[Narrative processing of difficult life experiences]
Dobrý“ životní příběh nevyhnutelně obsahuje i negativní nebo těžké životní zkušenosti. Typické ve vyprávění o těchto zážitcích jsou silné negativní emoce jako zklamání, bezmoc, zoufalství, ztrácí se „předvídatelný a bezpečný svět“ a často přichází dramatická změna nebo bod obratu v životě. Příběhy o těžkých událostech mají také větší pravděpodobnost, že budou vyprávěny. Cílem této studie je podat přehled výzkumů narativního zpracování negativních životních událostí, a to jak z hlediska dílčích procesů, které se na tomto zpracování podílejí, tak i z pohledu začlenění události do kontextu celkového životního příběhu a procesu autobiografického zdůvodňování. Konstruktivní narativní zpracování negativních osobních událostí je důležitou podmínkou pro zvládnutí události a dosažení optimálního psychického stavu. Strukturování negativních událostí do narativní formy, a to jak vyprávěním, tak také psaním, umožňuje kromě jiného integraci a lepší regulaci emocí, konsolidaci stop autobiografické paměti, lepší porozumění proběhlé situaci a otevírá také možnost přehodnocení, změny perspektivy, popřípadě také posttraumatického růstu. Mezi nejčastější konstrukty, které jsou zkoumány v souvislosti s narativním zpracováním, patří tzv. explorativní vyprávění, konstrukce pozitivního řešení, aktérství a koherence. Neméně plodný pohled na narativní zpracování nabízejí kvalitativní studie narativní konstrukce.
Constructive narrative processing of negative personal events is an important condition for coping with the event and achieving an optimal psychological state. The aim of this study is to provide an overview of research on narrative processing of difficult life events, both from the perspective of the partial processes involved and from the perspective of integration into the context of the overall life story and autobiographical reasoning. Some of the most common constructs that are examined in relation to adaptive narrative processing include exploratory narration, positive resolution (including redemptive sequences), agency, communion and coherence. An equally fruitful perspective on narrative processing offer qualitative studies of narrative construction.
Cílem této studie bylo lépe porozumět vrcholným zážitkům a jejich variacím (PEV), jakožto klíčovému konceptu pro pochopení pozitivních lidských prožitků, v kontextu specifického dobrodružného rekreačního vyžití. Rozhovory se 14 členy posádky historické plachetnice Oesterschelde se uskutečnily na konci 38denní plavby přes Indický oceán a k jejich analýze autoři využili kvalitativní hermeneuticko-narativní přístup. Výsledky vycházely z kvalitativně odlišného průřezu PEV, který lze považovat za směs již tematizovaných variací vrcholného zážitku. PEV byly prezentovány ve třech rovinách: v rovině jednání, v rovině pocitů a v rovině reflexe; jako takové se skládaly ze souhry konkrétních výzev (situací) a reakcí (odpovědí). Kromě originální metodiky a analýzy autoři zdůrazňují význam studování odpovědí účastníků na PEV. Reakci na PEV považují za klíčovou složku této studie i PEV samotné. Studie má řadu omezení běžně spojených s kvalitativním přístupem: malý počet účastníků, jazykové zkreslení (všechny rozhovory probíhaly v angličtině), zkreslení dané strukturou otázek rozhovoru a také faktem, že tazatel se také účastnil plavby.
Objectives. This study aims to better understand peak experience and their varieties (PEV), as a key concept in understanding positive human experience, in the context of a specific adventurous recreational pursuit. Sample and settings. Interviews with the 14 crew members of the historical sailing vessel Oesterschelde were held at the end of a 38- day crossing of the Indian Ocean. A rigorous qualitative hermeneutical – narrative approach in analysing interviews was utilised. Results. The results were based on a qualitatively different cross-section of PEV that could be seen as a mixture of already thematised varieties of peak experience. The PEV were presented on three levels: the level of action, the level of feeling, and the level of reflection; as such, they consisted of the interplay between specific challenges (situations) and responses (reactions). Alongside original methodology and analysis, the authors suggested the importance of studying the participant’s response to PEV. The response to PEV is seen as a crucial component in this study and to PEV itself. Finally, it was suggested that PEV could be projected into the future as a private and useful model of participation in life. Limitations. The study has a number of limitations commonly connected to the qualitative approach: a small number of participants, language bias (all interviews were held in English), the bias of question structure (“what did you feel?”), the participation of a researcher on the voyage, and the professionalism of the main crew that could bias the interviews.
Objectives. The Outcome Rating Scale (ORS) is an ultra-brief self-report scale designed to measure change during psychotherapy. The goal of this study was to test (a) the factor structure of the ORS, (b) the measurement invariance between a clinical and a non-clinical sample, between pre-therapy and post-therapy assessment (within the clinical sample), and between online and paper-and-pencil forms of administration (within the non-clinical sample), (c) concurrent validity with other outcome measures, and (d) sensitivity to therapeutic change. Sample and settings. N = 256 patients, N = 210 non-clinical respondents, and N = 89 students participated in the study. Patients responded to the ORS before and after psychotherapy. Statistical analysis. The factor structure and measurement invariance were tested using confirmatory factor analysis. Concurrent validity and test-retest reliability were assessed using correlational analysis. Sensitivity to change was assessed using the Reliable Change Index and pre-post effect size. Results. The unidimensional structure was supported. The best-fitting model was a partially tau-equivalent model with the first and the fourth items’ loadings fixed to the same value. While only metric invariance was demonstrated between the clinical and non-clinical samples, the ORS demonstrated scalar invariance between pre- and post-therapy assessment and strict invariance between the paper-and-pencil and online forms of administration. Internal consistency, as well as concurrent validity, were satisfactory. The sensitivity to the therapeutic change was adequate. Furthermore, internal consistency and sensitivity to change were increased if the score was computed as a weighted sum of items. Study limitation. The samples were not representative.
Cílem studie je popsat narativní charakteristiky vyprávění o změně u klientů skupinové psychoterapie, kteří dosáhli klinicky významné změny. Studie byla součástí tříletého projektu, zaměřeného na výzkum efektivity a faktorů psychoterapie v denních stacionářích pro léčbu úzkostných poruch a deprese. Léčba trvala 3 měsíce, klienti docházeli do stacionáře vždy v pracovní dny. Sběr dat probíhal v letech 2014 až 2016, z celkového počtu n = 220 klientů (celkově 21 skupin v délce trvání 12 týdnů) v kvantitativní části projektu se opakovaných rozhovorů v kvalitativní části (uprostřed léčby, na jejím konci a 9 až 10 měsíců po ukončení léčby) účastnilo 32 klientů. Prezentovaná studie pracuje s užším výběrem osmi klientů, kteří absolvovali nejméně dva rozhovory a dle objektivních ukazatelů měření změny v psychoterapii dosáhli klinicky významné změny. Data byla analyzována pomocí kategorické narativní analýzy za užití narativních kategorií: témata změny; aktérství; narativní pozice; hodnoty a přesvědčení. Ukazuje se, že u některých klientů dochází v průběhu procesu změny ke „zrodu“ aktérství, k jakési re-autorizaci vlastního jednání. Objevují se zde dvě varianty aktérství, systematicky režisérský typ a uvolněnější, otevřenější typ. V kategorii narativní pozice se klienti vymezují k ostatním členům skupiny jako i vůči celé skupině a také jako skupina vůči „zbytku světa“. V kategorii hodnoty a přesvědčení se ukazuje hodnotový a normativní aspekt dosažení změny v psychoterapii.
The main goal of the study is to describe narrative characteristics of stories ofchange in psychotherapygroup, narrated by clients, who reached clinically significant change. The current study was a part of a three-year project, focused on theresearch of efficiencyand curative factors of therapy in daily treatment centresspecializedat treatment of depression and anxiety disorders. From the total participants n=220 (21 groups) in the quantitative part of the project,32 clients took part in repeated qualitative interviews (inthe middle, at theend of treatment, and 8 –9 months after treatment).The present study involveseight participants who participated inat least two interviews and reached a clinically significant change. Data were analysed by means of categorical narrative analysis, usingthe following narrative categories: thematic lines; agency; positioning; values,and beliefs. Results indicate, that some clients develop the agentic capacity only duringthe process of change, itis a certain „re-authorisation“ ofone ́s action. There appear to be two types of agency, a systematic,directive type and more relaxed, open type. In the category of positioning, clients tend to the narrative delimitation toward other members of group and also toward the group as a whole. In the category of values and beliefs, clients describe normative and moral aspects of reaching the change in psychotherapy.
- MeSH
- lidé MeSH
- psychoterapie MeSH
- skupinová psychoterapie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Teoretická studie se věnuje faktoru klienta; který je někdy označován jako nejvíc opomíjený účinný faktor psychoterapie; a to hlavně v kontextu současného dění ve výzkumu psychoterapie; kterému stále dominuje tzv. medicínský model. Jako základní hybná síla faktoru klienta je zde představen koncept reflexivity a aktérství; a to zejména ve studiích Davida Rennieho ale i novějších studiích které hledají způsob; jak lze aktérství klienta v psychoterapii rozvíjet a podporovat. Prostor je dán také výzkumům motivace a vlastních strategií; se kterými klienti do terapie přichází a práci se silnými stránkami a zdroji klienta.
Theoretical study presents the client factor; according to some authors the most neglected therapeutic factor; mainly in the context of contemporary psychotherapy research dominated by the so-called medical model. The concept of reflexivity and agency is presented as the fundamental essence of client factor; mainly in the studies of David Rennie and also more recent studies about how to strengthen and support the client´s agency in psychotherapy. Further we review studies on client´s motivation; client´s own strategies in psychotherapy and on working with client´s strengths and resources.
Studie představuje tři klienty z jedné psychoterapeutické skupiny denního stacionáře pro úzkostné a depresivní poruchy, se kterými byly realizovány opakované hloubkové rozhovory uprostřed, na konci a 9 měsíců po absolvování 3-měsíčního terapeutického programu. Prostřednictvím narativní analýzy jsou ukázány individuální „příběhy změny“ a pozornost je věnována zejména průběhu konfliktních situací, které aktéři prožívají, interpretují, reflektují a zužitkují ve svém dalším životě. Účastníci terapie, konstruují své porozumění tomu, jakým způsobem dochází v psychoterapii k transformaci. Narativní přístup umožňuje tento proces uchopit prostřednictvím kategorií analýzy, jako jsou centrální potíž a témata změny, aktérství, hodnoty a přesvědčení a narativní umisťování.
The study presents three clients from one therapeutic group in the daily treatent centre for depression and anxiety. The in-depth interviews were realized in the middle, at the end and 9 months after the completion of the 3-month group therapy program. By means of narrative analysis we demonstrate individual „stories of change“ with an emphasis on conflictual situations, that are experienced, interpreted, reflected upon and further utilized by our protagonists. The members of group construct their understanding of how does the therapy lead to transformation. Narrative approach enables us to grasp this process using the analytic categories such as constitutional trouble, topics of change, agency, values and beliefs and positioning.
Období stárnutí a stáří zahrnuje značnou část života člověka, což s sebou nese sociální, demografické, politické a také psychologické důsledky. Na základě koncepce Erika H. Eriksona, který pro toto poslední životní stadium naznačil úkol dosažení integrity ega, se autoři v tomto příspěvku zabývají vybranými a klíčovými prvky ego integrity: životním bilancováním, akceptací minulosti a přijetím konce života a smrti. Cílem této studie je představit teorii integrity ega v její komplexitě na základě dostupných pramenů i pozdějších rozpracování Eriksonem a jeho kolegy. Autoři se rovněž pokouší naznačit spojitosti se současným stárnutím: s ohledem na rostoucí počet seniorů ve společnosti studie představuje staronový vhled do stáří a psychické přípravy na toto období, a to v perspektivě optimálního vývoje a sociálně historické zkušenosti. Podle Eriksona je dosažení integrity ega dostupné pro každého, bez ohledu na minulost, sociální postavení, etnicitu či vzdělání. Stárnutí a stáří na základě interpretace Eriksonovy koncepce a dosavadní empirické evidence znamená především vyvažování dialogu mezi integritou a zoufalstvím na cestě k moudrosti.
Late adulthood and aging constitutes the chief portion of the human lifespan, which has various societal, demographical, political, but also psychological consequences. Following the work of Erik H. Erikson, who stressed the task of attaining ego integrity in the final stage of human life, the present study examines and stresses various facets of ego integrity concept: life reviewing, acceptance of the past, acceptance of the end of one’s life and death. Erikson in his work suggested that ego integrity is attainable to everyone. The aim of this study is to present Erikson’s theory in its complexity and connections to aging nowadays we felt worth exploring. Taking into account the growing number of elderly in society, the study should reveal new and old insight into psychological preparation of growing older with respect to optimal development, empirical and especially historical experience of aged people. Aging older based on this interpretation of Erikson’s work and results from empirical evidence means primarily balanced dialogue between integrity and despair on the way to wisdom.
Cíle. Cílem této studie bylo adaptovat zahraniční dotazník CORE-OM do českého prostředí a ověřit jeho psychometrické vlastnosti. Soubor a metoda. Testovou baterii zahrnující CORE-OM, RSES a SCL-90 vyplnilo 375 pacientů ze čtyř klinických pracovišť (klinický vzorek). První dva nástroje vyplnilo také 233 respondentů z běžné populace (neklinický vzorek). Analýza. Struktura dotazníku byla zjišťována pomocí explorační faktorové analýzy, souběžná validita prostřednictvím korelace s nástroji SCL-90 a RSES a vnitřní konzistence pomocí Cronbachova koeficientu alfa. Rozdíl mezi klinickým a neklinickým výběrem byl testován Mann-Whitneyovým testem a citlivost ke změně pomocí Wilcoxonova znaménkového testu. Výsledky. Faktorová struktura dotazníku byla tvořena dvěma faktory, faktorová řešení pro klinický a neklinický výběr se však lišila. Pro klinický výběr dosahovala vnitřní konzistence celkového skóru hodnoty α = 0,933, korelace celkového skóru s GSI SCL-90 nabývala hodnoty rs = 0,80 a s RSES rs = -0,51. Dotazník dobře rozlišoval mezi klinickým a neklinickým výběrem. U celkového skóru dosahoval hraniční skór hodnoty c = 1,349 a index spolehlivé změny RCI = 0,445. Citlivost k terapeutické změně byla adekvátní (r ~ -0,35 až -0,50 pro různá klinická pracoviště). Limity studie. Data byla získána příležitostným výběrem a nezahrnovala klienty ambulantních pracovišť ani respondenty s psychotickým onemocněním. Testování citlivosti ke změně bylo založeno pouze na sebeposuzovacích metodách.
Objectives. The aim of the study was to adapt the CORE-OM measure to the Czech context and evaluate its psychometric properties. Sample and setting. CORE-OM, RSES, and SCL-90 were administered to 375 patients from four psychotherapy clinics (a clinical sample). Further, the first two measures were administered to 233 respondents from the general population (a non-clinical sample). Statistical analysis. The questionnaire structure was explored through an exploratory factor analysis, concurrent validity assessed using correlation with SCL-90 and RSES, and internal consistency using Cronbach’s alpha. The difference between the clinical and the non-clinical samples was determined by the Mann-Whitney test and sensitivity to change was assessed by the Wilcoxon signed-rank test. Results. The factor analysis revealed a two factor structure. However, the factor solution for the clinical and the non-clinical samples differed. In the clinical sample, the internal consistency of the Total Score was α = 0,933, the Total Score correlated rs = 0,80 with GSI SCL- 90 and rs = -0,51 with RSES. The measure successfully differentiated between the clinical and the non-clinical samples. Using the Total Score, the clinical cutoff score had a value of c = 1,349 and the Reliable Change Index had a value of RCI = 0,445. The sensitivity to psychotherapy change was adequate (r ~ -0,35 to -0,50 for individual clinics). Study limitation. The data was obtained through casual sampling and did not include outpatients or respondents with a psychotic disorder. Evaluation of sensitivity to change was based solely on self-report measures.
The aim of this study was to psychometrically evaluate the shortened version of the Spiritual Well-Being Scale (SWBS) in Czech adolescents. A nationally representative sample of 4217 adolescents participated in the 2014 Health Behaviour in School-aged Children survey. The internal consistency of the SWBS was assessed using Cronbach's alpha (α) and Mean Inter-Item Correlation (MIIC) values. The factor structure was evaluated using principal component analyses. After adjustment, our new seven-item version of the scale supports a two-factorial model of the SWBS with satisfactory internal consistency (α = 0.814, MIIC = 0.379). This version of the SWBS is suitable for measuring spiritual well-being in a secularising environment.
- MeSH
- analýza hlavních komponent MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- překládání MeSH
- psychometrie MeSH
- reprodukovatelnost výsledků MeSH
- spiritualita * MeSH
- zdravé chování * MeSH
- zdravotnické přehledy statistika a číselné údaje MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Naratívna gerontológia je mladou disciplínou, ktorá študuje spôsob, akým si starší ľudia vytvárajú príbehy, vďaka ktorým rozumejú svojim životom; čo všetko tieto príbehy a proces ich utvárania ovplyvňuje, aká je “poetika” staroby. Aplikáciou naratívneho prístupu v psychoterapii starších osôb je takzvaná naratívna starostlivosť, jej najčastejšie používané štrukturované podoby sú reminiscenčná terapia a terapia life-review. Význam naratívnej starostlivosti súvisí predovšetkým s prevenciou a liečbou depresie v staršom veku.
Narrative gerontology is young discipline that studies how older people create stories to understand their lives; what are the main influences on the stories and on process of their creation; what is the „poetics“ of old age. Narrative care is the application of narrative approach in psychotherapy of older people. Reminiscence therapy and life review therapy are the most frequently used structured types of narrative care. Significance of narrative care is related mainly to prevention and treatment of depression in older age.
