Úvod: Metod provedení uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii je celá řada, přičemž neexistují data z prospektivních randomizovaných studií preferovat jednu konkrétní techniku. Cílem videa je prezentovat techniku užívanou na pracovišti hlavního autora práce. Popis metodiky: V Trendelenburgově poloze je provedena trans- či extraperitoneální antegrádní radikální prostatektomie robotickým systémem DaVinci Xi s optikou 30° – prostata je oddělena od hrdla močového měchýře a dorzálně od nervově cévních svazků. Operaci na videu provádí pravák. Video začíná přerušením Santorinského plexu a uretry v jejích 5/6 obvodu nůžkami, vlevo dorzálně je uretra ponechána, aby nedošlo k její retrakci kaudálně do pánevního dna. Krvácející Santorinský plexus je obšit pokračovacím samokotvícím stehem Stratafix® Monocryl 3-0 a vlákno pro další použití ponecháno v dutině břišní fixované jehlou k přední stěně břišní. Na neretrahovanou uretru je na č. 5 naložen druhý identický steh. Pomocí stříhacího jehelce (Larger SutureCut needle driver) je dopřerušena uretra. Následuje uretrovezikální anastomóza bez podpůrné rekonstrukce m. levator ani. Jsou provedeny tři otáčky bez napětí na č. 5–8 a teprve poté je steh postupně dotažen. Je dokončena anastomóza na č. 8–12, ventrálně je k uretře do stehu zavzat i pahýl Santorinského plexu. Anastomóza je došita zbytkem prvního stehu od č. 5 směrem ventrálním až na č. 12. Jehly obou stehů jsou odstřiženy a oba konce samokotvících stehů ještě svázány. Komentář k technice: Metodika je používána přes 10 let u více než 2 000 případů s uspokojivými funkčními výsledky, v kvalitní studii však výsledky zpracované nejsou. Zadní rekonstrukci rutinně neprovádíme, je to dáno i historicky, kdy ani u otevřených výkonů jsme to neprováděli a neměli jsme častější komplikace stran kontinence moči. Zadní podpůrnou rekonstrukci provádíme pouze zcela výjimečně, kdy je po odstranění prostaty velký distanční defekt a v tomto případě je naším záměrem redukce napětí následně prováděné anastomózy. Vlastní přerušení uretry u apexu prostaty provádíme se snahou o maximální zachování puboprostatických ligament, hlavně jejich distálních vláken, které jdou i do venkovního svazku. Následným zavzetím této oblasti do sutury provádíme určitou rekonstrukci závěsného aparátu do hrdla močového měchýře a nedochází k poklesu této oblasti. Tuto přední–horní rekonstrukci pokládáme za fyziologičtější, než provádět rutinně zadní podpůrnou rekonstrukci. Naše funkční výsledky, včetně ekonomických aspektů nás nenutí měnit naši strategii používanou již více jak 10 let. Závěr: Video prezentuje jednu z možných variant uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii.
Introduction: There are many methods of performing a urethrovesical anastomosis during robot assisted radical prostatectomy, while there are no data from prospective randomized studies to prefer one specific technique. The aim of this video is to present the technique used at the workplace of the main author of this work. Methodology description: A trans- or extraperitoneal antegrade radical prostatectomy is performed in the Trendelenburg position with the DaVinci Xi robotic system - the prostate is separated from the bladder neck and dorsally from the neurovascular bundles. The operation in the video is performed by a right-handed surgeon. The video begins by cutting the Santorini plexus and the urethra in its 5/6 circumference with scissors, the urethra is left dorsally to prevent its retraction caudally into the pelvic floor. The bleeding Santorini plexus is sutured with a Stratafix® Monocryl 3-0 continuation self-anchoring suture, and the thread is left in the abdominal cavity fixed with a needle to the anterior abdominal wall for further use. A second identical suture is placed on the non-retracted urethra at no. 5. Using a cutting needle (Larger SutureCut needle driver) the urethra is interrupted. This is followed by a urethrovesical anastomosis without supporting reconstruction of the levator ani muscle. Three thread turns are made without tension on No. 5-8 and only then the stitch is gradually tightened. The anastomosis at No. 8-12 is completed, and the stump of the Santorini plexus is sutured ventral to the urethra. The anastomosis is closed with the remainder of the first suture from No. 5 in the ventral direction to No. 12. The needles of both sutures are cut and both ends of the self-anchoring sutures are still tied. Comment on the technique: The methodology has been used for over 10 years in more than 2,000 cases with satisfactory functional results, but the results have not been analysed in a high quality study. We do not routinely perform posterior reconstruction, this is also a given historically, when we did not perform it even in open procedures and we did not have more frequent complications of urinary continence. We perform posterior supportive reconstruction only very exceptionally when there is a large spacer defect after removal of the prostate, and in this case our intention is to reduce the tension of the subsequent anastomosis. We perform the actual interruption of the urethra at the apex of the prostate with an effort to preserve the puboprostatic ligaments as much as possible, especially their distal fibres, which also go into the external bundle. By subsequently taking this area into a suture, we carry out a certain reconstruction of the suspension apparatus in the neck of the bladder and there is no decrease in this area. We consider this front-upper reconstruction to be more physiological than performing a routine posterior support reconstruction. Our functional results, including economic aspects, have not forced us to change our strategy for more than 10 years. Conclusion: The video presents one of the possible variants of urethrovesical anastomosis during robotic-assisted radical prostatectomy.
- Klíčová slova
- uretrovesical anastomosis,
- MeSH
- audiovizuální záznam MeSH
- lidé MeSH
- prostatektomie metody MeSH
- roboticky asistované výkony klasifikace metody MeSH
- transuretrální resekce prostaty * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Zatímco v rozvojových zemích představují nejčastější příčinu vzniku urogenitální píštěle poranění vzniklá v důsledku protrahovaného porodu, jsou ve vyspělých státech tyto komplikace naštěstí relativně vzácné. Zde vzniká urogenitální píštěl obvykle jako následek nerozpoznaného iatrogenního poranění močových cest během operačního výkonu; typicky hysterektomie. Radioterapie pánevní oblasti či zánětlivé onemocnění pánve představují některé z méně běžných příčin rozvoje píštělí. Zcela charakteristickým příznakem je kontinuální denní i noční nekontrolovatelný únik moči, který v přítomnosti rizikových faktorů souvisejících s možnou formací píštěle nutí lékaře pomyslet na tuto poměrně vzácnou diagnózu. Důsledně odebraná anamnéza, zevrubné urogynekologické fyzikální vyšetření a barvivový test představují první diagnostické kroky, které jsou často schopné píštěl spolehlivě odhalit. Ze zobrazovacích vyšetření rutinně využíváme retrográdní a mikční cystouretrografii a kontrastní CT močových cest, které vyloučí souběžné poranění močovodů. U cystografie je nutné provést předozadní i boční projekci, ke stanovení přesné lokalizace píštěle. Uretrocystoskopie v indikovaných případech doplněná biopsií suspektních lézí je nedílnou součástí předoperační diagnostiky (1). Klasickým řešením tohoto onemocnění dosud byla otevřená operační revize. Ale využití laparoskopické a robotické chirurgie v současné době rozšiřuje možnosti řešení poranění močovodu. Dalšími možnostmi léčby je zavedení ureterálního stentu nebo perkutánní nefrostomie samotné nebo v kombinaci se zavedením ureterálního stentu (2). V naší kazuistice popisujeme případ pacientky, u které došlo ke spontánnímu zhojení ureterovaginální píštěle.
While in developing countries obstetric trauma due to prolonged labour is the most common cause of genitourinary fistulas, these complications are fortunately relatively rare in developed countries. Here, a genitourinary fistula usually occurs as a result of an unrecognized iatrogenic injury to the urinary tract during surgery; typically hysterectomy. Radiotherapy to the pelvic area or pelvic inflammatory disease are some of the less common causes of fistulas. Continuous diurnal and nocturnal uncontrolled urine leakage is a very characteristic feature which, in the presence of risk factors associated with possible fistula formation, prompts the doctor to consider this relatively rare diagnosis. A thorough medical history, a comprehensive urogynaecological physical examination, and a dye test are the initial diagnostic steps which are often capable of reliably diagnosing a fistula. In terms of imaging studies, retrograde and voiding cystourethrography and a contrast-enhanced CT scan of the urinary tract to rule out concurrent ureteral injury are used routinely. Cystography requires both anteroposterior and lateral projection in order to determine the exact location of the fistula. When indicated, urethrocystoscopy complemented with biopsy of suspicious lesions is an integral part of preoperative diagnostic tests (1). Open surgical repair has so far been the classic management of this condition. Recently, however, the use of laparoscopic and robotic surgery has expanded the management options for ureteral injury. Other treatment options are ureteral stent placement and percutaneous nephrostomy alone or in combination with ureteral stent placement (2). We report a case of a female patient in whom spontaneous healing of a ureterovaginal fistula occurred.
- MeSH
- hysterektomie škodlivé účinky MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- lidé MeSH
- močové píštěle * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- morbidní obezita MeSH
- spontánní remise MeSH
- vaginální píštěl * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Cíl studie: Cílem studie bylo testování hypotézy, že použití sugammadexu zkracuje dobu do extubace ve srovnání s použitím neostigminu u pacientů podstupujících roboticky asistované urologické výkony. Typ studie: Monocentrická prospektivní randomizovaná studie. Typ pracoviště: Krajská a univerzitní nemocnice. Materiál a metoda: Šedesát dospělých pacientů podstupujících laparoskopický roboticky asistovaný urologický výkon bez kontraindikací k podání rokuronia, neostigminu a sugammadexu, kterým byla peroperačně monitorována hloubka nervosvalové blokády. Pacienti byli randomizováni do skupiny s antagonizací nervosvalové blokády neostigminem nebo sugammadexem. Primárním cílem byla doba od podání antidota do extubace. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 61 pacientů ASA I–III. Doba do extubace byla významně kratší ve skupině s podáním sugammadexu v porovnání s neostigminem: 10; 3,5–35 minut, resp. 45; 16–88 minut, p < 0,00001 (data ve formátu průměr; rozmezí minimum–maximum). Pacienti ve skupině se sugammadexem byli též významně dříve transportováni z operačního sálu. V kvalitě i rychlosti zotavení po 72 hodinách nebyly mezi skupinami odlišnosti. Závěr: Sugammadex statisticky významně urychlil čas od podání do extubace u pacientů ASA I–III po roboticky asistovaném urologickém laparoskopickém výkonu v porovnání s neostigminem. Sugammadex vedl ke zkrácení času transportu pacientů z operačního sálu.
Objective: The aim of the study was to test the hypothesis that the use of sugammadex shortens the time to extubation compared to the use of neostigmine in patients undergoing robotically assisted urological procedures. Design: Monocentric prospective randomized study. Setting: Tertiary Care Hospital. Material and methods: Sixty adult patients undergoing robotic-assisted urological laparoscopic surgery without contraindications to the administration of rocuronium, neostigmine and sugammadex, with perioperative monitoring of the depth of neuromuscular blockade. Patients were randomized to the group with antagonization of the neuromuscular blockade with either neostigmine or sugammadex. Primary outcome was time to extubation from injection of the antagonist. Results: Sixty-one patients with ASA I–III were enrolled. The time to extubation was significantly shorter in the sugammadex group compared to neostigmine group: 10; 3.5–35 minutes, 45; 16–88 minutes respectively, p < 0.00001 (data shown as an average; minimum – maximum range). In addition, patients in the sugammadex group were transported significantly faster from the operating room. There were no differences in the quality and rate of recovery in 72 hours postoperatively. Conclusion: Sugammadex statistically significantly accelerated the time from administration to extubation in ASA I–III patients after robotic-assisted urologic laparoscopic surgery compared to neostigmine. Thus, sugammadex significantly accelerated the patients’ operating room turn-over time.
- MeSH
- dospělí MeSH
- ledvinná pánvička chirurgie patologie MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody MeSH
- obstrukce močovodu chirurgie MeSH
- roboticky asistované výkony * metody MeSH
- urologické chirurgické výkony * metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Chirurgické řešení iatrogenní léze distálního ureteru pomocí reimplantace event. včetně Boariho plastiky lalokem z močového měchýře se prováděla otevřeně či nověji laparoskopicky. Roboticky asistovaná laparoskopie se zdá optimální volbou zjednodušující miniinvazivní provedení. Video prezentuje robotickou reimplantaci močovodu s Boariho lalokovou plastikou. Soubor: V období od 1/2019 do 6/2020 bylo na pracovišti hlavního autora provedeno deset těchto reimplantací. Všechny léze byly následkem iatrogenního poškození během operací v malé pánvi. Reimplantace byly provedeny vždy kompletně minimálně invazivně bez nutnosti konverze. Je užíván čtyřramenný systém daVinci Xi. Kazuistika: Sedmdesátiletá žena po iatrogenní lézi pravého ureteru způsobené během laparoskopické hysterektomie s adnexektomií. Pooperačně měla bolesti v pravém boku, sonograficky nalezeno městnání. Nález byl řešen punkční nefrostomií a o tři měsíce později provedena reimplantace. Trendelenburgova poloha 20°, čtyři robotické porty 8 mm a asistentský port 12 mm. Nástroje 30° kamera, Prograsp forceps, Maryland bipolar forceps, Monopolar curved scissors, Large suture‑Cut Needle Driver. Rozrušeny operační srůsty, vypreparován pravý ureter a přerušen nad lézí. Na naplněném močovém měchýři vytvořen vpravo lalok ze stěny močového měchýře. Bez antirefluxní techniky provedena anastomóza nespatulovaného ureteru s lalokem měchýře na zavedeném double loop ureterálním stentu jednotlivými polyglactinovými stehy 5–0. Uzávěr defektu měchýře pokračujícím samokotvícím stehem z poliglecapronu 25. Délka operace – anestezie 115 min, čas na konzoli 60 min. Dimitována devátý pooperační den. Močový katétr byl odstraněn za 14 dní, stent za čtyři týdny. Opakované kontroly pomocí ultrasonografie jsou i za tři měsíce od výkonu bez dilatace dutého systému pravé ledviny. Závěr: Robotická reimplantace močovodu ev. i s lalokem z močového měchýře je preferovanou metodikou pracoviště. Zcela nahradila otevřený výrazně invazivnější přístup. Laparoskopii považují autoři za technicky výrazně obtížnější a nemají s ní vlastní zkušenosti.
Introduction: Surgical treatment of an iatrogenic lesion of the distal ureter using reimplantation eventually including a Boari urinary bladder flap was performed openly or, more recently, laparoscopically. Robotically assisted laparoscopy seems to be the optimal choice for simplifying the mini-invasive design. This video presents a robotic reimplantation of the ureter with a Boari flap. File: In the period from 1/2019 to 6/2020, there were 10 of these surgeries (all iatrogenic lesions of ureter during pelvic surgery) at the department of the main author. All done without the need for conversion. The 4-arm daVinci Xi system is used. Case report: A 70 year old woman after iatrogenic injury of the right ureter during laparoscopic hysterectomy with adnexectomy. Postoperatively right side flank pain, and an ultrasound showed a right sided megaureter. The finding was resolved by puncture nephrostomy and reimplantation per‑ formed 3 months later. Trendelenburg position 20°, 4 robotic ports 8 mm and assistant port 12 mm. Tools 30° camera, Prograsp forceps, Maryland bipolar forceps, Monopolar curved scissors, Large suture-Cut Needle Driver. Surgical adhesions were freed up, right ureter dissected and cut above the lesion. On the filled bladder created a lobe from the right bladder on the right. Without antireflux technique, an anastomosis of an unspatulated ureter with a bladder lobe was performed on an inserted double loop ureteral stent with individual 5-0 polyglactin sutures. The defect of the urinary bladder was closed with running self-anchoring poliglecaprone 25 suture. Operation duration - general anaesthesia 115 min, console time 60 min. Discharged on the 9th postoperative day. Urinary catheter removed in 14 days, stent in 4 weeks. Regular ultrasonographic examinations are without dilatation of the upper urinary tract of the right kidney for 3 months. Conclusion: Robotic reimplantation of the ureter or even with a flap from the urinary bladder is the preferred method of our department. It completely replaced the open, significantly more invasive approach. Laparoscopy is considered by the authors to be technically significantly more difficult and they have no experience with it.
- Klíčová slova
- Boariho laloková plastika,
- MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- laparoskopie metody MeSH
- lidé MeSH
- roboticky asistované výkony * MeSH
- senioři MeSH
- ureter * chirurgie patologie MeSH
- urologické chirurgické výkony MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Vezikovaginální píštěle (VVP) jsou jednou z obávaných gynekologických komplikací. Sama VVP neohrožuje pacientku na životě, ale vznikem močové inkontinence výrazně zhoršuje její kvalitu života. Rozsah a charakter úniku moči je závislý na velikosti VVP. Uzávěr VVP lze provádět jak vaginální cestou, tak abdominálně. V době otevřené chirurgie byl jako první krok užíván, pro svou mininvazivitu, vaginální přístup a k invazivnímu abdominálnímu přístupu cestou laparotomie bylo přistupováno až po selhání vaginálního přístupu. Zavedení laparoskopie snížilo invazivitu transabdominálního přístupu a pro větší efektivitu tohoto výkonu ve srovnání s vaginálním přístupem se laparoskopie stává metodou první volby na většině pracovišť. Následné zavedení roboticky asistované chirurgie pomáhá překonat některé překážky klasické laparoskopie, při ponechání všech výhod miniinvazivity (jedná se o vyšší stupeň laparoskopie). To je ještě více prohloubeno v případě užití jednoportové techniky pomocí Single site daVinci Xi technologie. Indikace a operační postup jednoportového roboticky asistovaného uzávěru vezikovaginální píštěle: Jednalo se o padesátiletou pacientku po laparoskopicky asistované vaginální hysterektomii s pravostrannou adnexektomií. Výkon jsme provedli v celkové anestezii v Trendelenburgově poloze 31°. Tuto polohu používáme standardně u tohoto typu operací. Obloučkovitou incizí v hraně pupku délky 25 mm a opatrnou preparací jednotlivých vrstev jsme otevřeli dutinu břišní (DB). Po vyšetření DB, které bylo bez patologického nálezu, jsme zavedli touto incizí složený pracovní disk "Single site“, který se po rozevření sám fixuje v ráně. Tímto diskem jsme v prefabrikovaných otvorech zavedli optický port pro 8 mm standardní robotickou 3D kameru s šikmou optikou a dva zahnuté pracovní porty 5 mm pro robotické flexibilní nástroje. Ještě je v disku jedno místo na asistentský port, který může být 10 mm či 8 mm, my využili 8 mm, a dokončili dokaci robota. Transvezikálně jsme ozřejmili lokalizaci píštěle a vztah k ústím ureterů. Poté jsme provedli resekci kanálu píštěle a odpreparování pochvy od stěny močového měchýře, který mobilizujeme, co nejdále od stěny pochvy s píštělí. Uzavření pochvy a močového měchýře jsme provedli vstřebatelnými V‑LOC 90R stehy a stehy StratafixTM na permanentním močovém katétru Ch 20 Foley, který jsme ponechali 21 dní na spád. Na našem pracovišti je odstranění permanentního močového katétru za tři týdny standardní dobou. Dle literatury (1, 2, 4, 5) možno odstranit katétr i dříve (7–10 dní). Břišní drén byl odstraněn druhý pooperační den. Celkový čas operace (skin to skin) byl 135 minut, z toho vlastní délka výkonu na robotické konzoli byla 65 minut. Výsledek: Pooperační průběh byl nekomplikovaný. Dvacátýprvní den od operace byl vytažen permanentní katétr a pacientka od té doby zcela bez urologických obtíží a jizva v pupku pevná a zhojena tak, že není na první pohled patrná. Diskuze: V případě, že je indikován abdominální přístup řešení VVF, doporučujeme zvážit užití robotického nebo laparoskopického přístupu, abychom minimalizovali morbiditu spojenou s provedením velké incize. První případ roboticky asistované korekce VVF popsali Melamud et al. v roce 2005 (1). Od této doby byla uveřejněna celá řada malých studií a kazuistik (2, 3, 4, 5, 6). Nemáme sice k dispozici přímá srovnání korekce VVF pomocí roboticky asistovaného vs. otevřeného vs. laparoskopického přístupu, benefit robota v podobě lepšího zvětšení, trojrozměrného zobrazení, lepší manipulace a kratší učební křivky oproti laparoskopii může být při operaci VVF neocenitelný (2, 4, 7, 8, 9). Korekci VVF pomocí laparoskopické operace jedním portem (LESS) poprvé popsali v roce 2011 Abdel‑Karim et al. Autoři užili zařízení Triport a další 5 mm port pro suturu (10). O využití této technologie při operaci VVF máme zatím k dispozici pouze minimum údajů (11). Závěr: Jednoportové roboticky asistované uzavření vezikovaginální píštěle může u vybrané skupiny pacientek nahradit více portový přístup laparoskopický či robotický při stejném kurativním výsledku s podstatně lepším kosmetickým efektem. A o srovnání s eventuálním laparotomickým přístupem ani nemluvě.
Introduction: Vesicovaginal fistulas (VVPs) are among much‑feared gynaecological complications. A VVP in itself is not life‑threatening for the patient, but the resulting urinary incontinence significantly impairs her quality of life. The extent and nature of urine leakage depend on the size of the VVP. A VVP closure can be performed via both the vaginal and abdominal routes. In the era of open surgery, the vaginal approach was used as the first step due to its minimal invasiveness, and an invasive abdominal approach with laparotomy was only adopted after a failure of the vaginal approach. The introduction of laparoscopy reduced the invasiveness of the transabdominal approach, and, due to a higher effectiveness of this procedure in comparison with the vaginal approach, laparoscopy has become the method of first choice in most centres. The subsequent introduction of robot‑assisted surgery has helped to overcome some of the obstacles of classic laparoscopy, while maintaining all the advantages of minimal invasiveness (it is a higher‑grade laparoscopy). This is even more enhanced when the single‑port technique of the da Vinci Xi Single‑Site technology is used. Indications for and the operating procedure of a single‑port robot‑assisted closure of a vesicovaginal fistula: We report a 50-year‑old patient who underwent laparoscopy‑assisted vaginal hysterectomy with right adnexectomy. The procedure was carried out under general anaesthesia in the Trendelenburg position of 31°. We use this position by default in this type of surgery. The abdominal cavity was opened with a 25-mm semi‑lunar incision at the umbilical margin and by carefully dissecting the individual layers. Once the abdominal cavity was inspected with no pathology found, the single‑site working disk was deployed into the abdomen through the incision in its folded configuration, and then unfolded and self‑secured in the wound. Using this disk, an optical port for a standard 8-mm robotic 3D camera with oblique optics and two curved 5-mm working ports for flexible robotic instruments were placed through prefabricated openings. There is one more site in the disk for an 8-mm or 10-mm assistant port; we used the 8-mm one, and completed robot docking. The fistula location and its relation to the ureteric orifices were identified transvesically. Next, the fistula canal was resected and the vaginal wall was dissected from the bladder which was mobilized as far as possible from the vaginal wall with the fistula. Closure of the vagina and bladder was performed with non‑absorbable V‑LOC 90R sutures and StratafixTM sutures on an indwelling Foley catheter Ch 20 that was kept in situ for 21 days. At our centre, removing an indwelling urinary catheter in 3 weeks’ time is a standard procedure. According to the literature (1, 2, 4, 5), a catheter can be removed earlier than that (in 7 to 10 days). The abdominal drain was removed on postoperative day 2. The total duration of surgery (skin to skin) was 135 minutes, with the robotic console time being 65 minutes. Result: The postoperative course was uneventful. On day 21 after surgery, the indwelling catheter was removed, and since then, the patient has been completely free from urological complaints, with the umbilical scar being firm and healed to such an extent that it is unnoticeable at first glance. Discussion: When the abdominal approach is indicated in the management of VVF, we recommend considering the use of robotic or laparoscopic approach in order to minimize the morbidity associated with major incisions. The first case of robot‑assisted repair of VVF was reported by Melamud et al in 2005 (1). Since then, a number of small studies and case reports have been published (2, 3, 4, 5, 6). Although no direct comparisons of VVF repair using robot‑assisted vs. open vs. laparoscopic approach are available, the benefits of robot‑assisted surgery in terms of increased magnification, three‑dimensional visualization, superior manipulation, and a shorter learning curve compared with laparoscopy can all be invaluable in the surgical management of VVF (2, 4, 7, 8, 9). The repair of a VVF using laparoendoscopic single‑site surgery (LESS) was first described by Abdel‑Karim et al. in 2011. The authors used the TriPort system and another 5-mm port for the suture (10). Only scarce data are available on the use of this technology in VVF surgery (11). Conclusion: In a selected group of patients, a single‑port robot‑assisted closure of a vesicovaginal fistula may replace multiple‑port laparoscopic or robotic approach with the same curative outcome and a significantly superior cosmetic effect, with a possible laparotomic approach bearing no comparison to the above.
- MeSH
- laparoskopie metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
- močové ústrojí chirurgie MeSH
- roboticky asistované výkony metody MeSH
- vagina chirurgie MeSH
- vezikovaginální píštěl * chirurgie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
