Tracheostomie jsou prováděny standardně chirurgicky (ST) nebo punkční dilatační technikou (PDT). Cílem prospektivní randomizované studie bylo porovnat výsledky a komplikace obou technik. Za tříleté období bylo na jednotkách intenzivní péče u kriticky nemocných provedeno 205 elektivních tracheostomií. Do studie byli zařazeni pacienti, kteří splňovali vstupní a výstupní kritéria a k PDT nebo ST byli randomizováni obálkovou metodou. Tracheostomie byly prováděny v analgosedaci a relaxaci, ST modifikovaným stopkatým lalokem podle Björka, PDT technikou podle Griggse. Pacienti obou technik měli shodnou indikaci, věk, pohlaví i délku endotracheální intubace před výkonem. Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v počtu dekanylovaných, v době potřebné k dekanylaci, ani v počtu zemřelých s tracheostomií. Statisticky významný rozdíl byl nalezen v čase provedení tracheostomie (p<0,001), kdy průměrná doba byla u PDT 5,5 min. a ST 15,1min. A v počtu dočasně kanylovaných (p = 0,0131), kdy k datu ukončení studie bylo s PDT 15 a se ST 5 pacientů. Peroperační komplikace byly při PDT v 9 případech (9 %) a po ST v 9 případech (8,6 %). K nejčastější komplikaci patřilo pooperační krvácení, po PDT 17krát a po ST 4krát. Incidence pozdních komplikací byla po PDT ve 2 případech (2 %) a po ST v 7 případech (6,6 %). Nekroptické vyšetření tracheostomie bylo realizováno u 26 zemřelých (8 s PDT, 18 s ST). Nebyl nalezen statistický rozdíl v umístnění tracheostomie na průdušnici, ani ve výskytu mikroskopických změn. Studie prokázala převahu peroperačních a časných pooperačních komplikací u PDT. Pozdní komplikace se častěji vyskytovaly po ST.
To perform analysis of results based on a prospective randomized study and to compare the occurrence of perioperative and postoperative complications in puncture dilatation and standard surgical tracheostomy. In the period of January 2003 to December 2005, 205 trachemostomies (100 PDT and 105 ST) by endotracheal intubation were performed in critically ill patients at the Intensive Care Units of general Teaching Hospital in Prague. The indication for elective tracheostomy was to secure respiratory pathways in longterm artificial lung ventilation. The study included patients who fulfilled entry and output criteria of the study protocol and were selected for performing PDT or ST by an envelope method. The interventions were performed in analgesic sedation and relaxation, ST was made by a modified stem lobe according to Björk, PDT by the dilatation method according to Griggs using pean forceps (clamp). In both techniques there was a similar indication for the intervention, as well as age, sex of the patients, and duration of endotracheal intubation. No statistically significant difference was found in the number of decannulated patients (altogether 46%) or in the time period required for decannulation (average time period was 30.3 days in PDTY and 32.2 days in ST), or in the number of deceased patients with tracheostomy (43% altogether) with PDT, which concerned 40 patients with PDT and 47 patients with ST. A statistically significant difference of the time to perform tracheostomy (p < 0.001) was found between PDT (5.5 min) and ST (15.1 min) as well as the number of temporary carriers of tracheostomic cannula (p=0.0131) with PDT (15 patients) and ST (5 patients). The incidence of early postoperative complications was 9% in PDT against 0.9% in ST. The incidence of early postoperative complications was 22% in PDT against 8.6% in ST. Bleeding was the most frequent postoperative complication, which was encountered 17 times in PDT and 4 times in ST. The incidence of late complications was 2% in PDT and 6.6% in ST. Post mortem examination of tracheostomy was performed in 26 deceased patients (8 in PDT and 128 in ST). There was not any statistically significant difference in the localization of tracheostomy on trachea or in the occurrence of microscopic changes on mucosa. Our study established the predominance of perioperative and early postoperative complications in PDT. In contrast, late complications occurred more frequently with ST.
- MeSH
- asymetrie obličeje MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé MeSH
- mandibula chirurgie MeSH
- maxila chirurgie MeSH
- obstrukce dýchacích cest chirurgie patologie terapie MeSH
- obstrukční spánková apnoe patologie terapie MeSH
- poruchy dýchání patologie terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
V práci autoři prezentují kazuistiku do té doby zdravé 48leté pacientky s limitovanou formou Wegenerovy granulomatózy. Choroba se manifestovala oboustrannou mastoiditidou s parézou lícního nervu, úplnou ztrátou sluchu vlevo, těžkýmpoškozením sluchu vpravo a dočasnou okluzí a. centralis retinae vpravo. V diskusi autoři upozorňují na diagnostická úskalí limitované formy Wegenerovy granulomatózy. Imunosupresivní a cytostatická léčba vedla v poměrně krátké době ke klinicko laboratorní remisi nemoci. V závěru je zdůrazněna týmová spolupráce jak v diagnostice nemoci, tak při léčbě.
The authors present the case-record of a previously healthy 48-year-old female patient with the limited form of Wegener's granulomatosis. The disease was manifested by bilateral mastoiditis with paresis of the facial nerve, complete loss of hearing on the left, serious impairment of hearing on the right side and temporary occlusion of the a. centralis retinae on the right. In the discussion the authors draw attention to the diagnostic pitfalls of the limited form of Wegener's granulomatosis. Immunosupressive and cytostatic treatment led within a relatively short time to clinical and laboratory remission of the disease. In the conclusion the authors emphasize the importance of team work in the diagnosis and treatment of the disease.
- MeSH
- granulomatóza s polyangiitidou diagnóza komplikace terapie MeSH
- kooperační chování MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mastoiditida terapie MeSH
- nemoci lícního nervu terapie MeSH
- okluze retinální arterie terapie MeSH
- paréza terapie MeSH
- poruchy sluchu terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
[Surgical treatment of sleep apnea syndrome]
Retrospektivní studie hodnotí výsledky myringoplastik prováděných na Kliniceotorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, katedře IPVZ, v letech 1996 -1997. Jedná se o soubor 147 pacientů, kde je zastoupeno 101 primárních výkonů a 46 revizníchoperací. Z revizních operací byla 1. revize provedena 26krát (57 % z celkového počtu revizí), z tohopo jiném pracovišti 11krát (42 %), 2. revize byla provedena 13krát (28 % z celkového počtu revizí),z toho po jiném pracovišti 6krát (46 %), 3. revize byla provedena 7krát (15 % z celkového počturevizí), z toho počtu 3krát po jiném pracovišti (43 %). Ve všech případech byla použita underlaytechnika s tympanomeatálním lalokem. Jako štěp byla použita temporální fascie, perichondriuma chondroperichondrium, které bylo odebíráno převážně z tragu. Průměrná doba sledování byla 8,3měsíce. Dosažená úspěšnost u primárních výkonů byla 77%. Fascie byla použita v 96 %, perichon-drium a chondroperichondrium shodně ve 2 %. Při 1. revizi byl fasciální štěp použit v 62 % s úspěš-ností 75%, perichondrium a chondroperichondrium bylo použito ve 35 % a jedenkrát byl použitchondrofasciální štěp (4 %) s úspěšností 60%. Při 2. a 3. revizi se fasciální štěp použil v 50 %s úspěšností 60%, chondroperichondrium a perichondrium bylo použito v 50 % s úspěšností 80%.Při neúspěšných myringoplastikách byla zjištěna častější dehiscence v předním dolním kvadrantu.U subtotálních perforací byla zjištěna nižší úspěšnost zhojení (64%), stejně tak u perforací vzniklýchokují.V jednom případě došlo i po přihojení štěpu ke zhoršení sluchu a desetkrát zůstal sluch bez zlepšení,z toho 7krát při užití nefaciálního štěpu. Jedenkrát byla pozorována silná dysestézie v oblastizvukovodu a jedenkrát silný tinnitus.V souvislosti s úspěšností zhojení myringoplastik jsou uváděny četné prognostické faktory. Mezinejčastěji uváděné patří patogeneze vzniku perforace, velikost perforace, lokalizace perforace, druhpoužitého štěpu, věk pacienta, zkušenost chirurga, počet předchozích výkonů, předešlé adenotomieu dětí a imunologický stav pacienta. Vlivu těchto faktorů se věnuje diskuse.
The submitted retrospective study evaluates the results of myringoplasties made at the Clinic for ENT and Head and Neck Surgery of the Motol Faculty Hospital, First Medical Clinic Charles University, Chair of the Institute of Postgraduate Medical Training in 1996 - 1997. A group of 147 patients in involved - 101 primary operations and 46 revisions. As to revisions the first revision was made 26 times (57% of the total number of revisions, incl. 11 revisions of operations made in another department (42%). A 2nd revision was made 13 times (28% of the total number of revisions) incl. 6 times revision of operations performed in another department (46%). A 3rd revision was made 7 times (15% of the total number of revisions), incl. 3 of operations made elsewhere (43%). In all instances the underlay technique was used with a tympanomeatal flap. As graft a temporal fascia was used, perichondrium and chondroperichondrium which was taken mostly from the tragus. The mean follow up period was 8.3 months. The success rate of primary operations was 77%. The fascia was used in 96%, perichondrium and chondroperichondrium in 2% each. During the 1st revision a fascial graft was used in 62% with a success rate of 75%, perichondrium and chondroperichondri- um in 35% and in one instance a chondrofascial graft was used (4%) with a success rate of 60%. During the 2nd and 3rd revision a fascial graft was used in 50% with a success rate of 60%. Condroperochon- drium and perichondrium were used in 50% with a success rate of 80%. In unsuccessful myringoplasties more frequent dehiscence in the anterior lower quadrant was found. In subtotal perforations there was a lower rate of successful healing (64 %) similarly as in perforations which developed as a result of scaling. In one instance despite incorporation of the graft hearing deteriorated and ten times it did not improve (incl. 7 cases where a non-fascial graft was used). In one instance marked dysaesthesia in the area of the auditory meatus was observed and in one instance marked tinnitus. In conjunction with successful healing of myringoplasties various prognostic factors are mentioned. The most frequently quoted ones are the pathogenesis of development of the perforation, the size of the perforation, site of the perforation, type of graft used, patient’s age, experience of the surgeon, number of previous operations, previous adenotomies in children and immunological state of the patient. The influence of these factors is discussed.
Východisko. O rozsahu poranění obličejového skeletu rozhoduje z traumatologického hlediska velikost, lokalizace a směr zraňujícího násilí. Cílem práce je podat přehled o etiologii úrazů horní a střední třetiny obličeje v závislosti na pořadí výskytu, pohlaví a věku pacientů. Metody a výsledky. V období od 1.1.1998 do 31.8.1999 bylo ošetřeno 282 dospělých pacientů (208 mužů a 74 žen s průměrným věkem 40 let) a 25 dětí (18 chlapců a 7 dívek s průměrným věkem 9 let). Z toho zlomeninu kostí horní a střední třetiny obličeje mělo 25 pacientů (9 %) 19 mužů a 6 žen. U 5 pacientů (20 %) byly zlomeniny kostí doprovázeny komocí mozkovou. Konzervativní postup léčby byl u 16 pacientů (64 %) a u 9 byla léčba chirurgická (36 %). Izolovanou zlomeninu nosních kůstek jsme diagnostikovali u 230 dospělých pacientů (82 %) 168 mužů a 62 žen a 25 dětí. U 19 dospělých pacientů (8 %) šlo o zlomeninu otevřenou a u 25 pacientů (11 %) byla repozice dislokovaných nosních kůstek provedena v celkové anestezii. U 27 pacientů (10 %) 21 mužů a 6 žen šlo o polytraumata, která byla doprovázena zlomeninou kostí horní a střední obličejové etáže. Příčinou zlomenin kostí horní a střední obličejové etáže bylo násilí jiné osoby, tzv. kriminální úraz, u 15 pacientů (60 %), dopravní úraz u 4 pacientů (16 %), sportovní úraz u 3 pacientů (12 %), pád u 2 pacientů (8 %), pracovní úraz u 1 pacienta (4 %). Příčinou izolovaných zlomenin nosních kůstek bylo násilí jiné osoby, tzv. kriminální úraz, u 108 pacientů (47 %), pády u 66 pacientů (29 %), sportovní úrazy u 38 pacientů (17 %), dopravní úrazy u 16 pacientů (7 %). U dětí byl nejčastější příčinou izolované zlomeniny nosních kůstek pád u 12 pacientů (48 %), násilí jiné osoby, spolužáka 7 pacientů (28 %), sportovní úraz 5 pacientů (20 %), dopravní úraz 1 krát (4 %). U 27 pacientů s polytraumatem a zlomeninou kostí horní a střední obličejové etáže byla nejčastěji příčinou poranění dopravní nehoda 13 pacientů (48 %), pád 8 pacientů (30 %), sportovní úrazy 2 pacienti (7,4 %), kriminální úrazy 2 pacienti (7,4 %), pracovní úrazy 2 pacienti (7,4 %). Závěry. Polytraumata patří k nejtěžším úrazům jak rozsahem, tak i závažností, neboť u většiny těchto úrazů dochází k bezprostřednímu ohrožení života pacientů. Kriminální úrazy patří k nejčastěji se vyskytujícím příčinám poranění hodní a střední obličejové etáže, s maximem výskytu těchto poranění u mužů do 3. decenia. Část těchto úrazů spadá i do skupiny polytraumat.
Background. From the point of traumatologist, the size, locality and direction of the injuring force give the extent of the injury of facial skeleton. The aim of the paper is to present an overview on aetiology of injuries of the upper and medial third of face in relation with the incidence, gender and age of patients. Methods and Results. 282 adult patients (208 males and 74 females, average age 40 years) and 25 children (18 boys and 7 girls, average age 9 years) were treated since 1.1.1998 till 31.8.1999. 25 of them (9 %, 19 males and 6 females) had fracture of the middle third of the face. In 5 patients (20 %), fractures were accompained by commotion of the brain. Conservative treatment was used in 16 patients (64 %) and surgical approach in 9 of them (36 %). Isolated fractures of nasal bones were diagnosed in 230 adult patients (82 %, 168 males, 62 females, 25 children). In 19 adult patients (8 %) the fracture was open, in 25 of them the reposition of dislocated bones was done in general anaesthesia. 27 patients (10 %, 21 males, 6 females) had polytrauma, accompanied by the facial bones fractures of the upper and middle third. Facial fractures of the upper and middle third were caused by violence of other person (criminal injury) in 15 patients (60 %), downfall in 66 patients (29 %), sport injury in 38 patients (17 %), traffic injury in 16 patients (7 %). The most common cause of isolated fracture of nasal bones in children was downfall in 12 patients (48 %), violence of other person or schoolmate in 7 patients (28 %) sport injury in 5 patients (20 %), traffic injury in 1 patient (4 %). In 27 persons with polytrauma and facial fractures of the upper and middle third, the injury was caused by traffic accident in 13 patients (48 %), downfall in 8 patients (30 %), sport injury in 2 patients (7.4 %), criminal injury in 2 patients (7.4 %), work injury in 1 patients (7.4 %). Conclusions. Polytrauma belongs to the most serious injuries both due to their extent and their significance because in most of them the life of patients is directly threatened. Criminal injuries represent very common cause of the facial fractures of the upper and middle third with maximum prevalence in males of the third decade. Part of those injuries belong to polytrauma.
Autoři prezentují analýzu souboru 169 myringoplastik a rekonstrukcí středouší, provedených za dva roky (1998-1999). Bylo provedeno 82 primárních, prostých myringoplastik a 41 remyringoplastik pro suchou perforaci bubínku. Třetí skupinu hodnocených operací tvoří 46myringoplastik “komplikovaných” s nutností sanace patologického procesu ve středouší a jehorekonstrukcí. K plastice bubínku je používán primárně většinou fasciální volný štěp. Perichondrium či chondroperichondrium častěji při reoperacích nebo současné rekonstrukci zadní stěnyzvukovodu. Vzhledem k technice měkkého transplantátu je hojně využívána technika odstranitelnésilikonové blanky, která byla použita u 71 (42 %) operací. Slouží především jako podpora štěpu, dálek prevenci vzniku adhezí a renovaci středoušní sliznice. Využití silikonové blanky stoupá s velikostíperforace a rozsahem patologie bubínkové dutiny. U většiny operovaných uší došlo k úplnémuprimárnímu přihojení štěpu. Konečné anatomické výsledky zhoršuje vznik sekundárních perforacíneomyringu na základě jeho pozdních trofických změn. S odstupem 6-30 měsíců po operaci bylozhojeno (celistvý bubínek, vzdušné středouší) 63 (77 %) myringoplastik, 33 remyringoplastik (80 %)a 38 (83 %) myringoplastik “komplikovaných”. Autoři rozebírají příčiny neúspěchu u jednotlivýchskupin operací. Za rozhodující faktor pro výsledek myringoplastiky považují správně volenouoperační techniku a zkušenost operatéra.
The authors present an analysis of a group of 169 myringoplasties and reconstructions of the middle ear implemented in the course of two years (1998-1999). 82 primary, simple myringoplasties were made and 41 re-myringoplasties on account of dry perforation of the tympanic mem- brane. The third group of the evaluated operations is formed by 46 myringoplasties “complicated” by the necessity of treatment of a pathological process in the middle ear and its reconstruction. For plastic operations of the ear drum they use primarily usually a fascial free graft. The perichondrium or chondroperichondrium is used more frequently in reoperations or in concurrent reconstruction of the posterior wall of the auditory meatus. With regard to the technique of a soft transplant the technique of a removable silicone sheet is used, which was the case in 71 (42 %) operations. It serves above all as support of the graft, also to prevent adhesions and for restoration of the mucosa of the middle ear. The use of the silicone sheet increases with the size of the perforation and extent of pathological findings in the tympanic cavity. In the majority of operated ears complete primary incorporation of the graft occurred. The final anatomical results deteriorate as a result of secondary perforations of the neomyrinx as a result of its late trophic changes. After a 6-30-month interval following healed ear developed (integral ear drum, unobstructed middle ear) in 63 (77 %) myringoplasties, 33 re-myringoplasties (80 %) and 38 (83 %) “complicated” myringoplasties. The authors analyze the causes of failure in different types of operations. The decisive factor for the outcome of myringoplasties is a correctly selected surgical technique and experience of the surgeon.
Za období dvou let (1998-1999) bylo na ORL oddělení VFN v Praze provedeno celkem 71 tympanoplastických operací u 64 pacientů, z toho bylo 22 dětí od 5 do 14 let. Šlo o 17 primárních a 54 revizních výkonů na 64 uších. Autoři hodnotí výsledky hojení a sluchové zisky ve skupinách TORP (38), PORP (8), interpozice (16), manubriostapedopexe (5) a ostatní rekonstrukce (4). K anatomickému zhojení došlo u 67 (94 %) uší. Všechny uši, kde byla k rekonstrukci bubínkové dutiny použita silikonová blanka, se zhojily. Funkční výsledky byly hodnoceny u zhojených uší, a to porovnáním vzdušně-kostního rozdílu před a po operaci, a především podle výsledné pooperační převodní ztráty na frekvencích od 250 do 4000 Hz. K signifikantnímu zlepšení sluchu (zmenšení nebo eliminaci převodní ztráty) došlo téměř u 70 % všech operovaných uší. Menší převodní ztrátu než 10 dB mělo 60 % (3) uší po manubriostapedopexi, 43 % (3) uší s PORPem, obě uši po interpozici kosti mezi zbytek dlouhého raménka kovadlinky a třmínek, jen 17 % (2) uší po interpozici kovadlinky a 28 % (10) uší s TORPem. U TORPu a interpozice kovadlinky byla výsledná převodní ztráta nejčastěji mezi 11 a 20 dB. Nejvyšších sluchových zisků bylo dosaženo na frekvencích 250, 500 a 1000 Hz u všech typů rekonstrukce, u PORPů i na frekvenci 4000 Hz. Nejvyšších zisků bylo dosaženo u interpozice, PORPu a manubriostapedopexe. Větších sluchových zisků je dosahováno tam, kde zůstaly zachovány suprastruktury třmínku. Sociálně přijatelný sluch na operovaném uchu má v jednotlivých skupinách 56-75 % pacientů, méně ve skupině TORPů, nejvíce ve skupině PORPů a interpozice. Soubor pacientů je dále sledován a rozšiřován, aby mohly být vyhodnoceny i dlouhodobé anatomické a funkční výsledky u jednotlivých rekonstrukcí.
During the two-year-period (1998-1999) at the ENT department of the General Faculty Hospital in Prague a total of 71 tympanoplastic operations were made in 64 patients, incl. 22 children aged 5-14 years. The number camprised 17 primary operations and 54 revisions on 64 ears. The authors evaluate the results of healing and auditory gains in groups TORP (38), PORP (8), interposition (16), manubriostapedopexy (5) and other reconstructions (4). Anatomical healing was recorded in 67 (94 %) ears. All ears where for reconstruction of the tympanic cavity a silicone membrane was used healed. The functional results were evaluated in healed ears by comparing the aerial-bone difference before and after surgery and in particular according to the resulting postoperative transmission loss of frequencies from 250 to 400 Hz. Significant improvement of hearing (reduction or elimination of transmission loss) was recorded in almost 70% of all operated ears. Smaller losses than 10 dB were recorded in 60 % (3) ears) after manubriostapedopexy, 43% (3) ears with PORP, both ears after interposition of bone between the long arm of the incus and stapes, only 17 % (2) ears after interposition of the incus and 28% (10) ears with TORP. In TORP and interposition of the incus the resulting transmission loss was most frequently between 11 and 20 dB. The greatest auditory gains were achieved at frequencies 250, 500 and 1000 Hz in all types of reconstructions, in PORP also at frequency 4000 Hz. The highest gains were achieved after interporition, in PORP and manubriostapedopexy. Greater auditory gains are achieved where the suprastructures of the stapes are preserved. Socially acceptable hearing on the operated ear was recorded in 56-75% patients in the different groups, less in the group of TORP, most in the group PORP and interposition. The patient group is followed up and extended to make possible evaluation also of long-term anatomical and functional results in different types of reconstruction.
- MeSH
- akromegalie komplikace terapie MeSH
- biometrie MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- insulinu podobný růstový faktor I analýza MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pohlavní dimorfismus MeSH
- růstový hormon krev MeSH
- senioři MeSH
- syndromy spánkové apnoe diagnóza epidemiologie komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
