Fontanovská cirkulace je chirurgickým řešením komplexních srdečních vad v případech, kdy není možné zachovat oddělený systémový a plicní oběh. Spočívá v několika za sebou jdoucích operačních výkonech, jejichž finálním řešením je napojení horní duté žíly na větev plicnice a propojení duté žíly s plicnicí prostřednictvím intraatriálního nebo extrakardiálního tunelu. Vzniká tak neoportální cirkulace zahrnující dva kapilární oběhy za sebou, závislé na dobré systolické i diastolické funkci společné komory, centrálním žilním tlaku a nízké pulmonální vaskulární rezistenci. Dlouhodobé přežití nemocných s Fontanovskou cirkulací je velmi dobré, nicméně morbidita je vysoká. Častými komplikacemi jsou srdeční selhání, arytmie a zvýšení plicní vaskulární rezistence, které samostatně nebo v kombinaci mohou vést ke zhroucení tohoto delikátního oběhu. Často dochází i k poškození dalších systémů, nejčastěji jater a hemostázy. Reziduální nálezy po primárních operacích je možno řešit chirurgicky či katetrizačně, pro medikamentózní terapii ale neexistuje léčba založená na důkazech.

The Fontan circulation is surgical solution of complicated heart defects in cases when it is not possible to maintain distinct systemic and pulmonary circulations. It involves several consecutive surgical operations, the final step being the attachment of the superior vena cava to a pulmonary artery branch and connection of the vena cava to the pulmonary artery through an intra-atrial or extracardiac tunnel. This gives rise to neoportal circulation comprising two capillary circulations in tandem, dependent on good systolic and diastolic function of the common ventricle, central venous pressure, and low pulmonary vascular resistance. Long-term survival of patients with the Fontan circulation is very good; however, morbidity is high. Frequent complications include heart failure, arrhythmias, and increased pulmonary vascular resistance that, alone or in combination, may lead to collapse of this delicate circulation. Moreover, damage to other systems often occurs, most commonly involving the liver function and haemostasis. Residual findings following primary surgery can be managed with surgery or catheterization; no evidence base exists for medical therapy.

• MeSH
• Survival Analysis MeSH
• Heart Bypass, Right methods   mortality   MeSH
• Long Term Adverse Effects MeSH
• Adult MeSH
• Fontan Procedure * methods   mortality   adverse effects   MeSH
• Liver Cirrhosis epidemiology   etiology   therapy   MeSH
• Univentricular Heart surgery   diagnostic imaging   MeSH
• Humans MeSH
• Surgical Clearance standards   MeSH
• Heart Failure surgery   etiology   drug therapy   MeSH
• Heart Defects, Congenital MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

OBJECTIVE: The objective of this European multicenter study was to report surgical outcomes of Fontan takedown, Fontan conversion and heart transplantation (HTX) for failing Fontan patients in terms of all-cause mortality and (re-)HTX. METHODS: A retrospective international study was conducted by the European Congenital Heart Surgeons Association among 22 member centres. Outcome of surgery to address failing Fontan was collected in 225 patients among which were patients with Fontan takedown (n=38; 17%), Fontan conversion (n=137; 61%) or HTX (n=50; 22%). RESULTS: The most prevalent indication for failing Fontan surgery was arrhythmia (43.6%), but indications differed across the surgical groups (p<0.001). Fontan takedown was mostly performed in the early postoperative phase after Fontan completion, while Fontan conversion and HTX were mainly treatment options for late failure. Early (30 days) mortality was high for Fontan takedown (ie, 26%). Median follow-up was 5.9 years (range 0-23.7 years). The combined end point mortality/HTX was reached in 44.7% of the Fontan takedown patients, in 26.3% of the Fontan conversion patients and in 34.0% of the HTX patients, respectively (log rank p=0.08). Survival analysis showed no difference between Fontan conversion and HTX (p=0.13), but their ventricular function differed significantly. In patients who underwent Fontan conversion or HTX ventricular systolic dysfunction appeared to be the strongest predictor of mortality or (re-)HTX. Patients with valveless atriopulmonary connection (APC) take more advantage of Fontan conversion than patients with a valve-containing APC (p=0.04). CONCLUSIONS: Takedown surgery for failing Fontan is mostly performed in the early postoperative phase, with a high risk of mortality. There is no difference in survival after Fontan conversion or HTX.

• MeSH
• Time Factors MeSH
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Fontan Procedure adverse effects   mortality   MeSH
• Kaplan-Meier Estimate MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Young Adult MeSH
• Treatment Failure MeSH
• Postoperative Complications diagnosis   mortality   physiopathology   surgery   MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Proportional Hazards Models MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Risk Factors MeSH
• Heart Transplantation * adverse effects   mortality   MeSH
• Heart Defects, Congenital diagnosis   mortality   surgery   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Young Adult MeSH
• Male MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH
• Multicenter Study MeSH
• Observational Study MeSH
• Geographicals
• Europe MeSH

Úvod: Mezi nejzávažnější vrozené srdeční vady patří syndrom hypoplastického levého srdce (HLHS), který je možno řešit třemi časově odstupňovanými paliativními operacemi. Dlouhodobé výsledky léčby jsou předmětem našeho sdělení (studie). Soubor: Retrospektivně byly hodnoceny výsledky operací HLHS u 52 konsekutivních pacientů za období 1999–2012. Metodika a výsledky: I. stupeň operace byl proveden při mediánu věku 6,5 dne s celkovou mortalitou 19 %. Statisticky významný rizikový faktor pro mortalitu po I. stupni byla nízká hmotnost při operaci (Coxův model proporcionálních rizik na jeden gram hmotnosti = 0,997, CI 0,995–0,990, p < 0,001). Mezi I. a II. stupněm operace bylo provedeno 15 katetrizačních nebo chirurgických reintervencí u 13 pacientů (nejčastěji pro zúžení oblouku aorty 10/13 pacientů). 42 pacientů se podrobilo II. stupni operace při mediánu věku 6,8 měsíce s mortalitou 4,8 %. Pro reziduální nálezy poté podstoupilo 13 pacientů celkem 18 reintervencí. Finální, III. stupeň operace (totální kavopulmonální spojení) byl proveden u 26 pacientů při mediánu věku 3,9 roku s celkovou mortalitou 8 %. Pravděpodobnost přežití do 1/5/10 let věku byla 77 %/ 77 %/ 71%. V dlouhodobém sledování (medián 7,8 roku) je 38 žijících pacientů s funkční klasifikací NYHA I–II. Závěr: Navzdory specializované a centralizované péči je chirurgická korekce HLHS zatížena vysokou mortalitou a morbiditou. Dlouhodobě přežívající pacienti však mají v dětském věku v naprosté většině dobrou funkční klasifikaci, odpovídající jiným skupinám pacientů po chirurgické paliaci funkčně jediné komory.

Introduction: Hypoplastic left heart syndrome (HLHS), one of the most serious congenital heart defects, can be surgically paliated using 3 subsequent stages. Long-term results of this approach are reviewed in this study. Patients: Fifty-two consecutive patients (pts.) operated for HLHS from 1999 to 2012 were evaluated retrospectively. Methods and results: Norwood stage I operation was performed at the median age of 6.5 days with a total mortality of 19%. Significant risk factor for death was lower weight at surgery (Cox proportional risk per 1 g increase = 0.997, CI 0.995–0.990, p < 0.001). Between stages I and II, 15 catheter/surgical reintervention had to be carried out in 13 pts. (aortic arch narrowing in 10/13). Forty-two pts. underwent stage II operation at the median age of 6.8 months with a total mortality of 4.8% and 18 subsequent reinterventions in 13 patients. Finally, 26 patients aged median 3.9 years underwent stage III operation (total cavopulmonary connection) with a total mortality of 8%. The probability of survival at 1/5/10 years of age was 77/77/71%. At long-term follow up (median 7.8 years) 37 of the 38 surviving patients are in NYHA functional class I or II. Conclusions: Despite a highly centralized care, surgical treatment of HLHS is still associated with a significant mortality and morbidity. Long-term survivals, however, have an acceptable functional status during childhood corresponding to other groups of patients after surgical palliation for functionally single ventricle.

• MeSH
• Survival Analysis MeSH
• Pulmonary Artery abnormalities   surgery   MeSH
• Child MeSH
• Fontan Procedure methods   mortality   MeSH
• Cardiac Surgical Procedures methods   mortality   MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Norwood Procedures methods   mortality   MeSH
• Infant, Newborn MeSH
• Palliative Care methods   MeSH
• Prognosis MeSH
• Reoperation methods   mortality   MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Cardiac Catheterization methods   MeSH
• Heart Ventricles abnormalities   surgery   MeSH
• Hypoplastic Left Heart Syndrome * surgery   mortality   MeSH
• Heart Defects, Congenital surgery   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Infant, Newborn MeSH
• Publication type
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH

• MeSH
• Heart Bypass, Right methods   mortality   MeSH
• Child MeSH
• Fontan Procedure methods   mortality   MeSH
• Cardiopulmonary Bypass methods   mortality   MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Follow-Up Studies MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Prognosis MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Heart Defects, Congenital diagnosis   surgery   mortality   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Male MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Comparative Study MeSH