Difuzní velkobuněčný B lymfom (diffuse large B-ceU lymphoma, DLBCL) patří mezi dobře léčitelné malignity s šancí na dosažení dlouhodobé remise u 60-70 % pacientů při terapii režimem R-CHOP. Konjugáty monoklonální protilátky a léčiva (antibody-drug conjugates, ADC) polatuzumab vedotin, lonkastuximab tesirin, brentuximab vedotin a zilovertamab vedotin představují moderní terapeutický přístup pro nemocné s lymfomy. Tyto molekuly kombinují specificitu monoklonálních protilátek s cytotoxickým účinkem chemoterapeutik, což umožňuje přesnější doručení cytostatik přímo do lymfomových buněk. Polatuzumab vedotin, první schválený ADC pro léčbu DLBCL, se používá jak v kombinaci s bendamustinem a rituximabem (Pola-BR) pro relabující/refrakterní (R/R) DLBCL u pacientů nevhodných pro intenzivní terapii, tak v první linii s režimem R-CHP (Pola-R-CHP) pro nemocné se středně vysokým nebo vysokým rizikem podle mezinárodního prognostického indexu. Lonkastuximab tesirin je schválen pro pacienty s R/R DLBCL po dvou nebo více liniích předchozí léčby, přičemž léčba je podávána do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Brentuximab vedotin a zilovertamab vedotin jsou aktuálně ve fázi klinického výzkumu. Léčba DLBCL se díky novým terapeutickým možnostem neustále vyvíjí. Konjugáty monoklonální protilátky a léčiva představují významný pokrok v terapii tohoto onemocnění, nicméně jejich dlouhodobá účinnost a bezpečnost musí být nadále testována jak v monoterapii, tak v kombinaci s jinými léčebnými modalitami, a podpořena analýzami pacientů z reálného světa. S rozvojem dalších terapeutických modalit, jako je imunoterapie, vyvstává otázka optimálního načasování jednotlivých léčebných postupů, účinnosti sekvenčního podávání různých ADC a opakování terapie zaměřené na antigen CD19 (CAR-T lymfocyty, lonkastuximab tesirin, tafasitamab).
Diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL) is a highly treatable malignancy, with a 60-70% chance of achieving long-term remission when treated with the first-line R-CHOP regimen. Antibody-drug conjugates (ADC) such as polatuzumab vedotin, loncastuximab tesirine, brentuximab vedotin, and zilovertamab vedotin represent a modern approach to lymphoma therapy. These molecules combine the specificity of monoclonal antibodies with the cytotoxic effect of chemotherapeutics, enabling more precise drug delivery directly to lymphoma cells. Polatuzumab vedotin, the first approved ADC for DLBCL treatment, is used in combination with bendamustine and rituximab (Poia-BR) for reiapsed/refractory (R/R) DLBCL in patients ineligible for intensive therapy, as weii as in the frontline setting with the R-CHP regimen (Poia-R-CHP) for intermediateto high-risk patients according to the International Prognostic Index. Loncastuximab tesirine is currently approved for patients with R/R DLBCL after two or more prior lines of treatment as continuous therapy until disease progression or unacceptable toxicity. Brentuximab vedotin and ziiovertamab vedotin are currently being tested in clinical research. Diffuse large B-ceii lymphoma treatment is continuousiy evoiving with the advent of new therapeutic options. Antibody-drug conjugates represent a significant advancement in the treatment of this disease, though their iong-term efficacy and safety have to be studied further, both as monotherapy and in combination with other treatment modaiities, supported by reai-worid patient data. As additionai therapeutic modaiities, such as immunotherapy, emerge, questions remain regarding the optimai timing of individuai treatments, the effectivity of sequentiai administration of different ADC, and the retreatment with therapies targeting the CD19 antigen (CAR T-ceii, ioncastuximab tesirin, tafasitamab).
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Klíčová slova
- polatuzumab vedotin,
- MeSH
- imunokonjugáty terapeutické užití MeSH
- imunoterapie klasifikace metody MeSH
- kombinovaná farmakoterapie klasifikace metody MeSH
- lidé MeSH
- lymfom * farmakoterapie MeSH
- monoklonální protilátky * terapeutické užití MeSH
- protilátky bispecifické klasifikace terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Myelodysplastický syndrom (MDS) je i přes stálý intenzivní výzkum jednou z nejobtížněji řešitelných hematologických malignit. V nedávné době se po delší době i v této indikaci začaly objevovat nové nadějné léčebné přístupy. V současné době je v klinickém zkoušení asi 55 nových léčiv. Velkým pokrokem bylo zavedení demetylačních látek, a to především azacitidu do terapie vysoce rizikových nemocných nebo lenalidomidu do terapie anemie nízce rizikových nemocných s MDS a parciální delecí chromozomu 5 (5q). Výzvou stále zůstává identifikace prognosticky významných mutací a jejich začlenění do prognostických systémů. Na základě přítomnosti určitých mutací již byly vyvinuty specifické inhibitory, např. inhibitory IDH1/2.
Despite of the constant intense research, myelodysplastic syndrome (MDS) remains one of the most difficultly treatable haematological malignancies. Recently, after some time, new promising therapeutic approaches began to appear in this indication (currently there are about 55 new drugs evaluated). Significant progress in the MDS treatment was obtained by introduction of demethylating agents, primarily azacitide in the therapy of high-risk patients or lenalidomide in the therapy of patients with anaemia, low-risk MDS and partial deletion of chromosome 5 (5q). Identification of prognostically significant mutations and their incorporation into the prognostic systems remains an important challenge. Based on the presence of certain mutations, specific inhibitors, for example IDH1/2 inhibitors, have already been developed.
