Úvod: S rozvojem miniinvazivních operačních technik si své místo na slunci vydobyla i technika laparoskopické splenektomie. Cílem práce je srovnat výsledky klasické a laparoskopické splenektomie na souboru pacientů Chirurgické kliniky FN Ostrava operovaných v letech 2010–2019. Materiál a metody: V retrospektivní kohortové studii splenektomií v období 2010–2019 jsou vyhodnoceny: délka operace, potřeba transfuzí, hmotnost odstraněné sleziny, komplikace a délka hospitalizace ve srovnání laparoskopických a klasických splenektomií t-testem. Výsledky: Za období 2010–2019 jsme provedli 23 splenektomií laparoskopicky a 15 klasicky. I když jsou soubory pacientů přibližně stejně velké, jsou navzájem obtížně porovnatelné. Hmotnost sleziny se v obou souborech statisticky signifikantně liší (p = 0,0001). Otevřenou cestou byli operováni pacienti s výrazně většími slezinami, 4× byl také operační výkon sdružen s metastazektomií jater, resekcí bránice a kaudy pankreatu. I tak byla doba operace výrazně kratší než u operace laparoskopické. Operační čas se v obou souborech statisticky signifikantně liší (p = 0,0001). Potřeba krevních převodů a výskyt komplikací se jeví u obou technik srovnatelné. Laparoskopicky operovaní pacienti měli kratší dobu hospitalizace. Závěr: Laparoskopická splenektomie s sebou přináší všechny obecné benefity miniinvazivní operační techniky a je vhodnou volbou u elektivně prováděných splenektomií, zejména u slezin < 20 cm v průměru. Za kontraindikaci považujeme portální hypertenzi a závažné komorbidity pacienta. Hlavním problémem této metody se nám jeví celkově velmi malý počet operovaných pacientů, a tím omezená možnost získat dostatečnou operační erudici, z čehož patrně pramení některé komplikace a nedostatečné využití této metody v praxi, proto je velmi žádoucí soustředit tyto výkony do center.
Introduction: With current development of mini-invasive techniques, laparoscopic splenectomy also gained its place under the sun. The goal of this study is to compare the results of open and laparoscopic splenectomy performed at Clinic of Surgery of University Hospital Ostrava in the period 2010–2019. Materials and Methods: A retrospective cohort study during the period 2010–2019 were counted: an operation time, a need of blood transfusions, weight, complications and duration of hospital stay. A group of patients with laparoscopic operation was compared to a group with an open operation, using the t-test. Results: During the period 2010–2019, we performed 23 laparoscopic splenectomies and 15 classic operations. Unfortunately, the comparison of both groups is difficult. The splenic weight differs in both groups statistically significantly (P = 0.0001). The patients in the classic laparotomy group had much bigger spleens and in four cases, the splenectomy was performed together with metastasectomy of the liver, diaphragmatic resection and resection of the tale of pancreas. Even then the operative time was significantly shorter than the operative time of laparoscopic operation – the operative times differ in both groups statistically significantly (P = 0.0001). The need of blood transfusion and operative complications appear to be comparable in both techniques. The duration of hospital stay was shorter in the patients with laparoscopic operation. Conclusion: Laparoscopic splenectomy offers all the general benefits of mini-invasive operative techniques and is suitable method for patients undergoing elective splenectomy especially for spleens smaller than 20 cm in diameter. We consider portal hypertension and severe comorbidities of the patient to be a contraindication. It seems to us that the main problem of this method lies in a very small number of operated patients and thus in a limited possibility to obtain sufficient surgical erudition, which is probably the case of some complications and insufficient use of this method in practice. It is highly desirable to concentrate these services in the centers. Conflict of Interest: The authors declare that the article/ manuscript complies with ethical standards, patient anonymity has been respected, and they state that they have no financial, advisory or other commercial interests in relation to the subject matter. Publication Ethics: This article/ manuscript has not been published or is currently being submitted for another review with the exception of congressional abstracts and best practices. The authors agree to publish their names and e-mails in the published article/ manuscript. Dedication: The article/ manuscript is not supported by a grant nor has it been created with the support of any company. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.
Úvod: Peroxid vodíku je antiseptikum stále hojně využívané na chirurgických pracovištích k výplachům ran. Jeho použití je však spojeno s významným rizikem možného vzniku plynové embolie. V české literatuře takováto kazuistika publikována zatím nebyla a povědomí chirurgů o tomto nebezpečí je nízké. Kazuistika: Autor uvádí kazuistiku plynové embolie po výplachu incidovaného periproktálního abscesu 3% peroxidem vodíku u 40letého pacienta s následnou kardiopulmonální zástavou s nutností kardiopulmonální resuscitace. Pacient se naštěstí zhojil bez následků. Závěr: Vzhledem k významným rizikům, sporným a nedostatečně podloženým benefitům je možná čas se zamyslet, zda peroxid vodíku v chirurgii spíše raději nenahradit jiným antiseptikem.
Introduction: Hydrogen peroxide is an antiseptic solution still often used in surgical departments for lavage of wounds. Its use is nevertheless linked to an important risk of gas embolism. Such a case report has not yet been published in the Czech literature and awareness of this danger is low among surgeons. Case report: The author describes the case of gas embolism in a 40 years old patient after lavage of a periproctal abscess incision with 3% hydrogen peroxide. The lavage resulted in a cardiopulmonary arrest with the need of cardiopulmonary resuscitation. Fortunately, the patient recovered without any health consequences. Conclusion: In the view of important risks and questionable and insufficiently proven benefits it may be the time to possibly reconsider the use of hydrogen peroxide in surgery and replace it with a different antiseptic agent.
- Keywords
- periproktální absces,
- MeSH
- Abscess diagnosis therapy MeSH
- Anal Canal surgery physiopathology MeSH
- Adult MeSH
- Drainage MeSH
- Therapeutic Irrigation MeSH
- Humans MeSH
- Anus Diseases surgery diagnosis therapy MeSH
- Hydrogen Peroxide * therapeutic use MeSH
- Postoperative Complications MeSH
- Heart Arrest therapy MeSH
- Embolism, Air * diagnosis etiology therapy MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Úvod: Autor prezentuje kazuistiku raritně se vyskytující lumbální kýly. Kazuistika: 69letá žena se dostavila do naší ambulance s velkou rezistencí lumbálně vpravo. Provedené CT vyšetření prokázalo velkou lumbální kýlu obsahující pravou ledvinu, kolon ascendens a tenké střevo. Pacientka byla indikována k otevřené hernioplastice s použitím prolenové síťky. Po výkonu se zhojila bez komplikací. Závěr: Lumbální kýla se vyskytuje velmi raritně. Klasická plastika s použitím síťky je metodou volby u velkých kýl. Malé kýly lze operovat laparoskopicky.
Introduction: The author presents a case report of a rare lumbar hernia.Case report: A 69 years old woman came to our outpatient room with a big mass in the right lumbar area. The CT scan revealed a big lumbar hernia containing the right kidney, the colon and small intestine. The patient underwent an uneventful open hernioplasty with the use of a prolene mesh.Conclusion: Lumbar hernia occurs very rarely. Open hernioplasty with the use of a mesh is the method of choice in big hernias. Small hernias can be repaired laparoscopically.
Úvod: Perkutánní drenáž pod CT kontrolou je v současnosti zlatým standardem léčby tekutinových kolekcí v dutině břišní, kdy v řadě případů nahradila drenáž chirurgickou. Oproti chirurgické drenáži je daleko méně zatěžující. Její efektivita je při správné indikaci srovnatelná se standardní chirurgickou intervencí. Je také dobře dostupná i na menších chirurgických pracovištích. I tato metoda však může mít celou řadu komplikací, které pramení nejčastěji z nepřesně zacíleného drenážního katétru. Kazuistika: Autoři popisují kazuistiku 55letého muže přeloženého na chirurgickou kliniku z jiného zdravotnického zařízení pro subfrenický absces vpravo. Při CT navigované perkutánní drenáži došlo k iatrogenní perforaci pravé srdeční komory. Krvácení bylo minimální, pacient však dostal těžký septický šok jako následek masivní bakteriemie při komunikaci obsahu abscesu s krevním oběhem. Byl okamžitě operován. Poraněná pravá srdeční komora byla suturována, subfrenický absces byl drénován. Pooperační průběh byl bez komplikací, pacient byl propuštěn 17. pooperační den. Závěr: V případě rizikové lokalizace abscesu či břišní kolekce je vhodné provádět CT navigovanou intervenci na pracovišti, které má ve svém terapeutickém portfoliu i řešení závažných komplikací.
Introduction: CT guided percutaneous drainage is currently the gold standard in the treatment of abdominal fluid collections, having substituted open surgical drainage in many cases. It burdens the patient less than surgical drainage. Its efficiency is comparable to standard surgical drainage when properly indicated. It is readily available even in smaller hospitals. However, this method can also have many complications, which originate most often from an improperly targeted drainage catheter. Case report: The authors describe a case report of a 55 years old man with a right-sided subphrenic abscess. The right ventricle of the heart was perforated during a CT guided percutaneous drainage. The bleeding was minimal, but the patient suffered a profound septic shock as a result of massive bacteremia during direct communication of the contents of the abscess cavity with blood circulation. He was operated immediately. The right ventricle was sutured, and the subphrenic abscess was drained. There were no complications after the operation, and the patient was discharged on day 17 after the surgery. Conclusion: The CT guided drainage of an abdominal abscess or a fluid collection in a risk area should be preferably done in hospitals whose therapeutic portfolio also includes the handling of serious complications.
- MeSH
- Anti-Bacterial Agents administration & dosage MeSH
- Diagnosis, Differential MeSH
- Drainage methods MeSH
- Iatrogenic Disease MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Heart Injuries * surgery radiotherapy MeSH
- Heart Ventricles * injuries MeSH
- Subphrenic Abscess diagnosis surgery complications MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Úvod: Adjuvantní radioterapie je nedílnou součástí současné léčby celé řady maligních tumorů. Kromě benefitů ve smyslu snížení rizika recidivy však vede také k celé řadě nežádoucích účinků, z nichž jedním z nejzávažnějších je vznik sekundárních malignit. Kazuistika: Autor popisuje kazuistiku 77leté ženy, která prodělala v roce 2005 hysterektomii s oboustrannou adnexektomií a pánevní lymfadenektomií pro karcinom dělohy pT1bN0M0, G1. Následovala ještě adjuvantní zevní radioterapie dávkou 45Gy + brachyterapie 3x4Gy. Poté byla dispenzarizována gynekologickou klinikou, odkud byla odeslána v lednu 2015 pro rychle rostoucí tumor kůže a podkoží v hypogastriu v místě původního ozáření. Byla indikována k jeho excizi s podezřením na metastázu původního karcinomu dělohy, následné histologické vyšetření preparátu však odhalilo, že se jedná o angiosarkom. I přes negativní resekční okraje došlo k brzké recidivě s generalizací tumoru. Závěr: Angiosarkom jako následek ozáření bývá v současnosti popisován stále častěji. V drtivé většině případů se jedná o následek adjuvantní terapie po operaci karcinomu prsu. Jeho prognóza je velmi nepříznivá a terapeutické možnosti omezené. Základem léčby zůstává chirurgická excize s negativními okraji. Je třeba na tuto diagnózu myslet a pacienty podstupující radioterapii dlouhodobě dispenzarizovat.
Introduction: Adjuvant radiotherapy is an integral part of the current treatment of many malignant tumours. However, this mode of treatment does not provide only benefits in the sense of lowering the risks of recurrence, but it is also associated with many undesirable side effects, from which one of the most serious is the development of secondary malignancies. Case report: The author describes a case report of 77 years old woman who underwent hysterectomy with bilateral adnexectomy and pelvic lymphadenectomy for uterine carcinoma pT1bN0M0, G1 in 2005. Adjuvant external radiotherapy with the dose 45Gy and brachytherapy 3x4Gy followed. Subsequently the patient was followed at the department of gynecology, which referred her in January 2015 with a quickly growing tumour of the skin and subdermal tissue in the hypogastric area, where previous radiation had been applied. Its excision was indicated with the diagnosis of suspected uterine carcinoma metastasis, but subsequent histological evaluation confirmed angiosarcoma. Despite negative resection margins the tumour quickly recurred and disseminated. Conclusion: Angiosarcoma as a side effect of irradiation is described increasingly more often nowadays. The vast majority of cases are related to the treatment of breast carcinoma. Its prognosis is very poor and therapeutic possibilities are limited. Surgical excision with negative margins remains the mainstay of the treatment. It is necessary to keep this diagnosis in mind and patients undergoing radiation treatment should be followed over a long period.
- MeSH
- Radiotherapy, Adjuvant adverse effects MeSH
- Survival Analysis MeSH
- Abdominal Wall pathology MeSH
- Hemangiosarcoma * surgery secondary MeSH
- Carcinoma MeSH
- Humans MeSH
- Abdominal Neoplasms MeSH
- Uterine Neoplasms MeSH
- Aged MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
A rare case of a fracture of the anatomical neck of the humerus associated with a posterior dislocation of the shoulder in a 43-year-old man is presented. It was managed by immediate surgery using locking plate osteosynthesis. The shoulder was immobilised for 5 weeks in a Gilchrist brace. The outcome was very good with a full range of motion and a stable shoulder at 1 year after injury, with no signs of avascular necrosis of the humeral head. The aetiology of this injury and possibilities of its treatment are discussed. Key words: shoulder dislocation, humeral fractures.
- MeSH
- Adult MeSH
- Humeral Fractures pathology physiopathology surgery MeSH
- Humeral Head pathology physiopathology surgery MeSH
- Bone Plates MeSH
- Humans MeSH
- Shoulder Dislocation physiopathology surgery MeSH
- Range of Motion, Articular MeSH
- Fracture Fixation, Internal instrumentation MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Case Reports MeSH
CÍL: Stejnostranná luxace sternoklavikulárního a akromioklavikulárního kloubu, tzv. plovoucí klíček, je diagnóza vzácná, její ošetření je kontroverzní. Cílem práce je stanovit ideální algoritmus ošetření tohoto poranění. METODIKA: Autoři prezentují vlastní kazuistiku 41leté ženy s uvedenou diagnózou a provedli rozbor současné literatury vztahující se k tomuto tématu. VÝSLEDEK: V kazuistice bylo postupováno takto: akromioklavikulární skloubení bylo otevřeně reponováno a byla provedena osteosyntéza cerkláží dle AO. Mediální číst klíčku byla ponechána v dislokaci dopředu. Šest měsíců po úraze má pacientka normální hybnost v rameni, udává občasné přeskakování a bolest sternoklavikulárního kloubu při větší zátěži, akromioklavikulární kloub je nebolestivý, s výsledkem je spokojena. ZÁVĚR: Plovoucí klavikula je vzácné poranění, v současnosti neexistuje optimální univerzální doporučitelný algoritmus léčby, měla by být individuální. U starých pacientů s nízkými funkčními nároky je patrně dostačující konzervativní postup, u mladých aktivních jedinců se přikláníme spíše k operační léčbě po zvážení možných rizik tohoto postupu.
GOAL: Unilateral sternoclavicular and acromioclavicular dislocation - floating clavicle - is a rare injury, its treatment is controversial. Goal of this study is to establish an optimal algorithm of treatment of this injury. METHODS: The authors present their own case of 41 year old woman with this diagnosis and they made a review of current literature related to this topic. RESULT: In this case was proceded as follows: It was made an open reduction of acromioclavicular joint and its osteosynthesis with tension band, sternoclavicular joint was left dislocated anteriorly. Six months after this injury the patient has normal range of shoulder motion, but has occasional pain and sense of instability in the sternoclavicular joint during heavy load, acromioclavicular joint is pain free, she is satisfied with the result. CONCLUSION: Floating clavicle is a rare injury, an optimal universal algorithm of treatment is currently nonexistent, it should be induvidualised. For elderly patients with low functional demand, conservative treatment is probably suffitient, for young active individuals we recomned rather operative treatment after considering possible risk of this procedure.
- MeSH
- Acromioclavicular Joint surgery pathology injuries MeSH
- Joint Dislocations diagnosis surgery therapy MeSH
- Adult MeSH
- Bone Wires adverse effects utilization MeSH
- Humans MeSH
- Evidence-Based Medicine trends MeSH
- Orthopedic Fixation Devices utilization MeSH
- Orthopedic Procedures methods utilization MeSH
- Radiography utilization MeSH
- Sternoclavicular Joint surgery pathology injuries MeSH
- Accidental Falls MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
