BACKGROUND: Skeletal muscle alterations are associated with higher mortality and morbidity in patients with liver cirrhosis. Assessing these changes seems to be a promising method for identifying patients at a high risk of poor outcomes following liver transplantation (LT). This is particularly important given the current global shortage of organ donors. However, evidence of the impact of these alterations on the prognosis of patients undergoing LT is inconclusive. The aim of our prospective study was to evaluate the impact of skeletal muscle changes, reflected in sarcopenia, myosteatosis and metabolic changes in the calf muscles, on perioperative outcomes and long-term survival after LT. We also sought to determine the posttransplant evolution of the resting muscle metabolism. METHODS: We examined 134 adult LT candidates. Of these, 105 underwent LT. Sarcopenia and myosteatosis were diagnosed by measuring the skeletal muscle index and mean psoas muscle radiation attenuation, respectively, which were obtained from computed tomography (CT) scans taken during pretransplant assessment. Additionally, patients underwent 31P MR spectroscopy (MRS) of the calf muscles at rest before LT and 6, 12 and 24 months thereafter. The median follow-up was 6 years. RESULTS: Patients with abnormal 31P MRS results and CT-diagnosed myosteatosis prior to LT had significantly worse long-term survival after LT (hazard ratio (HR), 3.36; 95% confidence interval (CI), 1.48-7.60; p = 0.0021 and HR, 2.58; 95% CI, 1.06-6.29; p = 0.03, respectively). Multivariable analysis showed that abnormal 31P MR spectra (HR, 3.40; 95% CI, 1.50-7.71; p = 0.003) were a better predictor of worse long-term survival after LT than myosteatosis (HR, 2.78; 95% CI, 1.14-6.78; p = 0.025). Patients with abnormal 31P MR spectra had higher blood loss during LT (p = 0.038), required a higher number of red blood cell transfusions (p = 0.006) and stayed longer in ICU (p = 0.041) and hospital (p = 0.007). Myosteatosis was associated with more revision surgeries following LT (p = 0.038) and a higher number of received red blood cell transfusion units (p = 0.002). Sarcopenia had no significant effect on posttransplant patient survival. An improvement in the resting metabolism of the calf muscles was observed at 12 and 24 months after LT. CONCLUSIONS: Abnormal 31P MRS results of calf muscles were superior to CT-based diagnosis of myosteatosis and sarcopenia in predicting perioperative complications and long-term survival after LT. Resting muscle metabolism normalized 1 year after LT in most recipients.
- MeSH
- dospělí MeSH
- kosterní svaly * diagnostické zobrazování metabolismus MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční spektroskopie * metody MeSH
- počítačová rentgenová tomografie * metody MeSH
- prognóza MeSH
- prospektivní studie MeSH
- sarkopenie etiologie metabolismus MeSH
- senioři MeSH
- transplantace jater * MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Varianty rs738409 c.444C>G (p.I148M) v patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) a rs58542926 c.499G>A (p.E167K) v TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) jsou významnými genetickými faktory vzniku a progrese nealkoholové tukové nemoci jater (NAFLD). U obou variant byla popsána vyšší mortalita na jaterní onemocnění, vliv na celkovou mortalitu nebyl prokázán. Cílem této studie bylo posoudit význam genotypů PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce na dlouhodobé přežívání pacientů po LT. Metody: V kohortě 268 dospělých pacientů po LT, u kterých byly k dispozici genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce a byl histologicky zhodnocen výskyt steatózy 6–30 měsíců po LT, jsme hodnotili dlouhodobé přežívání pacientů. Medián sledování byl 17,0 let. Odhady funkcí přežití byly vytvořeny pomocí Kaplan-Meierova modelu a pro zkoumání prediktivní hodnoty vybraných proměnných byl použit Coxův model proporcionálního hazardu. Výsledky: Na přežívání pacientů po LT měly negativní vliv vyšší věk příjemce (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,014), alkoholická (p = 0,021) nebo HCV (p = 0,042) etiologie jaterní cirhózy a přítomnost hepatocelulárního karcinomu v explantátu jater (p = 0,009). Genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 příjemce ani dárce neměly na přežívání pacientů žádný vliv. Závěr: Ačkoli varianty PNPLA3 c.444G a TM6SF2 c.499A dárce zvyšují riziko steatózy jaterního štěpu po LT, nebyl pro tyto genotypy dárce ani příjemce prokázán negativní vliv na dlouhodobé přežívání pacientů po LT.
Introduction: The variants rs738409 c.444C>G (p.I148M) in patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) and rs58542926 c.499G>A (p.E167K) in TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) are significant genetic risk factors of development and progression of non-alcoholic fatty liver dis ease (NAFLD). In both variants, increased liver-specific mortality was described, while the impact on all-cause mortality was not proved. The aim of the study was to evaluate the impact of PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively on long-term patient survival after LT. Methods: We evaluated long-term patient survival in a cohort of 268 adult LT recipients, in whom PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively were available and steatosis was evaluated in liver graft biopsy 6–30 months after LT. The median fol low-up was 17 years. The Kaplan-Meier model was used for the survival estimates and the Cox proportional hazard model was used to assess the predictive value of the chosen variables. Results: Increased recipient age (P < 0.001), male sex (P = 0.014), alcoholic (P = 0.021) or HCV (P = 0.042) etiology of liver cirrhosis, and presence of hepatocellular carcinoma (P = 0.009) negatively influenced long-term patient survival after LT. PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the recipient and donor respectively had no effect on patient survival. Conclusion: Although PNPLA3 c.444G and TM6SF2 c.499A variants of the donor increase the risk of steatosis of the liver graft after LT, we did not prove a negative impact of these genotypes of the donor and recipient on long-term patient survival after LT.
Úvod: Diabetes mellitus (DM) asociovaný s cirhózou jater (tzv. hepatogenní DM) má od klasického DM 2. typu (T2DM) řadu odlišností, data o jeho prevalenci, rizikových faktorech a vývoji po transplantaci jater (LT) jsou však omezená. Cílem této studie bylo posoudit prevalenci, rizikové faktory a potransplantační vývoj DM diagnostikovaného v rámci předtransplantačního vyšetření u prospektivně sledované kohorty kandidátů LT. Metody: Do studie bylo zařazeno 122 dospělých pacientů, kteří byli v období 5/2015 až 4/2017 zařazeni na čekací listinu (WL) k LT. Přítomnost DM byla hodnocena na základě standardních kritérií včetně orálního glukózového tolerančního testu (OGTT). Výsledky: U 54 pacientů (44,3 %) byl před LT přítomen DM, z nichž u 26 pacientů (21,3 %) byl známý již dlouho před zařazením na WL (klasický T2DM) a u dalších 28 pacientů (23,0 %) byl DM diagnostikován v průběhu předtransplantačního vyšetření na základě patologických hodnot OGTT (hepatogenní DM). U 13 pacientů byl zjištěn de novo DM po LT. Dle multivariantní analýzy měli pacienti s hepatogenním DM oproti klasickému T2DM významně nižší BMI (p = 0,015), nižší lačnou glykemii (p = 0,002) a nižší glykovaný hemoglobin (p = 0,010). Oproti pacientům bez diabetu měli pacienti s hepatogenním DM častější výskyt metabolického syndromu (p = 0,033). Pacienti s hepatogenním DM byli méně často léčeni inzulinem 1 měsíc po LT (32,0 vs. 76,2 %; p = 0,002), 6 měsíců (20,0 vs. 76,2 %; p < 0,001), 1 rok (20,0 vs. 75,0 %; p < 0,001) a 2 roky po LT (23,8 vs. 66,7 %; p = 0,007) než pacienti s klasickým T2DM; oproti skupině bez předtransplantačního DM byli častěji léčeni inzulinem 1 měsíc po LT (32,0 vs. 7,7 %; p = 0,015) a 2 roky po LT (23,8 vs. 9,1 %; p = 0,029). Závěr: Hepatogenní DM je u kandidátů LT častý (23,0 %), u většiny pacientů po LT na rozdíl od klasického T2DM regreduje, nicméně inzulinoterapie je nutná až u jedné čtvrtiny pacientů i 2 roky po LT.
Introduction: Diabetes mellitus (DM) associated with liver cirrhosis (hepatogenous DM) has several differences from classical DM type 2 (T2DM), data about its prevalence, risk factors and outcome after liver transplantation (LT) are limited. The aim of this study was to evaluate the prevalence, risk factors and posttransplant outcome of DM diagnosed during the pretransplant investigation in a prospectively followed cohort of LT candidates. Methods: The study included 122 adult patients who were listed for LT in the period from 5/2015 to 4/2017. Presence of DM was evaluated by standard criteria including oral glucose tolerance test (OGTT). Results: DM was present in 54 patients (44.3%) pretransplant, of whom 26 patients (21.3%) had long-term history of DM before they were listed for LT (classical T2DM), and in other 28 patients (23.0%) DM was diagnosed during the pretransplant investigation based on pathological results of OGTT (hepatogenous DM). In 13 patients, de novo DM after LT was diagnosed. On the multivariate analysis, patients with hepatogenous DM had significantly lower BMI (P = 0.015), lower fasting glucose (P = 0.002) and lower glycated hemoglobin (P = 0.010), compared to classical T2DM. In comparison to patients without DM, patients with hepatogenous DM had more frequent occurrence of metabolic syndrome (P = 0.033). Patients with hepatogenous DM were less frequently treated with insulin at 1 month (32.0% vs. 76.2%; P = 0.002), 6 months (20.0% vs. 76.2%; P <0.001), 1 year (20.0% vs. 75.0%; P <0.001) and 2 years after LT (23.8% vs. 66.7%; P = 0.007) than patients with classical T2DM; but they were more frequently treated with insulin than patients without pretransplant DM 1 month after LT (32.0% vs. 7.7%; P = 0.015) and 2 years after LT (23.8% vs. 9.1%; P = 0.029). Conclusion: Hepatogenous DM is frequent in LT candidates (23.0%), it regresses in the majority of patients after LT unlike the classical T2DM, however, insulinotherapy is still necessary up to one quarter of patients even 2 years after LT.
- Klíčová slova
- hepatogenní diabetes,
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * diagnóza farmakoterapie MeSH
- jaterní cirhóza diagnóza komplikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- příprava pacienta k transplantaci MeSH
- prospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- transplantace jater * MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
