BACKGROUND AND AIMS: The aim of this study was to evaluate changes in vascular density in the macula after pars plana vitrectomy for idiopathic macular hole (IMD) with macular peeling and flap. METHODS: A prospective study of 35 eyes in 34 patients who had undergone standard surgery. Evaluated parameters were best-corrected visual acuity (BCVA), intraocular pressure (IOP), central macular thickness (CRT), macular volume (TMV) and vascular density of the superficial and deep capillary plexus. The follow-up period was one year. RESULTS: We divided the total group into two: temporal and circular flap and total group. We compared the values after surgery with the preoperative values. In the total group, BCVA increased from 48.38 to 71.44 letters (P≤0.05). IOP changed from 15.24 to 14.76 mmHg (P>0.05). CRT decreased from 432.27 to 323.64 μm (P≤0.05). TMV changed from 0.26 to 0.25 mm3 (P>0.05). The vascular density of the superficial plexus decreased from 32 to 28% (P≤0.05). The intercapillary space of the superficial plexus increased from 68 to 72% (P≤0.05). The vascular density of the deep plexus increased from 17 to 23%. The intercapillary space of the deep vascular plexus decreased from 83 to 77%. Changes in vascular density and intercapillary space of the deep plexus were statistically significant for certain months after operations (P≤0.05). There were no significant differences between subgroups. CONCLUSION: The superficial plexus vascular density is almost the same in the temporal flap and in the foveal-sparing flap is decreased, and the deep plexus vascular density increased statistically significantly during the follow-up period after surgery.

• MeSH
• chirurgické laloky * krevní zásobení   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• macula lutea * krevní zásobení   MeSH
• mikrovaskulární denzita MeSH
• nitrooční tlak fyziologie   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• perforace sítnice * chirurgie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• retinální cévy MeSH
• senioři MeSH
• vitrektomie * metody   MeSH
• zraková ostrost * MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cíl: Zhodnotit účinnost intravitreální léčby Ranibizumabem u pacientů s diabetickým makulárním edémem (DME) nereagujícím na předchozí laserovou léčbu během dvouletého sledování. Soubor a metodika: V retrospektivní studii je hodnoceno 29 očí 29 pacientů s difúzním DME, nereagujícím na předchozí laserovou léčbu. Soubor tvořilo 16 mužů (55,1 %) a 13 žen (44,8 %) průměrného věku 71,3 let. Doba trvání diabetes mellitus byla průměrně 13 let. Inzulínem bylo léčeno 19 pacientů (65,5 %), perorální antidiabetika užívalo 10 pacientů (34,4 %), průměrná hodnota HbA1c byla 52 mmol/l. Léčba byla zahájena třemi úvodními intravitreálními injekcemi přípravku Ranibizumab 0,5 mg s měsíčním odstupem jednotlivých dávek a podáním dalších aplikací podle potřeby (léčebný režim pro re nata) při kontrolách po měsíci v prvním roce a průměrně po 3 měsících v druhém roce. Sledované parametry: nejlépe korigovaná zraková ostrost (NKZO) na ETDRS optotypech, centrální retinální tloušťka (CRT). Tyto parametry byly sledovány před zahájením léčby a dále v době 3, 6, 9, 12, 18 a 24 měsíců. Výsledky: Zaznamenali jsme statisticky významné zlepšení průměrné hodnoty NKZO ze vstupních 65,4 ±10,61 písmen o 11,2 písmen (p < 0,05) na konci dvouletého sledování, kdy zlepšení NKZO minimálně o šest písmen oproti původní NKZO bylo dosaženo u 19 očí (65,5 %), stabilizováno ±5 písmen) u 7 očí (24,1 %) a zhoršeno (o více jak pět písmen) u 3 očí (10,3 %). Průměrná hodnota CRT po 2 letech poklesla z původních 450,5 ±139,3 μm o 89,5 μm (p = 0,006). Pokles CRT byl signifikantní v porovnání se vstupními hodnotami (průměr 450,45 μm) ve 4 z 6 sledovaných intervalů. Průměrný počet injekcí Ranibizumabu byl během prvního roku léčby 5,45 ±1,8, během druhého roku bylo aplikováno 3,18 ±1,27 injekcí. Závěr: Intravitreální injekce Ranibizumabu redukuje CRT a zlepšuje NKZO u pacientů s DME, u kterých nedošlo ke zlepšení po laserovém ošetření. Nejlepší efekt byl dokumentován po úvodních třech aplikacích Ranibizumabu a na konci sledovacího období. Za 2 roky jsme zaznamenali pokles CRT u 79,3 % pacientů a zlepšení NKZO v průměru o 15,3 písmene u 65,5 % pacientů. Za 2 roky jsme zaznamenali pokles CRT u 79,3 % pacientů a zlepšení NKZO v průměru o 15,3 písmene u 65,5 % pacientů.

Aim: To evaluate, on the basis of two-year observations, the effectiveness of intravitreal treatment with Ranibizumab in patients with diabetic macular edema (DME) unresponsive to the previous laser treatment. Cohort and Methods: A retrospective study evaluates 29 eyes of 29 patients with diffuse DME unresponsive to their previous laser treatment. The group of the patients consisted of 16 males (55.1%) and 13 females (44.8%); their mean age was 71.3. The mean duration of diabetes mellitus was 13 years (3–20). 19 patients (65.5%) were treated with insulin, 10 patients (34.4%) were treated with peroral antidiabetics (PAD); the mean HbA1c value was 52 mmol/l. The treatment was started with 3 initial doses of intravitreal injections of Ranibizumab 0.5 mg. There was a one- -month interval between the applications. Subsequent evaluations and administrations of the following injections were made in the pro re nata (PRN) mode; the check-ups were carried out every month during the first year and on average every 3 months in the second year. The monitored parameters: the best corrected visual acuity (BCVA) measured on ETRDS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) optotypes, the central retinal thickness (CRT). These parameters were monitored prior to the treatment and then in the 3rd, 6th, 9th, 12th, 18th and 24th months. Results: A statistically significant improvement in the mean value of BCVA was detected. From the initial 65.4 ±10.61 letters it improved by 11.2 letters (p <0.05) at the end of the two-year observations, when the improvement of BCVA by min six letters (compared to the initial VA) was achieved in 19 eyes (65.5%), stabilization (±5 letters) was detected in 7 eyes (24.1%) and worsening (by more than five letters) occurred in 3 eyes (10.3%). The mean CRT value declined after 2 years from the initial 450.5 ±139.3 μm by 89.5 μm (p = 0,006). The decline in CRT was significant in comparison with the baseline values (the mean of 450.45 μm) in 4 out of the 6 monitored intervals. The mean number of Ranibizumab injections was 5.45 ±1.8 during the first year of treatment, and 3.18 ±1.27 injections in the second year. Conclusions: Intravitreal Ranibizumab injections reduce CRT and improve BCVA in patients with DME who did not show any improvement after laser treatment. The best effect was documented after the three initial applications of Ranibizumab and then at the end of the monitoring period. In two-year time period we detected CRT decline in 79.3% of the patients and BCVA improvement (by 15.3 letters on average) in 65.5% of the patients.

• Klíčová slova
• Lucentis,
• MeSH
• diabetická retinopatie * farmakoterapie   MeSH
• injekce intravitreální MeSH
• lidé MeSH
• makulární edém * farmakoterapie   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• ranibizumab * aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• retina MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl: Poukázat na využití optické koherenční angiografie (Optical Coherence Tomography Angiography – OCTA) u chorob vitreoretinálního rozhraní. Na vlastním souboru prezentovat výsledky hodnocení makulární kapilární sítě před a po operaci idiopatické makulární díry (IMD) a OCTA nálezy u pacientů s epiretinální membránou (ERM). Metodika a soubor: Prospektivní hodnocení funkčních výsledků, anatomických a OCTA nálezů před a po operaci IMD. Soubor tvořilo 8 očí osmi pacientů. Předoperačně a 1, 3 a 6 měsíců po operaci byla vyšetřována nejlépe korigovaná zraková ostrost (NKZO), provedeno foto fundu, vyšetření makuly spectral-domain optickou koherenční tomografií (SD OCT), stanovení stadia IMD dle Gasse a OCTA. Při vyšetření OCTA byla hodnocena plocha foveální avaskulární zóny (FAZ) a vaskulární denzita (VD). Operace byla ve všech případech provedena transkonjunktivální bezstehovou 25G vitrektomií, jedním chirurgem, vždy byl proveden peeling vnitřní limitující membrány. K endotamponádě sklivcové dutiny byl použit expanzivní plyn, 7x 20 % SF6, 1x 15 % C3F8. Výsledky: Ve všech 8 případech došlo po operaci k primárnímu uzavření IMD. Průměrná NKZO se statisticky významně zlepšila z 0,74 do 0,48 logMAR (p = 0,0023). Průměrná plocha FAZ se po operaci zmenšila z 0,345 mm² do 0,25 mm² (p = 0,0458). Průměrná VD se zvýšila z 7,93 mm-1 do 8,38 mm-1 (p = 0,2959). Závěr: Posuzování makulární kapilární sítě u pacientů s chorobami vitreoretinálního rozhraní nabízí nové poznatky a důležité detaily, které mohou vést k prognostickým informacím a k lepšímu pochopení patogenese onemocnění. V našem souboru jsme prokázaly statisticky významné zmenšení FAZ u očí po úspěšné operaci IMD a nepřímou závislost mezi zlepšením NKZO a změnou plochy FAZ.

Aims: Present the use of Optical Coherence Tomography Angiography (OCTA) in vitreoretinal interface diseases and results of macular capillary network evaluation before and after idiopathic macular hole surgery (IMD). Methodology: Prospective evaluation of functional results, anatomical and OCTA findings before and after IMD surgery. The group consists of 8 eyes of eight patients. Preoperatively and 1, 3 and 6 months after surgery, the best corrected visual acuity (BCVA) was examined, fundus photography was performed, examination of the macula by spectral-domain optical coherence tomography (SD OCT), determination of the stage of IMD according to Gases and also OCTA examination. The area of the foveal avascular zone (FAZ) and vascular density (VD) were evaluated by using of the OCTA. The operation was performed in all cases by transconjunctival suture 25G vitrectomy by one surgeon, always peeling the inner limiting membrane. An expansive gas, 7x 20% SF6, 1x 15% C3F8, was used for vitreous tamponade. Results: In all 8 cases, the primary closure of the IMD occurred after the operation. The mean BCVA improved statistically significantly from 0.74 to 0.48 logMAR (p = 0.0023). The average FAZ area decreased from 0.345 mm² to 0.25 mm² after surgery (p = 0.0458). The mean VD increased from 7.93 mm-1 to 8.38 mm-1 (p = 0.2959). Conclusions: Assessment of the macular capillary network in patients with diseases of the vitreoretinal interface offers new findings and important details that can lead to prognostic information and a better understanding of the pathogenesis of the disease. We demonstrated a statistically significant reduction in FAZ in the eyes after successful IMD surgery and an indirect relationship between the improvement of BCVA and the change in FAZ area in our cohort.

• Klíčová slova
• OCT angiografie, pars plana vitrektomie, vitreoretinální rozhraní,
• MeSH
• epiretinální membrána MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci retiny * diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• neovaskularizace sítnice diagnostické zobrazování   MeSH
• optická koherentní tomografie * metody   MeSH
• perforace sítnice chirurgie   patologie   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sklivec patologie   MeSH
• vitrektomie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl: Zjistit bezpečnost a účinnost ranibizumabu v léčbě choroidální neovaskularizace (CNV) způsobené jinými chorobami než věkem podmíněnou makulární degenerací (VPMD). Soubor: Bylo zařazeno 21 pacientů průměrného věku 61 ± 17,2 let (min. 16, max. 85) s CNV způsobenou jinými příčinami než VPMD, konkrétně patologickou myopií (n=11), angioidními pruhy (n=3), centrální serózní chorioretinopatií (n=2), makulární dystrofií Severní Karolíny (n=1), dominantními familiárními drúzami sítnice (n=1) a idiopatickou CNV (n=3). Metodika: Pacienti byli léčeni na Oční klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové třemi úvodními intravitreálními injekcemi přípravku ranibizumab (Lucentis) 0,5 mg s měsíčním odstupem jednotlivých dávek a následnými dávkami dle potřeby - léčebný režim pro re nata (PRN). Nejlépe korigovaná zraková ostrost (NKZO) byla zhodnocena na ETDRS optotypech (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study), centrální retinální tloušťka (CRT) byla měřena pomocí optické koherenční tomografie (OCT) (Cirrus, Zeiss). Tyto parametry byly sledovány před zahájením studie a dále v době 1 (pouze NKZO), 4, 8 a 12 měsíců v průběhu léčby. Sledovali jsme také výskyt očních i systémových nežádoucích účinků. Výsledky: Zaznamenali jsme statisticky významné zlepšení průměrné hodnoty NKZO o 11,4 písmen (p<0,001) na konci sledovacího období v podskupině pacientů s myopickou CNV. V podskupině pacientů s CNV z jiných příčin bylo zlepšení NKZO o 5,9 písmen (p=0,043). Průměrná hodnota CRT po 12 měsících statisticky významně poklesla o 42,2 μm (p=0,028) u pacientů s myopickou CNV a o 119,4 μm (p=0,002) u pacientů s CNV z jiných příčin. Nezjistili jsme žádné závažné oční ani systémové nežádoucí účinky související se samotným přípravkem Lucentis ani s jeho injekčním podáním. Závěr: Léčba intravitreální injekcí ranibizumabu podávaná v režimu pro re nata po úvodních třech měsíčních dávkách prokázala efektivitu a bezpečnost v léčbě CNV jiné etiologie než VPMD během ročního sledování.

Purpose: To evaluate the safety and clinical efficacy of ranibizumab (Lucentis) in the treatment of choroidal neovascularization (CNV) caused by diseases other than age-related macular degeneration (AMD). Patients: 21 patients with mean age 61 ± 17.2 years (min 16, max 85) with CNV due to causes other than AMD, in particular pathological myopia (n=11), angioid streaks (n=3), central serous chorioretinopathy (n=2), North Carolina macular dystrophy (n=1), dominant familial drusen (n=1) and idiopathic CNV (n=3). Methods: The patients were treated at the Ophthalmology Department of the University Hospital in Hradec Kralove with three monthly initial intravitreal injections of ranibizumab 0.5 mg with subsequent treatment regimen pro re nata (PRN). The best corrected visual acuity (BCVA) was evaluated on the ETDRS optotypes (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study), central retinal thickness (CRT) was measured by optical coherent tomography (OCT) (Zeiss, Cirrus). These parameters were evaluated before start of the study and then at 1 (BCVA only), 4, 8, and 12 months during treatment. We also evaluated the possible occurrence of ocular and systemic side effects. Results: Statistically significant improvement in the mean of BCVA score of 11.4 letters (p<0.001) at the end of the follow-up period in patients with myopic CNV was observed. In the subgroup of CNV patients from other causes BCVA improvement was 5.9 letters (p=0.043). The mean CRT at 12 months statistically significantly decreased by 42.2 μm (p=0.028) in patients with myopic CNV and by 119.4 μm (p=0.002) in patients with CNV from other causes. We have not detected any serious ophthalmic or systemic side effects associated with ranibizumab s treatment. Conclusions: Intravitreal ranibizumab given in the PRN regimen after the initial three monthly doses was demonstrated efficiency and safety in the treatment of CNV due to cause other than AMD during the annual follow-up.

• Klíčová slova
• Lucentis,
• MeSH
• dospělí MeSH
• humanizované monoklonální protilátky MeSH
• inhibitory angiogeneze * terapeutické užití   MeSH
• injekce intravitreální MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• neovaskularizace choroidey * farmakoterapie   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• ranibizumab * terapeutické užití   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH

Úvod: Diabetický makulární edém (DME) je nejčastější příčinou poklesu vidění u pacientů s diabetem mellitem (DM) 2. typu. Naše studie má za cíl zhodnotit výsledky léčby mikropulzním laserem o vlnové délce 577 nm u pacientů s DME s tříměsíční a roční dobou sledování. Metodika a pacienti: Retrospektivní sledování pacientů se sledovací dobou 1 roku po léčbě zahrnuje 63 očí 37 pacientů s DME léčených v období od 09/2015 do 01/2017. V souboru převažovali diabetici s DM 2. typu (34 pacientů), DM 1. typu byl zastoupen u 3 pacientů. Difuzní DME byl přítomen u 54 očí, fokální DME u 9 očí. Většina (42 očí) měla neproliferativní formu diabetické retinopatie, 21 očí vykazovalo známky proliferativní diabetické retinopatie. Průměrná délka trvání DME celého souboru byla 29 měsíců (medián 21 měsíců). Pacienti byli kontrolováni většinou každé 3 měsíce. U všech pacientů byla provedena fotokoagulace makuly mikropulzním laserem o vlnové délce 577 nm (IQ 577TM IRIDEX). Byl použit mikropulzní 5% duty cycle mód. Průměrná hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) v souboru byla 66,8 mmol/mol, max. hodnota 100 mmol/mol. Zjištěná data v souboru byla statisticky zpracována pomocí Friedmanova a Dunnova testu. Výsledky: Na konci ročního sledovacího období jsme dokumentovali zlepšení nejlépe korigované zrakové ostrosti (NKZO) o alespoň 5 písmen ETDRS optotypů u 20 očí a stabilizaci u 25 očí (45 očí, 71 % souboru), u 18 očí nastal pokles NKZO o více než 5 písmen ETDRS optotypů. Ve sledovaném období jeden rok jsme také zjistili, že v celém souboru v průměru poklesla NKZO ze vstupní hodnoty 62 písmen na 61,1 písmen (p > 0,05). Po jednom roce se centrální retinální tloušťka (CRT) snížila v průměru o 63 µm ze 442 µm 379 µm (p= 0,0124). Závěr: V našem souboru jsme po ročním zhodnocení prokázali téměř u 3/4; z celkového počtu očí zlepšení a stabilizaci NKZO u pacientů s DME léčených mikropulzním laserem. Statisticky signifikantního poklesu makulárního edému jsme dosáhli u všech očí sledovaného souboru.

Introduction: Diabetic macular edema (DME) is the most frequent cause of decreased vision in patiens with diabetes type 2. DME is caused by increased permeability of macular capillaries. The aim of our study was to retrospectively evaluate the results of micropulse laser treatment, 577 nm wavelength, in pacients with DME with follow-up three months and one year. Methods: The retrospective trial with one year follow-up includes 63 eyes of 37 patients with diabetic macular edema treated from September 2015 to January 2017. Most patients had diabetes type 2 (34 patients), 3 patients had diabetes type 1. Diffuse DME was diagnosed in 54 eyes, focal DME in 9 eyes. Most of the patients (42 eyes) suffered from non proliferative diabetic retinopathy, 21 eyes showed signs of proliferative retinopathy. DME lasted on average for 29 months before initiating with micropulse laser (median 21 months). On average 1,56 laser visits were needed for the treatment of 1 eye, usually in 3 months interval. Photocoagulation of macula was performed in all patients by micropulse laser, 577 nm wavelenght/IQ 577TM IRIDEX). We used 5 % duty cycle. The average glycated hemoglobin in the group was 66,8 mmol/mol, maximal 100 mmol/mol. Estimated data were statistically evaluated by Friedman and Dunn's test. Results: At the end of 1 year period we found out improvement in BCVA (increase of at least 5 letters of ETDRS charts) in 20 eyes, 25 eyes showed stabilisation of BCVA (alltogether 71 % of the group), in 18 eyes we found out decrease of BCVA of more than 5 letters of ETDRS charts. On average we estimated decrease of visual acuity from 62 to 61,1 letters (p > 0,05). After one year we estimated 63 µm CRT decrease on average, from 442 µm to 379 µm (p= 0,0124). Conclusion: In our group of DME patiens treated by micropulse laser we have estimated BCVA stabilisation and signifiant improvement of macular edema in 3/4 eyes, confirmed by OCT. We have estimated clinically significant decrease of macular edema in the whole group with one-year follow-up.

• Klíčová slova
• centrální tloušťka sítnice,
• MeSH
• diabetes mellitus 1. typu komplikace   MeSH
• diabetes mellitus 2. typu komplikace   MeSH
• komplikace diabetu * MeSH
• laserová koagulace metody   MeSH
• laserová terapie * metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• makulární edém * terapie   MeSH
• optická koherentní tomografie metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Introduction: Diabetic macular edema (DME) is the most frequent cause of decreased vision in patiens with diabetes type 2. DME is caused by increased permeability of macular capillaries. The aim of our study was to retrospectively evaluate the results of micropulse laser treatment, 577 nm wavelength, in pacients with DME with follow-up three months and one year. Methods: The retrospective trial with one year follow-up includes 63 eyes of 37 patients with diabetic macular edema treated from September 2015 to January 2017. Most patients had diabetes type 2 (34 patients), 3 patients had diabetes type 1. Diffuse DME was diagnosed in 54 eyes, focal DME in 9 eyes. Most of the patients (42 eyes) suffered from non proliferative diabetic retinopathy, 21 eyes showed signs of proliferative retinopathy. DME lasted on average for 29 months before initiating with micropulse laser (median 21 months). On average 1,56 laser visits were needed for the treatment of 1 eye, usually in 3 months interval. Photocoagulation of macula was performed in all patients by micropulse laser, 577 nm wavelenght/IQ 577TM IRIDEX). We used 5 % duty cycle. The average glycated hemoglobin in the group was 66,8 mmol/mol, maximal 100 mmol/mol. Estimated data were statistically evaluated by Friedman and Dunn´s test. Results: At the end of 1 year period we found out improvement in BCVA (increase of at least 5 letters of ETDRS charts) in 20 eyes, 25 eyes showed stabilisation of BCVA (alltogether 71 % of the group), in 18 eyes we found out decrease of BCVA of more than 5 letters of ETDRS charts. On average we estimated decrease of visual acuity from 62 to 61,1 letters (p > 0,05). After one year we estimated 63 μm CRT decrease on average, from 442 μm to 379 μm (p= 0,0124). Conclusion: In our group of DME patiens treated by micropulse laser we have estimated BCVA stabilisation and signifiant improvement of macular edema in ¾ eyes, confirmed by OCT. We have estimated clinically significant decrease of macular edema in the whole group with one-year follow-up.

• Klíčová slova
• centrální retinální tloušťka, mikropulzní laser, zisk písmen,
• MeSH
• dávka záření MeSH
• diabetes mellitus 1. typu komplikace   MeSH
• diabetes mellitus 2. typu komplikace   MeSH
• diabetická retinopatie diagnostické zobrazování   komplikace   MeSH
• fundus oculi MeSH
• glykovaný hemoglobin analýza   MeSH
• komplikace diabetu * MeSH
• laserová koagulace metody   přístrojové vybavení   MeSH
• laserová terapie * metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• makulární edém * diagnostické zobrazování   etiologie   terapie   MeSH
• optická koherentní tomografie metody   MeSH
• retina diagnostické zobrazování   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zraková ostrost účinky záření   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Introduction: The aim of this work is to evaluate our own results of surgical treatment of retinal detachment in immature newborns. Retinopathy of prematurity (ROP) is one of the most complicated ocular disorders, both in terms of diagnosis and therapy. It is a potentially blinding illness that arises from the incomplete development of the bloodstream of the neuroretina of preterm infants. Currently, the most effective therapy is ablation of the avascular retina by laser photocoagulation or cryocoagulation. Despite this treatment, the immature retina may develop it´s detachment. Methodology: We report 2 case-reports, retrospective results of 4-eyes in 2 patients with severe ocular and overall complications of prematurity. The ocular background of preterm babies was investigated in arteficial mydriasis by an indirect ophthalmoscope, and later with the RetCam photographic device. The ROP stages were evaluated according to the ICROP classification. All eyes were treated with cryo-retinopexy at the threshold stage of ROP, followed by intraocular surgery for progression of traction retinal detachment. The surgical technique was a 3-port 25-G PPV (pars-plicata vitrectomy) with insertion of ports 1.5 mm from limbus. The PPV was performed using the Constellation (ALCON) operating unit, controlling the intraocular pressure for 15 torr. The assessment of visual acuity was performed according to the scale: no light perception (no response of the child to light), light sensitivity (positive or negative reaction to illumination), fixation of light. Results: The retina stayed attached in all operated eyes, more in each case-report. Conclusion: Contemporary vitreoretinal surgery allows for the anatomical success of traction retinal detachment surgery during ROP already in neonatal age.

• MeSH
• design vybavení MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• novorozenec MeSH
• odchlípení sítnice * MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retinopatie nedonošených * chirurgie   komplikace   patologie   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• vitrektomie * přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Aim: To provide a survey of the current clinical use of intraoperative optical coherence tomography (iOCT), especially in the context of our own vitreo-retinal experience. Methods: Retrospective evaluation of casuistic cases of typical diseases of the retina, which were treated by standard pars plana vitrectomy (PPV) using iOCT integrated into an operating microscope OPMI Lumera 700 / Rescan 700 (Zeiss). Auxiliary techniques: best corrected visual acuity (BCVA) was tested on ETDRS charts, biomicroscopy was performed using a 78D lens, and optical coherence tomography (OCT) using Zeiss Cirrus equipment. Operations were carried out under retrobulbar anaesthesia by three-port 23G PPV and using a Constellation surgical unit (ALCON). Results: Three cases of 2 females (vitreoretinal interface disorders) and 1 male (proliferating diabetic retinopathy) of average age of 63 years are reported. In the former 2 cases, the follow-up period was 3 months, and the male with diabetic retinopathy was followed for 15 months. All surgical interventions using iOCT took place without either perioperative or postoperative complications. In all cases, full anatomical success was achieved. In the former two cases, there was a marked improvement of BCVA, and in the latter case, long-term stabilization of a very good initial BCVA. Conclusion: Surgical-microscope integrated OCT is giving the surgeon simultaneous immediate control of both surgical manipulations and OCT visualization. The results are a perfect view and information for the surgeon, and improved outcomes for the operated eye.

• Klíčová slova
• intraoperační optická koherentní tomografie,
• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci retiny chirurgie   MeSH
• optická koherentní tomografie * MeSH
• retina diagnostické zobrazování   chirurgie   patologie   MeSH
• senioři MeSH
• sklivec chirurgie   MeSH
• vitreoretinální chirurgie * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Úvod: Cílem tohoto článku je poskytnout přehled o současné situaci s použitím intraoperační optické koherentní tomografie (iOCT) a představit naše vlastní zkušenosti s touto technologií. Metodika: retrospektivní hodnocení kazuistických případů typických onemocnění sítnice, které byly řešeny standardní pars plana vitrektomií (PPV) při použití intraoperační optické koherentní tomografie (iOCT) integrované do operačního mikroskopu OPMI Lumera 700 / Rescan 700 (Zeiss). Pomocné techniky: nejlépe korigovaná zraková ostrost (NKZO) byla testována na ETDRS tabulích, biomikroskopie prováděna s 78D čočkou a optická koherenční tomografie (OCT) přístrojem Zeiss Cirrus. Operace byly provedeny v retrobulbární anestezii, tříportovou 23G PPV a pomocí chirurgické jednotky Constellation (ALCON). Výsledky: referujeme tři kazuistické případy 2 žen (onemocnění typu poruchy vitreoretinálního rozhraní) a 1 muže (proliferující diabetická retinopatie) průměrného věku 63 let. V prvních 2 případech byla sledovací doba 3 měsíce a muž s diabetickou retinopatií byl sledován 15 měsíců. Všechny operační zákroky s použitím iOCT proběhly bez komplikací peroperačních i pooperačních. Ve všech případech bylo dosaženo plného anatomického úspěchu. V prvních dvou případech se výrazně zlepšila NKZO a v posledním případě se velice dobrá vstupní NKZO dlouhodobě stabilizovala. Závěr: Použití iOCT poskytuje chirurgovi současnou kontrolu jak při chirurgických manipulacích v těsné blízkosti sítnice, tak i při detailní vizualizaci nálezu na očním pozadí. Výsledkem je výborný peroperační přehled, aktuální informace pro chirurga, vyšší preciznost zákroku a tím i zlepšené pooperační výsledky.

Aim: To provide a survey of the current clinical use of intraoperative optical coherence tomography (iOCT), especially in the context of our own vitreo-retinal experience. Methods: Retrospective evaluation of casuistic cases of typical diseases of the retina, which were treated by standard pars plana vitrectomy (PPV) using iOCT integrated into an operating microscope OPMI Lumera 700 / Rescan 700 (Zeiss). Auxiliary techniques: best corrected visual acuity (BCVA) was tested on ETDRS charts, biomicroscopy was performed using a 78D lens, and optical coherence tomography (OCT) using Zeiss Cirrus equipment. Operations were carried out under retrobulbar anaesthesia by three-port 23G PPV and using a Constellation surgical unit (ALCON). Results: Three cases of 2 females (vitreoretinal interface disorders) and 1 male (proliferating diabetic retinopathy) of average age of 63 years are reported. In the former 2 cases, the follow-up period was 3 months, and the male with diabetic retinopathy was followed for 15 months. All surgical interventions using iOCT took place without either perioperative or postoperative complications. In all cases, full anatomical success was achieved. In the former two cases, there was a marked improvement of BCVA, and in the latter case, long-term stabilization of a very good initial BCVA. Conclusion: Surgical-microscope integrated OCT is giving the surgeon simultaneous immediate control of both surgical manipulations and OCT visualization. The results are a perfect view and information for the surgeon, and improved outcomes for the operated eye.

• Klíčová slova
• intraoperační optická koherentní tomografie,
• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci retiny chirurgie   MeSH
• optická koherentní tomografie * MeSH
• retina diagnostické zobrazování   chirurgie   patologie   MeSH
• senioři MeSH
• sklivec chirurgie   MeSH
• vitreoretinální chirurgie * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Úvod: Cílem této práce je zhodnotit naše vlastní výsledky operačního řešení odchlípení sítnice při retinopatii u nezralých novorozenců. Retinopatie nedonošených (ROP) patří mezi nejzávažnější oční postižení, jak ve smyslu diagnostiky, tak i léčby. Jedná se o potenciálně oslepující onemocnění, které vzniká na podkladě nekompletního vývoje krevního řečiště neuroretiny předčasně narozených dětí. Nejefektivnější terapií je v současnosti ablace vaskulární sítnice laserovou fotokoagulací, či kryokoagulací. Navzdory této léčbě může dojít k rozvoji odchlípení nezralé sítnice. Metodika: Uvádíme kazuistické výsledky retrospektivního sledování 4 očí u 2 pacientů se závažnými očními i celkovými komplikacemi při nedonošenosti. Oční pozadí nedonošených dětí bylo vyšetřováno v arteficiální mydriáze nepřímým oftalmoskopem a v průběhu pozdější sledovací doby i fotografickým přístrojem RetCam. Stadia ROP byla hodnocena podle ICROP klasifikace. Všechny oči byly při dosažení prahového stadia ROP ošetřeny kryo-retinopexí, dále sledovány a pro progresi se vznikem trakční amoce sítnice indikovány k nitrooční operaci. Operační technikou byla 3 portová 25-G PPV (pars plicata vitrektomie) se zavedením portů 1,5 mm od limbu. PPV byla provedena pomocí operační jednotky Constellation (ALCON), kontrolující nitrooční tenzi na 15 torrech. Hodnocení zrakové ostrosti bylo prováděno odhadem dle škály: bez světlocitu (není reakce dítěte na světlo), světlocit (pozitivní, či negativní reakce na osvit), fixační a sledovací pohyby očí. Výsledky: U všech operovaných očí došlo k přiložení sítnice, více uvádíme v jednotlivých kazuistikách. Závěr: Současné možnosti vitreoretinální chirurgie umožňují anatomickou úspěšnost operace trakčního odchlípení sítnice při ROP již v novorozeneckém věku.

Introduction: The aim of this work is to evaluate our own results of surgical treatment of retinal detachment in immature newborns. Retinopathy of prematurity (ROP) is one of the most complicated ocular disorders, both in terms of diagnosis and therapy. It is a potentially blinding illness that arises from the incomplete development of the bloodstream of the neuroretina of preterm infants. Currently, the most effective therapy is ablation of the avascular retina by laser photocoagulation or cryocoagulation. Despite this treatment, the immature retina may develop it´s detachment. Methodology: We report 2 case-reports, retrospective results of 4-eyes in 2 patients with severe ocular and overall complications of prematurity. The ocular background of preterm babies was investigated in arteficial mydriasis by an indirect ophthalmoscope, and later with the RetCam photographic device. The ROP stages were evaluated according to the ICROP classification. All eyes were treated with cryo-retinopexy at the threshold stage of ROP, followed by intraocular surgery for progression of traction retinal detachment. The surgical technique was a 3-port 25-G PPV (pars-plicata vitrectomy) with insertion of ports 1.5 mm from limbus. The PPV was performed using the Constellation (ALCON) operating unit, controlling the intraocular pressure for 15 torr. The assessment of visual acuity was performed according to the scale: no light perception (no response of the child to light), light sensitivity (positive or negative reaction to illumination), fixation of light. Results: The retina stayed attached in all operated eyes, more in each case-report. Conclusion: Contemporary vitreoretinal surgery allows for the anatomical success of traction retinal detachment surgery during ROP already in neonatal age.

• MeSH
• design vybavení MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• novorozenec MeSH
• odchlípení sítnice * MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retinopatie nedonošených * chirurgie   komplikace   patologie   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• vitrektomie * přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH