvácení do gastrointestinálního traktu, může také jeho stěnu postihnout zánět nebo může vazivovými srůsty s okolím způsobovat střevní neprůchodnost. Materiál a metodika: Do souboru bylo zařazeno 35 nemocných, kteří byli hospitalizováni na Chirurgické klinice FN Plzeň v období od 1. 1. 2012 do 1. 11. 2017 a kterým byla nově zjištěna diagnóza Meckelova divertiklu. Vylučujícím kritériem byla jeho známá přítomnost u nemocných před uvedeným obdobím. Všechny diagnózy Meckelova divertiklu byly stanoveny peroperačním nálezem s následným histologickým vyšetřením v případě jeho resekce. Výsledky: Meckelův divertikl byl příčinou obtíží v 16 případech. Nejčastěji byl v divertiklu přítomen zánět, méně často krvácení, výjimečně ileus s adhezí mezi divertiklem a břišní stěnou. Více bylo pacientů pod 18 let a mužů, ženy měly naopak častěji náhodný nález asymptomatického Meckelova divertiklu. Závěr: Výskyt Meckelova divertiklu není příliš častým jevem, nicméně na jeho přítomnost je nutné myslet kdykoli při symptomatologii náhlé příhody břišní, ať zánětlivé, nebo krvácivé, a to v kterémkoli věku. Symptomatický Meckelův divertikl je indikován k resekci, asymptomatický je možné ponechat in situ za podmínky plné informovanosti pacienta, případně rodičů při pacientově nízkém věku, s důkladnou lékařskou dokumentací.
Introduction: Meckel‘s diverticulum is a small intestine malformation that develops in the embryonic phase and can cause sudden abdominal incidents. It affects approximately 2% of the population, which makes it the second most common birth defect of the digestive tract. Most often, symptomatic diverticulum occurs in the male population and its most frequent manifestation is bleeding into the gastrointestinal tract. The intestinal wall may be affected by inflammation, and the diverticulum may cause intestinal obstruction with connective tissues. Material and methodology: The group comprised 35 patients who were hospitalized at the surgical clinic of the faculty hospital from January 1st 2012 to November 1st 2017 and who were newly diagnosed with Meckel‘s diverticulum. The exclusion criterion was its known presence before January 1st 2012. All the diagnoses were made using perioperative screening/examination followed by histological examinations in the case of resection. Results: Meckel‘s diverticulum was the cause of difficulty in 16 cases. Most commonly, the diverticulum was inflamed, and less commonly, there was bleeding, and exceptionally an ileus, caused by adhesions between diverticulum and abdominal wall. Patients tended to be male and below the age of 18. Females, on the other hand, suffered more often from a random diagnosis of asymptomatic Meckel‘s diverticulum. Conclusion: The occurrence of Meckel‘s diverticulum is not very common; however, its presence must be considered in cases of sudden abdominal accidents, in cases of inflammation, and in cases of bleeding at any age. Symptomatic Meckel‘s diverticulum is indicated for resection, and asymptomatic diverticulum may be left in situ on condition of obtaining the patient‘s or parent‘s consent, together with thorough medical documentation.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
