Úvod: Metod provedení uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii je celá řada, přičemž neexistují data z prospektivních randomizovaných studií preferovat jednu konkrétní techniku. Cílem videa je prezentovat techniku užívanou na pracovišti hlavního autora práce. Popis metodiky: V Trendelenburgově poloze je provedena trans- či extraperitoneální antegrádní radikální prostatektomie robotickým systémem DaVinci Xi s optikou 30° – prostata je oddělena od hrdla močového měchýře a dorzálně od nervově cévních svazků. Operaci na videu provádí pravák. Video začíná přerušením Santorinského plexu a uretry v jejích 5/6 obvodu nůžkami, vlevo dorzálně je uretra ponechána, aby nedošlo k její retrakci kaudálně do pánevního dna. Krvácející Santorinský plexus je obšit pokračovacím samokotvícím stehem Stratafix® Monocryl 3-0 a vlákno pro další použití ponecháno v dutině břišní fixované jehlou k přední stěně břišní. Na neretrahovanou uretru je na č. 5 naložen druhý identický steh. Pomocí stříhacího jehelce (Larger SutureCut needle driver) je dopřerušena uretra. Následuje uretrovezikální anastomóza bez podpůrné rekonstrukce m. levator ani. Jsou provedeny tři otáčky bez napětí na č. 5–8 a teprve poté je steh postupně dotažen. Je dokončena anastomóza na č. 8–12, ventrálně je k uretře do stehu zavzat i pahýl Santorinského plexu. Anastomóza je došita zbytkem prvního stehu od č. 5 směrem ventrálním až na č. 12. Jehly obou stehů jsou odstřiženy a oba konce samokotvících stehů ještě svázány. Komentář k technice: Metodika je používána přes 10 let u více než 2 000 případů s uspokojivými funkčními výsledky, v kvalitní studii však výsledky zpracované nejsou. Zadní rekonstrukci rutinně neprovádíme, je to dáno i historicky, kdy ani u otevřených výkonů jsme to neprováděli a neměli jsme častější komplikace stran kontinence moči. Zadní podpůrnou rekonstrukci provádíme pouze zcela výjimečně, kdy je po odstranění prostaty velký distanční defekt a v tomto případě je naším záměrem redukce napětí následně prováděné anastomózy. Vlastní přerušení uretry u apexu prostaty provádíme se snahou o maximální zachování puboprostatických ligament, hlavně jejich distálních vláken, které jdou i do venkovního svazku. Následným zavzetím této oblasti do sutury provádíme určitou rekonstrukci závěsného aparátu do hrdla močového měchýře a nedochází k poklesu této oblasti. Tuto přední–horní rekonstrukci pokládáme za fyziologičtější, než provádět rutinně zadní podpůrnou rekonstrukci. Naše funkční výsledky, včetně ekonomických aspektů nás nenutí měnit naši strategii používanou již více jak 10 let. Závěr: Video prezentuje jednu z možných variant uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii.
Introduction: There are many methods of performing a urethrovesical anastomosis during robot assisted radical prostatectomy, while there are no data from prospective randomized studies to prefer one specific technique. The aim of this video is to present the technique used at the workplace of the main author of this work. Methodology description: A trans- or extraperitoneal antegrade radical prostatectomy is performed in the Trendelenburg position with the DaVinci Xi robotic system - the prostate is separated from the bladder neck and dorsally from the neurovascular bundles. The operation in the video is performed by a right-handed surgeon. The video begins by cutting the Santorini plexus and the urethra in its 5/6 circumference with scissors, the urethra is left dorsally to prevent its retraction caudally into the pelvic floor. The bleeding Santorini plexus is sutured with a Stratafix® Monocryl 3-0 continuation self-anchoring suture, and the thread is left in the abdominal cavity fixed with a needle to the anterior abdominal wall for further use. A second identical suture is placed on the non-retracted urethra at no. 5. Using a cutting needle (Larger SutureCut needle driver) the urethra is interrupted. This is followed by a urethrovesical anastomosis without supporting reconstruction of the levator ani muscle. Three thread turns are made without tension on No. 5-8 and only then the stitch is gradually tightened. The anastomosis at No. 8-12 is completed, and the stump of the Santorini plexus is sutured ventral to the urethra. The anastomosis is closed with the remainder of the first suture from No. 5 in the ventral direction to No. 12. The needles of both sutures are cut and both ends of the self-anchoring sutures are still tied. Comment on the technique: The methodology has been used for over 10 years in more than 2,000 cases with satisfactory functional results, but the results have not been analysed in a high quality study. We do not routinely perform posterior reconstruction, this is also a given historically, when we did not perform it even in open procedures and we did not have more frequent complications of urinary continence. We perform posterior supportive reconstruction only very exceptionally when there is a large spacer defect after removal of the prostate, and in this case our intention is to reduce the tension of the subsequent anastomosis. We perform the actual interruption of the urethra at the apex of the prostate with an effort to preserve the puboprostatic ligaments as much as possible, especially their distal fibres, which also go into the external bundle. By subsequently taking this area into a suture, we carry out a certain reconstruction of the suspension apparatus in the neck of the bladder and there is no decrease in this area. We consider this front-upper reconstruction to be more physiological than performing a routine posterior support reconstruction. Our functional results, including economic aspects, have not forced us to change our strategy for more than 10 years. Conclusion: The video presents one of the possible variants of urethrovesical anastomosis during robotic-assisted radical prostatectomy.
- Klíčová slova
- uretrovesical anastomosis,
- MeSH
- audiovizuální záznam MeSH
- lidé MeSH
- prostatektomie metody MeSH
- roboticky asistované výkony klasifikace metody MeSH
- transuretrální resekce prostaty * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
V článku předkládáme kazuistiku pacienta, který vyhledal lékaře pro chronické bolesti varlete. V průběhu vyšetřování u něj byla nalezena nádorová duplicita – karcinom ledviny a prostaty. Oba nádory byly úspěšně odoperovány. V dalším průběhu mu musela být provedena oboustranná orchiektomie pro suspektní nález ve varlatech. Dle ultrazvuku a klinického nálezu bylo pravé varle zmenšené, uvnitř jeho parenchymu nejasný heteroechogenní nález. V levém varleti při jeho horním pólu byl nalezen na ultrazvuku suspektní hypoechogenní parenchym. Pro nález odpovídající sekundárnímu hypogonadismu, jsme po domluvě s pacientem, nasadili substituční terapii testosteronem (testosterone replacement therapy TRT). Vzhledem k diagnóze karcinomu prostaty je ovšem nutná dispenzarizace a pečlivé sledování včetně vyšetření prostaty přes konečník, odběrů prostatického specifického antigenu (PSA), testosteronu, jaterních testů, krevního obrazu, ultrazvukového vyšetření orgánu urogenitálního traktu a počítačové tomografie (CT). Substituce testosteronem u pacientů po léčbě pro karcinom prostaty je za určitých podmínek možná a bezpečná léčba sekundárního hypogonadismu.
We present a case report of a patient who visited a physician because of chronic testicular pain. During the investigation, he was found to have two synchronous tumors - carcinoma of the kidney and prostate. Both tumors were successfully removed. He had to undergo a bilateral orchiectomy in the follow-up due to a suspicious finding in his testicles. For secondary hypogonadism, we started testosterone replacement therapy after discussion with the patient. Due to his prostate cancer, ongoing medical care and close follow-up including DRE (digital rectal examination), PSA, testosterone, liver function tests, blood counts, ultrasounds and CT scans are necessary. Testosterone replacement in patients after treatment for prostate cancer is a possible and safe treatment of secondary hypogonadism under certain conditions.
- MeSH
- adenokarcinom chirurgie diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- hormonální substituční terapie MeSH
- hypogonadismus farmakoterapie MeSH
- karcinom z renálních buněk * chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- lidé MeSH
- nádory prostaty chirurgie diagnóza terapie MeSH
- orchiektomie MeSH
- prostatektomie MeSH
- testis chirurgie patologie zranění MeSH
- testosteron * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Vasektomie je běžnou metodou sterilizace mužů. Celosvětově je však méně populární než podvazy vejcovodů u žen. Vasektomie je také možnou příčinou soudních sporů souvisejících s jejími komplikacemi. Tento článek shrnuje časné a pozdní komplikace tohoto chirurgického výkonu.
Vasectomy is a common method of sterilisation of men. However, it is less popular worldwide than tubal ligation. It is also a frequent cause of litigation relating to its complications. This article reviews the early and late risks associated with the procedure.
Zatímco v rozvojových zemích představují nejčastější příčinu vzniku urogenitální píštěle poranění vzniklá v důsledku protrahovaného porodu, jsou ve vyspělých státech tyto komplikace naštěstí relativně vzácné. Zde vzniká urogenitální píštěl obvykle jako následek nerozpoznaného iatrogenního poranění močových cest během operačního výkonu; typicky hysterektomie. Radioterapie pánevní oblasti či zánětlivé onemocnění pánve představují některé z méně běžných příčin rozvoje píštělí. Zcela charakteristickým příznakem je kontinuální denní i noční nekontrolovatelný únik moči, který v přítomnosti rizikových faktorů souvisejících s možnou formací píštěle nutí lékaře pomyslet na tuto poměrně vzácnou diagnózu. Důsledně odebraná anamnéza, zevrubné urogynekologické fyzikální vyšetření a barvivový test představují první diagnostické kroky, které jsou často schopné píštěl spolehlivě odhalit. Ze zobrazovacích vyšetření rutinně využíváme retrográdní a mikční cystouretrografii a kontrastní CT močových cest, které vyloučí souběžné poranění močovodů. U cystografie je nutné provést předozadní i boční projekci, ke stanovení přesné lokalizace píštěle. Uretrocystoskopie v indikovaných případech doplněná biopsií suspektních lézí je nedílnou součástí předoperační diagnostiky (1). Klasickým řešením tohoto onemocnění dosud byla otevřená operační revize. Ale využití laparoskopické a robotické chirurgie v současné době rozšiřuje možnosti řešení poranění močovodu. Dalšími možnostmi léčby je zavedení ureterálního stentu nebo perkutánní nefrostomie samotné nebo v kombinaci se zavedením ureterálního stentu (2). V naší kazuistice popisujeme případ pacientky, u které došlo ke spontánnímu zhojení ureterovaginální píštěle.
While in developing countries obstetric trauma due to prolonged labour is the most common cause of genitourinary fistulas, these complications are fortunately relatively rare in developed countries. Here, a genitourinary fistula usually occurs as a result of an unrecognized iatrogenic injury to the urinary tract during surgery; typically hysterectomy. Radiotherapy to the pelvic area or pelvic inflammatory disease are some of the less common causes of fistulas. Continuous diurnal and nocturnal uncontrolled urine leakage is a very characteristic feature which, in the presence of risk factors associated with possible fistula formation, prompts the doctor to consider this relatively rare diagnosis. A thorough medical history, a comprehensive urogynaecological physical examination, and a dye test are the initial diagnostic steps which are often capable of reliably diagnosing a fistula. In terms of imaging studies, retrograde and voiding cystourethrography and a contrast-enhanced CT scan of the urinary tract to rule out concurrent ureteral injury are used routinely. Cystography requires both anteroposterior and lateral projection in order to determine the exact location of the fistula. When indicated, urethrocystoscopy complemented with biopsy of suspicious lesions is an integral part of preoperative diagnostic tests (1). Open surgical repair has so far been the classic management of this condition. Recently, however, the use of laparoscopic and robotic surgery has expanded the management options for ureteral injury. Other treatment options are ureteral stent placement and percutaneous nephrostomy alone or in combination with ureteral stent placement (2). We report a case of a female patient in whom spontaneous healing of a ureterovaginal fistula occurred.
- MeSH
- hysterektomie škodlivé účinky MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- lidé MeSH
- močové píštěle * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- morbidní obezita MeSH
- spontánní remise MeSH
- vaginální píštěl * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- brániční hernie * diagnostické zobrazování komplikace MeSH
- diagnostické zobrazování metody MeSH
- hrudník diagnostické zobrazování MeSH
- ledviny diagnostické zobrazování patologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- počítačová rentgenová tomografie metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Minimálně invazivní chirurgie je v současné době již standardem pro mnoho typů operací. Do popředí zájmu se tak dostává i robotická chirurgie, která je vlastně nástupcem laparoskopické chirurgie. Poté, co se do praxe uvedl a úspěšně osvědčil robotický systém da Vinci, zvedl se i zájem o možnost provést transplantaci orgánů pomocí něho. Pomocí robotického systému se dají provádět operace jak k odběru orgánu od živého dárce, tak i vlastní transplantace orgánu příjemci. V současné době se takto odebírají a transplantují ledviny, játra a slinivky břišní. V literatuře je popsáno více než 700 odebrání ledvin od živých dárců a 100 úspěšných transplantací ledvin pomocí robotického systému da Vinci. Nicméně jistě bude nutné pokračovat ve větších sériích a bude potřeba dalších randomizovaných studií na toto téma. V současné době jsou hlavními limitujícími faktory delší časy teplé ischemie a vyšší náklady spojené s touto operační technikou.
Minimally invasive surgery is currently a standard procedure in many types of operations. Thus, robot-assisted surgery is coming to the forefront which is actually the successor of laparoscopic surgery. Since the da Vinci robotic surgical system was introduced into the practice and proved successful, there has been increased interest in performing organ transplantations using this system. Using a robotic system, both a living-donor organ retrieval surgery and the recipient operation itself can be performed. Currently, the kidney, liver, and pancreas are retrieved and transplanted this way. More than 700 cases of living-donor nephrectomies and 100 successful kidney transplantations using the da Vinci surgical system have been reported in the literature. However, larger patient series are needed and further randomized trials addressing this topic are required. Prolonged warm ischaemia time and higher costs are currently the major limiting factors associated with this surgical technique.
Cíl studie: Cílem studie bylo testování hypotézy, že použití sugammadexu zkracuje dobu do extubace ve srovnání s použitím neostigminu u pacientů podstupujících roboticky asistované urologické výkony. Typ studie: Monocentrická prospektivní randomizovaná studie. Typ pracoviště: Krajská a univerzitní nemocnice. Materiál a metoda: Šedesát dospělých pacientů podstupujících laparoskopický roboticky asistovaný urologický výkon bez kontraindikací k podání rokuronia, neostigminu a sugammadexu, kterým byla peroperačně monitorována hloubka nervosvalové blokády. Pacienti byli randomizováni do skupiny s antagonizací nervosvalové blokády neostigminem nebo sugammadexem. Primárním cílem byla doba od podání antidota do extubace. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 61 pacientů ASA I–III. Doba do extubace byla významně kratší ve skupině s podáním sugammadexu v porovnání s neostigminem: 10; 3,5–35 minut, resp. 45; 16–88 minut, p < 0,00001 (data ve formátu průměr; rozmezí minimum–maximum). Pacienti ve skupině se sugammadexem byli též významně dříve transportováni z operačního sálu. V kvalitě i rychlosti zotavení po 72 hodinách nebyly mezi skupinami odlišnosti. Závěr: Sugammadex statisticky významně urychlil čas od podání do extubace u pacientů ASA I–III po roboticky asistovaném urologickém laparoskopickém výkonu v porovnání s neostigminem. Sugammadex vedl ke zkrácení času transportu pacientů z operačního sálu.
Objective: The aim of the study was to test the hypothesis that the use of sugammadex shortens the time to extubation compared to the use of neostigmine in patients undergoing robotically assisted urological procedures. Design: Monocentric prospective randomized study. Setting: Tertiary Care Hospital. Material and methods: Sixty adult patients undergoing robotic-assisted urological laparoscopic surgery without contraindications to the administration of rocuronium, neostigmine and sugammadex, with perioperative monitoring of the depth of neuromuscular blockade. Patients were randomized to the group with antagonization of the neuromuscular blockade with either neostigmine or sugammadex. Primary outcome was time to extubation from injection of the antagonist. Results: Sixty-one patients with ASA I–III were enrolled. The time to extubation was significantly shorter in the sugammadex group compared to neostigmine group: 10; 3.5–35 minutes, 45; 16–88 minutes respectively, p < 0.00001 (data shown as an average; minimum – maximum range). In addition, patients in the sugammadex group were transported significantly faster from the operating room. There were no differences in the quality and rate of recovery in 72 hours postoperatively. Conclusion: Sugammadex statistically significantly accelerated the time from administration to extubation in ASA I–III patients after robotic-assisted urologic laparoscopic surgery compared to neostigmine. Thus, sugammadex significantly accelerated the patients’ operating room turn-over time.
