csf fistula
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Cílem naší kazuistiky je poukázat na stále existující nejednotnost v názorech na načasování operačního řešení kranionazálních komunikací a na úskalí ošetření chronických likvorových píštělí. Popsaný pacient utrpěl na počátku 70. let frontobazální poranění s rinoreou, po kterém byl léčen konzervativně do ústupu úniku moku. Za 4,5 roku po poranění vznikla sekundární meningitida, po jejímž vyléčení pacient podstoupil operační revizi. Dvacet pět let byl bez obtíží. V roce 2001 byl přijat na neurologické oddělení spádové nemocnice pro lumboischiadický syndrom, kdy mu byl aplikován epidurálně bolus kortikoidů. Následně se objevila opětovně rinorea. Pacient přichází na naše pracoviště po čtyřech měsících intermitentního úniku likvoru. Nálezy invazivních a neinvazivních zobrazovacích metod nebyly zcela jednoznačné pro poúrazové a pooperační změny na bázi přední jámy lební. Operační revize odhalila absces na spodině čelního laloku mozku s chronickou mokovou píštělí. Po ošetření rinorea ustala. V pooperačním období došlo k rozvoji hyporezorpčního hydrocefalu, který byl úspěšně léčen opakovanými odlehčovacími lumbálními punkcemi a podáváním diluranu.
The aim of this case report is to demonstrate existing discrepancy in opinion regarding timing of surgery to resolve cranionasal communication and the pitfall of chronic CSF fistula resolution. This patient was expirienced frontobasal injury with rhinorrhea in 1970 treated using conservative method to stem CSF leakage. 4,5 years later the patient had meningitis. He has underwent surgery after solution of intracranial inflammation. For the next 25 year he was asymptomatic. He was admitted to department of neurology with lumbago. Steroids was administered to epidural intraspinal space. After this intermitent CSF patological leakage was resumed. The patient was admitted to our department 4 month latter. The findings of invasive and noninvasive investigation were equivocal for post-traumatic and post-surgery skull base changes. Subsequent surgery disclosed base frontal lobe abscess with chronic CSF fistula. Postsurgical recovery was unevenfull. The hyporesorption hydrocephalus which was developed within postsurgery period was resolved after several lumbal punctures a diluran admi-nistrations.
- MeSH
- absces etiologie MeSH
- fraktury baze lební etiologie chirurgie komplikace MeSH
- lidé MeSH
- meningitida etiologie MeSH
- neurochirurgické výkony metody trendy MeSH
- pooperační komplikace prevence a kontrola MeSH
- rinorea mozkomíšního moku etiologie komplikace MeSH
- traumatologie metody MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) trendy MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Spontánní intrakraniální hypotenze je charakterizovaná ortostaticky vázanými bolestmi hlavy vznikajícími při samovolném úniku mozkomíšního moku do extradurálního prostoru. Magnetická rezonance má zásadní význam v diagnostice díky řadě typických znaků vyskytujících se u tohoto onemocnění u převážné většiny pacientů. Druhým krokem je identifikace místa úniku mozkomíšního moku, což vyžaduje již speciální diagnostické zobrazovací metody a techniku vyšetření. Spontánní intrakraniální hypotenze může i samovolně vymizet. Její léčba je především konzervativní a spočívá v klidovém režimu, objemové terapii a podávání analgetik. Na pomezí konzervativního a invazivního postupu je aplikace epidurální krevní zátky. Pokud tyto postupy nejsou úspěšné a je jasně identifikované místo úniku mozkomíšního moku, je indikována chirurgická terapie. V případě longitudinální durální trhliny její identifikace a uzávěr, u meningeálního divertiklu jeho ošetření s případnou plastikou u větší durální ektázie, přerušení likvoro-venózní fistuly, popřípadě lumbální durální rekonstrukční operace.
Spontaneous intracranial hypotension is characterized by postural headaches arising from leakage of cerebrospinal fluid without any previous insult into the extradural space. Magnetic resonance is of fundamental importance in the diagnosis of the disease due to a number of typical signs occurring in this disease in the vast majority of patients. The second step is the identification of the location of the cerebrospinal fluid leak, which requires special diagnostic imaging methods and examination techniques. Spontaneous intracranial hypotension can also disappear spontaneously. Its treatment is primarily conservative and consists of rest, volume therapy and administration of analgesics. The application of an epidural blood patch is on the border between conservative and invasive treatments. If these procedures are not successful and the site of cerebrospinal fluid leakage is clearly identified, the surgical treatment is indicated. In the case of a longitudinal dural tear, its identification and closure is performed, in the case of a meningeal diverticulum, its closure with possible duraplasty in patients with a larger dural ectasia is made, cutting off a CSF-venous fistula, or lumbar dural reconstruction surgery.
- Klíčová slova
- epidurální krevní zátka,
- MeSH
- bolesti hlavy etiologie MeSH
- intrakraniální hypotenze * chirurgie etiologie MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- laminektomie metody MeSH
- laminoplastika metody MeSH
- lidé MeSH
- ligace metody MeSH
- magnetická rezonanční tomografie metody MeSH
- únik mozkomíšního moku chirurgie etiologie komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Únik mozkomíšního moku, likvorea, zejména v oblasti přední části baze lební a v oblasti pyramid, je potenciálně život ohrožující stav. Průnik bakterií likvorovou píštělí a vznik meningitidy je v těchto případech hlavní příčinou morbidity a mortality. V některých případech není anamnéza a klinický průběh jasný a je nutné přítomnost mozkomíšního moku v nosním nebo ušním sekretu prokázat. Glukózový test je pouze orientační. Průkaz β2-transferinu je považován za zlatý standard průkazu likvorey. Prokazuje se izoelektrickou fokusací, což je technicky a časově poměrně náročná laboratorní metoda. β-trace protein (prostaglandin-D-syntáza) je velice významný protein mozkomíšního moku. Jeho stanovení lze provádět na automatických imunonefelometrických analyzátorech firmy DADE Behring. Tento způsob analýzy je technicky méně náročný, rychlejší, a tudíž i obecně dostupnější. Navíc je detekce přítomnosti likvoru ve vyšetřovaném materiálu pomocí β-trace proteinu, v porovnání s použitím β2-transferinu, senzitivnější. Průkaz β-trace proteinu se jeví jako velmi přínosná metoda pro screeningovou detekci likvorey. Naše likvorologická laboratoř provádí vyšetření β-trace proteinu od roku 2002. V souboru doposud vyšetřených pacientů byla zjištěna průměrná koncentrace v krevním séru 0,58 (± 0,20) mg/l, průměrná koncentrace v mozkomíšním moku 20,80 (± 4,11) mg/l.
Cerebrospinal fluid (CSF) fistulas, especially of the anterior skull base and pyramids, are potentially life threatening conditions. The passage of bacterial flora and bacterial meningitis is the leading cause ofmorbidity and mortality in these cases. In some cases, anamnesis and clinical conditions are not typical and it is necessary to prove the presence of CSF in nasal or ear secretions. Glucose testing is only a basic test. Detection of β2-transferrin is the „gold standard“ in detection of liquorrhea. Isoelectric focusing is used for such detection, but it is a quite difficult and time consuming laboratory method. β-trace protein (prostaglandin-D-synthase) is very important protein found in CSF. For the detection imunonefelometric assay can be used which is an easier, faster,more sensitive and more accessible method. Detection of β-trace protein is a very useful method for the screening of CSF fistulas. Our liquorrological laboratory has been using this test since 2002. Average concentration of BTP in blood serum of our patients is 0.58 (± 0.20) mg/l, and in CSF 20.80 (± 4.11) mg/l.
Likvorea je únik mozkomíšnilio moku, který se projevuje výtokem tekutiny z nosu (rinorea) nebo 2 ucha (otorea). Nejčastější příčinou vzniku likvorey bývá trauma. Dále jsou to stavy po operaci tumoru s těsným vztahem k íiázi lební a kongenitální anomálie. Pacient s likvoreou je trvale ohrožen častými a velmi vážnými komplikacemi. Při zvažování diagnostického postupu je důležitá znalost přesné lokalizace a rozsahu kostního a durálního defektu, který CT cistemografie spolehlivě zobrazí a poskytne i informace o množství procházející k.l. V současné době je tato metoda běžně dosažitelná. Ve sdělení jsou shrnuty poznatky a zkušenosti s CT cistemografíí na souboru 13 pacientů s nazální likvoreou v korelaci s operačními nálezy a je dokumentován poměrně vzácný nález paradoxní rinorey.
Liquorrhoea is the escape of cerebrospinal fluid, manifested by escape of fluid from the nose (rhinorrhoea) or ear (otorrhoea). The most frequent cause of the development of liquorrhoea is an injury or else conditions after surgery of a tumour with a close relation to the cranial base, and congenital anomalies. A patient with liquorrhoea runs the permanent risk of frequent and very serious complications. When considering the diagnostic procedure, knowledge of the precise site and extent of the osseous and dural defect is essential. This is reliably visualised by CT cisternography which provides also information on the amount of penetrating contrast substance. At present this method is generally available. In the submitted paper the authors summarise findings and experience with CT cisternography assembled in a group of 13 patients with nasal liquorrhoea in correlation with surgical findings. Data are provided on a relatively rare finding of paradoxical rhinorrhoea.
V úvodní části článku se autoři zabývají obecně nazální likvoreou, její diagnostikoua léčbou. Hlavní roli v diagnostice nazální likvorei hraje rentgenologické vyšetření, CT cisternogra-fie. Následuje kazuistické sdělení o 53leté pacientce s třemi měsíci trvající spontánní netraumatic-kou likvoreou. Píštěl byla uzavřena z neurochirurgického intradurálního přístupu.
In the introduction the authors deal with nasal liquorrhoea in general, with its diagnosis and treatment. The main part in the diagnosis of nasal liquorrhoea is played by X-ray examination, CT cisternography. This is followed by the case-record of a 53-year-old female patient with a three-month spontaneous non-traumatic liquorrhoea. The fistula was closed using a neuro- surgical intradural approach.
Netraumatická rinolikvorea sa vyskytuje u menej ako 5 % pacientov s cerebrospinálnou fistulou. Najčastejšie sa vyskytuje v oblasti čuchovej platničky. Diagnostika zahrňuje zobrazovacie vyšetrenia, predovšetkým CT cisternografiu, zásadný význam má však rinoendoskopické vyšetrenie. Liečba je takmer vždy chirurgická, spočíva v uzavretí defektu tvrdej pleny-duroplastike. Prezentujeme kazuistiku 46-ročnej pacientky s netraumatickou rinolikvoreou, ktorá bola na našom pracovisku operovaná endoskopickým endonazálnym prístupom. Rok od operácie je chorá bez známok recidívy rinolikvorey.
Non-traumatic cerebrospinal fluid rhinorrhea represents less than 5% of cases of cerebrospinal fistula. It is most common in the area of lamina cribrosa. Diagnosis includes imaging examinations, especially CT cisternography, but rhino-endoscopic examination is essential. The treatment is mostly surgical, consists of closing the defect of dura mater – duraplasty. We present a case report of a 46-year old patient with a non-traumatic cerebrospinal fluid rhinorrhea, which underwent endonasal endoscopic surgery at our department. One year after surgery the patient is without signs of recurrence of cerebrospinal fluid rhinorrhea.
- MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- myelografie využití MeSH
- neurochirurgické výkony metody MeSH
- počítačová rentgenová tomografie využití MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- pooperační péče MeSH
- rinorea mozkomíšního moku * diagnostické zobrazování diagnóza chirurgie MeSH
- únik mozkomíšního moku diagnóza dietoterapie chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Diagnostika a rinologická léčba nazální likvorey všech etiologií dosáhla v posledním období významného pokroku zpřesněnou identifikací likvoru vyšetřením na beta 2 transferrin, úspěšnou lokalizací píštěle CT cisternografií a endoskopickým nálezem při fluoresceinovém testu. Chirurgická léčba likvorových píštělí proto mohla ustoupit většinou od radikálních výkonů transkraniálních a z velké části i transfaciálních a aplikovat především techniku endoskopické endonazální chirurgie. Úspěšné zhojení píštěle je první operací dosahováno ve více jak v 90 %. Současně mají tyto operace malou morbiditu a prakticky nulovou mortalitu.
Diagnosis and rhinological treatment of nasal liquorrhoea of all etiologies achieved recently great advances due to more accurate identification of liquor by examination for beta2 transferrin, successful localization of fistulae by CT cisternography and the endoscopic finding of the fluorescein test. Surgical treatment of liquor fistulae could therefore eliminate radical transcranial operations and the majority of transfacial ones and apply above all the technique of endoscopic endonasal surgery. Successful healing of the fistula is achieved by the first operation in more than 90 % of cases. These operations have a low morbidity and a practically zero mortality.
