Arnoldův reflex je vyvolán při mechanickém podráždění stěny kostěného zvukovodu. Nervový vzruch je po přepojení v jádrech senzitivních nervů veden dále do thalamu a odtud do motorických jader některých hlavových nervů. Reflexně tak vznikají projevy v podobě rozličných vegetativních reakcí, nejčastěji kašel, ale též dávení, zvracení, slzení. V prezentované studii byla sledována výbavnost reflexu na výběru 156 osob ošetřených na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku Krajské nemocnice Pardubice. Reflex byl pozorován u 20,5 % vyšetřených jedinců uvedeného výběru, u 5,8 % oboustranně. Nejčastěji byl přítomný v podobě kašlavého, oto-respiračního reflexu (12,8 %), následován oto-patrovým (8,3 %), oto-lakrimačním (2,6 %) a otogenním dávením až zvracením (1,9 %). Reflex byl vybaven nejen na zadní a dolní stěně zvukovodu, ale též u 19 (12,2 %) osob na horní a/nebo přední stěně (tj. 6,4, resp. 7,7 %). Pozorovaná skutečnost je v rozporu s přijímaným modelem senzitivní inervace zevního zvukovodu.
The Arnold's (cough) reflex is elicited by direct mechanical stimulation of the wall of the bony ear canal. The reflex could induce different vegetative symptoms. The most frequent is cough, but also vomiting, gagging and lacrimation. In the present study, incidence of this reflex was observed in a sample of 156 persons (86 male, 70 female) which was randomly selected from out - and in -patients of the Clinic of ENT and head and neck surgery of the Regional Hospital Pardubice. The survey revealed incidence in 20.5 % of the sample in question of the positive Arnold's reflex, in 5.8 % bilateral. The most frequent was the oto-respiratory reflex (12.8 %), followed by oto-palatal (8.3 %), oto-lacrimal (2.6 %) and oto-vomiting (1.9 %). The reflex was found in each canal quadrant, not only in posterior and inferior but also in 19 persons (12.2 %) in the superior and/or anterior wall (6.4 %, resp. 7.7 %). This is contrary to the previously described distribution of the sensitive nerves to the parts of the ear canal.
- MeSH
- dávení fyziologie MeSH
- kašel etiologie MeSH
- lidé MeSH
- reflex fyziologie MeSH
- zvracení etiologie imunologie MeSH
- zvukovod fyziologie inervace patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
V článku předkládají autoři literární přehled o klinické anatomii nadbubínkové dutiny. Epitympanum se skládá z vlastního epitympana a Prussakova prostoru. U vlastního epitympana rozlišujeme přední a zadní epitympanum, které pak dále dělíme na mediální a laterální část. Interatikotympanická bariéra, která odděluje epitympanum a mesotympanum, se skládá ze slizniční řasy musculus tensor tympani a inkudomaleární řasy, ze silných ligament jdoucích od kladívka a kovadlinky k okolním kostěným stěnám, dále pak z hlavičky kladívka, těla a krátkého výběžku kovadlinky. Klíčovou cestu ventilace mezi epitympanem a mesotympanem zajišťuje isthmus tympani. Existují i další přídatné cesty ventilace, jako je isthmus tympani posterior, defekty ve slizniční řase tensoru nebo v inkudomaleární řase. Prussakův prostor má samostatnou cestu ventilace z mesotympana. Pochopení patofyziologie a problematiky chronických středoušních zánětů není možné bez znalostí klinické anatomie epitympana.
The paper represents a review of the clinical anatomy of the epitympanum. The epitympanum consists of not only the epitympanum but Prussaks space. In the epitympanum we differentiate the anterior from the posterior epitympanum, which is further divided into medial and lateral. The interatticotympanic diaphragm divides the epitympanum and mesotympanum. It consists of a mucous membrane plica originating from the tensor fold and lateral incudomallear fold, from strong ligaments of the malleus and incus to the surrounding bony walls, and from the malleus capitulum, body and short process of the incus. The main pathway of ventilation between the epitympanum and mesotympanum is provided by the isthmus tympani. There can be accessory pathways of ventilation such as isthmus tympani posterior, defects in the mucous membrane of the tensor fold or in the incudomallear fold. Prussaks space has an independent pathway for ventilation from the mesotympanum. Understanding the pathophysiology and the problems of chronic middle ear inflammation is impossible without knowledge of the basic anatomy of the epitympanum.
Problematika a především chirurgická léčba Zenkerova divertiklu se těší stálé pozornosti. Navzdory povzbuzujícím zprávám o endoskopických technikách, které zdůrazňují především kratší dobu trvání vlastního výkonu i pobytu v nemocničním zařízení, malé riziko komplikací a snadné další ošetření nemocného při přetrvávání obtíží, jsou stále aktuální i práce referující o chirurgické léčbě Zenkerova divertiklu zevní cestou. Cílem tohoto sdělení je uvést vlastní zkušenosti s chirurgickou léčbou Zenkerova divertiklu u 17 symptomatických nemocných operovaných v období od 1. 7. 1996 do 31. 12. 2003. Z 18 operací (jeden nemocný byl reoperován pro recidivu) provedených u všech nemocných ze zevního přístupu, byl šestkrát slizniční defekt po divertikulektomii uzavřen suturou (Vicrylem), dvanáckrát byla resekce divertiklu provedena bez otevření polykacích cest pomocí lineárního stapleru. V pooperačním průběhu pozorovali autoři u třech nemocných operovaných na počátku sledovaného období přechodnou obrnu zvratného nervu, u jednoho vznik hypofaryngeální píštěle s emfyzémem na krku a u jednoho nemocného hojení rány per secundam. Ze čtrnácti nemocných, kteří se dostavili ke kontrole s odstupem 18–96 měsíců od provedené operace, udalo deset praktické vymizení původních obtíží a jednoznačnou spokojenost s provedenou operací. Přes příznivé hodnocení poukazují autoři na možné diskrepance mezi dlouhodobým subjektivním pozitivním pooperačním hodnocením nemocného a s odstupem času provedeného rtg vyšetření polykacího aktu.
The problems and especially the surgical treatment of Zenker's diverticulum attract continuous attention. In contrast to stimulating news on endoscopic technique, which points out a shorter duration of the intervention itself as well as the stay in hospital, low risk of complications and easy subsequent treatment of the patient in overcoming the problems, contributions referring to surgical treatment of Zenker's diverticulum by external approach are still relevant. The aim of this study was to present the authors' own experience in surgical therapy of Zenker's diverticulum in 17 symptomatic patients operated on in the period of 1st July 1996 to 31st December 2003. In 18 operations (one patient needed to be reoperated on) performed in all patients by external approach, the diverticulectomy was followed by closure of the mucous defect by a suture (by Vicryl) in six cases and the resection of diverticulum was performed without opening of the swallowing pathways by means of linear stapler. In the postoperative course the authors observed in three patients operated on a transient paralysis of recurrent nerve at the beginning of the observed period. In one of the patient a hypopharyngeal fistula with zmphysema on the neck developed in another patient there was healing of the wound per secundum. In 14 patients, who presented themselves to control examination within the time lapse of 18–96 months after the operation, they reported effective disappearance of the original complaints and unequivocal satisfaction with the performed operation. In spite of the favorable evaluation the authors refer to possible discrepancies between long-term subjective positive postoperative evaluation by the patient and the X-ray examination of the swallowing act.
I když byl cerumen z různých hledisek zkoumán v řadě studií, zůstávají naše znalosti o tomto druhu sekretu u různých místních patologických stavů i u celkových onemocnění poměrně sporé. Cílem tohoto sdělení je shrnout současné znalosti a přiblížit tuto neprávem opomíjenou problematiku.
In spite of the fact that cerumen has been investigated in series of studies from various points of view, our knowledge about this kind of secretion in different local pathological conditions as well as in general diseases remains relatively scanty. The aim of this communication is to summarize present knowledge and draw attention to this unjustly neglected problem.
Vyšetření čichu není obvykle prováděno standardním postupem. Demonstrujeme vlastní metodu subjektivní kvalitativní olfaktometrie, kterou jsme vypracovali na základě literárních znalostí a dostupných prostředků. Pomocí parfémovaných fixů a námi zvoleného standardního postupu jsme vyšetřili 100 osob. Soubor byl tvořen personálem a pacienty z Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Neurologického oddělení a z Centra pracovního lékařství. Soubor jsme rozdělili do dvou skupin. První skupina sloužila k vytvoření normy a byli do ní zařazeny lidé, kteří neudávali poruchu čichu, netrpěli onemocněním, které by mohlo čich ovlivnit a byli nekuřáky (zdraví nekuřáci – ZN). Všichni ostatní byli zařazeni do skupiny druhé (ostatní – OS). V testu bylo možné získat podle odpovědí vyšetřovaných osob nula až 27 bodů, přitom vyšší bodový zisk znamenal lepší rozlišení a identifikaci pachových látek. Ve skupině ZN byl průměrný zisk 20,7 bodů, ve skupině OS 14,2. Skupina zdravých nekuřáků byla rozdělena do tří podskupin podle věku. Nejnižšší průměrný bodový zisk byl v nejstarší skupině (nad 60 let věku). Ve skupině OS bodový zisk koreloval se subjektivním pocitem stupně poruchy čichu. Na základě prvních výsledků usuzujeme, že test umožňuje orientační zhodnocení funkce čichu pacienta.
We examined olfaction in 100 people using perfumed markers (six odours), which are commonly available in stationeries. The test consists of two parts, odour discrimination and odour identification. The test of odour discrimination was conducted with two of the six markers. One of them was presented two times and person was asked to tell the sequence of the odour, which he/she smelled only once. The sequence was changed then and examination was repeated with the other four markers. The highest score to reach was 9 points. The test of odour identification was conducted with three of the six markers. The examined person was asked to name the odours first. Then he/she was presented with the same odours, but in different sequences and was asked to recognize them. This part was repeated with the other three markers. The highest score a person could get in the odour identification part was 18 points. Our set of the examined people was compounded from staff and patients from Department of Otolaryngology and Head and Neck Surgery, Neurology and Centre of Occupational Medicine. The range of points the people could gain was from zero to 27. a Higher score meant a better odour discrimination and identification. People (50 persons), who did not smoke and did not suffer from any disease, which could influence smell ability (healthy and non smokers – HN) reached average score 20.7 points. The rest of the patients (RP, 50 persons) reached average score 14.2 points. HN were divided in three subgroups depending on their age. The lowest average score reached people older than 60 years. The score of the RP was in correlation with the subjectively assessed smell ability. Based on our first results we conclude that our test can serve for orientational evaluation of the olfaction.
Autoři hodnotí sedm nemocných s píštělemi labyrintu, které byly verifikovány při 220 operacích nemocných s chronickým středoušním zánětem s cholesteatomem na ORL klinice KNP Pardubice od července 1997 do prosince 2002. Již před chirurgickým ošetřením měli tři nemocní závratě a dva z nich současně pozitivní píštělkový příznak; čtyři nemocní byli bez vertiga. U dvou nemocných byla před operací přítomna hluchota a u jednoho dalšího nemocného částečná periferní obrna lícního nervu. Léčba spočívala v sanaci zánětu otevřenou technikou se snesením zadní stěny zvukovodu (canal wall down) a v odstranění matrix cholesteatomu z píštěle. Píštěl byla zjištěna šestkrát na laterálním a jedenkrát na horním polokruhovitém kanálku. U dvou nemocných byly diagnostikovány nitrolební komplikace 1. fáze (u jednoho nemocného subperiostální absces, u jiného nemocného pachymeningitida s periflebitidou esovitého splavu). Z pěti nemocných se zachovaným sluchem před operací zůstal u dvou po operaci sluch nezměněn, u jednoho došlo k poklesu vzdušného vedení, u jednoho naopak ke zlepšení vzdušného i kostního vedení a konečně u jednoho nemocného došlo ke zhoršení převodní i percepční složky sluchu. Obrna lícního nervu diagnostikovaná u jednoho nemocného před léčbou se po operaci upravila. V diskusi jsou uvedeny současné názory na patofyziologii vzniku píštěle na podkladě destrukce kostěné stěny labyrintu vlivem chronického středoušního zánětu, názory na způsob provedení a diagnostický přínos píštělkového testu, na klasifikaci a staging píštělí labyrintu a na taktiku léčby.
The authors evaluate seven patients with fistula of labyrinth, which were verified during 220 operations on patients with chronic middle ear inflammations with cholesteatoma at the ORL Department of Regional Hospital Pardubice from July 1997 till December 2002. Three patients suffered from vertigo already before the operation and two of them had even a positive fistula symptom; four patients were without vertigo. Two patients were deaf before the operation and one other patient had a partial facial nerve paralysis. The therapy consisted in sanation (treatment) of the inflammation by the open technique with removal of the posterior wall of ear canal (canal wall down) and removal of the cholesteatoma matrix from the fistula. The fistula was detected six times on the lateral and once on the superior semicircular canal. In two patients, intracranial complications were diagnosed (subperiostal abscess in one patient and in second one pachymeningitis with periphlebitis of the sigmoid sinus). In five patients with preserved hearing before the operation, the hearing remained unchanged after the operation, air conduction decreased in one, improved air and bone conduction improved in another patient and a deterioration of the conductive and perception components of hearing deteriorated in the other patient. The paralysis of facial nerve diagnosed in one patient before the therapy improved after the operation. The authors discuss present opinions on the pathophysiology of the origin of fistula on the basis of destruction of the labyrinth bone wall due to chronic middle ear inflammation, the way of performing of the fistula test and its diagnostic contribution, the classification and staging of the labyrinth fistula and the tactics of therapy.
- MeSH
- biomedicínský výzkum MeSH
- cholesteatom chirurgie komplikace terapie MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nemoci kochley MeSH
- nemoci vnitřního ucha chirurgie MeSH
- osteitida komplikace MeSH
- otitis media komplikace MeSH
- otologické chirurgické výkony MeSH
- píštěle diagnóza chirurgie terapie MeSH
- poruchy sluchové percepce chirurgie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Klinické testování čichu nazýváme olfaktometrií.V článku se zabýváme jak subjektivními tak objektivními metodami vyšetření čichu. Popisován je jejich vývoj v historických souvislostech a zmíněny jsou také metody používané dnes. Podrobněji je pak pojednáno o subjektivním testu, který byl vyvinut a je užíván v Německu (Sniffin' sticks) a o testu rozšířeném v USA (UPSIT – University of Pensylvania Smell Identification Test).
The testing and measurement of the sensitivity of the sense of smell is called olfactometry. In the article we describe subjective and objective methods of olfactometry in historical survey and focus on methods used today, especially on test developed and used in Germany (Sniffin' sticks) and on test spread in the USA (USPIT – University of Pensylvania Smell Identification Test).
Autoři shrnují literární znalosti týkající se tvorby ušního mazu, jeho chemického a biochemického složení, protektivních a antibakteriálních vlastností i otázek vztahu dědičnosti k jednotlivým formám ušního mazu. Práce je základem pro hlubší klinickou studii, ve které bude ušnímu mazu věnována detailnější pozornost.
The authors review literature knowledge dealing with the production of cerumen, its chemical and biochemical composition, protective and antibacterial properties as well as questions concerning heredity of individual forms of cerumen. The paper represents a basis for a wider clinical study, which is intended to deal with cerumen in greater detail.
- MeSH
- apokrinní žlázy sekrece MeSH
- cerumen fyziologie chemie mikrobiologie MeSH
- zvukovod anatomie a histologie sekrece MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
