• MeSH
• diabetes mellitus * terapie   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv * MeSH
• potravní doplňky MeSH
• taiči MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Důsledkem přínosu léčby statiny v primární a sekundární prevenci ischemické choroby srdeční je jejich časté uplatnění v klinické praxi. Obavy týkající se bezpečnosti této léčby, zejména pokud jde o její hepatotoxicitu, však vedly k uspořádání mnoha studií - ty prokázaly nízkou incidenci nežádoucích účinků statinů na játra. Nejčastěji uváděným nežádoucím účinkem na játra je fenomén známý pod označením "transaminitida", při kterém dochází k elevaci koncentrací jaterních enzymů, aniž se prokáže skutečná hepatotoxicita. Tento účinek charakteristický pro celou skupinu statinů bývá asymptomatický, reverzibilní a závislý na dávce. Vzhledem k narůstající incidenci chronických jaterních onemocnění včetně nealkoholické steatózy jater a hepatitidy typu C však při zahajování léčby statiny u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem vyvstávají nové otázky. Zmíněná onemocnění mají za následek abnormálně vysoké hodnoty jaterních biochemických ukazatelů, což klinické lékaře odrazuje od podávání statinů a často vede k ukončení jejich podávání, takže mnozí rizikoví pacienti zůstávají bez adekvátní léčby. V databázích PubMed/MEDLINE byly vyhledány publikace (zveřejněné od 1. ledna 1994 do 31. prosince 2008) týkající se bezpečnosti léčby statiny, a to s využitím následujících pojmů: bezpečnost statinů (statin safety), hepatotoxicita související se statiny (statin-related hepatotoxicity) a chronické onemocnění jater a užívání statinů (chronic liver disease and statin use), jakož i specifických názvů různých statinů a jaterních onemocnění. Byly vybrány relevantní klinické studie, přehledové články, panelové diskuse a doporučené postupy. Závěry tohoto přehledu podporují léčbu statiny u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem, u kterých zvýšené koncentrace aminotransferáz nejsou klinicky významné nebo je lze vysvětlit známým a stabilizovaným onemocněním jater. Rozhodnutí by u každého pacienta mělo vycházet z individuálního posouzení rizik a přínosů.

The beneficial role of statins in primary and secondary prevention of coronary heart disease has resulted in their frequent use in clinical practice. However, safety concerns, especially regarding hepatotoxicity, have driven multiple trials, which have demonstrated the low incidence of statin-related hepatic adverse effects. The most commonly reported hepatic adverse effect is the phenomenon known as "transaminitis", in which liver enzyme levels are elevated in the absence of proven hepatotoxicity. This class eff ect is usually asymptomatic, reversible, and dose-related. However, the increasing incidence of chronic liver diseases, including nonalcoholic fatty liver disease and hepatitis C, has created a new challenge when initiating statin treatment in patients with high cardiovascular risk. These diseases result in abnormally high liver biochemistry values, discouraging statin use by clinicians, fostering treatment discontinuation, and leaving a large number of at-risk patients untreated. A PubMed/MEDLINE search of the literature regarding statin safety (January 1, 1994-December 31, 2008) was performed, using the following search terms: statin safety, statin-related hepatotoxicity, and chronic liver disease and statin use, as well as the specifi c names of diff erent statins and diff erent liver diseases. Relevant clinical trials, review articles, panel discussions, and guideline recommendations were selected. This review supports the use of statin treatment in patients with high cardiovascular risk whose elevated aminotransferase levels have no clinical relevance or are attributable to known stable chronic liver conditions. For each patient, the decision should be based on an individual assessment of risks and benefits.

• MeSH
• alanintransaminasa metabolismus   účinky léků   MeSH
• anticholesteremika škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• dyslipidemie farmakoterapie   MeSH
• financování organizované MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• játra enzymologie   účinky léků   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• koronární nemoc prevence a kontrola   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci jater etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• rizikové faktory MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• statiny škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• Geografické názvy
• Spojené státy americké MeSH

V současné době je dobře znám dopad určitých typů antihypertenziv na metabolizmus sacharidů a jejich vztah k diabetes mellitus 2. typu. Z tohoto hlediska se jako nejlepší pro léčbu hypertenze jeví ACE inhibitory, AT1?blokátory a I1 imidazolinoví agonisté, kteří zlepšují inzulinovou senzitivitu. V druhé řadě jsou blokátory kalciových kanálů zejména dihydropyridinového typu, které jsou metabolicky neutrální. Metabolicky nepříznivé je naopak působení beta?blokátorů a diuretik, zejména thiazidových. Je?li jejich použití např. pro určitá přidružená onemocnění přesto žádoucí, je vhodné volit beta?blokátory ze skupiny kardioselektivních nebo ze skupiny s ISA aktivitou, které zasahují do metabolizmu sacharidů a lipidů méně, a diuretika volit nejvýše do kombinace v malých dávkách zejména z kalium šetřících látek nebo metabolicky zřejmě neutrálního indapamidového typu. V případě beta?blokátorů kardioselektivního typu lze zejména pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční říci, že jejich kardioprotektivní účinek bude většinou nad nežádoucím metabolickým potenciálem převažovat. Vzhledem k obtížnosti dosažení cílových hodnot je třeba maximálně využívat kombinační terapii, kde základem mají být AT1?blokátory nebo ACE inhibitory do kombinace s blokátory kalciového kanálu nebo diuretiky. Důkazy máme ze studií, které byly ukončeny v posledním období. Pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin mají vysoké kardiovaskulární riziko, které je potencováno hypertenzní chorobou. Snížení krevního tlaku je důležitější než vlastní volba antihypertenziva.

The impact of some types of antihypertensives on carbohydrate metabolism and their association with type 2 diabetes is well‑known. In this respect, ACE inhibitors, AT1 blockers or I1 imidazoline agonists, known to improve insulin sensitivity, are the first line therapeutic choice. Metabolism- neutral calcium channel blockers, particularly the dihydropyridines, are the second in line of therapeutic options. On the other hand, beta‑blockers and diuretics, thiazide in particular, exert negative effect on carbohydrate metabolism. Should their use be still desirable, e. g. due to co‑ morbidities, it is advisable to select cardio‑ selective beta‑blockers or beta‑blockers with ISA activity, since the effect of these agents on carbohydrate and lipid metabolism is less significant. Diuretics should then be used only in combination therapy and in small doses; potassium‑ sparing or metabolically neutral indapamide derivatives should be selected. The benefit of cardioprotectivity, gained from the treatment with cardioselective beta‑blockers will, particularly in patients with ischemic heart disease, usually outweigh the risk of metabolic adverse effects. Combination therapy, using AT1 blockers or ACE inhibitors in combination with calcium channel blockers or diuretics, should be utilized to its full potential in order to ensure that target values are achieved. Recently completed studies provide the evidence to support this approach. Hypertension in patients with lower limb ischemia increases the already high cardiovascular risk in these patients. Blood pressure reduction as such is more important than a specific antihypertensive.

• MeSH
• antihypertenziva MeSH
• diabetes mellitus 2. typu komplikace   krev   MeSH
• dolní končetina krevní zásobení   MeSH
• hypertenze farmakoterapie   komplikace   MeSH
• ischemie farmakoterapie   komplikace   MeSH
• krevní glukóza MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Revmatoidní artritida (RA) je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění, které vede k progresivnímu kloubnímu poškození, disabilitě a zhoršené kvalitě života. Základem léčby RA je v současné době aplikace tzv. chorobu modifikujících léků (DMARD) a biologických léků, které specifičtěji inhibují prozánětlivé cytokiny, jako je TNF-? a interleukin-1. Přes účinnost léků blokujících TNF-? zůstává určitá část pacientů (30–40 %) bez terapeutické odpovědi, [1] u části pacientů dochází ke ztrátě odpovědi na léčbu [2] nebo jsou přítomny nežádoucí účinky. Část pacientů vytvoří proti léku blokujícímu TNF-? protilátky, což může souviset se ztrátou účinnosti. [3] Proto intenzivně pokračuje hledání nových biologických léků s cíleným účinkem.

• MeSH
• biologické faktory aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• cytokiny antagonisté a inhibitory   MeSH
• imunokonjugáty aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• interleukin-1 antagonisté a inhibitory   MeSH
• lidé MeSH
• medicína založená na důkazech trendy   MeSH
• methotrexát aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• revmatoidní artritida farmakoterapie   imunologie   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Předepisování opioidů u chronické neterminální bolesti se za poslední roky zvýšilo, třebaže důkazy o jejich dlouhodobé účinnosti jsou slabé a riziko nežádoucích účinků je nemalé. Nemedicínské užívání preskripčních opioidů, nelegální užívání či úmrtí z předávkování se rovněž výrazně zvýšily, což podněcuje zájem ohledně jejich bezpečnosti. Lékaři zvažující zahájení či pokračování podávání opioidů u neterminálně nemocného s chronickou bolestí by měli předně využít strukturovaný přístup zahrnující biopsychosociální vyhodnocení a léčebný plán motivující nemocného ke stanovení a dosažení funkčních cílů. Mělo by tak existovat komplexní zhodnocení příčin bolesti, vyhodnocení rizika komplikací opioidů (včetně chybného užití a závislosti) a podrobná anamnéza zahrnující rozbor zdravotních záznamů a údaje týkající se preskripce. Opioidy by měly být předepisovány na zkoušku a v jejich užívání lze pokračovat pouze tehdy, je‑li dosahováno dílčích funkčních cílů. Jako zahajovací léčivo je preferován dlouhodobě působící morfin, ačkoli máme k dispozici řadu alternativ. Významné je průběžné sledování bezpečnosti a účinnosti zahrnující pravidelné kontroly funkční progrese či stabilizace, testování moči na přítomnost účinné látky a dohled na preskripční status. Neúčinná, nebezpečná či nevhodná léčba opioidy by měla být promptně redukována či zcela přerušena.

Opioid prescribing for chronic nonterminal pain has increased in recent years, although evidence for its long‑term effectiveness is weak and its potential for harm is significant. Nonmedical use of prescription opioids, diversion, and overdose deaths have also increased sharply, sparking concern about the safety of these medications. Physicians considering initiation or continuation of opioid therapy for a patient with chronic nonterminal pain should first use a structured approach that includes a biopsychosocial evaluation and a treatment plan that encourages patients to set and reach functional goals. There should be a comprehensive evaluation for the cause of pain, assessment for risk of opioid complications (including misuse and addiction), and a detailed treatment history, including a review of medical records and data from the state prescription monitoring program. Opioids should be prescribed on a trial basis, to be continued only if progress toward functional goals is demonstrated. Long‑acting morphine is the preferred initial drug, although several alternatives are available. Ongoing monitoring for safety and effectiveness is essential, including regular review of functional progress or maintenance, urine drug testing, and surveillance of data from the state prescription monitoring program. Ineffective, unsafe, or diverted opioid therapy should be promptly tapered or stopped.

• MeSH
• chronická bolest * diagnóza   epidemiologie   farmakoterapie   patofyziologie   MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• lidé MeSH
• methadon aplikace a dávkování   kontraindikace   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• morfin aplikace a dávkování   kontraindikace   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• opioidní analgetika * aplikace a dávkování   kontraindikace   moč   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• průlomová bolest farmakoterapie   MeSH
• průzkumy a dotazníky využití   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Zavedení inhibitorů tyrozinkináz (TKI) do léčby pacientů s chronickou myeloidní leukemií (CML) zásadním způsobem zlepšilo jejich prognózu a prodloužilo přežití téměř na úroveň celkové populace. Expozice dlouhodobě až celoživotně podávané léčbě je však zatížena rizikem nežádoucích účinků, snížením kvality života, vysokými finančními náklady i psychickým stigmatem trvalé připomínky existence nádorového onemocnění. Úplné vysazení dlouhodobé terapie a dosažení tzv. remise bez nutnosti podávání léčby (treatment-free remission - TFR) se stalo novým cílem léčby pacientů s CML, který je však reálně dosažitelný jen u malé části z nich. Stále větší pozornost je tak věnována optimalizaci dlouhodobé léčby zejména ve smyslu redukce dávek TKI či jejich přerušovaného podávání s cílem zlepšit toleranci léčby a přitom udržet dostatečnou účinnost. Původně doporučené standardní dávky TKI, jaké vyplynuly z farmakokinetických a farmakodynamických studií, si vyžádaly v několika případech modifikaci již v průběhu následného klinického zkoušení, zejména na vrub přibývajících dat o snášenlivosti léčby. Snahy o další snižování dávek či úpravu dávkovacích schémat nacházejí podporu v příznivých datech již publikovaných analýz či jsou předmětem řady probíhajících klinických studií vč. těch, které mají jako konečný cíl dosažení TFR. Výzva ke zvážení redukce dávky TKI je začleněna i v nových doporučeních Evropské leukemické sítě pro léčbu CML. Předkládaný článek nabízí ucelený přehled dosavadních pokusů o optimalizaci dávek TKI a jejich výsledků v širším kontextu vývoje na poli standardního dávkování a přibývajících poznatků v oblasti farmakokinetiky.

The introduction of tyrosine kinase inhibitors (TKI) has significantly improved the prognosis of chronic myeloid leukaemia (CML) patients and prolonged their life expectancy near to that of the global population. However, long-lasting or even lifelong therapy carries a risk of side effects, quality of life impairment, high financial costs and also psychological concerns regarding the ever-present underlying cancer. Long-time therapy discontinuation with treatment-free remission (TFR) achievement became a new goal in CML treatment, but unfortunately could be achieved in only a minority of patients. Thus, increasing attention has focused on long-term therapy optimization, particularly in terms of TKI dose reduction or intermittent administration in order to improve tolerance and maintain efficacy. Originally recommended TKI standard doses based on pharmacokinetics and pharmacodynamics studies were already modified in several cases during subsequent clinical trials mainly due to increasing evidence of treatment safety. An effort to further decrease TKI doses or use intermittent dosing has been supported by favourable published data, or has been a subject of ongoing clinical trials including dose reductions prior to a TFR attempt. TKI dose reduction consideration has also been included in the new European LeukemiaNet recommendations for treating CML. In this manuscript, a comprehensive review of TKI dose optimization attempts is offered in the broader context of recommended standard TKI doses evolution and increasing pharmacokinetics knowledge.

• Klíčová slova
• intermitentní dávkování,
• MeSH
• chronická myeloidní leukemie * farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• rozvrh dávkování léků MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• tyrosinkinasy antagonisté a inhibitory   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• vysazování léků MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Východiska: Neurocytom představuje vzácný nádor centrálního nervového systému, zpravidla pomalu rostoucí a s všeobecně dobrou prognózou, a to ať již s adjuvantní radioterapií, nebo bez ní. Případ: Naše kazuistika prezentuje 25letou pacientku s náhle vzniklou slabostí a pádem. Provedeno akutní CT mozku, kde popsán nádor mozku ve třetí mozkové komoře šířící se do obou postranních komor. Pacientka podstoupila chirurgickou parciální resekci následovanou makroskopicky radikální resekcí bez adjuvantní radioterapie a pacientka byla dále dispenzarizována pravidelnými MRI a klinickými vyšetřeními. S odstupem 36 měsíců po provedené iniciální resekci byla popsána na magnetické rezonanci progrese onemocnění a pacientka podstoupila radioterapii s dobrou tolerancí. V současné době je pacientka 12 měsíců po ukončení radioterapie se stabilním nálezem na magnetické rezonanci a stejně tak stabilním klinickým nálezem. Závěr: Zásadním problémem v léčbě neurocytomu je načasování provedení radioterapie. Z publikovaných dat je zřejmé, že adjuvantní radioterapie zvyšuje lokální kontrolu onemocnění, nicméně tento benefit musí být pečlivě uvážen proti riziku možných pozdních nežádoucích účinků radioterapie s ohledem na dlouhodobé přežívání pacientů.

Background: Neurocytoma represents a rare tumor of the central nervous system usually slowly growing and generally with good prognosis after surgical resection with or without adjuvant radiotherapy. Case: A 25‑year‑old woman presented with sudden fainting. During the initial workup, brain CT was completed with finding of tumor inside the third ventricle spreading into both lateral ventricles. The patient underwent partial surgical resection followed by radical gross resection, no adjuvant radiotherapy was indicated during the initial treatment and the patient was followed up with regular brain MRIs and clinical examinations. Thirty‑six months after the initial resection, there was progression on MRI and radiotherapy was recommended. At this moment, patient is 12 months after radiotherapy with stable disease on MRI and with good stable performance status. Conclusion: One of the greatest problems in the management of neurocytoma is the timing of adjuvant radiotherapy. From published data, it is clear that adjuvant radiotherapy increases local control; however, this has to be considered carefully against the possible risks from late side effects of radiotherapy considering long-time survival of the patients. Key words: neurocytoma – radiotherapy – proliferative index – brain tumors The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers. Submitted: 7. 5. 2013 Accepted: 4. 6. 2013

• MeSH
• chirurgie operační MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• nádory mozku * diagnóza   terapie   MeSH
• neurocytom * diagnóza   terapie   MeSH
• prognóza MeSH
• radioterapie MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Brugada syndrom (BrS) coby jeden z nejčastěji diagnostikovaných geneticky podmíněných arytmogenních syndromů je zodpovědný za více než 4 % všech případů náhlé smrti a až za 20 % případů náhlé smrti u pacientů bez strukturálního poškození srdce. Náhlá smrt je často prvním příznakem tohoto onemocnění a nastává nejčastěji již ve 4. dekádě života pacientů s BrS. Jedinou prokazatelně účinnou metodou léčby BrS, např. prevence náhlé srdeční smrti, je implantace kardioverteru-defibrilátoru. Ta je jednoznačně metodou volby u symptomatických pacientů. Oproti tomu u asymptomatických pacientů je vzhledem k možným významným nežádoucím účinkům implantace kardioverteru-defibrilátoru nutné individuálně důkladně zvážit riziko vzniku život ohrožujících arytmií, tedy provést stratifikaci rizika. Tato přehledová práce podává přehled rizikových faktorů doporučených pro stratifikaci rizika u pacientů s BrS v roce 2005, a to včetně jejich podpory či odmítnutí ve studiích publikovaných v následujících letech. Dále jsme se zaměřili na výčet hlavních rizikových faktorů nově navržených po roce 2005.

Summary: Brugada syndrome (BrS), one of the most frequently diagnosed inherited arrhythmogenic syndromes, is responsible for more than 4% of all sudden deaths and at least 20% of sudden deaths in patients with structurally normal hearts. The sudden death is often the first symptom of BrS and appears most often already during the fourth decade of life of BrS patients. Implantation of cardioverter- -defibrillator was proved to be the only effective treatment, i.e. prevention of the sudden death, in BrS. Thus, it is uniquely determined to be used in case of symptomatic BrS patients. On the contrary, the individual risk of life-threathening arrhythmias has to be thoroughly considered in case of asymptomatic BrS patients due to substantial side effects of implantation of cardioverter-defibrillator. This review first provides a summary of factors recommended for the risk stratification in BrS patients in 2005 including their support or rejection in the following studies. Subsequently, we focused on the most important risk factors newly suggested after 2005.

• Klíčová slova
• stratifikace rizika,
• MeSH
• Brugadův syndrom komplikace   terapie   MeSH
• defibrilátory implantabilní MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• lidé MeSH
• náhlá smrt MeSH
• náhlá srdeční smrt etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• prognóza MeSH
• rizikové faktory MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Hodnocení běžných aktivit pacientů s A lzheimerovou nemocí poskytuje důležité informace pro odlišení normálního stárnutí, mírné kognitivní poruchy a demence, posouzení účinku léčby nebo progrese onemocnění, pro posouzení tíže onemocnění a k dalším účelům. V klinické praxi je nejvhodnější metodou použití strukturovaného dotazníku. V českém prostředí jsou k dispozici čtyři nástroje (http://www.pcp.lf3.cuni.cz/adcentrum). Dotazník funkčního stavu FAQ-CZ je vhodný pro odlišení normálního stárnutí od časných stadií demence. Dotazník soběstačnosti DAD-CZ a Bristolská škála aktivit denního života BADLS-CZ slouží pro popis běžných činností v široké škále od mírné až po pokročilou demenci a hodí se pro monitorování progrese onemocnění a hodnocení účinku léčby. Lawtonova škála IADL je hojně používaná i přes svá četná omezení, mezi která patří nežádoucí modifikace a nejasnost v hodnocení. Přehled o přínosech zjišťování aktivit denního života a o dotaznících zakončujeme praktickým doporučením, jak vhodně používat dotazníky v našich podmínkách.

The assessment of daily activities in patients with Alzheimer's disease provides much valuable information. It may be used to distinguish between normal aging, mild cognitive impairment and dementia; to evaluate the efficacy of treatment effect or the progression of disease; for the assessment of the severity of the disease, and more. In a clinical setting, the use of structured questionnaires seems to be the best approach. To date, four scales have been translated into Czech (http://www.pcp.lf3.cuni.cz/adcentrum). The functional activities questionnaire (FAQ-CZ) is suitable for discriminating between normal aging and early dementia. The disability assessment for dementia (DAD-CZ) and the Bristol activities of daily living scale (BADLS-CZ) enable the assessment of daily activities in patients suffering from mild to severe degrees of dementia, as well the monitoring of disease progression and treatment effect. The Lawton IADL scale is widely used despite its numerous limitations, among them that it exists in several versions and its scoring can be ambiguous. We review the benefits of investigating activities of daily living and of questionnaires. We also outline certain practical recommendations tailored to suit our local conditions.

• Klíčová slova
• ADŽ, ADL, dotazníky, dotazník funkčního stavu, FAQ, dotazník soběstačnosti, DAD, Bristolská škála aktivit denního života, BADLS, doporučené postupy,
• MeSH
• Alzheimerova nemoc diagnóza   psychologie   MeSH
• činnosti denního života klasifikace   psychologie   MeSH
• demence MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• neurokognitivní poruchy diagnóza   komplikace   psychologie   MeSH
• ošetřovatelská péče metody   organizace a řízení   psychologie   MeSH
• předčasné stárnutí patologie   psychologie   MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• psychiatrické posuzovací škály normy   MeSH
• samostatný způsob života psychologie   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• sociální péče MeSH
• stárnutí fyziologie   patologie   psychologie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod. Terapie vyšších rizikových skupin myelodysplastického syndromu (MDS) je stále problematická. Jedinou kauzální terapií je alogenní transplantace, ta však s ohledem na průměrný věk nemocných s MDS je dostupná malému procentu nemocných. Moderní léčba je hlavně orientována na prodloužení přežívání, oddálení transformace do akutní myeloidní leukemie (AML) a zlepšení kvality života. Tyto cíle splňuje epigenetická terapie, zvláště pak inhibitory metyltrasferázy. Naše práce je věnována zkušenostem České MDS skupiny s terapií 5-azacytidinem (dále jen azacitidin) u nemocných s vyšším rizikem MDS (IPSS střední II a vysoké riziko), s AML do 30 % myeloblastů (MB) ve dřeni a s chronickou myelomonocytární leukemií II (CMML). Pacienti a výsledky. Od října 2008 do června 2012 bylo léčeno 111 nemocných (66 mužů, 45 žen), medián věku byl 68 let (48–85 let). Podle WHO klasifikace bylo léčeno 44 RAEB II, 13 RAEB I, 9 CMML II, 6 RCMD, 28 AML < 30 % MB, 7 AML > 30 % MB a 4 MDS/MPS. Medián délky sledování od zahájení azacitidinu byl 8,8 měsíců (rozsah 1–32), medián podaných cyklů 5 (rozsah 1–28). Z nežádoucích účinků převažovala hematologická toxicita (neutropenie stupně (Gr) 3/4 – 54,9 % a trombocytopenie Gr 3/4 – 70,3 %) nehematologická toxicita (reakce v místě vpichu, nauzea, zvracení a zácpa) byla většinou Gr 1/2 se vyskytla celkem u 53,1 %. Odpovědi. Hodnotitelných (tj. nemocných s více než 2 cykly) bylo 92 pacientů, celková odpověď (ORR overall response rate) byla 42,4 % (CR 19,6 %, CRi – dřeňová odpověď bez normalizace krevního obrazu – 6,5 %, PR 16,3 %) stabilní choroby bylo dosaženo u 18 pacientů (19,6 %), hematologické zlepšení (HI; hematology improvement) bylo dosaženo u 67,4 %. V roce přežívá v našem souboru 67,8 % pacientů a medián celkové délky života (OS; overall survival) je 16,4 měsíců. V naší práci jsme se též snažili analyzovat prognostické faktory OS (dostupné klinické parametry při zahájení terapie: věk, pohlaví, PS (performance status), základní WHO podskupiny, IPSS kategorie, počty neutrofilů, destiček, blastů v periferním krevním obraze, transfuzní závislost, ze dřeně: procento blastů, procento červené řady, přítomnost fibrózy, cytogenetické aberace dále primární versus sekundární MDS. Závěr. Naše výsledky dosažení odpovědí dobře korelují s daty publikovaných studií (AZA 001, CALGB 9221). Výsledky OS jsou rovněž srovnatelné s výsledky jiných zahraničních studií. Nutné je též brát v úvahu, že náš soubor byl na rozdíl od standardních studií vysoce rizikový (předléčení, relabovaní, refrakterní nemocní a zařazení nemocných s AML nad 30 % MB). I přes to jsou výsledky našeho souboru nemocných uspokojivé a procento dosažených odpovědí jasně ukazuje pozitivní efekt a přínos terapie azacytidinem ve srovnání s dosud zavedenou terapií u rizikových skupin MDS. Z hlediska zatím předběžné analýzy prognostických faktorů, které pomáhají určení nejlepších kandidátů terapie, jsou statisticky významné: cytogenetické aberace, ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) PS, hodnoty neutrofilů a počty blastů v periferní krvi.

Introduction. Therapy of high risk myelodysplastic syndromes (MDS) remains unsatisfactory. The only treatment that alters the natural history of the disease is allogeneic stem-cell transplantation, which can be offered to a limited number of young patients. Modern therapy predominantly focuses on prolonging survival, postponing potential acute myeloid leukaemia (AML) transformation and improving quality of life (QoL). New epigenetic therapy, especially methyltransferase inhibitors, has achieved these goals. Here, we present the experience of the Czech MDS Cooperative Group with 5-azaci-tidine treatment of patients with intermediate II and high risk MDS patients (IPSS), chronic myelomonocytic leukaemia II (CMML II) and AML with less than 30% myeloblasts in the bone marrow. Patients and results. Between October 2008 and June 2012, we used azacitidine treatment in 111 patients (66 M, 45 F), median age 68 years (range 48–85) with the diagnosis: 44 RAEB II, 13 RAEB I, 9 CMML II, 6 RCMD, 28 AML < 30% MB, 7 AML > 30% MB and 4 MDS/MPS. Median follow-up was 8.8 month (range 1–32), median number of cycles of azacitidine was 5 (range 1–28). The most common adverse events included haematological toxicity with neutropenia grade (Gr) 3/4 in 54.9% and thrombocytopenia Gr 3/4 in 70.3%. Non-haematological side effects, mostly only Gr1/2, were gastrointestinal in 21.6% and local reactions and fatigue in 31.5%. Response. The overall response rate (ORR) was 42.4% (CR 19.6%, CRi 6.5%, PR 16.3%), stable disease (SD) was achieved in 19.6% and haematological improvement (HI) in 57.4%. After one year, based on Kaplan-Meier estimates, 67.8% of patients were alive and the median overall survival (OS) was 16.4 months. We also analysed several clinical parameters collected at the start of azacitidine treatment as prognostic factors for OS (age, sex, ECOG performance status (PS), transfusion dependency, peripheral blast percentage, neutrophil count, platelet count, bone marrow blast percentage, fibrosis, percenta-ge of erythroid precursors in bone marrow, cytogenetic data, WHO classification, IPSS, primary and secondary aetiology of MDS). Conclusion. Our results correlate very well with other published data (AZA 001, CALGB 9221). OS data are comparable with other “real life” studies. It is also important to take into consideration that our group also included very high risk patients (relapsed, refractory to previous treatment, post-transplant patients and AML with more than 30% myeloblasts). Nevertheless, our results are very promising and support the positive effect of azacitidine compared to standard therapy in high risk MDS patients. The analysis performed so far shows that from the aspect of OS, best response correlates with: cytogenetic aberration, peripheral blast count, neutrophil count and ECOG PS.

• MeSH
• akutní myeloidní leukemie * farmakoterapie   MeSH
• azacytidin * farmakologie   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• cytogenetické vyšetření MeSH
• epigenetická represe účinky léků   MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• kombinovaná terapie MeSH
• krev účinky léků   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• myelodysplastické syndromy * farmakoterapie   MeSH
• neutropenie MeSH
• přežití MeSH
• prognóza MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• trombocytopenie chemicky indukované   MeSH
• umlčování genů MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH