Venetoclax je v současné době významným nástrojem v léčbě některých hematologických malignit. V případě relabovaného/refrakterního myelodysplastického syndromu (myelodysplastic syndrome, MDS) jsou zatím dostupné předběžné pozitivní výsledky fáze 1 klinických hodnocení. Předložená kazuistika popisuje léčbu seniora s relabovaným/refrakterním MDS, po selhání léčby hypomethylačními látkami, pomocí venetoclaxu s nízkodávkovaným cytarabinem. Léčba vedla po dvou cyklech ke kompletní remisi s ukončením transfuzní závislosti, je dobře tolerována bez výskytu závažných komplikací. Pro hematologickou toxicitu byla upravena doba aplikace nízkodávkovaného cytarabinu a prodloužena doba cyklů. Léčba významně prodloužila kvalitní život pacienta a předčila data dostupná z klinických studií. Tento popis případu podporuje užití venetoclaxu u relabovaného/refrakterního MDS s individuálním přístupem ke každému pacientovi.

Venetoclax is currently an important tool in the treatment of some haematological malignancies. Preliminary positive results from phase 1 clinical trials are still available for relapsed/refractory myelodysplastic syndrome (MDS). The present case report describes the treatment of an elderly man with relapsed/refractory MDS, after failure of hypomethylating agent therapy, with venetoclax and low-dose cytarabine. The treatment led to complete remission after two cycles, with cessation of transfusion dependence, and is well tolerated without any major complications. Due to hematological toxicity, the time of low-dose cytarabine administration was adjusted and the cycle time was extended. The treatment significantly prolonged the patient’s quality of life and surpassed the data available from clinical trials. This case report supports the use of venetoclax in relapsed/refractory MDS with an individualized approach to each patient.

Cíl: COVID-19 je vysoce nakažlivé virové onemocnění se signifikantní mortalitou. Jednu z nejohroženějších skupin představují pacienti s krevním nádorovým onemocněním. V našem článku hodnotíme průběh onemocnění, souvislost komorbidit a tíže průběhu a schopnost sérokonverze u skupiny pozitivních pacientů naší kliniky. Metody: Provedli jsme 1 600 diagnostických nazofaryngeálních PCR stěrů v období 8 měsíců. Zavedli jsme soubor preventivních opatření za účelem ochrany pacientů i personálu. Zaměřili jsme se na kohortu 50 pozitivních pacientů, u kterých jsme zkoumali průběh onemocnění, vliv přidružených rizikových faktorů, základní diagnózy a u 15 pacientů také schopnost sérokonverze. Výsledky: Ke snížení šíření nákazy se ukázala být zásadními striktní bariérová opatření, zejména u pacientů podstupujících autologní transplantaci krvetvorby. Nezaznamenali jsme žádné ohnisko nákazy na naší klinice a pouze jeden pozitivní případ v peritransplantačním období. Ve sledovaném souboru 50 nemocných zemřelo na virem SARS-CoV-2 způsobené komplikace 14 % (7/50) nemocných. Nejčastějšími komorbiditami byla arteriální hypertenze či jiné kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus 2. typu a renální insuficience. Dvě třetiny pozitivních pacientů byly v 1. linii léčby. Neprokázali jsme hypogamaglobulinémii jako rizikový faktor těžkého průběhu choroby, stejně jako jsme nepozorovali její negativní vliv na dosažení sérokonverze. Závěr: Preventivní opatření mají význam k zabránění šíření nákazy virem SARS-CoV-2 zejména u pacientů s krevním nádorovým onemocněním. Striktní bariérová opatření a pravidelné testování nemocných i personálu byly nejúčinnějšími opatřeními v prvním roce pandemie, kdy nebyly dostupné vakcíny ani účinné léky. Nemocní s krevními nádory patří jednoznačně k vysoce rizikovým osobám z důvodu vážných, až fatálních komplikací souvisejících s infekcí virem SARS-CoV-2.

Aim: The novel coronavirus (SARS-CoV-2) is a highly contagious disease with a significant mortality rate. Haematological patients are among those most at risk. We evaluate here the disease course, association between comorbidities and COVID-19 severity and seroconversion potential in 50 positive patients at our clinic. Methods: We performed 1,600 diagnostic PCR nasopharyngeal swabs over a period of 8 months. We introduced a set of preventive measures so as to protect our patients and personnel. In 50 COVID-19 positive patients, we closely evaluated the course of the disease, the impact of underlying risk factors and the principal haematological diagnoses. We also evaluated the potential for seroconversion in 15 COVID-19 positive patients. Results: Strict barrier measures, especially in patients undergoing autologous stem cell transplantation, have been shown as being crucial for reducing the spread of disease. We did not record any disease outbreak and registered only one positive case during the peri-transplant period at our facility. The most common comorbidities were arterial hypertension or other cardiovascular disease, type 2 diabetes and renal impairment. Two-thirds of positive patients were on first line treatment. Hypogammaglobulinemia did not prove to be a risk factor for a severe COVID-19 course and we did not observe it to be an obstacle for seroconversion. Conclusion: Preventive measures are significant for reducing the spread of disease, especially in haematology centres. In our single centre experience, we report a mortality of 14%. Although we report a relatively small cohort and much remains yet to be clarified, our results can even now be implemented in daily practice.

• MeSH
• COVID-19 * mortalita   prevence a kontrola   MeSH
• hematologické nádory MeSH
• imunosupresivní léčba MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetný myelom MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

V článku popisujeme kazuistiku 68leté pacientky s akutní myeloidní leukemií M2 podle FAB (Francouzsko-americko-britské) klasifikace, jejíž stav byl komplikován hlubokou žilní trombózou mimo jiné léčenou dabigatranem s ohledem na známé lékové interakce (tacrolimus 2× 0,5 mg/den). Změna antikoagulancia byla doprovázena očekávaným prodloužením trombinového času, mírným zvýšením aktivovaného parciálního tromboplastinového času a protrombinového času bez příznaků krvácení. Navzdory imunosupresivní terapii se vyvinula kožní forma štěpu proti hostiteli, a proto byla dávka imunosupresiva zvýšena (tacrolimus 2× 1 mg/den) a pro vysoké riziko infekce byla posílena antimikrobiální profylaxe (posaconazol 300 mg denně, sulfamethoxazol/trimethoprim a valaciclovir). Zvýšení dávky tacrolimu a zahájení léčby posaconazolem (perorálně užívaným ráno a večer spolu s tabletami dabigatranu) bylo během prvních 24 hodin následováno prudkým prodloužením protrombinového času, aktivovaného parciálního tromboplastinového času a výrazným prodloužením času ředěného trombinového testu. V době eskalace antikoagulačního účinku se neobjevily žádné příznaky krvácení. Koagulační testy, včetně trombinového času, se vrátily do referenčního rozmezí 117 hodin po poslední dávce dabigatranu (i přes normální funkci ledvin). Dvacet jedna hodin po poslední dávce dabigatranu byla podle výsledků laboratorního sledování znovu zahájena tromboprofylaxe s nadroparinem 2× 0,3 ml v postupně se zvyšující dávce na 2× 0,6 ml. Závěr: Farmakokinetické interakce dabigatranu s jinými léky mohou být problémem, pokud nejsou brány v úvahu. Pokud nelze zabránit kombinaci dabigatranu s léky se známou interakcí, je nutné pečlivé klinické a laboratorní sledování.

Here we describe a case report of 68-year-old patient with an M2 acute myeloid leukaemia according to FAB classification, whose condition was further complicated by deep venous thrombosis and among other things treated with dabigatran with respect to known drug interaction (tacrolimus 2× 0.5 mg/day). Anticoagulant replacement was accompanied with the expected increase of thrombin time and the slight increase of activated partial thromboplastin time and prothrombin time without bleeding symptoms. Despite immunosuppressive therapy the skin form of the graft versus host disease has developed and therefore the dose of immunosuppressant was increased (tacrolimus 2×1 mg/day) and for high risk of infection antimicrobial prophylaxis was enhanced (posaconazole 300 mg per day, sulfamethoxazole/trimethoprim and valaciclovir). Increasing of the tacrolimus dose and starting treatment with posaconazole (both taken orally in the morning and evening with dabigatran tablets) were over nearly 24 hours followed by a sharp prolongation of prothrombin time, activated partial thromboplastin time and a marked increase in dilute thrombin time. No bleeding symptoms have occurred at the time of the escalating anticoagulant effect. Coagulation tests, including thrombin time, have returned to the reference range 117 hours after the last dabigatran dose (despite normal renal function). Twenty-one hours after the last dose of dabigatran, thromboprophylaxis with nadroparin 2× 0.3 mL was restarted in a gradually increased dose to 2× 0.6 mL according to laboratory monitoring results. Conclusion: Pharmacokinetic interactions of dabigatran with other drugs may be a problem if they are not considered. If the combination of dabigatran with drugs of known interactions cannot be avoided, close clinical and laboratory monitoring is necessary.

• Klíčová slova
• posaconazol,
• MeSH
• akutní myeloidní leukemie komplikace   MeSH
• antifungální látky aplikace a dávkování   MeSH
• antiinfekční látky aplikace a dávkování   MeSH
• dabigatran * aplikace a dávkování   farmakokinetika   farmakologie   MeSH
• deprese etiologie   MeSH
• exantém etiologie   MeSH
• hodnoty glomerulární filtrace MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• komorbidita MeSH
• kontraindikace MeSH
• lékové interakce * MeSH
• lidé MeSH
• nadroparin aplikace a dávkování   MeSH
• pseudomembranózní enterokolitida komplikace   MeSH
• senioři MeSH
• takrolimus aplikace a dávkování   MeSH
• transplantace kostní dřeně MeSH
• vyšetření krevní srážlivosti statistika a číselné údaje   MeSH
• žilní trombóza komplikace   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH