Nemoc štěpu proti hostiteli (graft versus host disease, GvHD) stále představuje zásadní, život ohrožující komplikaci po alogenní transplantaci krvetvorných buněk (allogeneic stem cell transplantation, aloSCT). Reakce štěpu proti hostiteli obecně se rozvine až u 50 % pacientů po aloSCT, klinicky významná stadia (stadium III-IV akutní GvHD či extenzivní chronická GvHD) se vyskytují až u 20 % pacientů po aloSCT od HLA shodného dárce, incidence GvHD pak vzrůstá s každou další HLA neshodou. Uváděná mortalita GvHD se pohybuje kolem 10 % případů. Standardem léčby GvHD je systémová kortikoterapie, která je úspěšná u přibližně 60 % pacientů s lehkými formami GvHD a pouze u přibližně 30 % pacientů s těžkou GvHD obecně. Kortikoterapie v kombinaci s dalšími imunosupresivními léky po aloSCT prohlubuje imunodeficit fragilních transplantovaných pacientů, a kromě nesporných benefitů má četné závažné dlouhodobé nežádoucí účinky. V rámci snahy o zlepšení péče o pacienty s GvHD se tak do praxe dostávají nové molekuly, působící proti GvHD jinými, více zacílenými mechanismy. Zásadním reprezentantem těchto molekul je ruxolitinib, inhibitor Janusových kináz 1 a 2 (JAK1/2). Ruxolitinib je nyní standardem léčby u pacientů se steroid-refrakterní akutní i chronickou GvHD.
Graft versus host disease (GvHD) remains a major life-threatening complication after allogeneic hematopoietic cell transplantation (alloSCT). GvHD generally develops in up to 50% of patients after alloSCT and clinically significant stages (stage III-IV acute GvHD or extensive chronic GvHD) occur in up to 20% of patients after alloSCT from an HLA-matched donor. The incidence of GvHD increases with each additional HLA mismatch. The reported mortality rate of GvHD is around 10%. The standard treatment for GvHD is systemic corticotherapy, which is successful in approximately 60% of patients with mild forms of GvHD and only in approximately 30% of patients with severe GvHD in general. Corticotherapy in combination with other immunosuppressive drugs after alloSCT exacerbates immunodeficiency in fragile transplanted patients and has numerous serious long-term side effects in addition to its undeniable benefits. Thus, in an effort to improve the care of GvHD patients, new molecules that counteract GvHD by different, more targeted mechanisms are coming into use. A major representative of these molecules is ruxolitinib, a Janus tyrosine kinase 1/2 (JAK 1/2) inhibitor that interferes with GvHD mechanisms at multiple levels. Ruxolitinib is now the standard of care for patients with steroid-refractory acute and chronic GvHD.
- Klíčová slova
- ruxolitinib,
- MeSH
- cílená molekulární terapie klasifikace metody MeSH
- homologní transplantace klasifikace metody MeSH
- imunosupresivní léčba MeSH
- inhibitory Janus kinas * farmakologie klasifikace škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nemoc štěpu proti hostiteli * diagnóza farmakoterapie MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Většina nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem je trvale vyléčena po první linii onkologické léčby. V případě relapsu či refrakterity je u mladších a chemosenzitivních případů stále indikována záchranná a vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací hemopoetických kmenových buněk. V případě selhání či nemožnosti provedení autologní transplantace je v další linii většinou podávána imunoterapie s využitím léčiv ze skupiny tzv. checkpoint inhibitorů. Po selhání imunoterapie je další terapeutická strategie obtížnou výzvou. Tato kazuistika popisuje průběh léčby primárně refrakterního Hodgkinova lymfomu, kdy po selhání konvenční léčby chemoterapií, radioterapií, ale i samotnou imunoterapií bylo nakonec dosaženo kompletní remise až pomocí kombinovaného protokolu imunoterapie pembrolizumab a chemoterapie GVD, obsahující gemcitabin, vinorelbin a liposomální doxorubicin. U pacientky byla následně úspěšně podána vysokodávkovaná chemoterapie s provedením autologní transplantace hematopoetických kmenových buněk a konsolidace brentuximab vedotinem s kurabilním záměrem.
Majority of patients with classic Hodgkin lymphoma are cured after the first line treatment. Salvage and high-dose chemotherapy followed by autologous hematopoietic stem-cell transplantation is a standard of care for younger patients with chemo-sensitive relapsed or refractory Hodgkin lymphoma in the second line setting yet. If a patient is not indicated for transplantation or if it fails, immunotherapy with checkpoint inhibitors are usually given. When even immunotherapy fails, further treatment strategy is a difficult challenge. In our report, we describe a case of a patient with primary refractory classic Hodgkin lymphoma, and a treatment after failure of all of the treatment modalities mentioned above - chemotherapy, radiotherapy and immunotherapy as well. A complete remission was finally achieved using combined modality regimen of both; pembrolizumab immunotherapy and chemotherapy GVD containing gemcitabine, vinorelbine and liposomal doxorubicin. In a complete remission the patient finally could proceed to the high-dose chemotherapy followed by successful autologous stem-cell transplantation and brentuximab vedotin consolidation with curable intent.
- Klíčová slova
- pembrolizumab,
- MeSH
- brentuximab vedotin farmakologie terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- Hodgkinova nemoc * diagnóza farmakoterapie klasifikace MeSH
- homologní transplantace klasifikace metody MeSH
- imunoterapie metody MeSH
- inhibitory kontrolních bodů * farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- atopická dermatitida diagnóza komplikace MeSH
- herpetické infekce klasifikace MeSH
- homologní transplantace klasifikace metody MeSH
- keratitida herpetická * diagnóza farmakoterapie MeSH
- kontaktní čočky klasifikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- akutní myeloidní leukemie * klasifikace terapie MeSH
- autologní transplantace MeSH
- homologní transplantace klasifikace MeSH
- lidé MeSH
- příprava pacienta k transplantaci metody MeSH
- riziko MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk * klasifikace MeSH
- věkové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Již více než deset let jsou v hematoonkologické praxi využívány alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk po nemyeloablativních přípravných režimech. Tato koncepce vychází z předpokladu dostatečné imunosuprese příjemce, která umožní přihojení dárcovy krvetvorby, včetně klíčových imunokompetentních buněk. Významně je redukována toxicita, riziko časných závažných orgánových komplikací a potransplantační mortality. Posun od intenzivních přípravných režimů znamená spolehnout se na potransplantační imunologické mechanizmy, které umožní účinnou kontrolu a eliminaci malignity. U transplantací po nemyeloablativní přípravě tak není sníženo riziko hlavních imunologických komplikací, selhání nebo rejekce štěpu a nemoci štěpu proti hostiteli. Přesto však snížení bezprostřední toxicity a časné potransplantační mortality umožnilo v poslední dekádě rozšířit indikační spektrum alogenních transplantací.
More than ten years allogeneic stem cell transplantations after non-myeloablative conditioning regimens have already been used in hematooncological practice. This concept of allografting is based on the estimation of severe recipient immunosuppression that allows to engraft the donor hematopoiesis including the key immunocompetent cells. A toxicity, risk of early serious non-hematological complications as well as transplant related mortality are significantly reduced with this approach. The shift from intensive conditionings to non-myeloablative ones means to relay on the posttransplant immunological mechanisms allowing an effective control and elimination of malignancy. Thus the risk of major immunological complications, a graft failure or rejection and graft versus host disease, is not reduced in allografting following the non-myeloablative conditioning. Nevertheless, the decrease of immediate toxicity and early posttransplant mortality allowed to widen the scale of allografting indications.
