Q120584744
Dotaz
Zobrazit nápovědu
26 stran : ilustrace, tabulky ; 25 cm
Publikace se zabývá technologií genomového sekvenování pro účely precizní onkologie, inovativními klinickými designy a personalizovanou medicínou v dětské onkologii, gynekologickými zhoubnými nádory a perspektivami využití precizované medicíny v rámci personalizované specifické terapie onkologických pacientů.
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- onkologie
- NLK Publikační typ
- brožury
42 stran : ilustrace, tabulky ; 30 cm
- MeSH
- farmacie MeSH
- klinické lékařství MeSH
- kontinuální vzdělávání farmaceutů MeSH
- společnosti lékařské MeSH
- zajištění kvality zdravotní péče MeSH
- Publikační typ
- směrnice MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- Konspekt
- Farmacie. Farmakologie
- NLK Obory
- farmacie a farmakologie
- NLK Publikační typ
- dokumenty
Rychlý nástup celosvětové pandemie infekce HIV na přelomu 80. a 90. let minulého století způsobil, že se toto onemocnění stalo jednou z nejstudovanějších infekčních nemocí v historii medicíny. Tomu odpovídal také rychlý vývoj účinných antiretrovirotik. Antiretrovirová léčba je v klinické praxi od roku 1996. Léčba významně prodloužila a zkvalitnila život lidí žijících s HIV, zachránila a stále zachraňuje miliony infikovaných na celém světě. Po více než dvaceti letech je však evidentní, že léčba vedená v intencích současné farmakoterapie není zcela optimální a má své limity. Její potenciál je pouze supresivní, nikoli eradikační. Určitým specifickým rysem HIV je jeho schopnost integrovat svůj genom ve formě provirové DNA do genomu hostitelské buňky. Tyto buňky neindukují na svém povrchu expresi virových antigenů, imunitním systémem není virové agens rozpoznáno a antiretrovirotiky je zcela nedoknutelné. Rezervoár latentně infikovaných buněk tvoří mnohočetné buněčné typy a tkáňové kompartmenty, které se stávají bariérou efektivní léčby a možné eradikace HIV. Byly vymezeny dva základní směry vývoje terapeutické intervence - sterilizační a funkční. Ideálním cílem sterilizační léčby je dosažení eliminace aktivních i latentních virových agens z lidského organismu. Cílem funkční léčby je navození dlouhodobé remise jako důsledku silné hostitelovy obranné reakce, zprostředkované imunitními mechanismy, i když kompetentní virové agens nadále zůstává v organismu. V uvedeném textu jsou zmiňovány hlavní oblasti současného výzkumu nových léčiv a nové principy léčby: dlouhodobě působící pomalu uvolňovaná antiretrovirotika, imunoterapie, buněčná a genová terapie, strategie šokovat a zabít a strategie zablokovat a zamknout.
The rapid onset of the global HIV pandemic at the turn of the 1980s and 1990s made the disease one of the most studied infectious diseases in the history of medicine. This was also reflected in the rapid development of effective antiretroviral drugs. Antiretroviral therapy has been in clinical practice since 1996. Treatment has significantly prolonged and improved the lives of people living with HIV, saving and still rescuing millions of people infected worldwide. However, after more than twenty years, it is evident that the treatment provided with the current pharmacotherapy is not entirely optimal and has its limits. Its potential is only suppressive, not eradicating. A specific feature of HIV is its ability to integrate its genome in the form of proviral DNA into the genome of the host cell. These cells do not induce the expression of viral antigens on their surface, the viral agent is not recognized by the immune system and is completely untouchable by antiretrovirals. The reservoir of latently infected cells consists of multiple cell types and tissue compartments, which become a barrier to effective treatment and possible eradication of HIV. Two basic directions of development of therapeutic intervention were defined - sterilization and functional. The ideal goal of sterilization treatment is to achieve the elimination of active and latent viral agents from the human body. The goal of functional treatment is to induce long-term remission as a result of a strong host defense response mediated by immune mechanisms, even though the competent viral agent remains in the body. The text deals with the main areas of current research into new drugs and new treatment principles: long-acting slow-release antiretrovirals, immunotherapy, cell and gene therapy, shock and kill strategies, and block and lock strategies.
- MeSH
- antiretrovirové látky * farmakologie terapeutické užití MeSH
- CD4-pozitivní T-lymfocyty patologie účinky léků MeSH
- genetická terapie MeSH
- HIV infekce * farmakoterapie genetika imunologie MeSH
- imunoterapie MeSH
- lidé MeSH
- nanočásticový lékový transportní systém MeSH
- neutralizující protilátky terapeutické užití MeSH
- vymýcení nemoci MeSH
- zdroje nemoci MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Koncept personalizované medicíny je jedním z hlavních léčebných směrů v pediatrické onkologii posledních přibližně 15 let. Potřeba individualizace léčby či její personalizace vyplynula z klinických zkušeností a léčebných výsledků dosažených na bázi léčby čistě podle klinických protokolů, které - jakkoli přinesly do klinické medicíny potřebný prvek standardizace - často nebyly schopny zohlednit faktor jedince. Mezi faktory jedince patří z těch základních věk, komorbidity, souběžná terapie a vývoj těchto aspektů v průběhu onemocnění. V dalším textu se zaměříme na stručný rozbor aspektů vlastního onemocnění, aspektů celkového kontextu organismu hostitele, tj. pacienta, kterého léčíme, a dále aspektů léčiv, resp. léčebné strategie, jíž pacienta léčíme.
For more then fifteen years a concept of personalized medicine has become a dominant treatment approach in pediatric oncology. A need for person-dependent therapy adjustment has emerged based on clinical experience and often unsatisfactory results obtained using treatment protocols that - despite bringing a much needed element of standardization to clinical practice - essentially failed to consider aspects of individuality. Basic aspects of individuality are age, comorbidities, co-medications and their time-dependent variations. In the following we discuss aspects of a disease in the context of a host/patient and elaborate on aspects of the medicinal products and treatment strategy.
Cíle: Cytotoxická léčiva (CL) představují riziko pro zdravotnický personál. Povrchové dezinfekční prostředky jsou používány v nemocnicích k prevenci mikrobiální kontaminace. Není mnoho informací o jejich vlivu na povrchovou kontaminaci CL. Naše studie zkoumala účinnost vybraných dezinfekčních prostředků na odstranění kontaminace CL na podlahách v nemocnicích. Metody: Dle průzkumu ve 43 nemocnicích bylo vybráno devět nejčastěji používaných dezinfekcí, které byly testovány na účinnost odstranění devíti CL - cyklofosfamid (CP), ifosfamid (IF), kapecitabin (CAP), sunitinib (SUN), metotrexát (MET), doxorubicin (DOX), irinotecan (IRI), paklitaxel (PX) a 5-fluorouracil (FU). Výsledky: Mezi nejčastěji používané dezinfekce v nemocnicích patří činidla na bázi peroxidu vodíku, chlornanu sodného, glukoprotaminu, glutaraldehydu a také prostředky obsahující alkoholy. Podlahovou kontaminaci CL odstraňuje nejúčinněji aktivní chlór (při použití však uvolňuje dráždivé toxické látky) a peroxid vodíku. Problematické se jeví odstranění karcinogenního CP. Prostředky na bázi alkoholu mohou mobilizovat kontaminaci CL z hlubších vrstev podlahového materiálu. Závěry: Pro každodenní použití lze ve smyslu dezinfekce i dekontaminace CL doporučit zejména prostředky s oxidačními účinky. Další přípravky mají variabilní účinky vůči různým CL. V případě rizika vysoké kontaminace by měl být úklidový proces doplněn o používání prostředků například na bázi aktivního chloru, který je účinný také proti karcinogennímu a perzistentnímu CP.
Objectives: Cytotoxic therapeutics (CT) pose a risk to healthcare professionals. Surface disinfectants are used in hospitals to prevent microbial contamination. Information about their effects on removing CT is incomplete. Our study has examined the effectiveness of selected disinfectants on CT floor contamination. Methods: According to a survey in 43 hospitals, the nine most commonly used disinfectants were selected and tested for the presence of nine CTs - cyclophosphamide (CP), ifosfamide (IF), capecitabine (CAP), sunitinib (SUN), methotrexate (MET), doxorubicin (DOX), irinotecan (IRI), paclitaxel (PX) and 5-fluorouracil (FU). Results: The most commonly used disinfectants in hospitals include agents based on hydrogen peroxide, sodium hypochlorite, glucoprotamine, glutaraldehyde and alcohol. The most effective way to remove floor contamination is chlorine (which however releases irritating compounds) and hydrogen peroxide. The removal of carcinogenic CP was problematic. Alcohol-based agents can mobilize CL contamination from deeper layers of flooring material. Conclusions: For everyday disinfection and decontamination of CT it is possible to recommend products based on oxidizing agents. Other agents have variable efficiency against CT. Cleaning processes should be complemented by the regular use of strong chlorine-based disinfectants, which are also effective against carcinogenic and persistent CP.
