Cíl: Cílem práce je ověřit účinek několika biocidů využívaných v ČR pro zabezpečení teplé vody proti výskytu legionel. Do pokusu byly zařazeny jednoznačně chemicky definované látky (chlornan sodný, oxid chloričitý, chloritany a chlorečnany) a pak směsné přípravky (DUOZON, SANOSIL). Metody: Pro experimenty byl jako základní testovací materiál použit přírodní izolát Legionella pneumophila, sg 1, zachycený při běžném vyšetřování vzorků teplé vody. Sbírkové kmeny jsou pro tyto pokusy nevhodné, protože pasážemi na pevných půdách ztrácejí některé vlastnosti. Testovací kmen byl ve vodném roztoku (ve vodovodní vodě) a v příslušném ředění vystaven vybraným koncentracím biocidů po dobu 60 minut, aby bylo možno stanovit nejnižší účinné koncentrace, při kterých planktonní formy legionel hynou. Počet legionel ve vzorcích před a po expozici byl stanoven podle ČSN EN ISO 11731. Koncentrace biocidů byla měřena na počátku každého pokusu. Výsledky: Podle výsledků pokusů jsou testované biocidy srovnány podle nejnižší účinné koncentrace, v pořadí: 1. oxid chloričitý (0,2 mg/l), 2. chlornan sodný a DUOZON (0,7 mg/l jako Cl), 3. SANOSIL (100 mg/l), 4. chloritan sodný (600 mg/l), 5. chlorečnan sodný (1000 mg/l). Závěr: Testované biocidy prodávané na českém trhu prokázaly v laboratorním pokusu způsobilost ničit legionely. Pokusem byly stanoveny nejnižší koncentrace, které ještě poskytují účinnou prevenci legionel v teplé vodě.
Objective: The objective of the paper was to verify the effects of several biocides used in the Czech Republic for prevention of legionella in hot water systems. Selected biocides were tested (sodium hypochlorite, chlorine dioxide, chlorites and chlorates) as well as compounds (DUOZON, SANOSIL). Method: A natural strain of Legionella pneumophila, sg 1, isolated during regular testing of warm water samples was used for testing. Because control strains lose some of their properties in storage they are inappropriate for this type of testing. The testing strain was exposed to varying concentrations of biocides in tap water for a 60 minute period to determine the lowest possible concentration at which legionella plankton forms were destroyed. Legionella counts prior to and after exposure were determined according to CSN EN ISO 11731. Biocide concentrations were measured at the start of each test. Results: Tested biocides were compared according to their lowest effective concentrations: 1) chlorine dioxide (0.2 mg/l), 2) sodium hypochlorite and DUOZON (0.7 mg/l as Cl), 3) SANOSIL (100 mg/l), 4) trisodium phosphate (600 mg/l) and, 5) sodium chlorate (1,000 mg/l). Conclusion: The tested biocides commercially available in CR were at constant dosing adequately effective as prevention against legionella in warm water.
Excystation of sporozoites of Cryptosporidium parvum from oocysts is essential for successful in vitro assays. It has also been traditionally used as a measure for oocyst viability and infectivity. Laboratories use various excystation protocols so there is a need to clarify which method is the best. In this study, six different protocols for in vitro excystation of C. parvum oocysts were compared to find the most efficient excystation method (expressed as percentage excystation). Tested protocols differed in chemical pre-incubation steps, excystation media or time of incubation. There were significant differences in percentage of excysted oocysts among groups excysted by different methods. There were also significant differences in percentage of excysted oocysts between methods using pre-incubation with sodium hypochlorite and those without. The other variables examined; the presence of trypsin, kind of excystation medium and the incubation time, did not show statistical differences in percentage excystation among groups. Pre-incubation steps which included sodium hypochlorite, enhancing the permeability of the oocysts were found to increase the excystation ratio and methods using this step were the most effective.
- MeSH
- chlornan sodný farmakologie MeSH
- Cryptosporidium parvum účinky léků fyziologie MeSH
- kultivační média farmakologie MeSH
- oocysty účinky léků MeSH
- parazitologie metody MeSH
- permeabilita účinky léků MeSH
- trypsin farmakologie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Ošetření zubů s neukončeným vývojem a nekrotickou dření skrývá mnoho překážek a vždy patřilo k nejsložitějším výkonům v endodoncii. Vzhledem k velmi tenké stěně kořene není možné provést razantní mechanickou preparaci a zub i po úspěšném ošetření zůstává oslabený a dlouhodobá prognóza je nejistá. V nedávné době došlo k rozvoji klinických postupů s využitím poznatků z odvětví tkáňového inženýrství. Článek shrnuje dostupné poznatky s doporučením a ukázkou klinického protokolu.
Endodontic treatment of permanent immature tooth with necrotic pulp poses several clinical chalanges and is generally considered to be one of the most demanding intervention in endodontics. There is a risk of dentin wall fracture and therefore mechanical preparation has to be reduced to minimum or left out. Even after successful treatment the long term outcome is insecure. In a recent time with new findings in the field of tissue engineering has been established new treatment protocols. Article gleans available findings and propose recommendation of clinical protocol.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- chlorhexidin farmakologie terapeutické užití MeSH
- chlornan sodný farmakologie terapeutické užití MeSH
- dítě MeSH
- EDTA farmakologie terapeutické užití MeSH
- fyziologická neovaskularizace MeSH
- hydroxid vápenatý farmakologie terapeutické užití MeSH
- kmenové buňky MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- nekróza zubní dřeně * farmakoterapie MeSH
- preparace kořenového kanálku * metody MeSH
- terapie kořenového kanálku metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zubní kořen růst a vývoj účinky léků MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Fibrinogen is one of the plasma proteins most susceptible to oxidative modification. It has been suggested that modification of fibrinogen may cause thrombotic/bleeding complications associated with many pathophysiological states of organism. We exposed fibrinogen molecules to three different modification reagents-malondialdehyde, sodium hypochlorite, and peroxynitrite-that are presented to various degrees in different stages of oxidative stress. We studied the changes in fibrin network formation and platelet interactions with modified fibrinogens under flow conditions. The fastest modification of fibrinogen was caused by hypochlorite. Fibers from fibrinogen modified with either reagent were thinner in comparison with control fibers. We found that platelet dynamic adhesion was significantly lower on fibrinogen modified with malondialdehyde and significantly higher on fibrinogen modified either with hypochlorite or peroxynitrite reflecting different prothrombotic/antithrombotic properties of oxidatively modified fibrinogens. It seems that, in the complex reactions ongoing in living organisms at conditions of oxidation stress, hypochlorite modifies proteins (e.g., fibrinogen) faster and more preferentially than malondialdehyde. It suggests that the prothrombotic effects of prior fibrinogen modifications may outweigh the antithrombotic effect of malondialdehyde-modified fibrinogen in real living systems.
- MeSH
- adhezivita trombocytů účinky léků fyziologie MeSH
- chlornan sodný farmakologie MeSH
- fibrinogen chemie metabolismus farmakologie MeSH
- indikátory a reagencie chemie farmakologie MeSH
- kultivované buňky MeSH
- kyselina peroxydusitá chemie MeSH
- lidé MeSH
- malondialdehyd chemie farmakologie MeSH
- oxidační stres účinky léků fyziologie MeSH
- trombocyty účinky léků metabolismus MeSH
- vztahy mezi strukturou a aktivitou MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Detoxikačný účinok 15 chemických látok v 5% koncentrácii bol sledovaný na aflatoxín B1 vo vodnom roztoku v koncentrácii 2 mg.1-1 po dobu 2 hod. a 3 dní. Hodnoty aflatoxínu boli stanovené TLC metodikou. K úplnej deštrukcii aflatoxínu B1 došlo po 2 hod. expozícii pôsobením 5% manganistanu draselného. Po 3-dennej expozícii došlo k redukcii aflatoxínu B1 v nasledovnom zostupnom poradí: hydroxid vápenatý, Chloramín B, manganistan draselný, sírnatan sodný, amoniak, hydroxid sodný, chlornan sodný, fosforečnan amonný, uhličitan sodný, kyselina mliečna, formaldehyd. Najnižšia účinnosť bola stanovená u kyselín: octovej, peroctovej, sírovej, soľnej.
The detoxication effect of 15 chemical substances in 5% concentrations against the aqueous solution of aflatoxin B1 in a concentration of 2 mg.1-1 was observed within periods of 2 hours ad 3 days. Exact values of aflatoxin were determined by the TLC method. The total destruction of aflatoxin B1 was noticed after its 2-hour exposure to potassium permanganate in a 5% concentration. Other chemical substances caused the reduction of aflatoxin B1 in the following order: calcium hydroxide, chloramine B, potassium permanganate, sodium thiosulphate, ammonia, sodium hydroxide, sodium hypochlorite, ammonium phosphate, sodium carbonate, lactic acid, and formaldehyde. Acetic, peracetic, sulphuric, and hydrochloric acids showed the lowest detoxication effect against aflatoxin B1.
