Kompliance je závažným problémem v současném zdravotnictví. Uvažuje se, jak ji zvýšit, neboť míra nekompliance je vysoká. Současně se kompliance ukazuje i jako etický problém. Nejčastěji se diskutuje o způsobech, jakými může (a zda vůbec může) zdravotník vést pacienta k přijetí hodnot, které on uznává jako prvořadé (zdraví, úleva od bolesti, prodloužení života, kompliance). A co má dělat v případě, že se jeho a pacientovy hodnoty od sebe odlišují. Někteří etici přiznávají zdravotníkovi velkou míru zodpovědnosti za dodržení pacientovy kompliance a podobně velkou míru zodpovědnosti pacientovi v případě, že komplianci nedodrží. Jiní etici zpochybňují komplianci jako nejvyšší hodnotu, což ovšem nezbavuje zdravotníka povinnosti pomoci pacientovi plně pochopit zdravotnické pokyny. Ve středu zájmu etiků je rovněž motiv moci ve vztahu mezi zdravotníkem a pacientem. Zdravotníci mají svou moc danou svým samotným zaměstnáním, svými znalostmi i svou důvěryhodností. Za etické se považuje použití těchto forem moci k získání „moci spolu s pacientem“ („power with“) namísto získání moci nad pacientem („power over“).
Compliance (adherence) is a serious problem in today health-care system. The strategies increasing cooperation between patients and health-care providers are being looked for, because the extent of non compliance is high. Simultaneously, the compliance is an ethical problem. Mostly the ethics considers the ways how to lead patients to adopting of the health-care providers values, such as health, relief of suffering, prolongation of life, compliance. The ethics also considers if it is allowed at all and what to do if the patients´ values and health-care providers´ ones differ. Some moralists consider providers responsible for maintaining compliance and blame patients for discontinuing it. Others think that providers are responsible for explaining the importance of cooperation, but they doubt compliance as the most desirable value. The moralists also debate over the power between patient and health-care provider. The latter derives his power from his formal position, information and credibility. The ethics prefers “power with patients” to „power over them“.
Existuje řada faktorů, které mohou komplianci ovlivňovat. Tyto faktory bývají povětšinou kategorizovány na charakteristiky pacienta, znaky dané nemoci, charakteristiky léčebného režimu, charakteristiky léčebného uspořádání – settingu, povahu vztahu mezi pacientem a zdravotníkem. Právě vztah mezi pacientem a zdravotníkem je klíčovou záležitostí ve studiu kompliance. „Vztah“ však může být obtížně uchopitelným (a tudíž i ovlivnitelným) pojmem. Více jasnosti může vnést uvažování o tom, čím je povaha vztahu mezi zdravotníkem a pacientem utvářena: o spokojenosti pacienta s léčbou, o rozvržení moci mezi zdravotníkem a pacientem, o otevřené komunikaci mezi nimi, o sdílení informací, o rovnováze aktivity pacienta a zdravotníka i o zájmu zdravotníka o to, co si pacient o léčbě myslí a jak ji prožívá. To vše jsou příležitosti k větší spolupráci pacientů a zdravotníků.
There are many specific factors, which can influence compliance. These factors are mostly put into five categories: patient characteristics, disease characteristics, treatment factors, factors of the treatment setting, and factors of patient-provider relationship. Just this patient-provider relationship is a key figure in the study of compliance. However, „relationship“ may be a term difficult to be understood (and influenced, as well). Considering the patients´ satisfaction with treatment, the power between providers and patients, the open communication between them, sharing information, balanced activity of both parties, providers´ interest in patients´ beliefs and experiences may make the term „relationship“ clearer. In all of these issues new opportunities for better cooperation between patients and providers can be found.
Tématem této přehledové studie je kompliance – adherence – tedy míra, se kterou se pacientovo jednání (např. ve smyslu braní léků, dodržování diety, uskutečňování životních změn) shoduje s radami získanými od zdravotníků. Míra nekompliance je vysoká. Proto se objevují postupy zvyšující spolupráci mezi pacienty a zdravotníky. Je to postup motivační, který se snaží pacientovi pomoci, aby důvody pro změnu odkryl v sobě; edukativní postup usilující o to, aby pacient rozuměl léčbě, jak on sám potřebuje; behaviorální postup zaměřený na pacientovo učení se dovednostem, které kompliantní chování vyžaduje; rovněž postupy využívající sociální oporu pacienta; organizační strategie, které usilují o zjednodušení terapie, o její zpříjemnění i o zvýšený dohled nad pacientem.
This study is focused on the topic of compliance (adherence). These concepts refer to the extent to which patient´s behavior (in terms of taking medication, following diets, or achieving lifestyle changes) coincides with medical or health advice. The extent of non compliance is high. Therefore new interventions increasing cooperation between patients and health-care providers are being looked for. Among the most important strategies there is the motivation method helping the patient himself to find the reasons for compliance. Educative technique is outstanding as well: it enables patient to understand the subjects of the treatment, which he consider to be most important. Behavioral approach helps patients to gain skills necessary for compliance. The methods promoting the social support, simplifying the therapy, making it more pleasant for the patient or ensuring his or her supervision have to be also mentioned.
O vysvětlení ne/kompliantního chování (tedy chování, kdy se pacientovo jednání – např. ve smyslu braní léků, dodržování diety, uskutečňování životních změn – neshoduje/shoduje s radami získanými od zdravotníků) se snaží několik teoretických přístupů. Vedle nich se objevuje řada výzkumů konkrétních faktorů, které mohou komplianci ovlivňovat. Tyto faktory bývají povětšinou kategorizovány na charakteristiky pacienta, znaky dané nemoci, charakteristiky léčebného režimu, charakteristiky léčebného uspořádání – settingu, povahu vztahu mezi pacientem a zdravotníkem. Z těchto výzkumů vyplývá, že nekompliance není trvalou osobnostní vlastností a že je terapeuticky ovlivnitelná. Ve výsledcích současných výzkumných studií je možno hledat příležitosti k větší spolupráci pacientů a zdravotníků.
Scientists think of various theoretical models explaining patients´ compliance – the extent to which patient´s behavior (in terms of taking medication, following diets, or achieving lifestyle changes) coincides with medical or health advice. In addition to these theoretical models there are many researches focusing on the specific factors, which can influence compliance. These factors are mostly put into five categories: patient characteristics, disease characteristics, treatment factors, factors of the treatment setting, and factors of patient-provider relationship. The researchers agree on the finding, that the noncompliance is not a persistent personal trait and that it can be therapeutically influenced. With the knowledge of the present research studies we are more capable of finding opportunities for better cooperation between patients and providers.
Kompliance – adherence – je míra, se kterou se pacientovo jednání (např. ve smyslu braní léků, dodržování diety, uskutečňování životních změn) shoduje s radami získanými od zdravotníků. Při setkání s pacienty zjišťujeme (zejména tehdy, když na tuto problematiku více zaměříme svou pozornost cíleným dotazováním, zkoumáním záznamů pacientů atd.), že jednání pacientů se s radami zdravotníků neshoduje, spíše než shoduje. Míra nekompliance – a vědomí jejích negativních důsledků – může vzbuzovat z pohledu zdravotníků, příbuzných pacientů a poskytovatelů zdravotní péče oprávněné obavy. Z pohledu pacientů mohou stejně tak vzbuzovat obavy snahy přinutit je v zájmu jejich zdraví ke komplianci. Je třeba více porozumět silám skrytým v dané problematice i možným zájmům těch, kterých se kompliance týká, jakož i širším souvislostem.
Compliance (adherence) refers to the extent to which patient's behavior (in terms of taking medication, following diets, or achieving lifestyle changes) coincides with medical or health advice. We ascertain that the patient's behavior does not coincide. We ascertain this especially, when we assess compliance by questioning, exploring patients reports etc. The consequences of non‑compliance may be severe (from patient relatives' perspective, providers' perspective, and health care payers' one). Quite severe consequences may be the results of forced compliance of the patient as well (made by the providers for the benefit of the patient's health). It is thus important to understand more the forces and the powers in the topic of compliance; and the broader context.
- Klíčová slova
- adherence, terapeutický vztah,
- MeSH
- adherence pacienta psychologie statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- ukončení terapie pacientem psychologie MeSH
- vztahy mezi lékařem a pacientem MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
V souvislosti s proměnou vztahu pacienta i zdravotníka v posledních desetiletích i v souvislosti s posunem úkolů, které si medicína v tomto období klade, vyvstávají stále důraznější otázky ohledně kompliance – adherence, tedy míry, se kterou se pacientovo jednání (např. ve smyslu braní léků, dodržování diety, uskutečňování životních změn) shoduje s radami získanými od zdravotníků. Toto téma je citlivé – dotýká se totiž otázek vztahu mezi zdravotníkem a pacientem, přesněji toho, jak je v tomto vztahu rozdělena autorita, moc, poslušnost, odpovědnost, vina. Je třeba, aby se porozumění těmto souvislostem odráželo v používání správných pojmů (kompliance, adherence, či terapeutický vztah?), neboť naše slova formují naše myšlení. Zároveň je třeba vnímat, že hledání vytříbených pojmů v této oblasti může být jen falešným pokusem otupit hroty nepříjemnému problému.
Due to the change in the relationship between the patient and the provider in the recent decades and due to the shift of the goals set by today´s medicine, we can see more and more important issues concerning the topic of compliance (adherence). These concepts refer to the extent to which patient´s behavior (in terms of taking medication, following diets, or achieving lifestyle changes) coincides with medical or health advice. We ascertain that the patient´s behavior does not coincide. This topic needs to be treated with great tact – it interferes with the relationship between health care providers and patients – authority, power, obedience, responsibility, and guilt. The understanding of this context should be reflected in using correct terms (compliance, adherence, or therapeutic alliance?), because our words give structure to our ideas. On the other hand, the search for precise terms may be only an attempt, how to make a problem pleasanter, and so more easily to be forgotten.
- Klíčová slova
- adherence, terapeutický vztah,
- MeSH
- adherence pacienta MeSH
- lidé MeSH
- terminologie jako téma MeSH
- vztahy mezi lékařem a pacientem MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Pacienti považují své případné nekompliantní chován í za poměrně srozumitelné. Zdravotníci je naopak často vnímají jako nepochopit elné. Vědci proto objevují různé teoretické modely, kterými se snaží vysvětlit a pře dpovědět lidské jednání ve vztahu ke zdraví. Mezi nejvýznamnější vysvětlení nekompliantn ího chování patří „model zdravotního přesvědčení“, „behaviorální modely“, „t ransteoretický model“ a „teorie reaktance“. Každý z uvedených přístupů přispívá svý m dílem k porozumění chování pacientů (a také zdravotníků, protože i jejich chov ání lze se stejnou mírou vnímat jako nekompliantní). Většinu modelů spojuje neobviňující přístup k nekompliantnímu člověku; optimismus, že neexistuje z hlediska kompl iance žádný beznadějný pacient, a zájem o pacientova očekávání, představy, přesvědčen í a hodnoty.
Patients perceive their non-compliant behavior as q uite clear. On the other hand, health- care providers often consider it to be incomprehens ible. Therefore scientists think of various theoretical models explaining patients ́ beh avior and predicting it. Among the most important explanations we can find the “health belief model”, “behavioral model”, “transtheoretical model” and “reactance theory”. Ea ch of these approaches contribute to making patients ́ behavior more understandable (and health-care providers ́ behavior as well, because it can be also perceived as noncompli ant). Most of the models agree on not accusing person of his/her noncompliant behavior. T hey are optimistic regarding the success of the compliance promoting activities. And they are interested in patients ́ expectations, ideas, beliefs, and values.
Výzkum psychoterapie není zatím dostatečně propojen s psychoterapeutickou praxí. Jedním z možných kroků v tomto směru je i studium (společných nespecifických) účinných faktorů skupinové psychoterapie – v odborné literatuře označovaných pojmem „terapeutické faktory“. Jsou to takové prvky (události, mechanismy, činnosti) ve skupinové psychoterapii, které jsou zodpovědné za zlepšení. Tyto faktory se pokusila přehledně shrnout řada autorů. Mezi nejznámější patří I. D. Yalom a M. Leszcz (2007); S. Bloch a E. Crouch (1985); S. Kratochvíl (2005) a P. Dierick a G. Lietaer (2008). Jejich souhrny se terminologicky liší, což může působit neporozumění. Je třeba tyto terminologické nejasnosti zpřehlednit. Je možné rovněž nastínit, které faktory je třeba během terapie nejvíce podporovat. To odvisí od vývoje terapie, od cílů skupiny či od potřeby klientů. Současně je třeba upozornit, že základní účinný faktor psychoterapie (a předpoklad fungování terapeutických faktorů) je vztah mezi terapeutem a členy skupiny.
Research on psychotherapy has not been fully connected with a psychotherapeutic practice. These efforts could be supported by the study of (common non- specific) effective factors of group psychotherapy (known among researchers as therapeutic factors). These are the elements (events, mechanisms, activities) in group psychotherapy, which are responsible for patients´ improvement. These factors have been summed up by many researchers.. I. D. Yalom & M. Leszcz (2007); S. Bloch & E. Crouch (1985); S. Kratochvíl (2005) and P. Dierick & G. Lietaer (2008) belong to the most important ones. Their lists differ terminologically, which may cause misunderstanding. The terminology should be made clearer. It is also possible to outline, which factors should be supported during the therapy. It depends on the phase of the therapy, on the goals of the therapeutic group and on the needs of the patients. Finally, we have to state that the basic effective factor of psychotherapy is the relationship between therapist and clients. It is the condition (sine qua non) of the functioning of therapeutic factors.
