Poranění hamstringů se řadí mezi nejčastější úrazy (12%) svalových struktur dolní končetiny především u běžců, fotbalistů, ale i dalších sportovců[1]. Většinou se jedná o distenzi, parciální či kompletní rupturu jednoho nebo více ze skupiny ischiokrurálních svalů. Neméně časté jsou též tendinopatie jejich začátků a úponů. Taková poranění jsou často zapříčiněna přetížením, změnou funkčních parametrů, ve smyslu zkrácení m.semimembranosus, m.semitendinosus a m. biceps femoris. Na druhé straně se velmi často setkáváme s poraněními kolenního kloubu (především předního zkříženého vazu), kdy kromě samotného úrazového mechanismu nacházíme i výrazně sníženou absolutní sílu hamstringů.
- MeSH
- běh zranění MeSH
- dolní končetina zranění MeSH
- kosterní svaly zranění MeSH
- lidé MeSH
- ortopedické výkony metody využití MeSH
- ortopedie metody MeSH
- příznaky a symptomy MeSH
- ruptura etiologie chirurgie prevence a kontrola MeSH
- sportovní úrazy chirurgie terapie MeSH
- techniky cvičení a pohybu metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Pohyb je jeden ze základních projevů živých organismů. Již malé dítě pociťuje od počátku svého života stálou potřebu pohybu. Trvalý a pravidelný pohyb je součástí jeho životních projevů. (1) Trendem dnešní společnosti je díky přílišné modernizaci na tuto přirozenou potřebu pohybu zapomínat. Ve svalovém systému jsou výrazně přetěžovány svaly posturální, které staticky udržují polohu těla v prostoru, zvyšuje se jejich napětí a následně dochází ke zkracování klidové délky. Oproti tomu svaly, které pohybují tělem vpřed a mají spíše dynamickou funkci, nejsou dostatečně zapojovány a nedostatkem činnosti slábnou, atrofují. (3) Tyto skutečnosti souvisí pravděpodobně s nedostatkem přirozené pohybové aktivity a s výraznou převládající statickou zátěží u mladších osob ve škole i doma, kde převládá spíše sedavý způsob života. (4,5) Vzpřímené lidské držení, které je předpokladem normální funkce pohybové soustavy, vyžaduje rovnováhu mezi flexory a extenzory trupu a končetin a vnitřními a zevními rotátory, adduktory a abduktory končetin. (6) Na stabilizaci páteře a končetin se tedy podílí dvojice svalů, z nichž jeden je tzv. převážně posturální a druhý tzv. převážně fázický. Za normálních okolností je tonus těchto svalů vyvážený, tzn. je na takové výši a v takovém poměru, aby bylo dosaženo účelného a tím i správného držení příslušného segmentu těla. (3) Za cíl naší práce jsme si stanovili zjistit rozvoj svalových dysbalancí u dětí sportujících a nesportujících.
The aim of our study was to discover the disorders of the motor system in trained children (ice hockey classes) compared with untrained children, to suggest individual compensatory exercises according to the kind and degree of the disorders and to put forward common preventive exercises. 20 trained and 10 untrained boys aged 9 years were examined with the help of a method created by Janda. A mild degree of shortening was found in 70% of both trained and untrained individuals at the level of iliopsoas and pectoral muscles. A more serious level of shortening was ascertained in trained for 75% in hamstrings, 65% quadratus lumborum muscles compared to 70% and 20% in untrained boys respectively. According to Janda the level 3 of the muscle test was present in all studied groups of muscles (rectus abdominis, gluteus maximus and medius, and deep neck flexors) 45-75% in trained against 40-50% in those untrained individuals. Dysfunction of the motor system is often present both in trained and untrained children. Tightened hamstrings and weak abdominal muscles are the most frequent dysfunction and they prevailed in trained boys. The necessity of compensatory exercises to prevent these disorders is obviously shown by results of our study.
CÍL: Za posledních 15 let prudce přibývá úrazů kolenního kloubu při sportovních aktivitách. Výsledek léčby těchto úrazů závisí na správně provedené terapii, ať už konzervativní, nebo operační. Úspěch může zaručit jen kvalitní a včasně provedená diagnóza poranění. Pro stanovení diagnózy je rozhodující cílená anamnéza a důkladné klinické vyšetření. V naprosté většině případů dojdeme ke správnému výsledku. Součástí klinického vyšetření je mimo běžných vyšetřovacích postupů i punkce kolena – hemartros svědčí spíše pro poranění vazů, zatímco žlutý punktát je charakteristický pro lézi menisků. Při nejistém klinickém nálezu provádíme NMR, rtg snímky by měly být vyšetřením rutinním.
Cílem práce bylo zhodnotit efekt komplexní lázeňské léčby u adolescentů s astma bronchiale. Soubor 21 chlapců a 35 dívek ve věku od 15 do 18 let léčených v Priessnitzových lázních a.s. v Jeseníku pro diagnózu astma bronchiale byl vyšetřen na začátku a na konci pobytu. Délka pobytu byla 28 dní a lázeňská léčba zahrnovala řízenou kolektivní respirační fyzioterapii v terénu, Priessnitzovy koupele dolních končetin ve vodě s teplotou 8o C, 2x denně inhalace Vincentkou, 2x týdně hydrokinezioterapii řízenou fyzioterapeutem v rehabilitačním bazénu, 2x týdně cvičení na přístrojích pod dohledem fyzioterapeuta s individuálním zaměřením na oslabené svaly dle předpisu lékaře a výsledku kineziologického rozboru, denně řízenou skupinovou klimatoterapii vedenou fyzioterapeutem, 5x týdně řízené hry, túry a sportovní aktivity v terénu za vedení odborných pracovníků, 2-3x týdně bylinné a přísadové koupele dle indikace, 2x týdně saunu. Vyšetřeny byly antropometrické parametry - tělesná výška a hmotnost, body mass index (BMI), množství a % tělesného tuku, obvod hrudníku ve výši 4. žebra v maximu inspiria a exspiria, obvod pasu a boků. U všech vyšetřovaných byla provedena spiroergometrie do maxima se stanovením VO2max/kg, Wmax/kg, MET, tepové frekvence a krevního tlaku v klidu a při maximální zátěži. Z kineziologických vyšetření bylo provedeno vyšetření části horního zkříženého syndromu dle Jandy, dále vyšetření stereotypu flexe hlavy, vyšetření blokád klíčku a 1. – 7. žebra (costotransverzálního skloubení dle Lewita, acromioclaviculárních a sternocostálních blokád dle Mojžíšové).
CÍL: Nízká úroveň pohybových aktivit (PA) je nezávislým rizikovým faktorem civilizačních chorob. Proto by měla cílená intervence ke zvýšení PA zaujímat důležité místo v léčebně-preventivní péči. Cílem studie bylo analyzovat přístup lékařů k této problematice. SOUBOR A METODIKA: Dotazníkové šetření probíhalo na vybraných kurzech IPVZ pro lékaře. Byla zpracována data od lékařů interních, chirurgických, tělovýchovných a rehabilitačních specializací (N=379, z toho 32 % mužů, průměrný věk=37,6±9,1). VÝSLEDKY: Dotázaní lékaři staví důležitost PA v léčebně-preventivní péči vysoko. 99 % lékařů uvádí, že svým pacientům PA doporučuje, ačkoli je nejvýše 27 % z nich v tomto směru svými pacienty pravidelně oslovováno. Konkrétní (typ, intenzita, délka, frekvence), resp. individuální („na míru šitá”) doporučení dává 70 %, resp. 64 % lékařů. Většina dotazovaných (58 %) nadto doporučuje konzultaci dalšího odborníka (nejvíce rehabilitačního lékaře a fyzioterapeuta). Statistická analýza ukázala, že existence preskribce PA šité pacientovi na míru souvisí u lékařů s těmito proměnnými: vlastní zkušenost s onemocněním omezujícím PA, znalost výpočtu tréninkové tepové frekvence, a aktuální informovanost o takto zaměřené péči ve spádové oblasti (vše p<0,05). ZÁVĚRY: Studie ukázala pozitivní přístup lékařů k preskribci PA, je však třeba zvýšit informovanost o nutnosti individualizových doporučení a možnostech pohybové terapie v jednotlivých regionech. Domníváme se také, že tato intervence by měla být více ceněna zdravotními pojišťovnami.
- MeSH
- diabetes mellitus prevence a kontrola MeSH
- epidemiologické studie MeSH
- kardiovaskulární nemoci prevence a kontrola MeSH
- lidé MeSH
- obezita prevence a kontrola MeSH
- pohyb MeSH
- primární prevence MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- rizikové faktory MeSH
- techniky cvičení a pohybu metody MeSH
- vzdělávání pacientů jako téma MeSH
- životní styl MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Katedra zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze, byla Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) požádána o zpracování výzkumného projektu, který by pokud možno všestranně posoudil současný stav vyučovacího předmětu zdravotní tělesná výchova (dále zdravotní TV) na našich školách. Projekt, pod pracovním názvem „Systematické monitorování stavu zdravotně oslabených žáků a studentů ve školní zdravotní tělovýchově a návrhy na její zlepšení ve vzdělávacím systému České republiky“, byl zahájen v polovině roku 2003. Projekt byl poměrně rozsáhlý. Spolupráci na něm přijala všechna tělovýchovná pracoviště pedagogických fakult České republiky. Ukončen byl obhajobou 31.5.2005 před odborníky, zastupujícími MŠMT, Ministerstvo zdravotnictví, Národní ústav odborného školství, Státní zdravotní ústav v Praze, Českou společnost tělovýchovného lékařství, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a Ústředí České školní inspekce. Vzhledem k tomu, že zdravotní TV byla v 50 letech minulého století koncipována a zařazena do vzdělávacího systému pro žáky se zdravotním oslabením, podle tělovýchovně-lékařské klasifikace pro žáky III. zdravotní skupiny, domníváme se, že o některých výsledcích a k nim vážícím se informacím by mělo být informováno i zde přítomné lékařské společenství. Příspěvek má za úkol informovat o v názvu uvedené problematice, vyvolat zamyšlení a z ní případnou diskusi, jak napomoci v kulturním prostředí našich škol pevně zakotvit zdravotní TV jako povinný vzdělávací předmět pro žáky se zdravotním oslabením, a za současné snahy o integrované školství, i se zdravotním postižením. A dále, jak v tomto ohledu přispět odbornou lékařskou radou učitelům tělesné výchovy v jejich upřímném úsilí a snaze o pohybové vzdělávání zmíněných žáků v tělovýchovné formě, která má být k takovému úkolu na našich školách zřízena. To proto, že od zmíněných 50. let studenty na vysokých školách učíme, že právě ze vzájemné spolupráce lékaře a tělovýchovného pedagoga může vzejít naděje pro kvalitně připravenou individuální pohybovou výchovu a vzdělávání pro poměrně velký počet žáků se zdravotním oslabením a postižením. A to – přímo ve škole, jako součást dlouhodobého vzdělávání k péči o své vlastní zdraví. Tak nás tomu učili naši starší kolegové, kteří stáli u zrodu zdravotní TV, Škvára, Srdečný, Kábele na straně učitelů, Vavrda, Jaroš, Hněvkovský na straně lékařů.
Poměrně častým poraněním v oblasti kolene hlavně v dětském věku je luxace pately. V literatuře je popsána řada metod stabilizace čéšky. Jednu z nich popsal ve své práci Yamamoto publikovanou v roce 1986. Tuto modifikovanou metodu mediální kapsulorafie s laterálním release používáme i na našem pracovišti. Nejprve provádíme artroskopickou revizi kolenního kloubu s ošetřením eventuální patologie v kloubu. Poté provádíme pomocí Simleho nože laterální release. Po lehkém okrvavění mediální části parapatelárních retinakul zavádíme obvykle 3 transkutání PDS stehy. V rozmezí let 1998-2000 jsme operovali touto metodou 24 pacientů. 15 žen a 9 mužů. V našem sdělení bychom rádi zhodnotili tento soubor pacientů s odstupem 5ti let. V úvodu přednášky se zabýváme indikačními kritérii a klinickým vyšetřením. Dále popisujeme princip a techniku operace. Také jsme se zaměřili na pooperační rehabilitační péči.
Současný sport - vrcholový, výkonnostní i ryze rekreační - zasáhla vlna narůstající agresivity. Tím přibývá i situací, které mohou vyústit až do závažných úrazů mozku a míchy. První pomoc, kterou obětem neurotraumat poskytují rozhodčí, trenéři, spoluhráči či diváci často není na uspokojivé úrovni. Rovněž materiální vybavení mnoha sportovišť v oblasti zdravotnického zabezpečení neodpovídá potřebám moderního zdravotnického zajištění soutěží a tréninku. Je přitom nezpochybnitelnou skutečností, že o možných trvalých následcích a kvalitě dalšího života poraněného sportovce nejen s neurotraumatem rozhoduje správně poskytnutá první pomoc přímo na místě úrazu svědky tohoto úrazu. Neurotrauma představuje závažný problém i ve sportu. Jestliže na mezinárodní úrovni existuje konsensus, jak tuto problematiku, zejména otřesů mozku, účinně řešit, zcela jistě nastal čas pro systémové řešení i v rámci České republiky, pro které je třeba získat všechny sportovní svazy a sportovní kluby v naší zemi, neboť i neurotrauma může být příčinou závažných trvalých následků, jejichž předcházení (neboli prevence) by mělo být v zájmu každé sportovní organizace. Dozrál již čas k tomu, abychom i v České republice systematicky sbírali a hodnotili údaje o všech úrazech, nejen o neurotraumatech, ke kterým dochází v průběhu soutěží, ale i při tréninku? Dokud toto nebudeme činit, jakákoliv snaha o účinnou prevenci bude marná...
Symptomatická osteoartróza je nejrozšířenější forma kloubního onemocnění, jehož celosvětový výskyt se odhaduje na 9,6 % u mužů a 18 % u žen starších 60 let. Viskosuplementace hyaluronanem nebo hylany se provádí s cílem doplnit synoviální tekutinu, která ztratila svou elasticitu při osteoartróze. Úloha intraartikulárních injekcí Hylanu u gonartrózy spočívá ve snížení bolesti a zlepšení funkce kloubu, tj.analgetické působení podmíněné sníženým drážděním receptorů pro bolest a mechanický efekt vyvolaný substitucí synoviální tekutiny a obnovením její elasticity a viskozity. Preparáty kyselina hyaluronové mají též protizánětlivý a chondroprotektivní efekt stimulací endogenní produkce KH. Hylan G-F 20 (Synvisc®) vedl k úlevě od bolesti při gonartróze v několika klinických a retrospektivních studiích s různými kontrolními skupinami, při nízkém výskytu nežádoucích účinků (NÚ) pohybujícím se mezi 0 – 2,7 % na injekci a 0 – 11,8 % na pacienta.2-6 Za fyziologických podmínek zajišťuje kyselina hyaluronová v synoviální tekutině homeostázu na několika úrovních. Na úrovni makrohomeostázy má funkci lubrikační (viskozita) a umožňuje tlumení mechanického inzultu (elasticita), na úrovni minihomeostázy udržuje rovnovážný stav nitrokloubní tekutiny a v mikrohomeostáze reguluje interakce s buněčnými receptory. Při osteoartróze (OA) dochází k destrukci kloubní chrupavky, což vede k významnému poklesu tvorby KH. V současnosti je dispozici k léčbě OA několik preparátů obsahujících agregáty KH různé velikosti. Zatímco skupina léků s agregáty o velikosti 0,6-2,1 milionu Da má biologický poločas eliminace 12 hodin a elasticitu 15%, Hylan G-F 20 (Synvisc) s agregáty o velikosti 6 milionů Da má biologický poločas 70 hodin a elasticitu 78%. Cochrenova metaanalýza klinických hodnocení účinnosti Synviscu ukázala, že KH a její deriváty jsou v léčbě gonartrózy účinnější než placebo, snižují intenzitu bolesti a vedou ke zlepšení funkce. Jsou účinnější v srovnání s intraartikulárně podanými kortikosteroidy a mají srovnatelný efekt s kontinuální léčbou nesteroidními antirevmatiky. Účinek Synviscu je výraznější než průměr celé skupiny preparátů KH. Rozsáhlé klinické hodnocení (4253 pacientů) bezpečnostního profilu Synviscu ukázalo, že jeho nežádoucí účinky jsou vzácné a pouze přechodného charakteru. Po jejich odeznění obvykle následuje symptomatické zlepšení. Prezentované výsledky ukazují, že léčba pacientů s gonartrózou prostřednictvím viskosuplementačního produktu hylan G-F 20 (Synvisc) přináší prospěch pro koleno, celkový zdravotní stav i kvalitu života související se snížením potřeby souběžné léčby a systémových nežádoucích reakcí. V našem souboru presentujeme výsledky u 5O-ti pacientů.
Chronická laterální instabilita hlezna způsobuje významné problémy při aktivním způsobu života a urychluje rozvoj osteoarthrotických změn talokrurálního kloubu. Obvykle jsou distorse hlezna léčeny dle stupně poškození. I. a II. stupně jsou zpravidla léčeny konservativně. Léčba III. stupně má velice často kontroversní výsledky. Příčinou poškození je obecně léze ligamentum fibulotalare anterius. Konservativní léčba není obvykle úspěšná. V takových případech je doporučováno chirurgické ošetření poškozených vazů. Bylo sice popsáno více než 50 operačních technik. Autoři představují svůj vlastní operační postup využívající zbytků ligamentum fibulotalare anterior (FTA) pro obnovu porušených vazivových struktur, eliminující doprovodnou morbiditu při odběru šlach a mající výslednou dobrou stabilitu hlezna.
Chronic lateral instability of the ankle joint causes significant problems in high-level physical activity and accelerates the development of osteoarthritic changes of the talocrural joint. Typically, ankle sprains are treated according to their severity grading. Grades I and II generally recover with conservative treatment. The treatment of grade III sprains is more controversial. The reason for this pathology is generally a chronic lesion of the anterior talofibular ligament. The conservative therapy is not usually successful. In such cases surgical treatment for restoring the normal function of the ankle and its disfunctionalized ligaments is recommended. More than 50 various surgical techniques have been described. Authors suggested a procedure when the remnants of the ligament’s attachments can be sutured to the scar tissue in the ligament’s former position. The described ATFL reconstruction shows the benefits of this surgical modification procedure in the treatment of chronic lateral ankle instability. This approach provides increased stability by reinforcing local host tissue, preserving subtalar and talocrural motion, eliminating the comorbidity associated with tendon-graft harvest, and offering a quicker functional recovery.
- MeSH
- kloubní ligamenta chirurgie patologie zranění MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody využití MeSH
- nestabilita kloubu MeSH
- ortopedické výkony metody využití MeSH
- ortopedie metody MeSH
- poranění kotníku MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zákroky plastické chirurgie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH