Manuál hodnocení rizika sexuálního násilí v rámci ústavního ochranného léčení. Určeno odborné veřejnosti.; Manuál hodnocení rizika spáchání sexuálního násilí.

• MeSH
• hodnocení rizik metody   MeSH
• násilí prevence a kontrola   MeSH
• nebezpečné chování MeSH
• poruchy sociálního chování prevence a kontrola   MeSH
• psychologické techniky MeSH
• psychopatologie MeSH
• sexuální delikty prevence a kontrola   MeSH
• soudní psychiatrie MeSH
• Publikační typ
• příručky MeSH

• Konspekt
• Psychopatologie
• NLK Obory
• psychiatrie

Manuál hodnocení rizika násilí v rámci ústavního ochranného léčení a ambulantního léčení. Určeno odborné veřejnosti.; Manuál hodnocení rizika spáchání násilí.

• MeSH
• hodnocení rizik metody   MeSH
• násilí prevence a kontrola   MeSH
• nebezpečné chování MeSH
• poruchy sociálního chování prevence a kontrola   MeSH
• psychologické techniky MeSH
• psychopatologie MeSH
• soudní psychiatrie MeSH
• Publikační typ
• příručky MeSH

• Konspekt
• Psychopatologie
• NLK Obory
• psychiatrie

Manuál hodnocení rizika násilí a ochranných faktorů v rámci ústavního ochranného léčení. Určeno odborné veřejnosti.; Nástroj k hodnocení rizika budoucího násilného chování u pachatelů a forenzních psychiatrických pacientů.

• MeSH
• hodnocení rizik metody   MeSH
• násilí prevence a kontrola   MeSH
• nebezpečné chování MeSH
• ochranné faktory MeSH
• poruchy sociálního chování prevence a kontrola   MeSH
• psychologické techniky MeSH
• psychopatologie MeSH
• soudní psychiatrie MeSH
• Publikační typ
• příručky MeSH

• Konspekt
• Psychopatologie
• NLK Obory
• psychiatrie

• MeSH
• duševní zdraví MeSH
• lékaři psychologie   MeSH
• lidé MeSH
• profesionální vyhoření * MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Některé studie naznačují, že určité osobnostní rysy či psychické poruchy (např. deprese, úzkostné stavy, dysmorfofobie, poruchy osobnosti) mohou zvyšovat pravděpodobnost podstoupení estetických zákroků a taktéž mohou zvyšovat riziko nespokojenosti či zesílení příznaků, a to i po úspěšném estetickém zákroku. Jako vhodné se proto před zákrokem ukazuje zaměření na motivaci, očekávání, screening psychických poruch, dále sledování spokojenosti a změn psychosociálních aspektů po podstoupení zákroku. V současné době jsou výsledky studií nejednoznačné, je zapotřebí dalších výzkumů.

Some studies suggest that certain personality traits or psychological disorders (e.g. depression, anxiety, dysmorphophobia, personality disorders) may increase the likelihood of undergoing aesthetic procedures and may also increase the risk of dissatisfaction or exacerbation of symptoms, even after a successful aesthetic procedure. It is therefore advisable to focus on motivation, expectations, screening for psychological disorders, as well as monitoring satisfaction and changes in psychosocial aspects after the procedure. At present, the results of studies are inconclusive and further research is needed.

• MeSH
• chronická bolest * psychologie   MeSH
• komunikace * MeSH
• lidé MeSH
• vztahy mezi lékařem a pacientem MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Depresivní porucha, jako jedno z nejčastějších duševních onemocnění, nepříznivě ovlivňuje životy a zdravotní stav mnoha lidí po celém světě. Vyskytuje se v jakémkoliv věku, nejčastěji však mezi 20. a 40. rokem života. Celosvětově trpí každoročně depresivními poruchami přibližně 100 milionů lidí, přičemž u řady jedinců je terapie doprovázena částečnou léčebnou odpovědí nebo přímo rezistencí k léčbě, což trvale zvyšuje potřebu hledání efektivních strategií prevence a léčby, ale také průběžné monitorování a vyhodnocování aktuálně využívaných přístupů v běžné klinické praxi. Materiály a metody: Šířeji koncipovaná studie s pracovním názvem UMBRELLA byla neintervenční, observační, multicentrická studie, jejíž první etapa je zaměřená na tzv. "real world evidence" důvodů pro změnu psychofarmakologické léčby a jejího detailního charakteru u pacientů trpících depresivní epizodou periodické depresivní poruchy. Do závěrečného vyhodnocení byla zařazena data 267 pacientů léčených v psychiatrických ambulancích v České republice, které na sondě mapující reálnou klinickou praxi participovaly. Výsledky: Analyzována byla data od 74 mužů (27,7 %) a 193 žen (72,3 %) s průměrným věkem 49 let. Změny léčby byly prováděny lékařem na základě vyhodnocení přítomných reziduálních příznaků onemocnění, přičemž nejčastějšími problémy byly perzistující depresivní nálada, únava a anhedonie. Nejčastěji používané léčivé přípravky zahrnovaly antidepresiva (např. escitalopram, venlafaxin, sertralin), atypická antipsychotika (např. quetiapin) a klasická antipsychotika (např. chlorprothixen). Úprava farmakologické léčby byla nejčastěji provedena manipulací s antidepresivy, změnou účinné látky či úpravami jejich denních dávek. Diskuse a závěr: Předkládaná naturalistická observační studie zmapovala důvody pro změnu farmakologického přístupu a vlastní charakter nově zvolené léčebné strategie. Zjištěná heterogenita způsobů manipulace s farmakologickou léčbou potvrzuje, že léčba depresivních epizod v klinické praxi probíhá individualizovaným postupem u každého jednotlivého pacienta. Zde narážíme na snahu po uplatňování doporučených postupů v léčbě tohoto rozšířeného duševního onemocnění, které velmi efektivně popisují léčbu iniciálních epizod a v případě opakovaných epizod by také měly obsahovat základní principy terapeutického přístupu k řešení této problematiky. Zjištění, že i v rámci opakovaných epizod periodické depresivní poruchy lze efektivně zasáhnout zvýšením dávky antidepresiva nebo jeho změnou, podporuje snahu po edukaci specialistů i praktických lékařů v těchto bazálních postupech léčby. Celkově studie přináší informace reflektující běžnou klinickou praxi a podtrhuje význam iniciace strategie změny farmakologického přístupu u každého pacienta, v kterékoliv etapě léčby tohoto duševního onemocnění.

Introduction: Depressive disorder, as one of the most common mental illnesses, adversely affects the lives and health of many people around the world. It occurs at any age, but most commonly between the ages of 20 and 40. Worldwide, approximately 100 million people suffer from depressive disorders each year, with many individuals experiencing partial treatment response or treatment resistance, which continually increases the need to find effective prevention and treatment strategies, as well as to monitor and evaluate currently used approaches in routine clinical practice. Materials and methods: The more broadly conceived study, working title UMBRELLA, was a non-interventional, observational, multicentre study, the first phase of which focused on the so-called "real world evidence? of reasons for changing psychopharmacological treatment and its detailed nature in patients suffering from a depressive episode of periodic depressive disorder. The final evaluation included data from 267 patients treated in psychiatric outpatient clinics in the Czech Republic that participated in the probe into their own clinical practice. Results: Data from 74 men (27.7%) and 193 women (72.3%) with a mean age of 49 years were analysed. Changes in treatment were made by the physician based on an assessment of the residual symptoms present, with persistent depressed mood, fatigue and anhedonia being the most common problems. The most commonly used medications included antidepressants (e.g., escitalopram, venlafaxine, sertraline), atypical antipsychotics (e.g., quetiapine), and classic antipsychotics (e.g., chlorprothixene). Adjustments to pharmacological treatment were most commonly made by manipulating antidepressants, changing the active ingredient, or modifying their daily doses. Discussion and conclusion: The present naturalistic observational study mapped the reasons for the change in pharmacological approach and the actual nature of the newly chosen treatment strategy. The observed heterogeneity of pharmacological treatment manipulation patterns confirms that the treatment of depressive episodes in clinical practice follows an individualized approach for each individual patient. Here, we encounter a desire for the application of recommended practices in the treatment of this widespread mental illness, which very effectively describe the treatment of initial episodes and, in the case of recurrent episodes, should provide the basic principles of a therapeutic approach to the management of this problem. The finding that, even in the context of recurrent episodes of periodic depressive disorder, effective intervention can be achieved by increasing the dose of antidepressant medication or changing it, supports the drive to educate specialists and practitioners in these basic treatment approaches. Overall, the study provides information that reflects common clinical practice and underscores the importance of initiating a strategy to change the pharmacological approach in any patient, at any stage of the treatment of this mental illness.

• MeSH
• ambulantní péče MeSH
• antidepresiva klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• antipsychotika klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• deprese nereagující na léčbu farmakoterapie   patofyziologie   prevence a kontrola   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lékařská praxe založená na důkazech MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• revize medikace MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• multicentrická studie MeSH
• pozorovací studie MeSH

• MeSH
• psychiatrie MeSH
• psychologie MeSH
• Publikační typ
• nekrology MeSH

• O autorovi
• Ptáček, Radek, 1975-2024 Autorita

• Klíčová slova
• komunikační strategie,
• MeSH
• adherence a compliance při léčbě psychologie   MeSH
• důvěra psychologie   MeSH
• empatie etika   MeSH
• komunikace MeSH
• plánování péče o pacienty MeSH
• vztahy mezi lékařem a pacientem * etika   MeSH

Problém. Osoby s ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) vykazují řadu deficitů v oblasti exekutivních funkcí, které souvisí mimo jiné i s obtížemi ve vnímání času. Nedostatky v časové percepci byly prokázány u dětí i dospělých s ADHD. Vnímání času je obvykle měřeno kvantitativními metodami na velmi krátkých časových intervalech, které nesouvisí s uplatněním v každodenním životě. Metoda. Prezentovaná studie se smíšeným designem se proto zaměřuje na vnímání času v krátkých i dlouhých časových intervalech v kontextu vlastního reálného života zkoumaných osob. Studie prezentuje výsledky analýzy rozhovorů s 20 dospělými osobami s různou úrovní symptomů ADHD, které zahrnovaly 1) techniku čáry života a na ni navazující narativní rozhovor o významných událostech života a vnímání jejich časové souslednosti a 2) rozhovor o zvládání krátké zátěže s důrazem na subjektivní efektivitu copingových strategií. Tito respondenti byli vybráni na základě výsledků dotazníku ASRS měřící míru symptomatologie ADHD. Výsledky kvalitativní části byly srovnávány se zjištěními z kvantitativní analýzy vývoje scénáře situace obsahující motivační konflikt (N = 1518). Výsledky. Výsledky ukázaly, že osoby s projevy ADHD ve srovnání s kontrolní skupinou v oblasti řešení životních situací souvisejících s časem volí častěji méně adaptivní řešení. Přesto ve vlastním životě byla většina z osob schopna uvést konkrétní copingové postupy, které se jim při zvládání zátěže osvědčují. Odlišnost však existovala s ohledem na míru kompenzovaných projevů ADHD. Jako osvědčený postup byla nejčastěji uváděna externí strukturace zátěžových aktivit (např. za pomocí grafické vizualizace).

Objectives. People with ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) show a number of executive function deficits which are related, among other things, to difficulties in perceiving time. Deficiencies in time perception have been demonstrated in children and adults with ADHD. Perception of time is usually measured by quantitative methods at very short time intervals, which are not related to the application in everyday life. Methods. The presented mix-methods study, therefore, focuses on the perception of time in short and long intervals in the context of the actual real life of the subjects. The study presents the results of an analysis of interviews with 20 adults with varying levels of ADHD symptoms, which included 1) a life line technique and a follow-up narrative interview about significant life events and perceptions of their time sequence, and 2) a short stress management interview and subjective efficiency of coping strategies. The respondents were chosen based on their results in the ASRS questionnaire which measures the severity of ADHD symptomatology. The results of the qualitative part were compared with the findings from the quantitative analysis of the development of the scenario of a situation containing a motivational conflict (N = 1518). Results. The results showed that people with ADHD, compared to the control group, more often choose less adaptive solutions in the field of time-related life situations. Nevertheless, in their own lives, most of them were able to state specific procedures that work for them while coping with the burden of ADHD. However, there was a difference in the extent of ADHD symptomatology compensation. External structuring of stress activities (through graphic visualization, e.g.) was most often cited as the best practice.