INTRODUCTION: This study examines the relationships between perceived hope, posttraumatic growth, well-being, anxiety, and perceived threat of the Russian-Ukrainian War (RUW) in the Czech adult population. Drawing on the evidence of posttraumatic growth (PTG) amidst crisis, we hypothesized that perceived hope moderates the effects of perceived threat of war and anxiety on PTG. METHODS: Data were obtained from 1,000 Czech respondents via an online questionnaire ten months post-invasion. The form included measures of posttraumatic growth, perceived hope, well-being, anxiety and depression, and perceived threat of war. RESULTS: Our findings reveal that perceived hope acted as a moderator enhancing the positive effects of perceived threat and anxiety on PTG. However, perceived hope did not significantly moderate the direct effects of perceived threats and anxiety on well-being. DISCUSSION: This study highlights the significant role of hope amidst adversity and underscores its potential as a target for interventions aiming to foster PTG in populations who navigate traumatic experiences. Furthermore, it advocates for continued exploration of the factors interacting to enhance well-being and facilitate PTG in affected communities.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
INTRODUCTION: This study explores the emotional impact of virtual forest therapy delivered through audio-visual recordings shown to patients in the oncology waiting rooms, focusing on whether simulated forest walks can positively influence patients' emotional states compared to traditional waiting room stimuli. METHODS: The study involved 117 participants from a diverse group of oncology patients in the outpatient clinic waiting room at the Masaryk Memorial Cancer Institute. Using a partially randomized controlled trial design, the study assessed basic emotional dimensions-valence and arousal-as well as specific psychological states such as thought control, sadness, anxiety, and pain. This assessment used the Self-Assessment Manikin and the modified Emotional Thermometer before and after participants watched three video types (forest, sea, news). Baseline stress levels were measured using the Kessler Psychological Distress Scale (K6). RESULTS: Participants exposed to forest and sea videos reported significant improvements in emotional valence and reduced arousal, suggesting a calming and uplifting effect. No significant changes were observed in the control and news groups. Secondary outcomes related to anxiety, sadness, and pain showed no significant interaction effects, though small but significant main effects of time on these variables were noted. DISCUSSION: The findings suggest that videos of forest and sea can be a beneficial intervention in the oncology waiting rooms by enhancing patients' emotional well-being. This pilot study underscores the potential for integrating virtual mental health support elements into healthcare settings to improve patient care experience.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
The Body Appreciation Scale-2 (BAS-2) is a widely used measure of a core facet of the positive body image construct. However, extant research concerning measurement invariance of the BAS-2 across a large number of nations remains limited. Here, we utilised the Body Image in Nature (BINS) dataset - with data collected between 2020 and 2022 - to assess measurement invariance of the BAS-2 across 65 nations, 40 languages, gender identities, and age groups. Multi-group confirmatory factor analysis indicated that full scalar invariance was upheld across all nations, languages, gender identities, and age groups, suggesting that the unidimensional BAS-2 model has widespread applicability. There were large differences across nations and languages in latent body appreciation, while differences across gender identities and age groups were negligible-to-small. Additionally, greater body appreciation was significantly associated with higher life satisfaction, being single (versus being married or in a committed relationship), and greater rurality (versus urbanicity). Across a subset of nations where nation-level data were available, greater body appreciation was also significantly associated with greater cultural distance from the United States and greater relative income inequality. These findings suggest that the BAS-2 likely captures a near-universal conceptualisation of the body appreciation construct, which should facilitate further cross-cultural research.
BACKGROUND: A growing body of literature shows that psychological distress is not only a major threat to psychological well-being but can also have a significant impact on physical health. In cancer patients, it can negatively affect prognosis and posttreatment recovery processes. Since face-to-face psychological interventions are often inaccessible to cancer patients, researchers have recently been focusing on the effectiveness of eHealth adaptations of well-established approaches. In this context, there has been a call for high-quality randomised controlled trials that would allow for a direct comparison of different approaches, potentially addressing different needs and preferences of patients, and also for more systematic research focusing on how psychological interventions affect not only psychological but also biological markers of stress. Both of these questions are addressed in the present study. METHODS: A randomised controlled trial will be carried out to test and compare the effectiveness of three eight-week eHealth programmes for the mental health support of cancer patients. All programmes will be delivered through the same application for mobile devices MOU MindCare. N = 440 of breast cancer survivors will be recruited at the end of their adjuvant treatment (chemotherapy, radiotherapy, or both) and randomly assigned to one of the three interventions - Mindfulness-Based Cognitive Therapy for Cancer (MBCT-Ca), Positive Psychology (PP), or Autogenic Training (AT) - or the treatment-as-usual (TAU) control group. Psychological and biological markers of stress and adaptive functioning will be assessed at baseline (T0), post-treatment (T1), three-month follow-up (T2), and nine-month follow-up (T3). Primary outcomes will include heart-rate variability and self-report measures of depression, anxiety, perceived stress, general quality of life, and positive mental health. Secondary outcomes will include the levels of serum cortisol and immunomarkers, sleep quality, fatigue, common health symptoms, and several transdiagnostic psychological variables that are expected to be specifically affected by the MBCT-Ca and PP interventions, including dispositional mindfulness, emotion regulation, self-compassion, perceived hope, and gratitude. The data will be analysed using the mixed model repeated measures (MMRM) approach. DISCUSSION: This trial is unique in comparing three different eHealth interventions for cancer patients based on three well-established approaches to mental health support delivered on the same platform. The study will allow us to examine whether different types of interventions affect different indicators of mental health. In addition, it will provide valuable data regarding the effects of stress-reducing psychological interventions on the biomarkers of stress playing an essential role in cancer recovery processes and general health.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíle studie: Posoudit a dvoufázově ověřit efektivitu originálního nástroje ARS pro plánování budoucí péče u pacientů s pokročilým závažným onemocněním v klinické praxi, zjistit, zda existují rozdíly mezi experty a lékaři v posuzování nástroje, a určit, ve které oblasti je nástroj hodnocen jako nejvíce užitečný a prospěšný. Typ studie: Průzkum; deskriptivní a korelační studie. Typ pracoviště: Oddělení anesteziologie, resuscitace, intenzivní péče, neurologie, interní medicíny a infekční oddělení fakultních a okresních nemocnic. Materiál a metoda: Soubor zahrnoval 10 expertů s rozsáhlými klinickými zkušenostmi a 20 lékařů z klinické praxe, kteří použili nástroj ARS a vyplnili evaluační dotazník hodnotící kritéria tohoto nástroje. Data byla analyzována pomocí deskriptivní analýzy, analýzy hlavních komponent, korelační analýzy a t‐testů. Výsledky: Pro naprostou většinu lékařů i expertů byl ARS časově nenáročný a srozumitelný, v souhrnných kritériích snížení kognitivní zátěže a usnadnění komunikace však experti hodnotili nástroj významně pozitivněji než lékaři testující nástroj v praxi (Cohenovo d = 1,70 a 1,14, p < 0,01). Lékaři s kratší délkou klinické praxe hodnotili ARS jako více nápomocný pro redukci kognitivní zátěže, tento vztah však nebyl významný (Spearmanovo ρ = -0,37, p = 0,13). Celkově vyšší hodnocení nástroje ARS v tomto ohledu převažovalo mezi lékaři z oddělení, na kterých ještě nemají zavedené postupy rozhodování o péči v závěru života (d = 1,86, p < 0,001). Závěr: Nástroj ARS byl hodnocen experty i lékaři se zkušeností v klinické praxi jako srozumitelný, časově nenáročný a v řadě ohledů užitečný. Jeho využívání může zkvalitnit proces plánování budoucí péče u pacientů s pokročilým závažným onemocněním.
Objectives: To evaluate the effectiveness of ARS – a newly developed instrument designed for advance care planning for patients with advanced serious illness – in clinical settings, to examine potential differences in perceived effectiveness of ARS between experts and practitioners, and to determine areas in which ARS is perceived as most useful. Design: Survey; descriptive and correlational study. Setting: Departments of anaesthesiology, resuscitation, intensive medicine, neurology, infectious diseases, and internal medicine, at university and district hospitals. Material and methods: Ten experts with extensive experience in the field and 20 practitioners instructed to use ARS in their everyday practice rated the usefulness of ARS on several criteria. Data were analysed using descriptive statistics, principal component analysis, correlation analyses, and t-tests. Results: Both groups generally perceived ARS as undemanding and easy to understand. However, compared to practitioners, experts were much more unanimous in rating ARS highly in the composite criteria of Lower Cognitive Load and Communication Facilitation (Cohen’s d = 1.70 and 1.14; p < 0.01). Years of clinical experience were negatively, albeit non-significantly, related to Lower Cognitive Load ratings in practitioners (Spearman’s ρ = -0.37, p = 0.13). Ratings of this criterion were generally higher at hospital departments without any previously implemented procedures for advance care planning and decision-making (d = 1.86, p < 0.001). Conclusion: Both experts and practitioners generally rated ARS as easy to follow, undemanding, and potentially useful. Implementation of the instrument in practice might increase the quality of medical care for patients with advanced serious illness.
Informační a komunikační technologie představují nové a slibné kanály, jak lze k uživatelům doručit intervence založené na Mindfulness přístupu. Běžným problémem v této oblasti aplikovaného výzkumu je nedostatek evidence o adherenci ke zmíněným programům. Aktuální článek ve formě systematické review podle PRISMA protokolu shrnuje informace o tom, jaká je adherence k intervencím ve studiích zabývajících se eHealth Mindfulness programy, jak je adherence měřena a co jsou její možné prediktory. V databázích PubMed, Web of Science, Medline, Scopus a PsychINFO bylo do konce roku 2019 identifikováno 3104 potenciálně relevantních článků. Vzhledem k očekávanému nárůstu implementace eHealth programů na podporu duševního zdraví pro zdravou i klinickou populaci v důsledku pandemie SARS-CoV-2, se stávající review zabývala jen studiemi před začátkem pandemie. 69 z nich splnilo všechna vstupní kritéria pro systematickou review. 61 % studií ve svých výsledcích prezentovalo různé parametry adherence, 36 % pak prezentovalo základní tzv. adherence rate. Míra adherence v klinických populacích se pohybovala od 41 % do 92 %; v neklinických populacích se pohybovala od 1 % do 85 %. Prediktory adherence byly zkoumány ve 48 % studií, většina hodnocených proměnných však přinesla značně heterogenní výsledky. Velká heterogenita byla pozorována také v samotné definici adherence a ve způsobech a nástrojích jejího měření. Aktuální systematická review jednoznačně dokládá potřebu standardizovaného systému měření adherence a dalšího výzkumu v oblasti jejích prediktorů.
Information and communication technology are promising channels in delivering the mindfulness-based intervention. A common problem in these interventions is the lack of study of treatment adherence. The current article summarizes the state of measuring and reporting adherence, the rate of adherence, and possible predictors of adherence in the form of a systematic review following the PRISMA statement. A database search of PubMed, Web of Science, Medline, Scopus, and PsychINFO identified 3104 potentially relevant articles published up to the end of December 2019. The review focuses only on the SARS-CoV-2 pre-pandemic time because the accelerated development of the eHealth Mindfulness-based interventions and a vast amount of newly published interventions in the following years was expected. A total of 69 studies met all the eligibility criteria. Out of these studies, 61% reported some measure of adherence and 36% reported the adherence rate. The adherence rate in clinical populations ranged from 41% to 92%; in non-clinical populations, it ranged from 1% to 85%. Predictors of adherence were investigated in 48% of the studies; however, the majority of assessed variables had mixed findings about predicting adherence. There was a huge variety in the definitions and measurements of adherence. A standardized system of measuring and reporting adherence and further investigation of its predictors is needed.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je unikátní poruchou. Většinou se rozvine v raném dětství a v 50 % případů přerůstá v celoživotní poruchu, což přináší významné výzvy pro výzkumníky i odborníky v praxi. Nová kritéria vytvořená Světovou zdravotnickou organizací spojila kategorie hyperkinetických poruch a ADHD. Cílem této narativní přehledové studie bylo prozkoumat a usnadnit osvojení konceptu ADHD odborníky a výzkumníky, kteří byli zvyklí pracovat s hyperkinetickými poruchami. 1) Byla analyzována evoluce konceptu ADHD od jeho ustanovení ve 3. edici Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-III) až po DSM-5; 2) byly porovnány současné koncepty ADHD v DSM-5 a hyperkinetické poruchy v Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10); a 3) byly popsány některé nové výzvy, kterým může koncept ADHD čelit v budoucnosti. Prozkoumány byly dimenze a struktura konceptu včetně potenciálních nových symptomů, jako jsou například emocionální dysregulace a tzv. mind wandering. Představeny byly také dospělé prezentace symptomů hyperaktivity, impulzivity a nepozornosti. Autoři se dotkli také nedávných výzev spojených s globální pandemií covid-19. Závěrem lze konstatovat, že koncept ADHD se od svého vzniku významně zlepšil. Ve vědeckém výzkumu zabývajícím se ADHD by však měla být více zohledněna psycho-bio-sociální perspektiva.
Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD) is a unique disorder. It usually develops in early childhood and, in 50% of cases, continues to be a lifelong disorder, which poses significant challenges for researchers and clinicians. The new criteria set by the World Health Organization merged the category of Hyperkinetic Disorders and the ADHD category. This narrative review aims to explore and ease the adoption of the ADHD concept for clinicians and researchers who were used to working with Hyperkinetic Disorders by (1) analyzing the evolution of the ADHD concept from its establishment in the Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 3rd edition (DSM-III) until DSM-5; (2) comparing the contemporary concepts of ADHD in DSM-5 and Hyperkinetic Disorders in International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems (ICD-10); and (3) describing some new challenges the ADHD concept will face in the future. The structure and the dimensions of the concept are explored, including some possible new core symptoms such as emotional dysregulation and mind wandering. Adult presentations of symptoms of hyperactivity, impulsivity, and inattention are presented. The recent challenges of the global pandemic of covid-19 are also addressed. In conclusion, the concept of ADHD has been dramatically improved since its establishment. However, the bio-psycho-social perspective needs to be better balanced in ADHD-related science.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Zavádění informačně komunikačních technologií do zdravotnictví je vysoce aktuálním tématem. Rychlost technologického pokroku dnešní doby často předbíhá naši schopnost adaptace na změny. Možnosti integrace eHealth do zdravotní péče jsou obrovské, nicméně implementace tohoto klíčového pilíře moderního zdravotnictví je v naší zemi, a konkrétně pak v onkologii, na samotném začátku. Cíl: Článek nabízí systematické dělení a definování přínosů eHealth s ohledem na praktické využití zdravotnickými pracovníky s důrazem na onkologickou praxi v podmínkách českého i světového zdravotnictví. Článek si klade za cíl poskytnout odborné veřejnosti aktuální informace o současných výzvách a řešeních eHealth programů v ČR. Závěr: Pro efektivní čerpání benefitů elektronického zdravotnictví v praxi je nezbytná integrace odborné komunity zdravotníků, nejnovějších technologií a politicko-ekonomického systému.
Background: Implementation of information and communication technologies in healthcare is a highly relevant topic nowadays. The speed of today‘s technological progress often exceeds our ability to adapt to changes. The possibilities for integrating eHealth into healthcare are enormous. Nevertheless, implementation of this pillar of contemporary healthcare is in its very beginnings in the Czech Republic, especially in oncology. Purpose: The article offers a systematic classification and definition of the benefits of eHealth with regard to the practical use by healthcare professionals, focusing mainly on the oncological practice in the Czech and global healthcare systems. The aim of the article is to provide relevant information about current challenges and solutions in eHealth programs in the Czech Republic to healthcare professionals. Conclusion: Effective employment of e-Health in medical practice consists in the integration of the entire community of healthcare professionals, modern technologies and relevant parts of the political and economic system.
- MeSH
- lékařská onkologie * MeSH
- lidé MeSH
- mobilní aplikace MeSH
- telemedicína * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Kvalita péče v závěru života hospitalizovaných je v českém prostředí zatím málo prozkoumané téma. Cílem studie bylo zmapovat proces rozhodování o péči v závěru života pacientů ve vybraných českých zdravotnických zařízeních. Byly zahrnuty údaje získané ze zdravotnické dokumentace 240 zemřelých (průměrný věk 76,9 let, 41,6 % žen). Výzkumný soubor lékařů, kteří se vyjadřovali k rozhodování o péči v závěru života u těchto pacientů, tvořilo 369 lékařů (průměrný věk 35,9 let, 61 % žen). Výsledky poukázaly na přetrvávající rezervy v písemném zaznamenávání rozvahy o cílech péče, prognózy a případném rozhodnutí o limitaci péče. Lékaři limitují zdravotní péči primárně na základě konsensu mezi lékaři, pacient většinou není do procesu rozhodování přizván. Preference pacientů pro období závěru života nejsou ve většině případů zjišťovány, případně je tato otázka odkládána. Institut dříve vysloveného přání se ve zkoumaném souboru neobjevil. Rozhodování o péči v závěru života se většinou odehrává bez znalosti hodnot a preferencí pacientů. Výstupy svědčí o potřebě zkvalitnění profesní přípravy lékařů a mediků, jež by měla kromě budování odborných kompetencí zahrnovat nácvik efektivní komunikace s pacienty v závěru života.
The quality of end-of-life care of hospitalized patients is an important topic, but so far little explored in the Czech Republic. The aim of this study was to map the factors influencing the end-of-life care decision-making process in selected Czech hospitals and to describe it based on data from medical records and from the perspective of a doctor. The research included data obtained from the medical records of 240 deceased patients (mean age 76.9 years, 41.6% women). The research sample of medical doctors who commented on the decision-making about end-of-life care for these patients consisted of 369 physicians (mean age 35.9 years, 61% women). The results pointed to persistent deficiencies in the written recording of the care goals, prognosis, and possible decision to limit care. Medical doctors limit health care primarily based on consensus among physicians, the patient is usually not invited to the decision-making process. Patient preferences for the end-of-life period are in most cases not ascertained or this question is postponed. The institute of a previously stated wish did not appear in the examined group at all. It can be concluded that decisions about end-of-life care usually take place without knowledge of patients' values and preferences. The results indicate the need to improve the training of doctors and medical students, which should, in addition to building professional competencies, include training in effective communication with patients at the end of life.
