Tento článek prezentuje nový doporučený klinický postup zaměřený na přístup k dětskému pacientovi s přítomností (či podezřením na přítomnost) cizího tělesa v gastrointestinálním traktu (GIT). Cílem práce bylo vytvořit algoritmus, který usnadní lékařům v prvním kontaktu s pacientem po požití cizího tělesa se rychle, přesně a efektivně rozhodnout o dalším diagnosticko-terapeutickém postupu. Pro usnadnění jsou cizí tělesa rozdělena do kategorií. Jednotlivé kategorie definují, jak moc bychom měli být ve svém přístupu aktivní. Zejména se jedná o identifikaci velmi rizikových situací nebo komplikací, a tedy rozhodnutí o neodkladném endoskopickém vyšetření, případně chirurgickém zákroku. Současně lze podle tohoto doporučení vyhodnotit, který pacient naopak nemusí být vůbec hospitalizován a může být sledován ambulantně. Algoritmus je navíc zpracován do grafického formátu, aby byl snadno a rychle dostupný v běžné praxi – na oddělení nebo v ambulancích, a pomohl tak k rychlému rozhodnutí a nalezení optimálního postupu pro konkrétního pacienta. Korespondující autor: MUDr. Michal Kubát Fakultní nemocnice v Motole V Úvalu 84/6 150 00 Praha 5 Michal.Kubat@fnmotol.cz
This article presents a novel recommended clinical approach focused on managing pediatric patients with the presence (or suspected presence) of a foreign body in the gastrointestinal tract (GIT). The objective of this work was to develop an algorithm that enables physicians at the initial point of contact with a patient who has ingested a foreign object to make rapid, accurate, and efficient decisions regarding the subsequent diagnostic and therapeutic steps. For the most effective approach, foreign bodies are categorized into different groups. These categories determine the level of clinical activity required, particularly in identifying high-risk situations or complications, thus guiding decisions on whether immediate endoscopic examination or surgical intervention is necessary. Simultaneously, this guideline allows for the assessment of patients who may not require hospitalization and can instead be monitored on an outpatient basis. Moreover, the algorithm is designed in a graphical format to be easily accessible in everyday practice – whether in hospital departments or outpatient clinics – thereby facilitating prompt decision-making and the identification of the optimal course of action for each specific patient.
- MeSH
- cizí tělesa * diagnostické zobrazování klasifikace komplikace ošetřování MeSH
- dítě MeSH
- gastrointestinální trakt * diagnostické zobrazování zranění MeSH
- lidé MeSH
- rentgendiagnostika břicha metody MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
BACKGROUND: We aimed to evaluate the predictors of sustainability of biologic drugs for paediatric patients with Crohn's disease (CD). METHODS: The Czech National Prospective Registry of Biologic and Targeted Therapy of Inflammatory Bowel Disease (CREdIT) was used to identify the biologic treatment courses in paediatric patients with CD. Mixed-effects Cox models and propensity score analyses were employed to evaluate predictors of treatment sustainability. RESULTS: Among the 558 observations of 473 patients, 264 were treated with adalimumab (47%), 240 with infliximab (43%), 41 with ustekinumab (7%), and 13 with vedolizumab (2%). Multivariable analysis revealed higher discontinuation risk with infliximab compared to adalimumab (HR = 0.600, 95%CI 0.389-0.926), both overall and in first-line treatment (HR = 0.302, 95%CI 0.103-0.890). Infliximab versus adalimumab was associated with shorter time to escalation (HR = 0.094, 95%CI 0.043-0.203). Propensity-score analysis demonstrated lower sustainability of infliximab (HR = 0.563, 95%CI 1.159-2.725). The time since diagnosis to treatment initiation (HR = 0.852, 95%CI 0.781-0.926) was the most important predictor. Baseline immunosuppressive therapy prolonged sustainability with infliximab (HR = 2.899, 95%CI 1.311-6.410). CONCLUSIONS: Given the results suggesting shorter sustainability, the need for earlier intensification and thus higher drug exposure, and the greater need for immunosuppression with infliximab than with adalimumab, the choice of these drugs cannot be considered completely equitable. IMPACT: Our study identified predictors of sustainability of biologic treatment in paediatric patients with Crohn's disease, including adalimumab (versus infliximab), early initiation of biologic treatment, and normalised baseline haemoglobin levels. Infliximab treatment was associated with earlier intensification, higher drug exposure, and a greater need for immunosuppression. Parents and patients should be fully informed of the disadvantages of intravenous infliximab versus adalimumab during the decision-making process. This study emphasises the importance of not delaying the initiation of biologic therapy in paediatric patients with Crohn's disease.
- MeSH
- adalimumab * terapeutické užití MeSH
- biologické přípravky terapeutické užití MeSH
- Crohnova nemoc * farmakoterapie MeSH
- dítě MeSH
- humanizované monoklonální protilátky terapeutické užití MeSH
- infliximab * terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- proporcionální rizikové modely MeSH
- prospektivní studie MeSH
- registrace * MeSH
- tendenční skóre MeSH
- ustekinumab terapeutické užití MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- analgetika škodlivé účinky MeSH
- anestetika terapeutické užití škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- nežádoucí účinky léčiv MeSH
- novorozenec MeSH
- porodnická analgezie * škodlivé účinky MeSH
- porodnická anestezie * škodlivé účinky MeSH
- těhotenství MeSH
- zdraví kojenců MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Souhrn: Úvod: Eozinofilní ezofagitida (EoE) je chronické progresivní zánětlivé onemocnění jícnu charakterizované lokální eozinofilní infiltrací doprovázenou příznaky dysfunkce jícnu. Cílem této studie bylo charakterizovat rysy regionálně diagnostikovaných případů EoE a popsat lokální strategie léčby. Metody: V observační studii byla retrospektivně analyzována data dětských pacientů s histologicky prokázanou EoE v některém z pěti dětských endoskopických center. Tato analýza se zaměřila na obecné charakteristiky pacientů (věk, pohlaví, příznaky) a jejich možnou souvislost s trváním symptomatického onemocnění do stanovení diagnózy. U pacientů byly dále analyzovány demografické parametry, klinické příznaky, laboratorní, endoskopické a histopatologické nálezy a použití různých modalit léčby. Výsledky: Od ledna 2010 do září 2020 bylo zaznamenáno 33 nových případů EoE. Silná vazba EoE na mužské pohlaví byla v souladu s výsledky dříve publikovaných studií (81,8 %). Ačkoliv medián věku pacientů v době prvních příznaků byl 7 let, medián věku v době stanovení diagnózy byl téměř 13 let. Nejčastěji referovaným symptomem byly refluxní příznaky obecně (39,4 %), následované zvracením (36,4 %) a dysfagií (33,3 %). Stanovení senzibilizace proti různým potravinovým alergenům bylo provedeno u 23 (69,7 %) pacientů s EoE. Z těchto pacientů byla u 17 (51,5 % vyšetřovaných) prokázána senzibilizace na některý z potravinových alergenů. Téměř polovina pacientů (48,5 %) byla vyšetřována stanovením specifických IgE a pouze u 2 pacientů (6,1 %) bylo provedeno vyšetření kožními prick testy. Alergická komorbidita byla zjištěna u 75,8 % pacientů, nejčastěji to bylo bronchiální astma a alergická rinokonjunktivitida (45,5 %; resp. 42,2 %). U více než dvou třetin pacientů prokázala diagnostická endoskopie abnormální makroskopické nálezy (69,7 %), nejčastěji podélné rýhy a bílé exsudáty. Nejčastěji zvoleným způsobem léčby byly inhibitory protonové pumpy (93,9 %), následované eliminační dietou (75,8 %) a podáváním kortikosteroidů (63,6 %). Naprostá většina pacientů léčených kortikosteroidy byla léčena topickými formami (90,9 %). Závěr: Jedná se o první retrospektivní studii u pediatrických pacientů s EoE v České republice. U pacientů s EoE byly prokázány velmi podobné charakteristiky jako v dříve publikovaných zahraničních pracích. Dlouhodobě sbíraná prospektivní data v národním registru EoE pacientů České republiky by významně napomohla v dalším získávání znalostí o tomto onemocnění.
Background: Eosinophilic esophagitis (EoE) is a chronic, progressive inflammatory disease of the esophagus characterized by local eosinophilic infiltration accompanied by symptoms of esophageal dysfunction. The aim of this study was to characterize features of EoE diagnosed regionally and to describe local strategies for its treatment. Methods: The observational survey retrospectively analyzed a data set of child patients with histologically proven EoE from five pediatric endoscopy centers. This analysis focused on describing their general situation (age, gender, symptoms) and also aimed to investigate any possible linkage between age and symptoms or length of diagnosis period. Demographic features; clinical symptoms; laboratory, endoscopic, and histopathological findings; and chosen treatment of patients were recorded and analyzed. Results: From January 2010 to September 2020, 33 new cases of EoE were reported. Strong association of EoE with male sex is consistent with the results from formerly published studies (81.8%). The median age of symptom onset was 7 years, while the median age for diagnosis was almost 13 years. The most common symptoms were reflux symptoms in general (39.4%), followed by vomiting (36.4%), and dysphagia (33.3%). Examination for sensitization to food allergens was performed on 23 (69.7%) patients with diagnosed EoE. Out of these, 17 (51.5% of all cases) were found to be sensitive to some allergens. Most of this subgroup (and 48.5% of all cases) were examined by specific IgE testing, and just 2 (6.1% of all cases) patients were tested only by skin prick tests. Another allergic comorbidity was present in 75.8% of patients, and the most common of these were bronchial asthma and allergic rhinoconjunctivitis (45.5% and 42.2%, respectively). More than two-thirds of patients (69.7%) had abnormal macroscopic findings during diagnostic endoscopy, and the most common were longitudinal furrows and white exudates. The most common initial modality of treatment was to use proton-pump inhibitors (PPI; 93.9%), followed by food elimination (75.8%) and then by corticosteroid administration (63.6%). The vast majority of patients treated with corticosteroids received a topical preparation (90.9%). Conclusion: This is the first retrospective study on pediatric patients with EoE in the Czech Republic. We found similar features of EoE as reported in formerly published works elsewhere. Collecting long-term prospective observational data in a national EoE register of patients in the Czech Republic would significantly improve our knowledge of this disease.
