AIMS: To assess the results of a biomechanical test of cadaveric specimens, comparing 2 methods of fixation of modified Lapidus arthrodesis in combination with arthrodesis of the first metatarsophalangeal joint. METHODS: A total of 12 cadaveric specimens were used in the test. Arthrodesis of the first MTP joint was in all patients fixed with a Variable Angle LCP 1st MTP Fusion Plate 2.4/2.7. Two methods of fixation of the Lapidus arthrodesis were compared, i.e. fixation with two screws in the PS (plate-screw) version versus fixation with X-Locking Plate 2.4/2.7 in the PP (plate-plate) version. Measurements were obtained with the use of a testing machine ZWICK Z 020-TND with an optical device Mercury RT for measuring deformities. Each specimen was subjected to 3 loading options, a. displacement 5 mm, the support is placed under the proximal phalanx, b. displacement 5 mm, the support is placed under the first metatarsal head and c. load to failure, the support is placed under the first metatarsal head. RESULTS: In all specimens the PS construct showed a statistically considerably higher stiffness than the PP construct. In all specimens treated with the PP construct the load to failure was lower than in the PS construct. For loading mode a., at a significance level of 0.05 (P<0.05), the P-value was 0.036, for mode b. the P-value was 0.007 and for loading mode c. the P-value was 0.006. In addition, age-related decrease in stiffness of the specimen was proved at a significance level of 5% (P=0.004). CONCLUSION: In all the three loading modes, the PS (plate-screw) construct showed a statistically higher stiffness than the PP (plate-plate) construct.

• MeSH
• artrodéza * metody   MeSH
• biomechanika MeSH
• kostní destičky MeSH
• lidé MeSH
• metatarzofalangeální kloub * chirurgie   MeSH
• mrtvola MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Acromioclavicular joint dislocations (AC) represent one of the most frequent injury to the shoulder gridle. Low grade injuries type Rockwood I-II are treated non-operatively. Whereas high grade injuries type Rockwood III-VI are usually treated operatively. At present a wide spectrum of surgical techniques is used: Bosworth screw, hook plate, pinning and tension banding, PDS-sling. In our study the pinning and tension banding technique and the modified orthocord sling technique were compared. The goal of this study was to determine whether there are any clinical and radiological differences between these two techniques. MATERIAL AND METHODS This retrospective non-randomized level 3 evidence study included 58 patients. All of them have sustained a Tossy III AC dislocation. Of the 58 patients, 31 were treated with pinning and tension banding. Modified orthocord (absorbable knitted strand) sling technique (One 2.0-2.5 mm Kirchner wire, orthocord tension banding and coraco-clavicular ligament suture) was used in 27 patients. The same regime was used in postoperative follow up. For the clinical assessment the ASES and Constant score were used. The presence of calcification, degenerative changes, clavicular dislocation were assessed during the X-ray follow-ups. RESULTS The mean treatment time was 18.7 ± 4.9 weeks in the pinning and tension band group (Group A), whereas 15.8 ± 2.8 weeks in the modified orthocord sling technique (Group B). There was a significantly shorter period of healing in Group B. There were no statistically significant differences in the K wire removal time (Group A: 12.6 ± 3.7, Group B: 11.9 ± 3.2). No significant difference was observed between Group A and Group B on the ASES score (Group A: 95 ± 5.8, Group B: 98 ± 3.1) and on the Constant score (Group A: 97.7 ± 3.2, Group B: 97.9 ± 2.9). There were significant differences in both groups between the injured and non-injured shoulder on the Constant score. The mean secondary clavicular dislocation in Group A was 7.2 ± 1.8 mm in the operated shoulder and 4.8 ± 2.0 mm in the non-operated shoulder. The secondary dislocation in Group B was 7.5 ± 2.0 mm in the injured shoulder and 4.2 ± 1.2 mm in the non-injured shoulder. There was a significant difference between the injured and the non-injured shoulder in both groups. Calcification in coraco-clavicular ligament was observed in 15 (48.4%) Group A cases and in 13 (48.1%) Group B cases. Secondary AC joint arthrosis was observed in 8 (25.8%) Group A cases and in 1 (3.7%) Group B case. DISCUSSION No significant difference in clinical outcomes between both the surgical techniques was found. These results are comparable with other, recently published studies. On the other hand, we observed a significantly decreased treatment time with the modified orthocord sling technique. One, centrically inserted Kirschner wire, might better tolerate small rotation movements in the AC joint. Secondary clavicular dislocation, Kirschner wire dislocations and wound complications were similar in both groups and comparable to other, recently published studies. CONCLUSIONS Even though the tension banding and orthocord modified sling rank among the oldest and the cheapest techniques available for AC dislocation treatment, their results are comparable with modern and costly techniques. The orthocord modified sling technique has an advantage of fast and cheap material extraction in outpatient conditions. Key words: AC dislocation, acromioclavicular joint dislocation, orthocord sling, tension banding, AC disruption, acromioclavicular joint disruption.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * MeSH
• dislokace kloubu * MeSH
• imobilizace MeSH
• lidé MeSH
• luxace ramenního kloubu * terapie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Zlatým standardem ošetření zlomenin dia­fýzy pažní kosti je konzervativní postup, doplněný ve specifických indikacích o dlahovou osteosyntézu. V posledních letech se naproti tomu začíná více prosazovat osteosyntéza hřebová, a to především z důvodu výrazného zlepšení chirurgické techniky a využívaných implantátů, které vedlo ke snížení množství komplikací. Na našem pracovišti se tak postupně stala metodou volby. Cíl: Účelem naší práce bylo zhodnotit úspěšnost osteosyntézy diafýzy pažní kosti v retrospektivně hodnoceném souboru pacientů a zároveň definovat rizikové faktory potenciálního nezhojení. Metoda: Do retrospektivní klinické studie III. stupně kvality důkazů bylo zařazeno 167 pacientů operovaných v letech 2011–2016 v Úrazové nemocnici v Brně se zlomeninou diafýzy pažní kosti. Hodnocena byla míra zhojení a množství komplikací jako, je paréza n. radialis, prodloužené hojení či vznik pakloubu. Dále jsme podrobněji analyzovali skupinu 17 pacientů s diagnostikovaným pakloubem se zaměřením na možné predisponující faktory. Výsledky: V našem souboru jsme nalezli celkem devět (5,4 %) pacientů s komplikací ve formě pooperační parézy n. radialis. Z těchto bylo šest operovaných hřebem a tři dlahou. Dále 10 (6,0 %) pacientů, kteří vykazovali známky prodlouženého hojení a celkem 17 (10,2 %) pacientů, u kterých RTG nález naplnil definici pakloubu. Z nich 15 (12,2 %) bylo operováno hřebovou technikou (12,2 %) a dva dlahou (5,6 %). Z analýzy této skupiny pacientů vyplývá, že profilovým pacientem predisponovaným pro vznik pakloubu je žena v sedmé dekádě života s frakturou ve střední třetině diafýzy typu A1 či B1 dle AO s DM II. typu a vahou na hranici obezity. Žádný jiný ze sledovaných faktorů se neprokázal jako signifikantní. Závěr: Dlahová syntéza i nitrodřeňové hřebování jsou při ošetření zlomenin diafýzy pažní kosti plnohodnotnou alternativou konzervativního postupu. Podle současné literatury nejsou signifikantní rozdíly při vzájemném srovnání těchto metod co do úspěšnosti zhojení, přestože naše zkušenosti naznačují mírně lepší rentgenové výsledky při osteosyntéze dlahou a naproti tomu menší frekvenci poranění n. radialis u osteosyntézy hřebové.

Introduction: Conservative approach is the golden standard for treatment of diaphyseal humeral fractures, supplemented with plate osteosynthesis in specific indications. However, nail osteosynthesis is becoming more popular in the recent years, namely due to a significant improvement in the areas of surgical techniques and implants used, which have resulted in a decrease of complications. This technique has become the treatment of choice at our centre. Aim: The aim of our work was to assess the success rate of diaphyseal humeral fractures osteosynthesis in a retrospectively evaluated patient population, and also to define the risk factors of potential non-healing. Methods: A total of 167 patients who were operated at the Trauma Hospital of Brno between 2011 and 2016 were enrolled into the retrospective clinical trial with 3rd degree quality evidence. The assessed parameters included the outcome of healing and the number of complications, such as paresis of n. radialis, prolonged healing or incidence of non-unions. Furthermore, we assessed in more detail a group of 17 patients with a diag­nosed non-union, and concentrated upon possible predisposing factors. Results: We identified a total of 9 (5.4 %) patients with the complication of postoperative paresis of n. radialis. Six of these patients were operated using nail osteosynthesis; plate osteosynthesis was used in the remaining three patients. We also observed 10 patients (6.0 %) who manifested signs of prolonged healing, and a total of 17 (10.2 %) patients in whom the definition of non-union was confirmed on radiography examination. Of these patients, 15 (12.2 %) were operated using the nailing technique (12.2 %); two patients were treated with plates (5.6 %). The performed analysis of these patients revealed that the profile patient with a predisposition for occurrence of a non-union is a female in the seventh decade of her life, with a fracture in the middle third of the diaphysis, type A1 or B1 according to AO, with type 2 diabetes mellitus, and body weight on the border of obesity. None of the other observed factors has been proven significant. Conclusion: Plate osteosynthesis and intramedullary nailing for the treatment of diaphyseal humeral fractures present fully-fledged alternatives to the conservative approach. According to current literature, there exist no significant differences when comparing these techniques as far as the success rate of healing is concerned, although our experience suggests slightly better outcomes on radiography in patients treated with plate osteosynthesis, and a smaller incidence of n. radialis injury associated with the nailing technique.

PURPOSE OF THE STUDY The authors in their paper evaluate a group of patients who underwent arthrodesis of the first metatarsophalangeal joint using a locking plate. MATERIAL AND METHODS In the period 2010-2015, we performed surgery in 51 patients (56 forefeet), of which in 5 cases bilaterally and in 46 cases unilaterally, in 38 women and 13 men. The mean age was 57.8 years, the mean follow-up was 3.1 years. The indications for surgery were hallux rigidus in 23 patients, hallux valgus in 15 patients, hallux varus in 3 patients, and hallux erectus in 2 patients. In 4 patients the surgery was performed for valgus deformity associated with rheumatoid arthritis, 9 patients were indicated for a failure of the prior surgical intervention. In all 56 forefeet, the anatomic, low-profile titanium plate Variable Angle LCP 1st MTP Fusion Plate 2.4/2.7 was used. RESULTS According to Gainor s score the surgical outcomes were assessed as excellent in 46 patients who underwent surgery (90%), good in 4 patients (8%), fair in 1 patient (2%), and poor in 0 patient (0%). In 53 forefeet, the control radiographs showed solid bone union. In 2 patients and 3 forefeet, non-union of the arthrodesis occurred. In 2 forefeet, revision arthrodesis was performed, after which solid bone union followed. Malpositioned union was reported in 5 forefeet, of which in 4 cases into valgosity and in 1 case into dorsiflexion. DISCUSSION Numerous fixation materials can be used for arthrodesis of the first metatarsophalangeal joint. The use of the least stable Kirschner wires (cerclage) is being abandoned and substituted with a more stable fixation by screws, memory staples and locking plates. The achievement of excellent results requires proper positioning of the arthrodesis. Impingement syndrome between the big toe and the second toe can result in painful callosities formation, too large dorsiflexion can lead to a hallux hammertoe, with reduced big toe support function, to metatarsalgia. CONCLUSIONS The arthrodesis is indicated in patients with Grade III and IV hallux rigidus, with severe hallux valgus, hallux varus, and in patients in whom the previous surgeries failed. We tend to prefer stable arthrodesis. Fixation by anatomic LCP plate facilitates early rehabilitation, loading and early return to work and sports activities. Key words: arthrodesis, metatarsophalangeal joint, hallux rigidus, hallux valgus.

• MeSH
• artrodéza přístrojové vybavení   metody   rehabilitace   MeSH
• hallux rigidus rehabilitace   chirurgie   MeSH
• hallux valgus rehabilitace   chirurgie   MeSH
• hallux varus rehabilitace   chirurgie   MeSH
• kostní destičky * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metatarzofalangeální kloub chirurgie   MeSH
• následné studie MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• získané deformity nohy (od hlezna dolů) rehabilitace   chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• hodnotící studie MeSH

PURPOSE OF THE STUDY To give a description of the patient group, risk factors, classification, therapeutic procedures and treatment outcomes in periprosthetic femoral fractures after total hip arthroplasty treated in the Trauma Hospital in Brno. MATERIAL AND METHODS This retrospective study comprised of 51 patients treated for a periprosthetic femoral fracture between 2003 and 2013. This included 19 (37%) intra-operative and 32 (63%) post-operative fractures. According to the Vancouver classification, the types of fractures were as follows: 9 patients A; 21 B1; 9 B2; 6 B3 and 6 with type C. RESULTS Type A fractures were treated conservatively. Although pseudoarthrosis of the greater trochanter occurred, the patients had no clinical problems. The intra-operative type B1 fractures were managed by cerclage tapes in nine patients and the post-operative B1 fractures were treated by plate osteosynthesis in 10 patients and femoral stem reimplantation in two patients. All post-operative type B2 and type B3 fractures were managed by reimplantation of the femoral stem and type C fractures were treated by plate osteosynthesis. Serious complications requiring revision surgery were recorded in five patients; they included plate failure in two B1 fractures, dislocation of a B2 fracture, a dislocation with femoral component rotation in a B3 fracture and failure of the plate in a type C fracture. CONCLUSIONS The treatment of a periprosthetic fracture can affect the patient's life. In view of the fracture type, implant type, general health of the patient and all risk factors, the authors prefer one-stage surgical treatment. The Vancouver classification is a guidleine for the therapeutic plan. Osteosynthesis as a single procedure is indicated only if the femoral component is stable and well fixed. When the stem in B2 and B3 fractures is loose, revision surgery with stem replacement is necessary. Key words: periprosthetic fracture, total hip atrhroplasty, Vancouver classification.

• MeSH
• femur cytologie   MeSH
• fraktury femuru klasifikace   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu škodlivé účinky   přístrojové vybavení   MeSH
• periprotetické fraktury klasifikace   chirurgie   MeSH
• reoperace statistika a číselné údaje   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• transplantace kmenových buněk MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Ve střednědobé retrospektivní studii prezentujeme naše klinické výsledky s implantací totální endoprotézy ToeFit-Plus při léčbě degenerativních změn 1. MTP kloubu. Metoda a materiál: Od března 2006 do listopadu 2010 jsme implantovali 23 totálních náhrad ToeFit-Plus. Zkontrolovali jsme 22 pacientů, 19 žen a 3 muže. Průměrný věk byl 55 let (39–72). Počtem 13 ku 9 převažovalo levé chodidlo. Průměrná doba sledování byla 54 měsíců (24–72). Indikací byl hallux rigidus těžkého stupně III., IV. dle Coughlina po neúspěšné konzervativní nebo předešlé operační terapii. Klinické výsledky jsme hodnotili na základě dotazníků VAS a Kitaoka skóre. Postavení komponent jsme zkontrolovali rentgenologickým vyšetřením. Sledovali jsme období před operací, dále první kontrolní období v průměru 2,3 roku a druhé kontrolní období v průměru 4,6 roku po operaci. Výsledky: Průměrná hodnota Kitaoka skóre před operací byla 45 bodů (rozmezí 27–63), v prvním kontrolním období 76 bodů (47–95), v druhém kontrolním období 66 bodů (39–90). V dotazníku VAS jsme zaznamenali bodovou hodnotu 7 (6–9) před operací, v prvním kontrolním období 2 (1–6) a v druhém kontrolním období 4 (2–9). Průměrný rozsah pohybu (dorziflexe–plantiflexe) v 1. MTP skloubení byl před operací 20° (5–25), v prvním kontrolním období 46° (30–50) a v druhém kontrolním období 35° (10–45). Nejčastější komplikací byl osteolytický lem kolem falangeální komponenty 44 %, ztuhlost kloubu 36 %, progrese bolesti 22,7 %, reoperaci pro mechanické selhání implantátu podstoupilo 18 % pacientů. Diskuze: V krátkodobém období jsme dosáhli povzbudivých výsledků, zlepšení rozsahu pohybu, úlevu od bolesti, zachování opěrné funkce palce při chůzi. V celkovém hodnocení byla alarmující vysoká míra komplikací a 40 % nespokojených pacientů. Podobné zkušenosti ve svých pracích udávají Lange, Gibson, Fuhrman. Závěr: V současné době jsme od indikace totální náhrady při řešení pokročilého stadia hallux rigidus ustoupili.

Introduction: In our mid-term retrospective study we present clinical results of implantation of the Toefit-Plus total endoprosthesis as a treatment of severe degenerative changes of the first MTP joint. Material and methods: During the period between March 2006 to November 2010, we implanted a total of 23 Toefit-Plus endoprostheses. We followed up 22 patients, 19 women and 3 men, with an average age of 55 years (range, 39-72). The mean duration of follow-up was 54 months (range, 24-72). The indication for surgery was hallux rigidus, grade III and IV according to Coughlin. Clinical outcomes were evaluated by the VAS questionnaire and Kitaoka score. The implant position was assessed by X-ray images. We performed the examinations before surgery, then during the first follow-up period of, on average, 2,3 years post surgery, and finally during the second follow-up period, on average 4,6 years post surgery. Results: The mean pre-operative Kitaoka score was 45 (range, 27-63), the mean score in the first follow-up period was 76 (range, 47-95), and the mean score in the second follow-up period was 66 (range, 39-90). The mean value of the VAS questionnaire was 7 points (6-9) before surgery, 2 points (1-6) in the first follow-up period and 4 points (2-9) in the second follow-up period. Average range of motion at the first MTP joint was 20° (5-25) before surgery, 46° (30-50) in the first follow-up period, and 35° (10-45) in the second follow-up period. The most frequent complications included radiographic evidence of asymptomatic osteolysis around the phalangeal component (44%), stiffness of the first MTP joint (36,4%), and progression of pain (22,7%). Revision surgery was required in 18,2% of the patients due to mechanical failure of the implant Discussion: We achieved encouraging short-term outcomes with the use of Toefit-Plus implant – alleviation of pain, restoration of movement and support function of the big toe during gait. However, in the final assessment there was an alarmingly high rate of complications and 40% of unsatisfied patients. Lange, Gibson, and Fuhrman report similar experience. Conclusion: At the present time we have discontinued indicating total endoprosthesis of the first MTP joint in the treatment of grade III and IV hallus rigidus.

• Klíčová slova
• Kitaoka skóre, ToeFit-Plus,
• MeSH
• artroplastiky kloubů * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• časové faktory MeSH
• dospělí MeSH
• hallux rigidus * chirurgie   radiografie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• měření bolesti statistika a číselné údaje   MeSH
• metatarzofalangeální kloub * chirurgie   radiografie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• protézy - design MeSH
• protézy kloubů MeSH
• reoperace statistika a číselné údaje   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• selhání protézy MeSH
• senioři MeSH
• spokojenost pacientů MeSH
• vizuální analogová stupnice MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Cílem sdělení je zhodnocení funkčního stavu pacientů s implantovanou cervikokapitální náhradou hlavičky radia na našem pracovišti operovaných pro frakturu proximálního radia s přidruženými poraněními loketního kloubu nebo bez nich. Materiál a metoda: V období od ledna 2006 do května 2012 byla implantována cervikokapitální náhrada proximálního radia u 39 pacientů, do hodnocení jich bylo zařazeno 35. Mužů bylo 18, žen 17, průměrný věk pacientů v době implantace činil 46 let. V 29 případech se jednalo o čerstvý úraz, z toho zlomenin typu Mason III bylo 12, respektive 17 u typu Mason IV. U 6 pacientů se implantací řešily následky selhané předchozí operační léčby. Průměrná doba sledování činila 40 měsíců. Bylo provedeno subjektivní zhodnocení pomocí dotazníku, klinické vyšetření a rtg zhodnocení loketního kloubu. Výsledky: Čtyřikrát byla spolu s náhradou provedena dlahová osteosyntéza proximální ulny, sedmkrát sutura vnitřního a dvakrát vnějšího postranního vazu, abrupce processus coronoideus operačně fixována nebyla. Podle subjektivního hodnocení při použití skórovacího systému Mayo Elbow Performance Index uvedlo výborný výsledek 16 pacientů (45 %), dobrý výsledek 15 pacientů (43 %), 2 pacienti uspokojivý (6 %) a u 2 pacientů byl hodnocen stav jako špatný. Průměrný deficit extenze loketního kloubu všech pacientů činil necelých 14 stupňů, aktivní flexe 126 stupňů. Aktivní supinace byla v průměru 76 a aktivní pronace 74 stupňů. U pacientů operovaných pro akutní úraz byl deficit plné extenze v průměru 11, flexe byla 131 stupňů, supinace 79 a pronace 80 stupňů. U druhé skupiny 6 pacientů reoperovaných byl deficit extenze v průměru 21, aktivní flexe 120 stupňů. Supinace v rozsahu průměrně 70, pronace 74 stupňů. Pooperační neurologické komplikace jsme nezaznamenali. Jedenkrát byla endoprotéza extrahována pro pozdní infekt, ve 2 případech je sledován lem kolem dříku, u 7 pacientů jsme zaznamenali erozi hlavičky humeru. Diskuze: Výsledky našeho souboru jsou srovnatelné s jinými pracemi; 86 procent výborných a dobrých výsledků u pacientů s akutním úrazem podle uvedeného skórovacího systému při průměrné době sledování 40 měsíců udávají i jiní autoři, stejně tak i horší výsledky u skupiny pacientů po reoperacích.

Introduction: The aim of this study is evaluation of the functional condition of patients who have undergone radial head arthroplasty. Material a method: Between January 2006 and May 2012 thirty-nine radial head arthroplasties were performed at our workplace. We have evaluated thirty five patients. The number of men was 18, the number of women 17; the average age was 46 years at the time of the surgery. The number of patients with acute trauma was 29, 12 of them were Mason III type fractures, 17 of them were Mason IV fractures. In six cases we performed the procedure because of failed prior surgical treatment. We evaluated the patient's subjective status, clinical examination and X-ray. Results: Beside prosthesis, the ORIF of proximal ulna was performed 4x, suture of the medial collateral ligament was performed 7x, the lateral collateral ligament was sutured 2x. According to the Mayo elbow performance index, an excellent result was achieved in 16 patients (45%), a good result in 15 cases (43%), an acceptable result in 2 patients (6%) and a poor result in 2 patients as well. The average deficit of the extension was 14 degrees; the average active flexion was 126 degrees. The active supination was 76 degrees; the active pronation was 74 degrees. The patients operated for acute trauma had the deficit of extension at 11 degrees on average, and of flexion at 131 degrees. The second group of the patients had the average deficit of extension at 21 degrees, flexion was at 120 degrees. The range of supination was 70 degrees on average, the average range of pronation was 74 degrees. There was no postoperative neurological complication. In one case we had to remove the prosthesis because of late-onset infection, in two cases we observed X-ray changes around the stem, in 7 cases we registered capitellar wear. Discussion: Our results are comparable with other studies. Eighty-six percent of excellent and good results are presented by other authors as well as worse average results in patients who have undergone re-operation.

• Klíčová slova
• hlavička radia, cervikokapitální protéza hlavičky radia, MEPI,
• MeSH
• artroplastiky kloubů metody   MeSH
• dislokace kloubu chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury vřetenní kosti * chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• loketní kloub chirurgie   radiografie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nestabilita kloubu * chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• protézy - design MeSH
• protézy kloubů * MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• senioři MeSH
• spokojenost pacientů MeSH
• tříštivé fraktury * chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH