Úvod: Suprakondylickou zlomeninu humeru lze považovat za nejzávažnější zlomeninu dětského věku. Problematika její diagnostiky, léčby, jejích komplikací a následků zatím není dořešena, svědčí o tom velké množství mnohdy rozporných literárních názorů. Cílem je zhodnocení současného diagnostického a léčebného přístupu na základě vlastních zkušeností. Metody: Autoři léčili v roce 2016 celkem 2847 dětí se zlomeninami, z toho bylo 275 pacientů se suprakondylickou zlomeninou (9,66 %). Ke klasifikaci používali vlastní anatomické schéma. Dislokaci úlomků hodnotili podle třístupňové škály. Výsledky: Z 275 suprakondylických zlomenin bylo 93 léčeno konzervativně (33,8 %), 182 (66,2 %) operováno. Metodou volby byla zavřená repozice úlomků pod RTG zesilovačem a miniinvazivní perkutánní osteosyntéza Kirschnerovými dráty. V 90 % byla stabilizace provedena zkříženě zavedenými dráty, v 9,9 % byly dráty zavedeny pouze z radiální strany. V 70,9 % byly dráty zanořeny pod kůži a v 29,1 % ponechány vyčnívat z kůže. U 13,5 % byly zaznamenány neurologické léze. Celkem 82,9 % dětí se zhojilo bez následků. Závěr: Suprakondylickou zlomeninu humeru u dětí je vhodné u komplikovaných případů léčit v centrech dětské traumatologie. Klasifikace musí být podrobnější než dosud paušálně užívané. Metodou volby léčby je zavřená repozice s perkutánní stabilizací K-dráty. Akutní neurologické a vaskulární komplikace zlomeniny lze v naprosté většině případů po ošetření zlomeniny léčit konzervativně.

Introduction: Supracondylar fracture of the humerus can be considered the most serious fracture in childhood. Problems with its diagnostics and treatment as well as its complications and sequels have not been fully solved yet. That is evidenced by a large amount of articles with frequently inconsistent conclusions. The aim is to evaluate contemporary diagnostic and therapeutic approach based on our own clinical experience. Methods: A total of 2847 children with skeletal injury were treated by the authors during the year 2016. Two hundred and seventy-five of them suffered from supracondylar fracture of the humerus (9.66%). All the fractures were classified using the authors’ own scheme. Fragment displacement was evaluated according to a three-degree scale. Results: Ninety-three of 275 supracondylar fractures were treated non-operatively (33.8%) and 182 by surgery (66.2%). Closed reduction and percutaneous pinning by K-wires under X-ray (C-arm) control was the method of choice. Crossed K-wires were used in 90% and in 9.9% two K-wires were inserted laterally only. In 70.9%, pins were buried and in 29.1 % unburied pins were used. Neurological lesions were noted in 13.5%. A total of 82.9% of children were healed without any sequels. Conclusion: Supracondylar fracture of the humerus in children should be managed in pediatric trauma centers, especially in more complicated cases. Fracture classification needs to be more detailed than those commonly used so far. Closed reduction and percutaneous pinning is the method of choice. Acute neurological and/or vascular complications can be managed in an overwhelming majority of cases, after fragment fixation, non-surgically.

• Keywords
• suprakondylická zlomenina,
• MeSH
• Child MeSH
• Humeral Fractures * diagnosis   surgery   therapy   MeSH
• Shoulder Fractures diagnosis   surgery   therapy   MeSH
• Conservative Treatment utilization   MeSH
• Bone Wires utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Fracture Fixation, Internal methods   utilization   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH

• MeSH
• Colles' Fracture * diagnosis   etiology   therapy   MeSH
• External Fixators utilization   MeSH
• Fracture Fixation methods   utilization   MeSH
• Radius Fractures * diagnosis   complications   therapy   MeSH
• Bone Wires utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Orthopedic Procedures * methods   utilization   MeSH
• Prognosis MeSH
• Radiography classification   methods   utilization   MeSH
• Rehabilitation MeSH
• Risk Factors MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Fracture Fixation, Internal methods   utilization   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

• Keywords
• chondrolýza,
• MeSH
• Coxa Vara * diagnostic imaging   etiology   surgery   MeSH
• Diagnostic Imaging methods   MeSH
• Child MeSH
• Cartilage, Articular pathology   MeSH
• Bone Wires utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Femur Head Necrosis etiology   MeSH
• Necrosis etiology   therapy   MeSH
• Cartilage Diseases MeSH
• Orthopedic Procedures methods   utilization   MeSH
• Osteotomy methods   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Operační set MIROS (Minimally Invasive Reduction and Osteosynthesis System), výrobce italská firma Technovare, vychází z šetrnosti osteosyntézy pomocí Kirschnerova drátu. Představuje však oproti použití samotného Kirschnerova drátu výhodu, která spočívá v předpěti Kirschnerova drátu pomocí patentovaných speciálních svorek, které mohou být jedno- až tríetážové a na Kirschnerův drát se nasazují snadno a rychle. Takto prohnutý drát je daleko pevnější, než při běžném zavedení.

• Keywords
• operační set MIROS,
• MeSH
• Child MeSH
• Fecal Incontinence MeSH
• Fracture Fixation methods   MeSH
• Femoral Fractures * surgery   MeSH
• Fractures, Bone * surgery   complications   MeSH
• Fracture Healing MeSH
• Urinary Incontinence MeSH
• Fracture Fixation, Intramedullary * methods   MeSH
• Finger Phalanges surgery   pathology   MeSH
• Bone Wires * utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Intellectual Disability MeSH
• Adolescent MeSH
• Orthopedic Procedures methods   MeSH
• Finger Injuries * surgery   MeSH
• Fracture Fixation, Internal methods   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Male MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Úvod: Cílem prospektivní randomizované studie bylo porovnání tahové cerkláže a hákovité dlahy při léčbě AC luxací, především z hlediska funkčních a radiologických výsledků. Metoda: Soubor tvořilo 80 pacientů s akutní akromioklavikulární (AC) luxací typu 3, 4 a 5 Rockwoodovy klasifikace. Diagnóza byla stanovena na základě klinického (defigurace a instabilita) a rtg vyšetření (AP a zátěžové rtg). Tahovou cerkláží (TC) bylo ošetřeno 40 pacientů a hákovitou dlahou (HD) rovněž 40 pacientů. Hodnocení bylo prováděno v průběhu jednoho roku po operaci na základě rtg snímků a Constant score. Výsledky: Constantovo skóre 3 měsíce od operace činilo průměrně u TC 84 bodů a u HD 88 bodů. Po 1 roce od operace byl výsledek shodně 93 bodů u obou skupin. V souboru HD se hodnota skóre zvýšila mezi 2 a 4 týdny od operace z 56 na 78 bodů. V 71 případech bylo pooperační postavení AC kloubu a implantátu hodnoceno jako správné. U 6 případů jsme nalezli malpozici Kirschnerových drátů a ve 3 případech horizontální rozšíření AC kloubu. Redislokace v rozsahu 50–100 % šíře kosti akromia byla na rtg snímku patrná u 4 pacientů (10 %) ze skupiny TC a u 5 pacientů (13 %) ze skupiny HD. Viditelnou osteolýzu distální plochy akromia jsme nalezli u 83 % pacientů s HD. Komplikace jsme zaznamenali u 30 % pacientů s TC a u 5 % pacientů s HD. Závěr: Hákovitá dlaha i tahová cerkláž jsou srovnatelnými metodami při léčbě AC luxace hodnocené radiologicky a klinicky po 3 měsících a 1 roce od operace. Hákovitá dlaha má nižší počet komplikací a umožňuje časnější plnou zátěž a hybnost než TC. U TC doporučujeme odstranění implantátu za 8 týdnů, dobu 6 týdnů považujeme za příliš krátkou pro zhojení měkkých tkání. U HD je vhodné odstranění do 3 měsíců vzhledem k subakromiálnímu dráždění a tlakové osteolýze.

Introduction: The aim of the prospective randomized study was to compare tension wire cerclage and hook plate in the treatment of AC dislocation, primarily from the viewpoint of functional and radiological results. Method: The cohort comprised 80 patients with acute acromioclavicular (AC) dislocation of types 3, 4 and 5 of Rockwood classification. The diagnosis was based on the clinical (disfiguration and instability) and radiographic examination (AP and stress radiograph). Forty patients were treated with tension band wiring (TBW) and another 40 with a hook plate (HP). Evaluation was performed during one year after the surgery based on radiographs and the Constant score. Results: The mean Constant score 3 months after the surgery was 84 points for TBW and 88 points for HP. One year after the surgery, the result was the same in both groups: 93 points. In HP group the score increased from 56 to 78 points between 2 and 4 weeks from the surgery. In 71 cases the postoperative position of the AC joint and implant was assessed as correct. Malposition of Kirschner wires was recorded in 6 cases and horizontal widening of the AC joint in 3 cases. Redislocation of up to 50−100% of the width of acromion was shown by radiograph in 4 TBW patients (10%) and in 5 HP patients (13%). A visible osteolysis of the distal surface of acromion was found in 83% of patients with HP. Complications were recorded in 30% of TBW patients and in 5% of HP patients. Conclusion: Based on radiological and clinical results assessed 3 months and 1 year after the surger, the hook plate and tension band wiring are comparable treatment methods for AC dislocation. The hook plate is associated with a lower complication rate and allows earlier full weight bearing and mobility than tension wire cerclage. In TBW we recommend to remove the implant after 8 weeks; 6 weeks are in our view too short a period for the healing of soft tissues. In HP it is suitable to remove the hardware by 3 months due to potential subacromial irritation and pressure-induced osteolysis.

• Keywords
• hook plate,
• MeSH
• Acromioclavicular Joint * surgery   radiography   injuries   MeSH
• Joint Dislocations * surgery   radiography   MeSH
• Adult MeSH
• Fracture Healing MeSH
• Bone Plates adverse effects   utilization   MeSH
• Bone Wires adverse effects   utilization   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Young Adult MeSH
• Osteolysis etiology   complications   MeSH
• Postoperative Complications MeSH
• Prospective Studies MeSH
• Range of Motion, Articular MeSH
• Aged MeSH
• Fracture Fixation, Internal * methods   instrumentation   statistics & numerical data   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Young Adult MeSH
• Aged MeSH
• Publication type
• Comparative Study MeSH

Operační set MIROS (MinimaWy Invasive Reduction and Osteosynthesis Systeml, výrobce italská firma Technovare, vychází z šetrnosti osteosyntézy pomocí Kirschnerova drátu. Představuje však oproti použití samotného Kirschnerova drátu výhodu, která spočívá v předpěti Kirschnerova drátu pomocí patentovaných speciálních svorek, které mohou být jedno- až tříetážové a na Kirschnerův drát se nasazují ^adno a rychle. Takto prohnutý drát je daleko pevnější, než při běžném zavedení.

• Keywords
• operační set MIROS,
• MeSH
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Fracture Fixation methods   instrumentation   MeSH
• Femoral Fractures * diagnosis   surgery   complications   therapy   MeSH
• Fractures, Bone * diagnosis   complications   therapy   MeSH
• Fracture Healing MeSH
• Fracture Fixation, Intramedullary * MeSH
• Bone Wires * utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Osteoporosis MeSH
• Finger Injuries * diagnosis   surgery   therapy   MeSH
• Rehabilitation MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Téma: Práce se zabývá řešením nestability akromioklavikulárního (AC) kloubu novou mininvazivní metodou Zip Tight, která nahrazuje otevřené operace korakoklavikulárních vazů [1, 8, 13, 15]. Materiál a metoda: Od 1. 3. 2012 do 30. 8. 2013 jsme na našem oddělení ošetřili 26 pacientů s diagnózou AC dysjunkce. Z toho bylo osm pacientů léčeno konzervativně, 16 pacientů bylo primárně indikováno k OP stabilizaci Zip Loop technikou a dva pacienti byli indikováni k operaci odloženě. V komparativním souboru od 1. 11. 2011 do 28. 2. 2012, jsme ošetřili 21 pacientů s diagnózou AC dysjunkce. Z toho pět pacientů bylo léčeno konzervativně a 16 pacientů bylo primárně indikováno k OP stabilizaci klasickou technikou (revize a sutura CC vazu [1], transfixace 2x Ki drátem a kličkou). Výsledky: Všech 18 operovaných pacientů se vrátilo k předúrazovým sportovním aktivitám za 12,5 týdne po úrazu. Při ambulantních rentgenologický kontrolách jsme zaznamenali u třech pacientů (17 %) sekundární ztrátu repozice. U dvou došlo k vycestování distální jistící kotvy z korakoidu, u jednoho pacinta jsme zaznamenali patologickou zlomeninu klíční kosti, mezi dvěma odfrézovanými kanály. Druhý kanál bylo nutno odfrézovat z důvodu špatně zacíleného původního kanálu. Hluboký infekt jsme nezaznamenali. Ve srovnávacím souboru 16 operovaných pacientů se vrátilo k předúrazovým sportovním aktivitám bez omezení ramenního kloubu, za 14 týdnů po úrazu. Při ambulantních kontrolách jsme nepozorovali ztrátu repozice. Zaznamenali jsme u tří pacientů infekt rány, který byl dohojen po extrakci kovů. Diskuze: Do diskuze jistě připadá otázka revize AC skloubení a intraartikularního disku [3], který je u akutních AC dysjunkcí poškozen. U klasické operace jsme diskus extirpovali a reponovali klíční kost k akromiu. Novou metodou reponujeme klíční kost zavřeně a AC kloub nerevidujeme. Při snadné repozici klíčku do AC kloubu nedochází k tlaku na akromion a jeho lateralizaci. Nelze-li takto před operací reponovat AC kloub do anatomického postavení [15], k čemuž dochází většinou při chronické instabilitě, pak je revize AC skloubení peroperačně nutná. Další otázkou je cena implantátu ve srovnání s klasickou operací, tedy použitím dvou Kirschnerových drátů a jedné drátěné kličky. Cena samotného implantátu je samozřejmě několikanásobně vyšší, ale náklady na léčení jsou celkově nižší, odpadá nutnost následného operačního zákroku a hospitalizace pro odstranění OS materiálu. Dále je snížen počet ambulantních kontrol, a tím je tedy zkrácena doba rehabilitace, a tím i léčba. Návrat pacienta do práce a ke sportovním aktivitám je proto rychlejší. Nevýhodami samozřejmě jsou: RTG zátěž při operačním výkonu, které nebylo při klasické OP potřeba, technicky obtížnější kontrola uložení kotvy pod procesus coracoideus - nutno RTG a palpační kontroly, u nás nepoužíváme artroskopickou [6, 8, 9] kontrolu. Závěr: Stabilizace AC dysjunkce pomocí Zip loop implantátu je méně invazivní metoda ve srovnání s jinými operačními metodami. Výsledky repozice a obnovení kongruence AC kloubu Zip Loop technikou jsou srovnatelné s výsledky získanými otevřenou technikou repozice.Přináší možnost časnějšího návratu k dením aktivitám, odpadá nutnost následné operace k odstranění osteosyntetického materiálu. Nevýhodou zůstává radiační zátěž při operaci.

Purpose of the study: To present the ZipTight (Biomet, Inc.) technique and its results in the stabilization of acromioclavicular joint dislocation performed out at our department. Material and methods: From 1. 3. 2012 to 30. 8. 2013, we provided care for 26 patients with the diagnosis of AC joint dislocation (Group I). Acute surgical stabilization was performed in 16 patients, secondary surgery was performed in 2 patients (one for late diagnosis, one for additional injuries). Eight patients were treated conservatively. Patients with Tossy type III and coracoclavicular dissociation more than 10mm were indicated for surgery. In the surgically treated group there were 14 male and 4 female pa-
tients, with an average age of 33.8 years. In the comparative patient group (Group II) from 1. 11. 2011 to 28. 2. 2012, there were 21 patients treated for AC-joint dislocation. Acute surgery (joint stabilization with 2 K-wires + steel wire loop) was performed in 16 patients, secondary surgery was not performed. Five patients were treated conservatively. Results: All 18 patients of Group I returned to their pre-operative activities without any problems or pain within 12.5 weeks after surgery. Radiographic evidence of loss of reduction, with no effect on the clinical outcome, was recorded in 3 patients (17%) during post-operative controls on 3rd, 6th and 12th week after surgery. In two patients, post-operative pull-out of the implant from the coracoid was seen, one patient sustained pathological fracture of clavicle in between two drill holes, when a second canal was needed because of malposition of the first canal. We did not observe any cases of deep wound infection. In Group II all 16 patiens returned to their pre-operative activities without complaints or pain within 14 weeks post surgery. We did not observe radiographic evidence of loss of reduction. We noticed 3 patients with wound infection, all healed after the implant removal. Discussion: The revision of AC-joint and revision of the injured disc can/should be discussed. At classical open surgery we performed joint revision with excision of the damaged disc and reduced the lateral end of the clavicle to the acromion. In the new method we do closed reduction, without AC-joint revision. The degree of AC-joint injury could be examined manually before operation: if the clavicle could be easily reduced in the AC-joint, than the joint revision is not necessary; if reduction is not possible, than the joint revision is indicated. This is usually the case in injuries older, than 4weeks. Another question is the price of the implant, which is doubtlessly higher than that of 2 K-wires and a steel wire loop, but the cost of treatment is lower: there is no need of second surgery for implant removal. Also the number of ambulatory controls is lower and, due to shorter rehabilitation, recovery and return to sports activities is earlier. Disadvantage is the need to use image intensifier, which was not the case during classic surgery. Anchoring of distal component is more demanding on surgeons skills. Conclusions: Stabilization of AC-joint dislocation with Zip Loop implant is a less invasive procedure leading to restoration of the coracoclavicular ligament complex with dynamic stability. In comparison with open procedures, it allows the patients to return earlier to daily activities and eliminates the necessity of secondary operation for implant removal. The loss of full reduction in three cases, as observed on radiographs during the controls, was not accompanied by any clinical problems and is in concordance with the findings of other authors.

• Keywords
• Zip Tight technika, RTG asistovaná metoda,
• MeSH
• Acromioclavicular Joint * surgery   physiopathology   injuries   MeSH
• Diagnostic Techniques and Procedures * MeSH
• Bone Wires utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Minimally Invasive Surgical Procedures * methods   utilization   MeSH
• Orthopedic Procedures methods   utilization   MeSH
• Postoperative Care MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Athletic Injuries surgery   rehabilitation   therapy   MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Outcome and Process Assessment, Health Care MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

CÍL: Stejnostranná luxace sternoklavikulárního a akromioklavikulárního kloubu, tzv. plovoucí klíček, je diagnóza vzácná, její ošetření je kontroverzní. Cílem práce je stanovit ideální algoritmus ošetření tohoto poranění. METODIKA: Autoři prezentují vlastní kazuistiku 41leté ženy s uvedenou diagnózou a provedli rozbor současné literatury vztahující se k tomuto tématu. VÝSLEDEK: V kazuistice bylo postupováno takto: akromioklavikulární skloubení bylo otevřeně reponováno a byla provedena osteosyntéza cerkláží dle AO. Mediální číst klíčku byla ponechána v dislokaci dopředu. Šest měsíců po úraze má pacientka normální hybnost v rameni, udává občasné přeskakování a bolest sternoklavikulárního kloubu při větší zátěži, akromioklavikulární kloub je nebolestivý, s výsledkem je spokojena. ZÁVĚR: Plovoucí klavikula je vzácné poranění, v současnosti neexistuje optimální univerzální doporučitelný algoritmus léčby, měla by být individuální. U starých pacientů s nízkými funkčními nároky je patrně dostačující konzervativní postup, u mladých aktivních jedinců se přikláníme spíše k operační léčbě po zvážení možných rizik tohoto postupu.

GOAL: Unilateral sternoclavicular and acromioclavicular dislocation - floating clavicle - is a rare injury, its treatment is controversial. Goal of this study is to establish an optimal algorithm of treatment of this injury. METHODS: The authors present their own case of 41 year old woman with this diagnosis and they made a review of current literature related to this topic. RESULT: In this case was proceded as follows: It was made an open reduction of acromioclavicular joint and its osteosynthesis with tension band, sternoclavicular joint was left dislocated anteriorly. Six months after this injury the patient has normal range of shoulder motion, but has occasional pain and sense of instability in the sternoclavicular joint during heavy load, acromioclavicular joint is pain free, she is satisfied with the result. CONCLUSION: Floating clavicle is a rare injury, an optimal universal algorithm of treatment is currently nonexistent, it should be induvidualised. For elderly patients with low functional demand, conservative treatment is probably suffitient, for young active individuals we recomned rather operative treatment after considering possible risk of this procedure.

• MeSH
• Acromioclavicular Joint surgery   pathology   injuries   MeSH
• Joint Dislocations diagnosis   surgery   therapy   MeSH
• Adult MeSH
• Bone Wires adverse effects   utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Evidence-Based Medicine trends   MeSH
• Orthopedic Fixation Devices utilization   MeSH
• Orthopedic Procedures methods   utilization   MeSH
• Radiography utilization   MeSH
• Sternoclavicular Joint surgery   pathology   injuries   MeSH
• Accidental Falls MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Cílem práce je zhodnotit krátkodobé výsledky docílené novým systémem vnitřní dlahové fixace CAPOS (Cannulated pediatric osteotomy system). Principem této nové metody je použití vodicího drátu pro přesné umístění čepele zaváděcího dláta, a tím posléze i čepele úhlové dlahy v krčku femoru. S použitím výše uvedené metody jsme odoperovali 32 pacientů. Výrazně se zkrátila doba potřebná pro zhojení osteotomie (6 týdnů). Zcela nepřesné zavedení čepele dlahy (čepel pronikla přes přední nebo zadní kortikalis) bylo zjištěno u 1 pacienta. Neadekvátní míra korekce kolodiafyzárního úhlu byla zaznamenána u 2 pacientů. Žádné jiné komplikace zaznamenány nebyly. Metoda CAPOS se jeví jako rychlá a spolehlivá metoda hlavně z hlediska přesnosti jak zavedení čepele dlahy do krčku femoru, tak i míry plánované korekce. Oproti osteosyntéze klasickou dětskou úhlovou AO dlahou bez dynamického prvku byla zaznamenána i kratší doba hojení osteotomie. Ojedinělé případy částečného selhání metody lze vysvětlit učební křivkou. V dostupné literatuře a v PUBMED stránkách jsme nenašli žádnou práci, která by se zabývala vyhodnocením této nové formy osteosyntézy. Po zvládnutí operační techniky metody CAPOS se domníváme, že tato moderní forma osteosyntézy se široce uplatní v dětské ortopedii, resp. i v dětské traumatologii.

The aim of our study is to assess short-term results obtained by the new system of internal plate fixation CAPOS (Cannulated Pediatric Osteotomy System). The new method is based on using a guiding wire for a precise placement of the chisel blade and subsequently the osteotomy plate blade in the femoral neck. The procedure was applied in 32 patients. Osteotomy healing time was reduced significantly (6 weeks). Inaccurate insertion of the plate blade (with the blade penetrating the anterior or posterior cortex) was recorded in 1 patient. Inadequate correction of the colodiaphyseal angle was recorded in 2 patients. No other complications were observed. The CAPOS method seems to be time-saving and reliable mainly in terms of its precision, i.e. the precision of both plate blade insertion into the femoral neck and the intended correction level. If compared with osteosynthesis which uses standard pediatric AO plates without dynamic elements, there was also observed a shorter healing time of osteotomy. Rare cases of partial failure of this method may be explained by a learning curve. As for assessment of the new osteosynthesis method, available publications and the PUBMED website provided no studies dealing with this area. No assessment of the new osteosynthesis method has been found either in available publications or on the PUBMED website. We assume that after mastering the surgical technique of the CAPOS method, the new osteosynthesis method will be widely applied in pediatric orthopedics and traumatology.

• MeSH
• Surgical Procedures, Operative methods   utilization   MeSH
• Child MeSH
• Femoral Fractures surgery   MeSH
• Bone Wires utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Osteotomy methods   utilization   MeSH
• Medical Laboratory Science methods   MeSH
• Fracture Fixation, Internal methods   utilization   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Outcome and Process Assessment, Health Care MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH

CÍL: Článek je přehledem diagnostiky a terapie zlomenin distálního radia založené na zkušenostech s léčbou tohoto poranění na Klinice úrazové chirurgie LF MU a FN Brno. METODIKA: Diagnostika poranění se opírá o RTG či CT nález. Zlomeniny klasifikujeme dle AO dělení. Léčba je dle typu zlomeniny konzervativní nebo operační. Metodou volby operační léčby je osteosyntéza úhlově stabilními dlahami – LCP. VÝSLEDKY: V období 1/2004–12/2008 jsme ošetřili celkem 1260 zlomenin distálního radia. Konzervativně 932 zlomenin (74 %), operačně 328 (26 %). Dlahovou technikou jsme ošetřili celkem 233 zlomenin (71 %). Instrumentárium LCP 3,5 u 110 zlomenin (47 %) a LCP 2,4 ve 123 případech (53 %). LCP implantáty jsme aplikovali volárně ve 124 případech (53 %) a dorzálně ve 109 případech (47 %). Implantát Targon DR jsme použili u 5 zlomenin (1,5 %). DISKUZE: Zlomeniny distálního radia představují komplexní poranění. Prognóza závisí mimo jiné na výskytu a závažnosti přidružených poranění. Jedná se zejména o symptomy z útlaku ner-vus medianus, poškození distálního radioulnárního kloubu (DRUK), poranění karpálních vazů. Komplikace u zlomenin distálního radia pozorujeme dle literárních údajů u 20-30 % pacientů. Jsou to zejména – redislokace, Sudeckova algoneurodystrofie, léze cév, šlach či nervové poškození, možný výskyt infekčních komplikací, omezení funkce poraněné oblasti a poúrazová artróza radioulnární či radiokarpální. ZÁVĚR: Léčení zlomenin distálního radia je rutinní záležitostí každodenní praxe úrazového chirurga či traumatologa. Nesprávná léčba může mít pro pacienta vážné následky. Pozornost je třeba věnovat i přidruženým poraněním a možným komplikacím.

AIM: The article concentrates on diagnostics and therapy of distal radius fractures. It is based on doctors´experience gained during their work at the Department of Trauma Surgery, University Hospital and Faculty of Medicine, Brno. METHODOLOGY: The diagnostics of injury is based on X-ray and CT examination. Fractures are classified after the AO classification. Treatment according to the type of fracture is either conservative or operative. The operative treatment is performed as osteosynthesis with the LCP implants. RESULTS: From January 2004 to December 2008 1260 distal radius fractures were treated. 932 fractures were treatedin the conservative way (74 %), 328 fractures in the operative way (26 %). 233 fractures were treated with the use of splints (71 %). LCP implants 3,5mm in 110 fractures (47 %) a LCP 2,4mm in 123 fractures (53 %). LCP implants were from volar approach in 124 cases (53 %) and from dorsal approach in 109 cases (47 %) implanted. The implant Targon DR was used in 5 cases (1,5 %). DISCUSSION: The distal radius fracture is a complex injury. The prognosis depends on the occurence and the gravity of attached injuries, as symptoms which resulted from the oppression of nervus medianus, distal radioulnar joint damage (DRUK), injury of carpal ligaments. According to literary facts, 20-30 % patients suffer from complication occuring at distal radius fractures. It is mainly redislocation, Sudeck algoneurody-strophy, vessels, tendons or nerve damage, the possible occurence of infectious complication, the functional restriction in the injured area and posttraumatis arthrosis of distal radioulnar or radiocarpal joint. CONCLUSION: The treatment of distal radius fractures is a routine procedure for trauma surgeons, occuring almost every day. Incorrect treatment may have serious effects on the patients´ health. It is necessary to pay attention to attached injuries and to possible complications.

• MeSH
• Splints utilization   MeSH
• Radius Fractures diagnosis   surgery   therapy   MeSH
• Bone Wires utilization   MeSH
• Bone Screws utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Hospitals, Teaching MeSH
• Orthopedic Procedures methods   utilization   MeSH
• Radiography methods   utilization   MeSH
• Casts, Surgical utilization   MeSH
• Trauma Centers MeSH
• Accidents classification   MeSH
• Outcome and Process Assessment, Health Care MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH