Plasminogen activator ihnibitor (PAI 1) belongs to the plasminogen activator system, which is part of the metastatic cascade and significantly contributes to invasive growth and angiogenesis of malignant tumors. Its plasma level is normally low but 4G/4G homozygotes have higher concentrations of PAI 1. This genotype may be associated with worse prognosis and proximal location of colorectal cancer than 5G/5G homozygotes. In our prospective evaluation we examined plasma level PAI 1 (using photometric microplate method ELISA) pre-surgery and, subsequently, 6-8 weeks later, from 80 patients. For the PAI 1 rs1799889 -675 4G/5G polymorphism test the PCR amplification was used.Analysis of collected data was confirmed that significantly higher plasma levels of PAI 1 were found in patients before starting therapy, which decreased (p=0.004) after initiation of treatment. Patients with higher plasma level PAI 1 before (p=0.013) and after therapy (p=0.004) had significantly shorter survival. We found no relationship between polymorphisms of PAI 1 (-675 4G/5G) in relation to stage, survival or tumor location. PAI 1 is useful as a negative marker of prognosis and could be advantageous when planning adjuvant treatment of patients with colorectal carcinoma. Although opinions on the importance of polymorphisms of PAI 1 in relation to the prognosis are not uniform, it does seem that their role in the prognosis of patients with colorectal cancer is not essential.
Železo je biogenní prvek, vyskytující se ve všech živých buňkách od jednobuněčných organismů (bakterie, kvasinky) až po savce. Atom železa je schopen velmi snadno vázat i uvolňovat elektron, čehož živé buňky využívají v celé řadě vitálních biochemických reakcí. Nadbytek železa však na druhé straně ohrožuje organismus generací toxických volných radikálů, které mohou oxidací poškozovat proteiny, lipidy i nukleové kyseliny a způsobit tak závažné poškození až smrt buněk. Organismy proto regulují homeostázu železa na buněčné i celotělové úrovni, jemnější detaily této integrované regulační sítě začínáme poznávat až v současnosti. Hereditární hemochromatóza byla popsána v 19. století jako tzv. bronzový diabetes. Šlo o plně vyjádřenou penetraci vrozené dispozice k přetížení železem s postižením parenchymatózních orgánů, srdce, kloubů, kůže a endokrinního systému. Hlavní kandidátní gen pro hemochromatózu byl popsán až v roce 1996 Federem a kol. jako tzv. HFE gen. Tento gen je lokalizován na 6. chromozmu v blízkosti lokusů HLA systému a vykazuje s geny hlavního histokompatibilního komplexu jistou homologii. Bylo publikováno již přes třicet mutací i polymorfismů HFE genu, z nich nejčastější jsou bodové mutace C282Y, H63D a S65C. Mutace C282Y tvoří nejčastější genetický základ pro hemochromatózu v kavkazské populaci – frekvence heterozygotů zde obnáší 5–12 %, homozygotní stav C282Y lze detekovat až u 80 % pacientů s hereditární hemochromatózou v kavkazské populaci. Klasická HFE hemochromatóza představuje autozomálně recesivní onemocnění s inkomplentní penetrací (1–50 %). Byly popsány mutace v dalších genech, kódujících proteiny regulace metabolismu železa, které zapříčiňují vrozenou dispozici k přetížení organismu železem pod obrazem tzv. non-HFE hemochromatóz. Klinický obraz non-HFE hemochromatóz se mnohdy liší od klasické HFE hemochromatózy, některé mutace jsou dokonce autozomálně dominantní. V současné době jsou nejdiskutovanějšími tématy mechanismy, jakými nejrůznější mutace způsobují přetížení železem, oprávněnost širokého genetického screeningu na mutaci HFE C282Y v rizikových populacích a vztah přetížení železem k rozvoji diabetu, kardiovaskulárních onemocnění a zhoubného bujení.
Iron is an ubiquitously ocurring vital element which can be found in all living cell from bacterias and yeast to mammals. The cells explore the redox potential of iron, which can be used in many essential and vital biochemical reactions. The iron homeostasis must be very finely tuned beacuse iron overload may lead to the generation of very toxic reactive oxid radicals, which may damage lipids, proteins and nucleic acids with possible severe cellular damage and death. Iron homeostasis is maintained on cellular and whole body levels and details of this fascinating network are disclosed only very recently. Hereditary hemochromatosis was firstly described in the 19th century as so called bronze diabetes. It was the full penetrance of hereditary iron overload, which affected the parenchymatous organs, heart, joints, skin and endocrine glands. The main candidate gene was firstly described in 1966 by Feder et al. and was called HFE gene. HFE gene maps to the 6th chromosome close to the HLA locuses and reveals some homology with the MHC genes. More than 30 mutations and polymorphisms in the HFE gene were discovered, the most frequent are the point mutations C282Y, H63D, and S65C. The most frequent genetic basis of hereditary hemochromatosis in caucasoids is the C282Y mutation, prevalence of heterozygotes in the caucasoid populations being from 5 to 12 percent. The C282Y mutation can be revealed in about 80% of caucasoid patients with the diagnosis of hereditary hemochromatosis. The classic hereditary hemochromatosis represents the autosomal recessive trait with incomplete penetrance, which is estimated in the broad interval from 1 to 50 percent. The mutations in other genes, which code for other proteins of iron metabolism, were discovered. This mutations cause so called non-HFE hemochromatosies. The clinical picture of these deseases may be other than the picture of classic hemochromatosis, some the non-HFE iron overloads may be inherited in the dominant manner. The most frequently disscussed topic today is the exact mechanism/ s leading to iron overload in HFE and non-HFE hemochromatosis, the genetic screening for HFE mutations in general population at risk and the relation of iron overload to atherosclerosis, diabetes and malignant diseases.
