Úvod: Adenokarcinom žaludku a gastroezofageální junkce je onemocněním s vysokou mortalitou. Asi 10 % těchto nádorů je charakterizováno mikrosatelitovou instabilitou (MSI-H) s předpokladem dobré léčebné odpovědi na imunoterapii. Léčba inhibitory kontrolního bodu je standardně součástí paliativních režimů, v podmínkách České republiky je v indikaci MSI-H karcinomu žaludku a junkce úhrada zdravotní pojišťovnou pouze u pacientů, jejichž nádory vykazují pozitivitu kombinovaného pozitivního skóre ≥ 5. Recentní studie publikovaly slibné výsledky léčby imunoterapií u časných stadií MSI-H gastroezofageálního adenokarcinomu. Kazuistika: Padesátidevítiletá žena s lokálně pokročilým nízce kohezivním MSI-H adenokarcinomem malé křiviny žaludku. Z indikace multidisciplinárního týmu zahájila neoadjuvantní léčbu chemoimunoterapií. Efektem byla významná parciální regrese primárního nádoru a infiltrovaných spádových mízních uzlin žaludku. Následně pacientka podstoupila nekomplikovanou radikální totální gastrektomii s D2 lymfadenektomií. Po krátké pooperační rekonvalescenci pokračuje v adjuvantní léčbě imunoterapií, dosud s dobrou tolerancí léčby. Závěr: Kazuistika podporuje potenciální význam imunoterapie v léčbě resekabilního lokálně pokročilého MSI-H karcinomu žaludku, která je v současnosti předmětem hodnocení klinických studií.
Introduction: Gastric and gastroesophageal junction adenocarcinoma is a disease with high mortality. Approximately 10% of these tumors are characterized by microsatellite instability with a presumed good response to immunotherapy. So far, treatment with checkpoint inhibitors is part of palliative regimens, in the Czech Republic this treatment is reimbursed in patients with MSI-H gastroesophageal adenocarcinoma exhibiting a combined positive score ≥ 5. Promising results of immunotherapy used in the early stages of MSI-H gastroesophageal adenocarcinoma were published recently. Case report: A 59-year-old woman with locally advanced poorly cohesive MSI-H adenocarcinoma of the small curvature of the stomach. Based on the indication of the multidisciplinary team, she started neoadjuvant treatment with chemoimmunotherapy. The outcome was significant partial regression of the primary tumor and infiltrated gastric lymph nodes. Subsequently, the patient underwent uncomplicated radical total gastrectomy with D2 lymphadenectomy. After a short postoperative recovery, she continues adjuvant treatment with immunotherapy, so far with good tolerance. Conclusion: This case report supports the potential importance of immunotherapy in the treatment of resectable locally advanced MSI-H gastric cancer, which is currently being evaluated in clinical trials.
- MeSH
- adenokarcinom chirurgie diagnóza MeSH
- gastrektomie MeSH
- imunoterapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mikrosatelitní nestabilita MeSH
- nádory žaludku * chirurgie diagnóza farmakoterapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie * MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Fournierova gangréna je zřídka se vyskytující, nicméně rychle progredující závažný stav s vysokou mortalitou. Ve většině případů je charakterizována jako nekrotizující fasciitida oblasti perinea a zevního genitálu. Amyandova hernie je vzácným stavem, kdy je apendix céka obsahem vaku tříselné kýly. Zánětlivé změny apendixu tvoří pouze 0,1 % případů při verifikaci Amyandovy kýly. Fournierova gangréna vzniklá jako komplikace při pozdě diagnostikované apendicitidě uložené v tříselném kanálu je v literatuře popsána v ojedinělých kazuistických sděleních. Kazuistika: Kazuistika 70letého pacienta s probíhající Fournierovou gangrénou vzniklou na podkladě gangrenózní apendicitidy Amyandovy hernie. Závěr: Fournierova gangréna jako komplikace Amyandovy hernie je raritním stavem, v literatuře referovaným pouze jako ojedinělá kazuistická sdělení. Vzhledem k vzácnosti patologie a nedostatku randomizovaných kontrolovaných studií je obtížné určení optimálního léčebného postupu dle principů evidence-based medicine. Vhodným přístupem k této patologii se jeví spojení vypracovaných guidelines v terapii Amyandovy hernie dle Losanoffa a Bassona, spolu s doporučovaným zlatým standardem terapie u Fournierovy gangrény, tj. včasným a radikálním chirurgickým débridement, adekvátní antibiotickou terapií a intenzivní péčí o pacienta.
Introduction: Fournier's gangrene is a rare but fast deteriorating and serious condition with high mortality. In most cases, it is characterized as necrotizing fasciitis of the perineum and external genitals. Amyand's hernia is a rare condition where the appendix is contained in the sac of an inguinal hernia. Inflammatory alterations in the appendix account only for 0.1 % of the cases when Amyand's hernia is verified. Fournier's gangrene as a complication of a late diagnosis of appendicitis located in the inguinal canal is described in the literature as rare case reports. Case report: The case report of a 70-year-old patient with Fournier's gangrene resulting from gangrenous appendicitis of Amyand's hernia. Conclusion: Fournier's gangrene as a complication of Amyand's hernia is a rare condition. Only sporadic case reports thereof can be found in the literature. Because of the rarity of this pathology and the lack of randomized controlled studies, it is difficult to determine the optimal treatment according to the principles of evidence-based medicine. An appropriate approach for this condition appears to be the combination of guidelines developed in Amyand's therapy according to Losanoff and Basson, along with the recommended “gold standard” therapy for Fournier's gangrene. This means early and highly radical surgical debridement, adequate antibiotic therapy and intensive care.
- Klíčová slova
- Amyandova kýla,
- MeSH
- apendektomie MeSH
- apendicitida diagnóza terapie MeSH
- fasciitida nekrotizující diagnóza terapie MeSH
- Fournierova gangréna * diagnóza etiologie terapie MeSH
- inguinální hernie * chirurgie komplikace MeSH
- lidé MeSH
- obezita patologie MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
- senioři MeSH
- terapie ran pomocí řízeného podtlaku MeSH
- vzácné nemoci MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Zlatým standardem ošetření zlomenin diafýzy pažní kosti je konzervativní postup, doplněný ve specifických indikacích o dlahovou osteosyntézu. V posledních letech se naproti tomu začíná více prosazovat osteosyntéza hřebová, a to především z důvodu výrazného zlepšení chirurgické techniky a využívaných implantátů, které vedlo ke snížení množství komplikací. Na našem pracovišti se tak postupně stala metodou volby. Cíl: Účelem naší práce bylo zhodnotit úspěšnost osteosyntézy diafýzy pažní kosti v retrospektivně hodnoceném souboru pacientů a zároveň definovat rizikové faktory potenciálního nezhojení. Metoda: Do retrospektivní klinické studie III. stupně kvality důkazů bylo zařazeno 167 pacientů operovaných v letech 2011–2016 v Úrazové nemocnici v Brně se zlomeninou diafýzy pažní kosti. Hodnocena byla míra zhojení a množství komplikací jako, je paréza n. radialis, prodloužené hojení či vznik pakloubu. Dále jsme podrobněji analyzovali skupinu 17 pacientů s diagnostikovaným pakloubem se zaměřením na možné predisponující faktory. Výsledky: V našem souboru jsme nalezli celkem devět (5,4 %) pacientů s komplikací ve formě pooperační parézy n. radialis. Z těchto bylo šest operovaných hřebem a tři dlahou. Dále 10 (6,0 %) pacientů, kteří vykazovali známky prodlouženého hojení a celkem 17 (10,2 %) pacientů, u kterých RTG nález naplnil definici pakloubu. Z nich 15 (12,2 %) bylo operováno hřebovou technikou (12,2 %) a dva dlahou (5,6 %). Z analýzy této skupiny pacientů vyplývá, že profilovým pacientem predisponovaným pro vznik pakloubu je žena v sedmé dekádě života s frakturou ve střední třetině diafýzy typu A1 či B1 dle AO s DM II. typu a vahou na hranici obezity. Žádný jiný ze sledovaných faktorů se neprokázal jako signifikantní. Závěr: Dlahová syntéza i nitrodřeňové hřebování jsou při ošetření zlomenin diafýzy pažní kosti plnohodnotnou alternativou konzervativního postupu. Podle současné literatury nejsou signifikantní rozdíly při vzájemném srovnání těchto metod co do úspěšnosti zhojení, přestože naše zkušenosti naznačují mírně lepší rentgenové výsledky při osteosyntéze dlahou a naproti tomu menší frekvenci poranění n. radialis u osteosyntézy hřebové.
Introduction: Conservative approach is the golden standard for treatment of diaphyseal humeral fractures, supplemented with plate osteosynthesis in specific indications. However, nail osteosynthesis is becoming more popular in the recent years, namely due to a significant improvement in the areas of surgical techniques and implants used, which have resulted in a decrease of complications. This technique has become the treatment of choice at our centre. Aim: The aim of our work was to assess the success rate of diaphyseal humeral fractures osteosynthesis in a retrospectively evaluated patient population, and also to define the risk factors of potential non-healing. Methods: A total of 167 patients who were operated at the Trauma Hospital of Brno between 2011 and 2016 were enrolled into the retrospective clinical trial with 3rd degree quality evidence. The assessed parameters included the outcome of healing and the number of complications, such as paresis of n. radialis, prolonged healing or incidence of non-unions. Furthermore, we assessed in more detail a group of 17 patients with a diagnosed non-union, and concentrated upon possible predisposing factors. Results: We identified a total of 9 (5.4 %) patients with the complication of postoperative paresis of n. radialis. Six of these patients were operated using nail osteosynthesis; plate osteosynthesis was used in the remaining three patients. We also observed 10 patients (6.0 %) who manifested signs of prolonged healing, and a total of 17 (10.2 %) patients in whom the definition of non-union was confirmed on radiography examination. Of these patients, 15 (12.2 %) were operated using the nailing technique (12.2 %); two patients were treated with plates (5.6 %). The performed analysis of these patients revealed that the profile patient with a predisposition for occurrence of a non-union is a female in the seventh decade of her life, with a fracture in the middle third of the diaphysis, type A1 or B1 according to AO, with type 2 diabetes mellitus, and body weight on the border of obesity. None of the other observed factors has been proven significant. Conclusion: Plate osteosynthesis and intramedullary nailing for the treatment of diaphyseal humeral fractures present fully-fledged alternatives to the conservative approach. According to current literature, there exist no significant differences when comparing these techniques as far as the success rate of healing is concerned, although our experience suggests slightly better outcomes on radiography in patients treated with plate osteosynthesis, and a smaller incidence of n. radialis injury associated with the nailing technique.
