OBJECTIVE: Refractory epilepsy may have an underlying autoimmune etiology. Our aim was to assess the prevalence of neural autoantibodies in a multicenter national prospective cohort of patients with drug-resistant epilepsy undergoing epilepsy surgery utilizing comprehensive clinical, serologic, and histopathological analyses. METHODS: We prospectively recruited patients undergoing epilepsy surgery for refractory focal epilepsy not caused by a brain tumor from epilepsy surgery centers in the Czech Republic. Perioperatively, we collected cerebrospinal fluid (CSF) and/or serum samples and performed comprehensive commercial and in-house assays for neural autoantibodies. Clinical data were obtained from the patients' medical records, and histopathological analysis of resected brain tissue was performed. RESULTS: Seventy-six patients were included, mostly magnetic resonance imaging (MRI)-lesional cases (74%). Mean time from diagnosis to surgery was 21 ± 13 years. Only one patient (1.3%) had antibodies in the CSF and serum (antibodies against glutamic acid decarboxylase 65) in relevant titers; histology revealed focal cortical dysplasia (FCD) III (FCD associated with hippocampal sclerosis [HS]). Five patients' samples displayed CSF-restricted oligoclonal bands (OCBs; 6.6%): three cases with FCD (one with FCD II and two with FCD I), one with HS, and one with negative histology. Importantly, eight patients (one of them with CSF-restricted OCBs) had findings on antibody testing in individual serum and/or CSF tests that could not be confirmed by complementary tests and were thus classified as nonspecific, yet could have been considered specific without confirmatory testing. Of these, two had FCD, two gliosis, and four HS. No inflammatory changes or lymphocyte cuffing was observed histopathologically in any of the 76 patients. SIGNIFICANCE: Neural autoantibodies are a rare finding in perioperatively collected serum and CSF of our cohort of mostly MRI-lesional epilepsy surgery patients. Confirmatory testing is essential to avoid overinterpretation of autoantibody-positive findings.
- MeSH
- autoprotilátky MeSH
- epilepsie * epidemiologie chirurgie komplikace MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- malformace mozkové kůry * komplikace MeSH
- prevalence MeSH
- prospektivní studie MeSH
- refrakterní epilepsie * diagnostické zobrazování chirurgie komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
BACKGROUND: The possibility to better predict the severity of the disease in a patient newly diagnosed with multiple sclerosis would allow the treatment strategy to be personalized and lead to better clinical outcomes. Prognostic biomarkers are highly needed. OBJECTIVE: To assess the prognostic value of intrathecal IgM synthesis, cerebrospinal fluid and serum IL-2, IL-6, IL-10, chitinase 3-like 2 and neurofilament heavy chains obtained early after the onset of the disease. METHODS: 58 patients after the first manifestation of multiple sclerosis were included. After the initial diagnostic assessment including serum and cerebrospinal fluid biomarkers, all patients initiated therapy with either glatiramer acetate, teriflunomide, or interferon beta. To assess the evolution of the disease, we followed the patients clinically and with MRI for two years. RESULTS: The IL-2:IL-6 ratio (both in cerebrospinal fluid) <0.48 (p = 0.0028), IL-2 in cerebrospinal fluid ≥1.23pg/ml (p = 0.026), and chitinase 3-like 2 in cerebrospinal fluid ≥7900pg/ml (p = 0.033), as well as baseline EDSS ≥1.5 (p = 0.0481) and age <22 (p = 0.0312), proved to be independent markers associated with shorter relapse free intervals. CONCLUSION: The IL-2:IL-6 ratio, IL-2, and chitinase 3-like 2 (all in cerebrospinal fluid) might be of value as prognostic biomarkers in early phases of multiple sclerosis.
- MeSH
- biologické markery mozkomíšní mok MeSH
- chitinasy metabolismus MeSH
- chronická nemoc MeSH
- interleukin-2 metabolismus MeSH
- interleukin-6 metabolismus MeSH
- lidé MeSH
- recidiva MeSH
- roztroušená skleróza * mozkomíšní mok diagnóza farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Alemtuzumab as a treatment of highly active multiple sclerosis causes a rapid decrease in inflammatory activity due the lysis of immune cells. Subsequent cytokine release determines the infusion-associated reaction that is a frequent adverse event of alemtuzumab treatment. Recently, serious cardiovascular and thrombotic adverse reactions following alemtuzumab infusion have been described. In our study, the dynamics of coagulation parameters were analyzed in 13 multiple sclerosis patients treated with alemtuzumab. An immediate, significant increase in the level of D-dimer was observed after the first administration of alemtuzumab. This observation provides evidence of coagulation activation and the potential risk of thrombotic complications with this therapy. Prophylactic low molecular weight heparin pretreatment maybe considered in patients receiving alemtuzumab.
Autoimunitní encefalitidy jsou poměrně nově popsanou klinickou jednotkou. Diagnóza se opírá o klinické projevy a může být potvrzena pozitivitou specifických neurálních protilátek. Navzdory tomu, že se spektrum vyšetřovaných protilátek neustále rozšiřuje, se v klinické praxi setkáváme s případy autoimunitních encefalitid bez jejich pozitivity. Příčiny mohou být následující: 1) protilátky sdružené s těmito případy nebyly ještě rozpoznány a popsány; 2) používané metody pro jejich detekci nejsou dostatečně senzitivní; nebo 3) v patogenezi onemocnění v daném případě nehraje humorální imunita hlavní roli. Absence neurálních protilátek potvrzujících diagnózu autoimunitní encefalitidy komplikuje diagnostiku. Rozpoznání a časná identifikace této skupiny pacientů bez pozitivity neurálních protilátek je zásadní, protože zahájení imunoterapie se pojí s lepšími výsledky.
Autoimmune encephalitis is a relatively recently recognized clinical unit. Diagnosis is based on clinical manifestations of the disease, and can be further confirmed by positivity of specific anti-neuronal antibodies. In spite of the fact that there are new types of antibodies discovered almost every year, there are still patients who manifest with clinical signs of autoimmune encephalitis, and yet do not test positive on anti-neuronal antibody assay testing. The reasons for this can be as follows: 1) specific antibodies for these cases might not have been discovered yet; 2) methods used for their detection are not sensitive enough; or 3) humoral immunity does not play a major role in the autoimmune response in a particular case. The absence of anti-neuronal antibodies to confirm the diagnosis of autoimmune encephalitis complicates clinical diagnosis. Recognition and early identification of the group of patients with negativity of anti-neuronal antibodies is crucial, because prompt initiation of immunotherapy is associated with a better outcome.
- Klíčová slova
- autoimunitní encefalitida, neurální protilátky,
- MeSH
- autoimunitní nemoci nervového systému * diagnóza imunologie MeSH
- encefalitida * diagnóza imunologie patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- limbická encefalitida diagnóza patofyziologie MeSH
- protilátky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Cíl: Natalizumab je vysoce efektivní lék používán v terapii RS. Nejzávažnějším nežádoucím účinkem natalizumabu je riziko rozvoje progresivní multifokální leukoencefalopatie. Za účelem minimalizace tohoto rizika bylo navrženo prodloužení dávkovacího intervalu. Cílem této studie bylo posoudit možné důsledky prodloužení intervalu na účinnost léčby. Soubor a metodika: Retrospektivní analýza všech pacientů léčených natalizumabem v Centru pro diagnostiku a léčbu demyelinizačních onemocnění FN Motol, kteří byli vzhledem ke zcela stabilizovanému stavu a/nebo zvýšenému riziku rozvoje progresivní multifokální leukoencefalopatie převedeni na 6týdenní dávkovací interval. Zahrnuti byli pouze pacienti léčení alespoň 1 rok v 4týdenním intervalu a zároveň alespoň 1 rok v 6týdenním dávkovacím intervalu. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 25 pacientů. Data byla sbírána před převedením na 6týdenní interval a po něm. Průměrná délka sledovaného období byla celkem 3,8 ± 1,9 roku (v součtu pro oba intervaly). Průměrná roční četnost atak (annualized relapse rate) byla při 4týdenním intervalu 0,073 ± 0,209, při 6týdenním 0,074 ± 0,178 (p = 1,0000). Průměrná nová roční aktivita na MR byla při 4týdenním intervalu 0,29 ± 0,40, při 6týdenním 0,16 ± 0,33 (p = 0,1250). Průměrné skóre Expanded Disability Status Scale činilo při 4týdenním intervalu 2,29 ± 0,90, při 6týdenním 2,16 ± 0,88 (p = 0,0127). Při 6týdenním intervalu jsme zaznamenali jeden případ progresivní multifokální leukoencefalopatie, při standardním intervalu nebyl zaznamenán žádný. Závěr: V našem souboru jsme neprokázali nižší efektivitu 6týdenního dávkovacího intervalu natalizumabu oproti 4týdennímu.
Aim: Natalizumab is a highly effective drug used in the treatment of multiple sclerosis, but it is also often associated with a risk of inducing progressive multifocal leukoencephalopathy. In order to minimalize this risk, extended interval dosing has been proposed. The aim of this study was to assess possible consequences of extended interval dosing on the effectivity of the treatment. Patients and methods: We conducted a retrospective analysis of all patients treated with natalizumab using a 6-week interval dosing schedule at the Centre for Diagnostics and Treatment of Demyelinating Disorders at Motol University Hospital. Only patients pre-treated for at least 1 year with a standard 4-week interval schedule, and then treated for at least 1 year with 6-week interval schedule were enrolled. The reasons to switch to an ex tended inter val dosing were either a high risk of progressive multifocal leukoencephalopathy or long-term clinical stabilization on natalizumab. Results: Overall, 25 patients were enrolled in this study. Data were collected for the periods before and after switching to 6-week interval dosing. The average analyzed period was 3.8 ± 1.9 years (for both dosing regimens altogether). The average annualized relapse rate in 4-week and 6-week interval periods was 0.073 ± 0.209 and 0.074 ± 0.178, resp. (P = 1.0000). The average new yearly MRI activity in 4-week and 6-week interval periods was 0.29 ± 0.40 and 0.16 ± 0.33, resp. (P = 0.1250). The average Expanded Disability Status Scale score in 4-week and 6-week interval periods was 2.29 ± 0.90 and 2.16 ± 0.88, resp. (P = 0.0127). There was one case of progressive multifocal leukoencephalopathy recorded in the 6-week interval group; none occurred in the 4-week interval group. Conclusions: In the population of patients treated with natalizumab at our centre, we did not prove that 6-week interval dosing was less effective compared to the standard 4-week interval dosing.
Cíl: Sledování klinického efektu, radiologických parametrů, tolerance a nežádoucích účinků u pacientů léčených pegylovaným interferonem beta 1-a (PEG IFN). Soubor a metodika: Ve studii bylo sledováno 117 pacientů s klinicky izolovaným syndromem nebo relaps remitentní formou roztroušené sklerózy, u kterých byla prováděna pravidelná klinická kontrola vč. stanovení skóre Expanded Disability Status Scale (EDSS), laboratorní monitoring a pravidelně byla prováděna MR mozku a míchy. Výsledky: Relaps onemocnění proběhl u 10,6 % pacientů. Kontrolní MR byla v progresi počtu lézí ve 22,6 %. U pacientů léčených PEG IFN došlo k signifikantnímu zlepšení EDSS (p = 0,049). Dále byl prokázán příznivý efekt léčby na vývoj EDSS u pacientů, u kterých byla zahájena terapie PEG IFN jako lékem 1. volby ve srovnání s těmi, kteří byli předtím léčeni jiným preparátem (p = 0,042), a u pacientů mladších 36 let (p < 0,001). Z nežádoucích účinků byly nejčastější reakce v místě vpichu (53,8 %), flu-like syndrom (35,9 %), dále změny v krevním obraze (29,9 %) a elevace jaterních testů (27,6 %). Další nežádoucí účinky byly málo časté. Závěr: PEG IFN je účinný a dobře tolerovaný preparát s příznivým bezpečnostním profilem.
Aim: To evaluate the clinical effect, radiological parameters, tolerability and adverse events in patients treated with pegylated interferon beta 1-a (PEG IFN). Patients and methods: A total of 117 patients with clinically isolated syndrome or relapse remitting form of multiple sclerosis were enrolled in the study, with regular clinical assessment including Expanded Disability Status Scale (EDSS), laboratory monitoring, and MRI of the brain and spinal cord. Results: Relapse of the disease was present in 10.6% of the patients. The progression on brain MRI was present in 22.6% of the patients. There was significant improvement in EDSS (P = 0.049). In addition, the effect of treatment was demonstrated in patients with PEG IFN as a first-choice drug (P = 0.042) and in patients under 36 years of age (P < 0.001). The most common side effects were local reactions (53.8%), flu-like syndrome (35.9% of patients), changes in blood count (29.9%) and elevation of liver enzymes (27.6%). Other side effects were uncommon. Conclusion: PEG IFN is an effective and well tolerated drug with a favorable safety profile.
- MeSH
- dospělí MeSH
- interferon beta 1a farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie metody MeSH
- neurozobrazování metody MeSH
- nežádoucí účinky léčiv MeSH
- recidiva MeSH
- roztroušená skleróza * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní a neurodegenerativní onemocnění CNS. Průběh choroby je interindividuálně značně variabilní. I přes významný pokrok v diagnostice RS v posledních desetiletích stále neexistuje spolehlivý test, který by identifikoval pacienty s relativně příznivým průběhem a pacienty s těžkou agresivní formou nemoci. Prognózu onemocnění je do určité míry možné stanovit dle klinických projevů či charakteru postižení na MR. V současné době se hledají nové parametry lépe vyjadřující průběh onemocnění již na jeho začátku. Přesnější stratifikace nemoci má umožnit volbu terapie přiměřenou formě nemoci. V článku předkládáme aktuální přehled potenciálních biomarkerů průběhu RS vyšetřovaných v séru, periferní krvi a likvoru. V bližším detailu představujeme ty, které jsou v současné době středem zájmu - neurofilamenta, chitinase 3-like proteiny, vitamin D a mikroRNA. Klíčová slova: roztroušená skleróza - klinicky izolovaný syndrom - biomarkery - prognóza - neurofilamenta - chitinase 3-like proteiny - vitamin D - mikroRNA
Multiple sclerosis is a chronic, autoimmune and neurodegenerative disorder of the CNS. The course of the disease is highly variable among different patients. Even though there has been great progress in the diagnostics of MS in recent decades, we still lack a reliable diagnostic tool that would distinguish between a relatively benign course and a highly active, severe form of the disease. To a certain measure, it is possible to predict future prognosis based on clinical manifestations of the disease and/ or the nature of the lesions seen in MRI. Currently, a search for new substances capable of better prediction of the disease course even from the onset of the disease is taking place. More accurate disease stratification should allow for administration of a treatment more appropriate to the clinical type of the disease. Here, we present an up-to-date summary of potential serum, peripheral blood and cerebrospinal fluid biomarkers of the MS course. In greater detail we present the most prominent ones – neurofilaments, chitinase 3-like proteins, vitamin D and microRNA.
Neurologie pro praxi, ISSN 1213-1814 ; 2017, ročník 18, supplementum F
29 stran : ilustrace (převážně barevné) ; 30 cm
- MeSH
- roztroušená skleróza MeSH
- Publikační typ
- sborníky MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- neurologie
Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní a neurodegenerativní onemocnění, které postihuje zejména mladé ženy ve věku mezi 20 a 40 lety. Většina pacientů onemocní v reprodukčním věku. Tento článek poskytuje náhled do terapie pacientek plánujících těhotenství a na příkladu dvou pacientek přibližuje reálnou klinickou praxi.
Multiple sclerosis is a chronic autoimmune neurodegenerative disease that affects predominantly young females in age spanbetween 20 and 40 years. Most of the patients would thus be in childbearing age. This article provides an insight into the therapyof patients planning pregnancy and on two cases-reports demonstrates the real clinical experience.
- MeSH
- dospělí MeSH
- glatiramer acetát terapeutické užití MeSH
- injekce intramuskulární MeSH
- injekce subkutánní MeSH
- interferon beta 1a aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- intravenózní imunoglobuliny terapeutické užití MeSH
- kojení MeSH
- komplikace těhotenství MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- methylprednisolon terapeutické užití MeSH
- poporodní období MeSH
- progrese nemoci MeSH
- relabující-remitující roztroušená skleróza * farmakoterapie patologie MeSH
- těhotenství * MeSH
- výsledek těhotenství MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- těhotenství * MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
