- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- adjuvantní chemoterapie statistika a číselné údaje škodlivé účinky využití MeSH
- dospělí MeSH
- faktor stimulující kolonie granulocytů terapeutické užití MeSH
- financování organizované MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé MeSH
- nádory farmakoterapie MeSH
- neutropenie etiologie prevence a kontrola MeSH
- primární prevence metody statistika a číselné údaje MeSH
- prospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- multicentrické studie jako téma MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Positron emission tomography (PET) using 2-[fluorine-18]-fluoro-2-deoxy-D-glucose (18F-FDG) combined with computed tomography (CT) represents a three-dimensional imaging method suitable for staging in patients with non-Hodgkin's lymphomas (NHLs). The aim of our prospective multicenter study was to assess the value of initial PET/CT as compared with CT and PET alone for determining the stage and extent of the disease. A total of 122 patients with newly diagnosed NHL were examined using PET/CT. Four patients with resected lymphoma lesion and negative PET/CT were therefore excluded from the study. Of the remaining 118 cases, a total of 117 (99%) were described as 18F-FDG-avid. When compared with PET/CT, CT and PET showed very good sensitivity of lymph node imaging (97% and 100%, respectively); the specificity, however, was significantly lower (66.7% and 94.4%, respectively; p=0.0001). When detecting organ lesions, the sensitivity of CT and PET was lower than that of PET/CT (92.5% and 96.3%, respectively; p=0.0001); specificity was significantly decreased in CT and a little lower in PET (59.5% and 91.9%; p=0.0001). When compared with CT alone, PET/CT changed staging of the disease in 11 patients (9%) and was able to detect a total of 82 discrepancies in 67 of the 117 patients (57%). In conclusion, PET/CT is a new standard in imaging the involvement of lymph nodes and extranodal organs in NHL patients regardless of their histopathological types. Both sensitivity and specificity of the examination are higher than those of CT as well as PET alone.
- MeSH
- fluorodeoxyglukosa F18 diagnostické užití MeSH
- lidé MeSH
- nehodgkinský lymfom patologie MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- pozitronová emisní tomografie MeSH
- radiofarmaka diagnostické užití MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- staging nádorů metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Hodgkin's lymphoma is a lymphoproliferative disease, which differs in its morphology and therapeutic response from other lymphomas. Neoplastic cells represent only a minor cell population of the tumour, while the major part of the tumour is formed by inflammatory cells. It results from the production of cytokines and chemokines both by neoplastic cells and by inflammatory cells. An important prognostic marker in Hodgkin's lymphoma appears to be the chemokine (C-C motif) ligand 17 (CCL17), also known as thymus and activation-related chemokine (TARC). This chemokine is expressed by many cell types and tissues, and in the case of Hodgkin lymphoma, also by Reed-Sternberg cells. CCL17/TARC binds to chemokine receptors CCR4 and CCR8 and displays chemotactic activity for T lymphocytes and some other leukocytes. The understanding of biological pathways in Hodgkin's lymphoma could be important for monitoring of disease activity and for the development of future targeted therapy.
V posledních několika desetiletích jsou významnou příčinou hematogenní sepse mykotické infekce. Invazivní mykózy jsou fatální hrozbou nejen pro neutropenické nemocné s hematologickými malignitami, ale také pro nemocné bez neutropenie na JIP, po operaci střev, po transplantaci solidních orgánů. Vzestup incidence invazivních kandidóz je pozorován od 80. let 20. století. Incidence koncem 90. let však postupně klesá, zejména u nemocných s hematologickými malignitami (akutní leukémie, transplantace kostní dřeně…), na jednotkách intenzivní péče je incidence rozdílná, podle typu JIP. Pokles souvisí jednak se širokým zavedením flukonazolu do profylaxe, jednak s rozvojem včasné empirické, respektive preemptivní léčby v souvislosti s poznáním rizikových faktorů vzniku oportunní mykózy. Mortalita na kandidózu je přesto stále velmi vysoká, dosahuje hodnot kolem 50 %. Klinické projevy invazivní kandidózy nejsou specifické, proto základem úspěchu vždy bude vzdělaný ošetřující lékař, který by měl u rizikových nemocných na možnost invazivní mykózy myslet. Zlepšení současného stavu předpokládá zhodnocení rizikových faktorů, uplatnění nových diagnostických možností a včasné zahájení léčby.
During the last decades fungal infections have become a serious complication with a significant impact on the length of hospital stay and mortality in hospitalized patients. Candida infections occur not only in neutropenic patients with haematological malignancies but also in patients with other forms of immune deficiency e.g. in those undergoing abdominal surgery, solid organ transplantations and those admitted to the ICU. The growing incidence of candida infections dates from the early 1980s to the late 1990s. The introduction of fluconazole resulted in a slow decrease in the incidence of candidiasis and a lower occurrence of Candida albicans infections, and a relatively higher incidence of infections caused by non- albicans Candida species. In spite of this the mortality remains high at 40-50% on some wards. In order to achieve better treatment results, better diagnostic tools and new antifungal agents are needed but greater awareness and better education of the medical staff are also essential.
- MeSH
- flukonazol terapeutické užití MeSH
- hematologické nádory komplikace mikrobiologie MeSH
- jednotky intenzivní péče MeSH
- kandidóza epidemiologie etiologie mortalita MeSH
- lidé MeSH
- mykózy klasifikace prevence a kontrola MeSH
- přehledová literatura jako téma MeSH
- rizikové faktory MeSH
- sepse etiologie mikrobiologie mortalita MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Sjögrenův syndrom je chronické autoimunitní onemocnění charakterizované lymfocytární infiltrací exokrinních žláz. Infiltrát vede k poškození žláz a k poruše funkce – ztrátě slz a snížení slinné sekrece. Onemocnění probíhá buď ve formě lokálního autoimunitního procesu nebo ve formě systémového onemocnění s postižením celé řady orgánů. Vzhledem k tomu, že Sjögrenův syndrom je chorobou s nejčastějším přechodem do maligního lymfoproliferativního onemocnění, je řazen mezi nemoci na pomezí autoimunity a maligní lymfoproliferace. Výsledky studií zabývajících se rizikovými faktory přechodu nejsou zcela jednotné. Mezi nejčastěji uváděné rizikové klinické faktory patří zvětšení příušních žláz, lymfadenopatie, hmatná purpura, kožní vaskulitida a neuropatie. Mezi nejčastěji uváděná laboratorní rizika patří lymfopenie, pokles CD4 lymfocytů, hypogamaglobulinemie, monoklonální gamapatie, kryoglobulinemie a nízká hladina C3 a C4 složky komplementu. Kazuistika demonstruje většinu uvedených rizikových faktorů na případu pacientky, u které došlo k přechodu primárního Sjögrenova syndromu do difuzního velkobuněčného ne-Hodgkinova B lymfomu s kappa pozitivní plazmocelulární diferenciací.
Sjögren's syndrome is a chronic autoimmune disease characterized by lymphoproliferative infiltration of exocrine glands. Infiltration leads to deterioration of gland and alteration of its function such as loss of tears and decreased salivary excretion. Course of the disease is characterized by either local autoimmune process or systemic disease affecting many internal organs. Regarding the fact that Sjögren's syndrome is mostly associated with malignant transformation to lymphoproliferative disease, it is considered as a borderline disease between autoimmunity and malignant lymphoproliferation. The results of several studies evaluating risk factors for malignant transformation are inconsistent. The enlargement of parotid gland, lymphadenopathy, palpable purpura, cutaneous vasculitis and neuropathy belong to the most frequently referred clinical risk factors. Lymphocytopenia, decline in CD4 positive lymphocytes, hypogammaglobulinemia, monoclonal gammapathy, cryoglobulinemia and low levels of complement C3 and C4 represent the most frequently referred laboratory risk factors. Presented case report describes most of abovementioned risk factors in a patient who demonstrated transformation from primary Sjögren's syndrome to diffuse large B-cell non-Hodgkin lymphoma with kappa positive plasmocellular differentiation.
Východisko. Febrilní neutropenie je častou komplikací u intenzivně léčených hematoonkologických nemocných. Léčebným přístupem je aplikace širokospektrých antibiotik ať v monoterapii, nebo v kombinaci. Jednou z možností jsou cefalosporiny IV. generace. Cílem retrospektivní studie byla analýza efektivity a bezpečnosti empirické terapie cefepimem u pacientů ve febrilní neutropenii po vysokodávkované chemoterapii s autologní transplantací krvetvorných buněk. Metody a výsledky. Na I. interní klinice 1. LF UK a VFN bylo od ledna 2002 do prosince 2005 provedeno 319 vysokodávkovaných terapií s autologní transplantací krvetvorných buněk u 287 nemocných, nejčastější indikací byly hematologické malignity. Ve 229 (71,8 %) případech došlo k rozvoji febrilní neutropenie, z nichž 169 febrilních epizod u 163 pacientů s věkovým mediánem 53 let bylo iniciálně empiricky léčeno cefepimem v monoterapii. Dvanáct epizod (7,1 %) bylo dokumentováno klinicky (pneumonie 9, sinusitis 2, akutní cholecystitis 1), 60 (35,5 %) mikrobiologicky a 97 (57,4 %) bylo hodnoceno jako teplota nejasného původu. Z 60 mikrobiologicky dokumentovaných epizod (prezentováno jako bakterémie se záchytem v hemokultuře) dominovaly G+ mikroorganizmy (50 izolátů, 83,4 %), G- byly prokázány v 8 případech (13,3 %), ve 2 případech (3,3 %) byla zachycena smíšená G+ a G- flóra. Čtrnáct epizod (8,3 %) bylo dle MASCC skóre hodnoceno jako vysoce rizikových. Efekt monoterapie cefepimem byl zaznamenán v 85 případech (50,3 %), ve 22 (13,0 %) případech bylo dosaženo efektu terapií upravenou do kombinace z důvodu kultivačního záchytu v hemokultuře. Posílení antibiotické terapie do kombinace dvou přípravků (cefepim + glykopeptid nebo aminoglykosid) z důvodu perzistence febrilit bylo účinné u 13 (7,7 %) nemocných. Selhání léčby a nutnost kompletní změny antiinfekční terapie byla zaznamenána u 48 (28,4 %) epizod, 10 nemocných zemřelo. Závěry. Cefepim je vhodnou volbou v iniciální empirické léčbě febrilní neutropenie u hematologických nemocných. Je možné a často vhodné jej kombinovat s dalšími antimikrobiálními látkami (celkový efekt 71,0 %, v monoterapii 50,3 %).
Background. Febrile neutropenia is one of the most frequent complications in intensively treated hematooncological patients and almost inevitably occurs after high dose therapy and autologous stem cell transplantation. Empiric broad- -spectrum antibiotic treatment is indicated in the initial management. Fourth-generation cephalosporins are the option. This retrospective study was initiated to assess efficacy and safety of cefepime as an empiric therapy of febrile neutropenia following high dose therapy and autologous stem cell transplantation. Methods and Results. 319 high dose therapy procedures with autologous stem cell transplantation in 287 patients mostly with hematological malignancies were performed at our department between January 2002 and December 2005. We present analysis of 169 out of 229 febrile episodes in 163 patients (median age 53) being treated with cefepime in the initial empiric treatment of febrile neutropenia. 12 episodes (7.1 %) were clinically documented (pneumonia 9, sinusitis 2, acute cholecystitis 1), 60 (35.5 %) were confirmed microbiologically (presented as bacteremia) and 97 (57.4 %) were fever of unknown origin. 50 isolates (83.4 %) out of 60 microbiologically documented infections were G-positive bacteria, 8 isolates (13.3 %) were G-negative bacteria and 2 (3.3 %) were mixed G-positive and G-negative cultures. According to the MASCC score 14 episodes were assessed as high risk. Effect of cefepime as a single agent was observed in 85 episodes (50.3 %) and in 22 (13.0 %) episodes treated with combination therapy due to susceptibility of isolated pathogen in blood culture. Combination therapy of two antibiotics (cefepime + aminoglycoside or glycopeptide) given for persistent fever was effective in 13 patients (7.7 %). Treatment failure was observed in 48 (28.4 %) episodes, we registered 10 death. Conclusions. Therapy with cefepime represents an appropriate choice for empiric antibiotic treatment of febrile neutropenia in hematooncological patients. Cefepime demonstrates clinical safety and efficacy and can be used in monotherapy or in combination with other drugs (overall response 72.2 %, as a single agent 50.3 %).
