- O autorovi
- Otradovec, Jiří, 1921-2008 Autorita
Exenterace očnice představuje v oftalmologii nejvíce mutilující chirurgický výkon. Operační technika prezentovaná autory zachovává víčka i spojivkový vak. Tuto operaci (1986) navrhli a opakovaně provedli u dospělých pacientů s rozsáhlými benigními orbitálními nádory (převážně meningeomy) J. Otradovec a S. Šafář. Zpravidla tomuto výkonu předcházela enukleace bulbu. Výsledný stav umožňoval vkládat do spojivkového vaku protézu. Dnes seznamujeme s dalším vývojem této operace a podle vlastních zkušeností rozšiřujeme její indikaci i na některé maligní nádory (rhabdomyosarkom a metastázy retinoblastomu atd.) u dětí. Počáteční kožní řez se vede v oblasti obočí a směřuje až na kost orbitálního vstupu. Následuje preparace tkáně pod neporušeným spojivkovým vakem k dolnímu okraji kostěného okraje orbity. Po odklopení kožně spojivkového laloku je vlastní obsah orbity klasickým způsobem exenterován. Po hemostáze v hrotu orbity je lalok překlopen zpět na orbitální vchod a operace ukončena sešitím vstupního řezu v jednotlivých vrstvách tkáně. Referují o nyní sedmnáctiletém chlapci, který ve třech letech podstoupil exenteraci očnice pro rhabdomysarkom touto technikou. Autoři dále seznamují s vývojem a aplikací speciální protézy ze silikonového kaučuku – „implant grade“ vyplňující orbitální prostor a modelující přední segment oka. Protéza vznikla vulkanickým spojením orbitálního implantátu běžně používaného při enukleacích a spojivkového implantátu – konvexně konkávní destičky o průměru 20 mm, které jsou vyrobené ze stejného silikonového kaučuku. Orbitální implantát byl elipticky protažen na základě měření orbitálního prostoru pomocí odlitku ze stomatologické otiskové hmoty. Kosmetická část představující barevnou duhovku i zorničku byla připravena z polyesterové fólie pokryté akrylátovými barvami. Na spojivkový implantát byla přichycena a překryta průhlednou silikonovou fólií. Protéza byla poprvé aplikována v sedmi letech a v následujícím desetiletém období třikrát vyměněna většinou za větší model. Tento postup zaručoval modelaci orbitální oblasti a symetrický vývoj obličeje. Protéza plní také protetickou úlohu přibližující se kosmeticky stavu po klasické enukleaci bez implantátu.
In ophthalmology, the orbital exenteration presents the most mutilating surgical procedure. The surgical technique presented by authors, preserves the eyelids and conjunctival sac. This surgical procedure was suggested and repeatedly performed in adult patients with extensive benign tumors (mostly meningeomas) by J. Otradovec and J. Šafář. The enucleation of the eyeball preceded this type of surgery. The final state made it possible to put the prosthesis into the conjunctival sac. Today we inform about further development of this surgical technique and according to our own experiences we widen its indications to some malignant tumors (rhabdomyosarcoma and metastases of the retinoblastoma, etc.) in children. The initial cutaneous incision starts in the eyebrow area and is directed toward the bone of the orbital rim. The preparation of the tissue underneath the intact conjunctival sac to the lower aspect of the bone orbital rim follows. After folding the conjuctival-cutaneous sac back, the real content of the orbit is exenterated in the classical manner. After the hemostasis in the orbital apex, the flap is returned to its primary position and suturing of the primary incision in anatomical layers terminates the surgery. The authors refer about a boy, now 17 years old, who underwent at the age of three years the exenteration of the orbit in this manner due to a rhabdomyosarcoma. The authors also refer about the development and application of a special type of prosthesis made from silicone rubber – implant grade – filling out the orbital space and forming the anterior segment of the eye. The prosthesis was created from a classical orbital implant, regularly used in enucleation surgery and a conjunctival implant, a convex-concave plate with diameter of 20 mm. Both parts are made from the same type of silicon rubber and were connected together by vulcanization. The orbital implant was eliptically extended according to the measurements of the orbital casting made from dental impression matter. The cosmetic part, simulating the colored iris and the pupil, was prepared from a polyester sheet, painted with acrylic paint. It was fixated on the conjunctival prosthesis and covered with a transparent silicone foil. For the first time, the prosthesis was applied at the age of seven years, and during the next ten-years period, it was three times exchanged mostly for a bigger model. This procedure guaranteed proper growing of the orbital area and symmetrical development of the face. The prosthesis also carries out the prosthetic role and cosmetically it looks similarly like after the enucleation without the implant.
- MeSH
- dítě MeSH
- enukleace oka MeSH
- eviscerace orbity metody MeSH
- lidé MeSH
- oční protézy využití MeSH
- oftalmologické chirurgické výkony metody MeSH
- rhabdomyosarkom chirurgie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Sdělení navazuje na předcházející práci A. Hojdarové a spol.: Kongenitální nystagmus v otoneurologii a pokouší se tuto hraniční problematiku obou oborů osvětlit z hlediska neurooftalmologie. Ta vrozený nystagmus vidí jako svéráznou, vyhraněnou klinickou jednotku a vedle diagnostiky věnuje pozornost íaké léčebným možnostem, jež připomíná dvěma krátkými kazuistikami. Pojetí ušních lékařů, vyzbrojených hlavně ENyG, se zdá širší. Užší spolupráce obou oborů na tomto useku jistě prospěje jak jim, tak jejich společným pacientům.
This article has followed the previous report by A. Hojdarová et al.: Congenital Nystagmus in Otoneurology, and has been trying to ellucidate this boundary problem of the two branches from the view of neuroophthalmology. Here, congenital nystagmus is understood as a distinctive, definitely formed clinical entity, and besides diagnostics, the attention is also paid to therapeutical possibilities demonstrated in two short casereports. The conception of otologists armed especially with electronystagmography, seems to be broader. A closer cooperation of these branches in this field will be undoubtedly beneficial both to them and their common patients.
- MeSH
- kongenitální nystagmus diagnóza chirurgie terapie MeSH
- lidé MeSH
- nystagmus optokinetický MeSH
- okulomotorické svaly chirurgie MeSH
- tortikolis diagnóza etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- adrenalin aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- anamnéza MeSH
- arteria carotis interna patologie MeSH
- cévní bolest hlavy diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- chromatofory patologie MeSH
- Hornerův syndrom diagnóza etiologie patologie MeSH
- kokain aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- nemoci duhovky diagnóza patologie MeSH
- přehledová literatura jako téma MeSH
- Check Tag
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
1. vyd. 488, [16.] s. obr. příl. : il. ; 26 cm
Postgraduální přehled vývoje problematiky fakomatóz a jejího současného stavu, určený hlavně praktickým lékařům. Po stručném historickém úvodu jsou připomenuty především diagnosticky cenné neurooftalmologické příznaky nozologických jednotek, které jsou dnes k fakomatózám řazeny. Zmíněny jsou i jejich genetické aspekty, prognóza i případné léčebné možnosti.
The article is a postgraduate review of the development of phacomatoses and their contemporary state, prepared in particular for general practitioners. After a brief historical introduction the authors remind in particular of diagnostically useful neuroophthalmological symptoms of nosological units which are nowadays included among phacomatoses. They mention also their genetic aspects, prognosis and therapeutic possibilities.
Jde o postgraduální přehled problematiky. V úvodu je podán přehled zvláštností Duanova retrakčního syndromu (DS) a jeho hlavních příznaků a připomenuty hlavní způsoby klasifikace: 1. Malbranova (Duane I., II. a III.), 2. Huberova, která se opírá o EMG nálezy v ZOS, 3. Kaufmannova, která dělí DS dle vynuceného držení hlavy. Autor soudí, že ani podle nich nelze zařadit a patogeneticky vyložit mnohé atypické vzácné obrazy, z nichž některé dokládá: 1. „Inverzní“ DS, který zaznamenala a zdokumentovala Chytilová-Divišová (1949): u dívky s vrozenou obrnou abdukce na obou očích vznikala retrakce bulbu a zúžení oční štěrbiny při snaze o abdukci (!) oka. 2. Oboustranný získaný DS u pacientky s nádorem mozkového kmene, doložený EMG záznamem z obou horizontálních svalů. 3. Jednostranný DS u dítěte z rodiny s familiárním výskytem vrozené fibrózy ZOS s nejasnýmpodílem neurogenní a myogenní, resp. fibrózní složky na vzniku obou obrazů. U jiného příslušníka této rodiny se vyskytl ještě fenomen Markuse Gunna. Poslední nálezy podporují myšlenku, že na vzniku dosti uniformního obrazu DS se podílí kombinace neurogenních a myogenních, resp. pojivových změn.
The author presents a postgraduate review of the problem. In the introduction he reviews typical features of Duane's retraction syndrome (DS) and its main symptoms and reminds of the main approaches to classification: (1) Malbrane s (Duane I, IIandIII), (2)Huber'swhichisbasedonEMGfindingsinZOSand(3) Kaufman' s which classifies DS according to the enforced position of the head. The author maintains that even according to the above many atypical rare pictures cannot be classified or explained pathogenetically. Some are mentioned: (1) „Inverse“ DS, which was recorded and documented by Chytilová-Divišová (1949) in a girl with congenital paralysis of abduction on both eyes retraction of the bulbus developed and narrowing of the palpebral aperture when attempting abduction (1) of the eye, (2) Bilateral acquired DS in a female patient with a tumour of the brain stem confirmed by EMG records of both horizontal muscles. (3) Unilateral DS in a child from a family with familial incidence of congenital ZOS fibrosis with an obscure ratio of the neurogenic and myogenic and fibrous component of the two pictures. In another member of this family the Marcus Gunn phenomenon was present. The latter findings support the idea that in the development of the fairly uniform picture of DS a combination of neurogenic, myogenic and connective tissue changes participate.
