Q124740073
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Acute lymphoblastic leukemia (ALL) is the most common childhood hematological malignancy, but it also affects adult patients with worse prognosis and outcomes. Leukemic cells benefit from protective mechanisms, which are mediated by intercellular signaling molecules - cytokines. Through these signals, cytokines modulate the biology of leukemic cells and their surroundings, enhancing the proliferation, survival, and chemoresistance of the disease. This ultimately leads to disease progression, refractoriness, and relapse, decreasing the chances of curability and overall survival of the patients. Targeting and modulating these pathological processes without affecting the healthy physiology is desirable, offering more possibilities for the treatment of ALL patients, which still remains unsatisfactory in certain cases. In this review, we comprehensively analyze the existing literature and ongoing trials regarding the role of chemokines and interleukins in the biology of ALL. Focusing on the functional pathways, genetic background, and critical checkpoints, we constructed a summary of molecules that are promising for prognostic stratification and mainly therapeutic use. Targeted therapy, including chemokine and interleukin pathways, is a new and promising approach to the treatment of cancer. With the expansion of our knowledge, we are able to uncover a spectrum of new potential checkpoints in order to modulate the disease biology. Several cytokine-related targets are advancing toward clinical application, offering the hope of higher disease response rates to treatment.
- MeSH
- akutní lymfatická leukemie * farmakoterapie imunologie metabolismus patologie MeSH
- chemokiny * metabolismus imunologie MeSH
- interleukiny * metabolismus imunologie MeSH
- lidé MeSH
- prognóza MeSH
- signální transdukce MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
- systematický přehled MeSH
Chronická myeloidní leukemie (CML) je myeloprolifera- tivní onemocnění charakterizované přítomností Philadelphského chromozomu – translokací BCR::ABL1 – spojenou se vznikem fúzního proteinu Bcr-Abl s vlastní tyrosinkinázovou aktivitou. V terapii CML jsou již mnoho let využívány tyrosinkinázové inhibitory (TKI) Bcr-Abl, které blokují nadměrnou aktivitu tohoto proteinu. Postupně byly do klinického užití zavedeny TKI 1. generace imatinib, TKI 2. generace dasatinib, nilotinib a bosutinib a TKI 3. generace ponatinib. Nejmodernějším lékem, který lze využít u pacien tů s CML, je asciminib, první zástupce skupiny inhibitorů STAMP, který působí jako alosterický inhibitor kinázy Bcr-Abl a je účinný i v přítomnosti mutací BCR::ABL1 spojených s rezistencí vůči TKI. U mladších pa cien tů bez významných komorbidit je při selhání TKI 2. generace a u pokročilejších fází onemocnění vhodnou léčebnou strategií také alognní transplantace krvetvorných buněk.
Chronic myeloid leukaemia (CML) is a myeloproliferative disorder characterized by the presence of the Philadelphia chromosome, i.e. BCR::ABL1 translocation, associated with the formation of the Bcr-Abl fusion protein with intrinsic tyrosine kinase activity. Tyrosine kinase inhibitors (TKIs) of Bcr-Abl have been used in CML therapy for many years to block the excessive activity of this protein. The first- generation TKI imatinib, the second-generation TKIs dasatinib, nilotinib and bosutinib, and the third-generation TKI ponatinib have gradually been introduced into clinical use. The most recent drug that can be used in CML patients is asciminib, the first representative of the STAMP inhibitor group, which acts as an allosteric inhibitor of the Bcr-Abl kinase and is effective even in the presence of BCR::ABL1 mutations associated with TKI resistance. In younger patients without significant comorbidities, allogeneic hematopoietic cell transplantation is also an appropriate treatment strategy in the case of failure of the 2nd generation TKIs and in more advanced stages of the disease.
Hepatocelulární karcinom (HCC) je nejčastější primární maligní nádor jater. V naprosté většině případů se rozvíjí v terénu preexistujícího chronického jaterního onemocnění ve stadiu jaterní cirhózy. Jedná se o onemocnění s vysoce nepříznivou prognózou. Na rozdíl od jiných solidních nádorů se staging u pacientů s ja- terní cirhózou hodnotí podle tzv. barcelonské klasifikace (BCLC) (1). Ta v sobě zahrnuje nejen rozsah nádorového postižení, ale navíc i funkční zdatnost jater a celkový výkonnostní stav pacienta. Transarteriální chemoembo- lizace (TACE) je standardem terapie středně pokročilého stadia HCC (1). Moderní modifikací této metody je mikrobalónová okluzivní chemoembolizace (B-TACE). B-TACE je metoda založená na dočasné balónové okluzi přívodné tepny vedoucí k redistribuci toku směrem k nádoru a tím pádem zvýšené koncentraci embolizační směsi v cílové lézi. Zvýšená akumulace embolizačních částic vede k výraznější nekróze ložiska a díky tomu k lepší odpovědi na léčbu. Dočasná okluze tepny současně zvyšuje bezpečnost výkonu tím, že zamezuje zpětnému toku embolizační směsi a zmenšuje možný rozsah necílové embolizace. Na našem pracovišti bylo dosud realizováno B-TACE u 15 pacientů. Průměrný věk pacientů byl 73 let. Devět pacientů bylo ve stadiu ne- moci 0+A a šest pacientů ve stadiu B dle BCLC. Průměrné Childovo-Pughovo skóre nemocných bylo 5,7 bodů. Bylo ošetřeno 21 ložisek HCC (medián velikosti ložiska 37 mm). Po iniciální B-TACE bylo dosaženo kompletní odpovědi u 16 ložisek (76 %), parciální odpovědi u pěti ložisek (24 %). Nebyla zaznamenána žádná závažná peri- procedurální či postprocedurální komplikace výkonu. Metoda měla nulovou 90denní letalitu. B-TACE se zdá být u selektovaných pacientů vysoce účinnou metodou lokoregionální tera- pie HCC s příznivým bezpečnostním profilem a vysokou mírou kompletní odpovědi již po první etapě B-TACE.
Hepatocellular carcinoma (HCC) is the most common primary malignant liver tumor. In the vast majority of cases, it develops in the field of pre-existing chronic liver disease in the stage of liver cirrhosis. It is a disease with a highly unfavorable prognosis. Unlike other solid tumors, staging in patients with liver cirrhosis is carried out according to Barcelona classification (BCLC) (1). This includes not only the extent of tumor involvement, but also the functional status of the liver and the overall performance status of the patient. Transarterial chemoembolization is the standard of therapy for intermediate-stage HCC (1). A modern modification of this method is balloon-occluded chemoembolization (B-TACE). B-TACE is a method based on temporary balloon occlu- sion of the supply artery leading to redistribution of flow towards the tumor and thus higher concentration of the embolizate in the target lesion. Increased accumulation of embolization particles leads to more pronounced necrosis of the tumor and thus a better oncological response to treatment. A side effect of the temporary occlusion of the artery is an increase in the safety profile of the procedure due to the prevention of backflow of embolizate and low non-target embolization. At our workplace B-TACE has been performed on 15 patients. The average age of the patients was 73 years. Nine patients had disease stage 0+A and six patients had stage B according to BCLC. The average Child-Pugh score was 5.7 points. Totally 21 HCC nodules were treated (median size 37 mm). After the initial B-TACE, a complete response was achieved in 16 nodules (76%), a partial response in 5 nodules (24%). There was no serious post- nor periprocedural complication of the procedure. There was no death within 90-day follow-up. B-TACE appears to be a highly effective method of locoregional therapy for HCC with a favorable safety profile in selected patients and achieves high frequency of complete responses after first cycle of B-TACE.
Hepatocelulární karcinom (HCC) je nejčastější primární zhoubný nádor jater, který se ve většině případů rozvíjí v terénu jaterní cirhózy různé etiologie. Jen časná stadia onemocnění jsou indikována k chirurgické, potenciálně kurativní léčbě. Jen přibližně třetina HCC je zachycena v časných stadiích. Screeningovým vyšetřením rizikových skupin pacientů je ultrasonografie jater (USG) v 6měsíčních intervalech. USG má vedle svých známých výhod i značné limitace. Senzitivita USG pro časná stadia HCC se pohybuje pouze okolo 60 %. Vzhledem k tomu a i proto, že se jedná o expert dependentní metodu, existuje naléhává potřeba objektivního biomarkeru HCC. Alfa-fetoprotein je obecně vnímán jako biomarker HCC, nicméně jeho senzitivita a specificita pro účely diagnostiky či dokonce screeningu je nedostatečná. Byly zkoumány i jiné další biomarkery s různými výsledky, ale žádný nedosáhl efektivity USG. Poměrně novým přístupem k této problematice je spektroskopie krevní plazmy, která prokázala svoji účinnost u různých onemocnění. Z pohledu HCC se spektroskopii krevní plazmy věnovalo jen málo studií. Autoři prezentují v přehledu i vlastní práci, kdy spektroskopie krevní plazmy dosáhla senzitivity a specificity v odlišení nemocných s jaterní cirhózou bez HCC a s ním 88 %, respektive 90 %. Přes veškeré snahy nebyl dosud dostatečně spolehlivý a validovaný biomarker HCC použitelný pro účely časné diagnostiky a screeningu identifikován.
Hepatocellular carcinoma (HCC) is the most common primary malignant tumor of the liver, which in most cases develops in the field of liver cirrhosis of various etiologies. Only the early stages of the disease are indicated for surgical, potentially curative treatment. Only about a third of cases of HCC are caught in the early stages. The screening examination of risk groups of patients is liver ultrasonography (USG) at 6-month intervals. Besides its well-known advantages, USG has significant limitations. The sensitivity of USG for the early stages of HCC is only around 60 %. Considering this and also because it is an expert-dependent method, there is an urgent need for an objective HCC biomarker. Alpha-fetoprotein is generally perceived as a biomarker of HCC, however, its sensitivity and specificity for diagnostic or even screening purposes are insufficient. Other biomarkers have been investigated with varying results, but none have reached the effectiveness of USG. A relatively new approach to this problem is blood plasma spectroscopy, which has proven its effectiveness in various diseases. From the perspective of HCC, few studies have focused on blood plasma spectroscopy. In the review, the authors also present their work, where blood plasma spectroscopy achieved a sensitivity and specificity of 88 % and 90 %, respectively, in differentiating patients with liver cirrhosis without and with HCC. Despite all efforts, a sufficiently reliable and validated biomarker of HCC usable for early diagnosis and screening has not yet been identified.
- MeSH
- alfa-fetoproteiny analýza MeSH
- časná detekce nádoru metody MeSH
- hepatocelulární karcinom * diagnóza MeSH
- jaterní cirhóza komplikace MeSH
- karcinogeneze MeSH
- krevní plazma MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery analýza klasifikace MeSH
- spektrální analýza metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
V posledních letech byl díky zavedení nových léčebných postupů dosažen signifikantní pokrok v léčbě mnoha hematoonkologických onemocnění. Se zavedením nových léčebných postupů přichází nové otázky ohledně dalšího zvyšování účinnosti léčby a jejího zacílení na nádorovou buňku. Jedním ze sledovaných faktorů jsou parametry nádorového mikroprostředí, které představují cytokiny, chemokiny, solubilní adhezní molekuly, specifické populace T-lymfocytů a další populace antigen prezentujících buněk. V tomto článku přinášíme výsledky naší pilotní studie hladin cytokinů, chemokinů a solubilních adhezních molekul u nemocných s myelodysplastickým syndromem vyššího rizika léčených hypomethylační látkou azacytidin. Analyzujeme faktory související s hladinami sledovaných cytokinů, celkovým přežitím a selháním léčby. Propojením klinických a laboratorních dat se tak snažíme přispět k hlubšímu pochopení problematiky myelodysplastických syndromů a obecně vlivu nádorového mikroprostředí na průběh hematoonkologických onemocnění.
A significant effort has been made to innovative treatment approaches in majority of haematooncologic diseases including myelodysplastic syndromes. Adopting novel therapies brings new questions about enhancing their efficacy. Increasing evidence show a significant role of tumour microenvironment, which compounds of cytokines, chemokines, soluble adhesion molecules, specific T-lymphocyte populations and further populations of antigen presenting cells.In this article, we publish results of our pivotal trial analysing serum levels of cytokines, chemokines and soluble adhesion molecules in patients with high-risk myelodysplastic syndromes treated with hypomethylating agent Azacytidine. We analyse factors associated with levels of measured analytes, overall survival and treatment failure. Incorporating both clinical and experimental data into analyses helps to achieve a deeper insight into biology of myelodysplastic syndromes and the crosstalk of tumour microenvironment and outcome of therapies in general.
RATIONALE: Acute pancreatitis (AP) is a serious acute abdominal disease. AP is often referred to as an unpredictable illness, which can take a mild to severe (fatal) course. AIMS OF THE STUDY: 1) To identify clinical parameters that are significantly related to the clinical course of acute pancreatitis. 2) To compile a scoring system enabling the severity of AP to be predicted when the patient is first admitted to hospital. METHODS: Analysis of available publications and clinical guidance, and retrospective analysis of data on patients hospitalised with AP at our clinic enable us to identify clinical details and laboratory results recorded at the time of patients’ admission to hospital that are related to the subsequent severity of the disease. For the purposes of statistical analysis, the sample of patients was divided into two groups: group A (mild AP, without local or organ complications), group B (moderately severe and severe AP with local and/or organ complications). PATIENT GROUPS AND RESULTS: In total, between 01.01.2013 and 30.06.2022, 312 patients with acute pancreatitis were allocated to the retrospective-prospective study sample. 74 % (231/312) of these patients were allocated to group A and 26 % (81/312) were allocated to group B. Univariate analysis of the data collected on the patient sample identified 5 parameters that are statistically significantly associated with the severity of the clinical course of the disease. Presence of SIRS on admission (A vs B, Odds ratio 10.787, 95% CI 5.09-22.85, p < 0.0001), diabetes mellitus type 2 in case history (A vs B, Odds ratio 7.703, 95% CI 3.04-19.51, p 2 mmol/l (A vs B, Odds ratio 3.293, 95% CI 1.59-6.82, p = 0.0013). In order to develop a scoring system, each of these parameters was allocated a points value based on its Odds ratio (OR): presence of SIRS 3 points, hypocalcaemia 3 points, diabetes mellitus type 2 in case history 2 points, urea concentration > 8 mmol/l 1 point and lactate concentration > 2 mmol/l 1 point. The authors refer to their scoring system as The Acute Pancreatitis Admission Score (APAS). The accuracy of APAS was modelled for various cut off values. Across the whole sample, we ascertained that an APAS ≥ 4 points predicts moderately severe or severe AP with a sensitivity of 81 % (95% CI: 71 – 89 %) and specificity of 87 % (95 CI: 81 – 91 %). The positive predictive value (PPV) of APAS ≥ 4 is 0.68, while its negative predictive value (NPV) is 0.93 and accuracy 0.85 (95% CI 0.81 – 0.89). CONCLUSION: In this study we identify significant simple clinical and laboratory parameters that are commonly tested as part of an initial examination when admitting a patient with AP to hospital. Having identified these parameters we are able to establish a simple scoring system that is able to predict the severity of the course of AP at the moment of hospitalisation (Tab. 5, Fig. 2, Ref. 27).
Použití sonografie ošetřujícím zdravotníkem v rámci medicíny prvního kontaktu představuje trend rostoucí přímo úměrně s technickým rozvojem, dostupností a kompaktností zobrazovacích přístrojů. Emergentní echokardiografie je reproducibilní metodou průkazně přinášející důležité klinické informace do procesu prvotního vyšetření akutních kardiovaskulárních onemocnění. Jako stěžejní bod při zavádění emergentní echokardiografie prováděné lékaři bez kardiologické atestace vnímáme otázku standardizace vyšetření, systematičnost vzdělávání a stanovení kompetencí. Následující sdělení přináší přehled trendů cíleného ultrazvukového vyšetření srdce a informuje o probíhajícím vzdělávacím programu ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.
Sonography has become a rising trend in first-contact medical care. Increased usage of sonography comes together with technical development, availability as well as compactness of new devices. Emergent echocardiography is reproducible method providing clinically significant information during primary survey of acute cardiovascular diseases. The main points in process of implementation of emergent echocardiography by non-cardiologists are standardization of the procedure, structure of scholarship and clarification of competences. This text brings an overview of the focused echocardiography in emergency medicine and provides information of heart ultrasonography education program in The Faculty Hospital in Hradec Králové.
