Q95373977 Dotaz Zobrazit nápovědu

Přesná shoda Sémantické

Léčebny dlouhodobě nemocných jsou typem zdravotnického zařízení, které je definováno nejen legislativou, ale především specifickými léčebnými postupy. Diagnostické možnosti jsou limitované a na léčebný tým jsou kladeny především nároky na zkušenost a komplexní znalosti mnoha lékařských oborů. Měření výdeje tekutin, posouzení jejího vzhledu, změny objemu a charakteru v čase u polymorbidních nemocných s polypragmazií je jeden z mála postupů, jehož data mohou mít lékaři následné péče k dispozici. Vedle skupiny nemocných s patologií ledvin neschopných objektivizovat výdej tekutin jinak, je indikací přechodného zavedení permanentního močového katétru snaha zabránit infikování proleženin nebo intertriga, léčba infekcí vyžadující derivaci dolních močových cest, imobilita nemocných s anatomickou nebo funkční patologií dolních močových cest bránící fyziologické evakuaci močového měchýře, včetně poruch vědomí. Imperativní indikací je retence moče pro subvezikální obstrukci. Každá jiná indikace je mimo evropská i severoamerická doporučení, neboť na jakýkoliv způsob zevní derivace moče je nahlíženo jako na instrumentaci s významným rizikovým potenciálem vzniku infekce močových cest dominantně nemocničními multirezistentními bakteriálními kmeny (Catheter‐Associated Urinary Tract Infection – CAUTI). Při fyziologických změnách imunity u seniorů, násobené přítomností mnoha život ohrožujících diagnóz, jsou CAUTI u 40 % zemřelých v přímé příčinné souvislosti. Přes lege artis indikace se počet nemocných s trvalou derivací dolních močových cest permanentním močovým katétrem na českých pracovištích následné péče jeví výrazně vyšší, než tomu je v zahraničí na srovnatelných pracovištích. Hodnotitelná data z České republiky však chybí. Problematika nezbytnosti zavedení permanentního močového katétru, profit nemocných s permanentním močovým katétrem je důležitou otázkou, kterou si musíme, nejen v následné dlouhodobé péči, pokládat.

Long-term care hospitals are a type of healthcare facility that is defined not only by legislation, but above all by specific treatment procedures. Diagnostic possibilities are limited and the treatment team is mainly required to have experience and comprehensive knowledge of many medical disciplines. Measuring fluid output, assessing its appearance, volume change and character over time in polymorbid patients with polypragmasia is one of the few procedures whose data may be available to follow-up care physicians. In addition to the group of patients with renal pathology unable to objectify fluid output in any other way, the indications for temporary placement of a indwelling urinary catheter include efforts to prevent infection of bedsores or interstitium, treatment of infections requiring lower urinary tract drainage, immobility of patients with anatomic or functional lower urinary tract pathology preventing physiologic evacuation of the bladder, including disturbances of consciousness. Urinary retention due to subvesical obstruction is an imperative indication. Any other indication is outside of European and North American recommendations, as any method of external urinary diversion is viewed as instrumentation with significant risk potential for urinary tract infection with predominantly hospital-acquired multidrug-resistant bacterial strains (Catheter-Associated Urinary Tract Infection (CAUTI).With physiological changes in immunity in the elderly, multiplied by the presence of many life-threatening diagnoses, CAUTIs are directly causal in 40% of deaths. Despite the lege artis indications, the number of patients with permanent lower urinary tract catheter derivation in Czech aftercare units appears to be significantly higher than in comparable units abroad. However, evaluable data from the Czech Republic are lacking. The issue of the necessity of permanent urinary catheter placement and the profit of patients with permanent urinary catheter placement is an important question that must be asked, not only in long-term follow-up care.