Úvod: Implantace vstřebatelných stentů (bioabsorbable vascular scaffolding, BVS) představuje podle dosavadních zkušeností slibnou perspektivu v intervenční kardiologii. Na pracovišti katetrizační jednotky Ústřední vojenské nemocnice implantujeme BVS od června 2013. Soubor a metoda: Od června 2013 do října 2015 jsme u 98 pacientů provedli 107 výkonů s implantací BVS. Celkem bylo ošetřeno 110 lézí. U devíti nemocných byl BVS implantován ve dvou dobách. U tří pacientů byl proveden během jedné intervence zákrok na dvou tepnách, vždy s použitím BVS. Hodnotili jsme nerandomizovaná data u tří skupin pacientů: s infarktem myokardu s elevacemi úseku ST (STEMI) (45 pacientů), s infarktem myokardu bez elevací úseku ST (non-STEMI) (34 pacientů) a elektivní implantací (31 pacientů). Skupiny se nelišily v základních demografických ukazatelích. Ve skupině se STEMI byl častější výchozí trombotický uzávěr a následně provedená tromboaspirace. U pacientů se STEMI je hodnocení doplněno provedením CT po 12 měsících. Výsledky: Vyjma jednoho případu (non-STEMI) byla implantace vždy technicky úspěšná. Reziduální stenóza > 20 % byla zaznamenána u jednoho pacienta v každé skupině. Kromě jednoho případu skupiny se STEMI, bylo vždy dosaženo průtoku TIMI III. Ve skupině s non-STEMI jeden pacient zemřel v důsledku časné trombózy ve stentu. Hodnocení konečného angiografického nálezu pomocí kvantitativní koronární analýzy (QCA) (reziduální stenóza, recoil) neprokázalo mezi skupinami statisticky významné rozdíly. Recoil po výkonu nepřesáhl v žádné skupině 10 procent. Ve skupině se STEMI byla provedena dvakrát opakovaná intervence léze (TLR). Dosud provedená CT vyšetření u nemocných se STEMI prokázala přetrvávající dobrý výsledek. Závěr: Ve shodě se současnými daty uváděnými v písemnictví naše zkušenosti prokazují bezpečnost a efektivnost použití BVS při koronárních intervencích u vybraných skupin pacientů.
Introduction: According to contemporary experience, bioabsorbable vascular scaffolding (BVS) implantation represents promising perspective in cardiology interventions. In the cathlab of Central Military Hospital in Prague, the program of BVS implantation started in June 2013. Patient cohort and methods: From June 2013 to October 2015, 107 procedures of BVS implantation in 98 patients were performed. Total of 110 lesions were treated. In nine patients BVS was implanted in two stages. In three patients, the intervention of two vessels was performed during one procedure, always using BVS. Non-randomized data of three cohorts of patients were evaluated: STEMI (45 patients), NSTEMI (34 patients), and elective BVS implantations (31 patients). The three groups did not differ in basic demographic features. In STEMI group, initial thrombotic occlusion and consequent thrombaspiration were more often. In this (STEMI) group, the evaluation of the procedure is supplemented by CT performance after 12 months. Results: The procedure was always technically successful except 1 case (NSTEMI). Residual diameter stenosis >20% was registered in 1 patient in each group. Except 1 case in STEMI group, final TIMI III flow was achieved in all cases. One patient died in NSTEMI group in consequence of definite stent thrombosis. The final angiographic result (recoil, residual stenosis) was evaluated with the aid of quantitative coronary analysis (QCA). It did not prove any statistically significant difference among the groups. The value of immediate recoil did not exceed 10% in all groups. Target Lesion Revascularization (TLR) was performed in two patients in STEMI group. Up to now, performed CT scans demonstrated persisting good results. Conclusion: In accordance with contemporary literary data, our experience proves safety and efficacy of BVS implantation during coronary interventions in selected patients.
- Klíčová slova
- vstřebatelné stenty,
- MeSH
- dospělí MeSH
- kardiochirurgické výkony metody MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- stenty * MeSH
- vstřebatelné implantáty * MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Úvod: V diagnostice Hirschsprungovy choroby se v klinické praxi kromě radiologické diagnostiky irrigografií používá histologická diagnostika. U přímé invazivnější diagnostiky při excizi z rekta prokazujeme přítomnost gangliových buněk v submukóze. Nabízí se ale alternativní řešení klasické elize, a to podtlakovou sací sondou, která odebírá adekvátní vzorek sliznice a submukózy rekta miniinvazivně. Materiál a metodika: Na našem pracovišti se uvedl do praxe „RBI systém“ (rectal biopsy system) k odběru vzorků. Systém využívá podtlakové sací biopsie, kdy je tkáň nasávána do jednorázové sterilní kapsle a poté zabudovaným ostrým nožem odříznut nezbytně velký vzorek. Touto metodou podtlakové biopsie bylo ošetřeno 15 pacientů ve věku od 2 měsíců do 12 let s poruchou vyprazdňování za účelem stanovení a upřesnění diagnózy. Výsledky: Po histologickém zpracování byla ve 13 případech tkáň hodnocena jako dostatečná a ve vzorku byla stanovena přítomnost gangliových buněk, případně popsána struktura rektální sliznice a podslizničních vrstev. Ve sledovaném souboru byla stanovena diagnóza Hirschsprungovy choroby u 6 pacientů. V dalších 3 případech byla diagnostikována nedostatečná resekce píštěle po operaci anorektální malformace, ve 2 případech stenóza a prodloužení análního kanálu (funnel anus) a u 4 pacientů jiná porucha vyprazdňování. V našem úvodním souboru jsme nezaznamenali žádné krvácivé komplikace. Závěr: Z uvedených výsledků vyplývá, že systém sací biopsie plně nahrazuje klasickou excizi z rekta a přináší srovnatelné výsledky s minimálním výskytem komplikací. Ve věkové skupině 0–4 roky je ideální metodou pro časnou diagnostiku Hirschsprungovy choroby a lze tak snadno diagnostikovat příčinu obstipace a odlišit tak chirurgickou příčinu zácpy od jiných diagnóz způsobující obstipaci.
Introduction: In diagnosing of the Hirschsprung's disease in clinical practice, in addition to radiological diagnosing by irrigography, is often used a histological diagnosing. Invasive diagnostics method during excision from the rectum shows us the presence of ganglion cells in the submucosal layer. But there is an alternative minimally invasive method to the classical excision by using a suction probe which takes a sample of adequate mucosa and submucosal layer of rectum. Material and methods: At our department „RBI system“ (rectal biopsy system) was put into practice for tissue sampling. The system uses vacuum biopsy where tissue is sucked into a sterile disposable capsule and cut necessarily large sample by embedded sharp knife. By vacuum biopsy we took samples of tissue from 15 patients aged from 2 months to 12 years with problems of constipation in order to clarify and precise diagnosis. Results: The presence of ganglion cells or describes the structure of the rectal mucosa and submucosal layers were determined in 13 cases after histological processing. 6 patients in the study group were diagnosed by Hirschsprung's disease. Another 3 patients were diagnosed as insufficient resection of fistula after PSARP operation, 2 patients were diagnosed as stenosis and elongated anal canal (funnel anus) and last 4 patients as other bowel movement disorders. Conclusion: The results show that the system of suction biopsy fully replaces the traditional excision of the rectum layer and bring us equivalent results with minimal complications. It is an ideal method for early diagnosis of Hirschsprung disease in the group age 0–4 years and thanks to this method we can easily diagnose the cause of constipation and differentiate the surgical cause from other causes of constipation.
- Klíčová slova
- podtlaková sací biopsie,
- MeSH
- biopsie * metody přístrojové vybavení MeSH
- design vybavení MeSH
- dítě MeSH
- Hirschsprungova nemoc * diagnóza patologie MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- odsávání * metody přístrojové vybavení MeSH
- předškolní dítě MeSH
- rektum patologie MeSH
- střevní sliznice patologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Cíl: Předmětem experimentálních studií léčby kostních defektů je jak samotná osteosyntéza kostí, tak hledání vhodné „výplně“. Předkládaná práce navazuje na hlavní část vědecko-výzkumného projektu, který byl realizován ve spolupráci pracovišť Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno a Veterinární a farmaceutické univerzity Brno v letech 2012–2014 a zabýval se hledáním vhodné biologické nebo syntetické výplně kostního defektu. Cílem předkládané studie je zhodnocení, zda dochází ke kvalitnějšímu a rychlejšímu hojení kostního defektu ošetřeného standardní metodou spongioplastiky, pokud je fixace úhlově stabilní dlahou doplněna nitrodřeňovou fixací elastickým hřebem. Experimentálním modelem bylo miniaturní prase. Materiál a metodika: Experimentální skupiny tvořilo 13 miniaturních prasat. U sedmi prasat byly fragmenty stehenní kosti fixovány pouze úhlově stabilní dlahou, u šesti prasat byly fragmenty fixovány úhlově stabilní dlahou doplněnou intramedulárně zavedeným Kirschnerovým drátem o průměru 3.0 mm. V obou skupinách byl vytvořený kostní defekt vyplněn autogenním spongiózním štěpem. Po zhojení byla tato oblast histologicky zpracována a hodnocena stran tvorby nové kostní tkáně a přihojení k původní kosti v místě okrajů defektu. Výsledky: Z výsledků vyplývá, že tkáň v místě vytvořeného kostního defektu je častěji hodnocena jako vyzrálá kost po fixaci úhlově stabilní dlahou společně s nitrodřeňovou fixací. Srovnání nebylo statisticky významné. Závěr: Studie prokázala, že doplnění osteosyntézy úhlově stabilní dlahou u stehenní kosti s vytvořeným velkým defektem (po výplni autospongioplastikou) nitrodřeňovým hřebem vykazuje pokročilejší a kvalitnější hojení novou kostí, než při osteosyntéze samotnou dlahou. Výsledky nebyly statisticky významné, ale ukazují na vyšší mechanickou pevnost kombinované osteosyntézy při zachování miniinvazivity zavádění nitrodřeňového hřebu.
Aim: The subject of experimental studies of the treatment of bone defects is not only the osteosynthesis of bones itself, but also the search for an appropriate „filling“. The presented study is the continuance of the main part of the scientific research project, which was implemented in cooperation with the workplaces of Department of Paediatric Surgery, Orthopaedics and Traumatology, the Faculty Hospital Brno and University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences of Brno, in the years 2012-2014. This scientific research project focused on the search for an appropriate biological and synthetic filling for a bone defect. The aim of the presented study is to evaluate whether more quality and quicker healing of the bone defect treated by means of standard bone graft method occurs, in case the fixation by an angle-stable plate is supplemented by intramedullary nailing using an elastic nail. The experimental model was a miniature pig. Material and methods: The experimental groups were made up of 13 miniature pigs. In 7 pigs the fragments of femur were fixed only by an angle-stable plate, in 6 pigs the fragments were fixed by an angle-stable plate supplemented by means of application of intramedullary Kirschner wire with the diameter of 3.0 mm. In both groups the bone defect, which occurred, was filled with autogenous bone graft. After healing, this area was processed from the histological point of view and evaluated with respect to the formation of new bone tissue and engraftment to the original bone in the area of the edges of the defect. Results: The results demonstrate that the tissue in the place where the bone defect occurred is more often evalua- ted as a mature bone after being fixed by an angle-stable plate, together with intramedullary fixation. The comparison was not significant from the point of view of statistics. Conclusion: The study demonstrated that the supplementation of osteosynthesis using an angle-stable plate in the femur where a large defect occurred (after being filled by means of autospongioplastics) by an intramedu- llary nail shows a more advanced and quality healing in the new bone than in case of osteosynthesis by means of splint itself. The results were not significant from the point of view of statistics, but they demonstrate a greater mechanical strength of combined osteosynthesis while preserving the miniinvasivity of intramedullary nail fixation.
- Klíčová slova
- autospongioplastika,
- MeSH
- autologní transplantace MeSH
- intramedulární fixace fraktury * metody MeSH
- kostní destičky MeSH
- kostní dráty MeSH
- modely u zvířat MeSH
- prasata MeSH
- transplantace kostí * metody MeSH
- vnitřní fixace fraktury * metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
- srovnávací studie MeSH
Cíl: Transradiální přístup (TRA) při srdeční katetrizaci je vedle četných výhod spojen s přetrvávající polemikou, týkající se možné zvýšené radiační zátěže. Cílem studie bylo porovnat levostranný radiální, pravostranný radiální (TRA-R) a femorální přístup (TFA) z hlediska celkového času, skiaskopického času, radiační expozice pacienta a lékaře. Materiál a metoda: 456 pacientů bylo prospektivně randomizováno k TRA-L (154), TRA-R (159) a TFA (143). Hodnotili jsme celkový čas, skiaskopický čas, parametr „dose-area product“ (DAP) jako ukazatel expozice pacienta a ekvivalentní dávku lékaře, měřenou pomocí elektronického osobního dozimetru. Zvlášť pro diagnostické výkony a intervence (PCI). Výsledky: Diagnostické výkony cestou TRA-L a TFA byly prováděny při stejném skiaskopickém čase (3,56 ± 2,6 min vs. 3,13 ± 2,56 min). Hodnota pro TRA-R byla vyšší (4,9 ± 6,53 min). U intervencí se skiaskopické časy nelišily. Mezi TFA, TRA-R a TRA-L nebyly nalezeny rozdíly v expozici pacientů ani u diagnostických výkonů (24,49 ± 25,4 Gy.cm2 vs. 27,46 ± 28.86 Gy.cm2 vs. 27,30 ± 19,59 Gy.cm2, p = 0,210), ani u intervencí (35,18 ± 63,35 Gy.cm2 vs. 45,75 ± 70,11 Gy.cm2 vs. 47,05 ± 48,66 Gy.cm2, p = 0,990). Expozice lékaře byla pak nejnižší u TRA-L jak pro diagnostické výkony (19,01 ± 23,85 μSv vs. 22,21 ± 29,84 μSv vs. 14,95 ± 17,01 μSv, p < 0,001), tak pro intervence (26,39 ± 59,25 μSv vs. 36,76 ± 48,93 μSv vs. 15,30 ± 28,13 μSv, p = 0,004). Expozice pacienta více korelovala s jeho velikostí (rs = 0,59), nežli expozice lékaře (rs = 0,27). Nalezli jsme také dobrou korelaci DAP a expozice lékaře (rs = 0,64–0,85). Závěr: Radiální přístup rutinně prováděný s dostatečnou učící křivkou a se zřetelem k zásadám radiační bezpečnosti nezvyšuje radiační expozici pacientů ani lékařů. Zavedený levostranný radiální přístup vede k optimálním výsledkům.
Objective: Beside many advantages of a transradial approach (TRA), the controversy concerning possibly increased radiation exposure remains. The objective of the study was to compare left radial, right radial (TRA-R) and femoral (TFA) approaches concerning total time, fluoroscopy time, radiation exposure of patients as well as of physicians. Material and methods: 456 patients were prospectively randomized to TRA-L (154), TRA-R (159) or TFA (143). Procedural time, fluoroscopy time, dose-area product (DAP) as patient´s exposure and physician´s equivalent dose, measured with personal electronic dosemeter, were evaluated. Separately for diagnostic procedures and interventions. Results: TRA-L and TFA diagnostic procedures were performed in the same fluoroscopy time (3.56 ± 2.6 min vs. 3.13 ± 2.56 min). The value for TRA-R was longer (4.9 ± 6.53). There was no difference in PCI. Similarly, no differences between TFA, TRA-R and TRA-L were found in patients´ exposure either in diagnostics (24.49 ± 25.4 Gy.cm2 vs. 27.46 ± 28.86 Gy.cm2 vs. 27.30 ± 19.59 Gy.cm2, p = 0.210), or PCIs (35.18 ± 63.35 Gy.cm2 vs. 45.75 ± 70.11 Gy.cm2 vs. 47.05 ± 48.66 Gy.cm2, p = 0.990). The physician´s exposure was then the lowest in TRA-L both in diagnostics (19.01 ± 23.85 μSv vs. 22.21 ± 29.84 μSv vs. 14.95 ± 17.01 μSv, p < 0.001) and in interventions (26.39 ± 59.25 μSv vs. 36.76 ± 48.93 μSv vs. 15.30 ± 28.13 μSv, p = 0.004). Patient´s exposure was more dependent on pateint´s size (rs = 0.59) than the exposure of physician (rs = 0.27). A good correlation between DAP and physician´s dose (rs = 0.64–0.85) was found. Conclusion: Radial access performed routinely with sufficient learning curve and in view of radiation safety it is not associated with increased radiation exposure either of patients or of performing physicians. Established TRA-L provides the optimal results.
- MeSH
- arteria femoralis * chirurgie MeSH
- arteria radialis * chirurgie MeSH
- dávka záření MeSH
- kardiologie MeSH
- lidé MeSH
- obsah radioaktivních látek v organizmu * MeSH
- prospektivní studie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- rentgendiagnostika MeSH
- senioři MeSH
- srdeční katetrizace * MeSH
- tělesné váhy a míry MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
CÍL: Kostní defekty jsou problematikou zejména traumatologie, ortopedie a onkologie. Tradiční metodou léčby je autospongioplastika, v popředí zájmu je dnes použití resorbovatelných materiálů s osteoindukčními vlastnostmi (trikalciumfosfát - ChronOS). Cílem předkládané studie je ověření použití samotného trikalciumfosfátu v léčbě velkého diafyzárního defektu na modelu miniaturního prasete. Pozitivní výsledek by mohl omezit nutnost provádění spongioplastiky a zjednodušit celý proces léčby. Získané výsledky budou také sloužit jako technologická východiska pro studium možnosti náhrady kostních defektů mezenchymovými kmenovými buňkami. MATERIÁL A METODIKA: Experimentální skupinu tvořilo 25 miniaturních prasat z certifikovaného chovu Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd. U 12 prasat byl použit k náhradě defektu Trikaciumfosfát a u 13 prasat autogenní spongiózní štěp. Do vytvořeného diafyzárního defektu byl vložen Trikalciufosfát či autoštěp a zafixován. V obou skupinách byla fixace provedena LCP dlahou a intramedulárně Kirschnerovým drátem. Po zhojení byla tato oblast histologicky zpracována a hodnocena stran tvorby nové kostní tkáně a přihojení k původní kosti v místě okrajů defektu. VÝSLEDKY: Z výsledků vyplývá, že ve skupině s použitím autoštěpů došlu k výraznější novotvorbě zralé kostní tkáně. Při hodnocení okrajů defektu stran přihojení k původní kosti byly výsledky u skupiny s autoštěpem výrazně lepší. ZÁVĚR: Očekávané osteoindukční vlastnosti samotného trikalciumfosfátu se u rozsáhlého defektu diafýzy stehenní kosti v provedeném experimentu nepotvrdily. Náhradu autospongioplastiky jinou neinvazivní metodou v léčbě velkých kostních defektů je třeba nadále experimentálně hledat. Východiskem může být použitá operační metodika a využití vhodného biologického nosiče poskytujícího mechanickou oporu v kombinaci s trikalciumfosfátem nebo mezenchymovými kmenovými buňkami.
AIM: Bone defects are, in particular, the problematics of traumatology, orthopedics and oncology. The traditional method of treatment is autospongioplastics, nowadays the use of absorbable materials with osteoinductive properties (tricalcium phosphate - ChronOS)1,2 is in the forefront. The aim of the submitted study is to verify the application of tricalcium phosphate itself as a treatment of a large diaphyseal bone defect in a model of a miniature pig. A positive result could reduce the necessity of bonegrafting and thus simplify the whole process of treatment. The results obtained will serve as technological starting points for further studies regarding the possibility of replacement of bone defects by mesenchymal stem cells. MATERIALS AND METHODS: The experimental group was made up of 25 miniature pigs from the certified breeding of the Institute of Animal Physiology and Genetics Academy of Sciences. In 12 pigs the tricalcium phosphate as a replacement of the defect was used and in 13 pigs autogennous cancellous graft was used. The tricalcium phosphate, or autograft, was applied and fixed into the diaphyseal bone defect, which was formed. In both groups the fixation was carried out by means of LCP and application of intramedullary Kirschner wire. After healing, this area was processed from the histological point of view and evaluated with respect to the new formation of bone tissue and engraftment to the original bone, in the area of the edges of the defect. RESULTS: The results demonstrate that in the group with the application of autografts, more distinctive new formation of the mature bone tissue occurred. While evaluating the edges of the defect with regard to the engraftment to the original bone, the results in the group with the application of autograft were distinctively better. CONCLUSION: In the experiment conducted, the expected osteoinductive properties of the tricalcium phosphate itself have not been confirmed for the extensive defect of the femoral diaphysis. It is necessary to go on searching for the replacement of autospongioplastics by another noninvasive method for the treatment of extensive bone defects, by means of conducting experiments. The starting point might be the applied surgery method and the use of an appropriate biological carrier that will provide a mechanical support in combination with the tricalcium phosphate or mesenchymal stem cells.
Transradial approach to coronary angiography is a progressive and increasingly more often used technique. Apart from its advantages, radial artery occlusion (RAO) represents the most serious drawback. Re-canalization of an iatrogenic RAO, although asymptomatic in the majority of cases, remains a discussed and challenging topic. Besides its clear indications in symptomatic patients, it still remains questionable whether to perform this procedure in order to enable future repeated cannulations using the same access site and preserving the other remaining sites. For this particular reason we performed an antegrade re-canalization of an unrecognized RAO, likely a result of a previous transradial approach intervention. After a failed radial approach, the intervention was successfully performed via an ipsilateral ulnar artery. Following an uncomplicated coronary re-catheterization, RAO was angiographically diagnosed and re-canalized via the same (ulnar) access site using standard coronary equipment. Radial and ulnar artery patency were examined and checked on the following day and one month later using duplex ultrasonography.
- MeSH
- arteria radialis zranění radiografie chirurgie MeSH
- arteria ulnaris radiografie MeSH
- arteriální okluzní nemoci etiologie radiografie chirurgie MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- katetrizace MeSH
- koronární angiografie škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- periferní katetrizace škodlivé účinky MeSH
- průchodnost cév MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- arteria axillaris chirurgie MeSH
- arteria brachialis chirurgie MeSH
- arteria femoralis chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- periferní katetrizace metody MeSH
- senioři MeSH
- srdeční katetrizace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Kazuistika popisuje katetrizační výkon z levostranného radiálního přístupu u pacienta s diagnózou nestabilní anginy pectoris. Jednalo se o nemocného po předchozí chirurgické revaskularizaci s využitím oboustranné arteria mammaria (IMA). I když zkušenosti s levostranným radiálním přístupem nejsou v takovém případě popsány, diagnostický výkon byl tímto způsobem proveden a doplněn o intervenci na ramus interventricularis anterior (RIA) bez komplikací, s použitím běžného instrumentária a s dobrým angiografickým i klinickým výsledkem. Vzhledem k povaze výkonu, technické obtížnosti a uváděným ukazatelům (skiaskopie, spotřeba kontrastní látky) jde však i do budoucna spíše o ojedinělou zkušenost.
This report descibes heart catheterisation from left transradial approach in a patient with unstable angina pectoris. He underwent previous surgical revascularization wih the utilization of bilateral mammarian arteries. Although left transradial approach is not described in such cases, this diagnostic procedure was performed this way and subsequently followed by the intervention of left anterior descendent (LAD) without any complications, with commonly used equipment and with good angiographic and clinical results. However, due to its character and the demanding procedural parameters (fluoroscopy, contrast media consumption) this technique is presumably still going to be rare even in the future.
- Klíčová slova
- oboustranný mamární štěp,
- MeSH
- anamnéza MeSH
- koronární angiografie metody MeSH
- koronární bypass metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nestabilní angina pectoris diagnóza chirurgie MeSH
- revaskularizace myokardu metody MeSH
- srdeční katetrizace metody MeSH
- výkony cévní chirurgie metody MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
