• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

Úvod: pN+ stadium je faktorem, který ovlivňuje strategii léčby T3 karcinomu rekta. Senzitivita předoperačních zobrazovacích vyšetření, odhalujících N+, není zcela uspokojivá. Rizikové faktory, které jsou spojeny s pN+ stadiem a zjistitelné předoperačními vyšetřeními, nejsou u T3 karcinomu zatím spolehlivě identifikovány. Cílem práce je analýza prediktivních faktorů, které mají vliv na vznik metastatického postižení uzlin u T3 karcinomu rekta. Materiál a metodika: Zhodnocena byla skupina pacientů s resekčním výkonem pro (y)pT3 karcinom rekta operovaných na chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové v období od 1. 1. 2011 do 28. 2. 2014. Data byla sbírána prospektivně a ukládána do registru pro karcinom rekta. Sledovanými parametry byly věk, pohlaví, lokalizace nádoru, cirkumferentní topografie nádoru, hloubka penetrace nádoru do mezorekta, počet odebraných a pozitivních uzlin, grading, přítomnost angioinvaze, lymfangioinvaze a perineurálního šíření a podstoupení neoadjuvantní (chemo)radioterapie. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 89 pacientů s T3 karcinomem rekta. Resekce pro karcinom horního rekta byla provedena u 22 (24,7 %) pacientů, středního rekta u 37 (41,6 %) a dolního rekta 30 (33,7 %) pacientů. Primárně operováno bylo 38 (42,7 %) pacientů, neoadjuvantní chemoradioterapii mělo 41 (46,1 %) pacientů, ozářením bylo léčeno 10 (11,2 %) pacientů. Stadium pN+ bylo zjištěno u 51 (57,3 %) pacientů. Statistickou analýzou byly identifikovány rizikové faktory pro pN+: lymfangioinvaze (p≤0,001), angioinvaze (p=0,030) a perineurální šíření tumoru (p=0,010). Na hranici statistické významnosti pro pN+ byl zjištěn vliv nízkého gradingu tumoru (p=0,084). Hloubka penetrace nádoru do mezorekta nebyla statisticky významná (p=0,230). Závěr: Naše studie prokázala, že pN pozitivita u T3 tumorů rekta je spojena s lymfovaskulární invazí, perineurálním šířením a nízkým gradingem nádoru. Přesná identifikace těchto faktorů před léčbou je ale zatím stále obtížná.

Introduction: Stage pN+ is a factor which determines the strategy for treatment of T3 rectal cancer. The sensitivity of preoperative imaging examinations revealing N+ is not entirely satisfactory. Risk factors that are associated with pT3pN+ stage and that are detectable by preoperative examination have not been reliably identified. The aim of the study is to analyze the predictive factors determining lymph node involvement in T3 rectal cancer. Material and methods: Patients with rectal resection for (y)pT3 rectal cancer were analysed. All of the surgical interventions were performed at the Department of Surgery, University Hospital in Hradec Kralove, from 1 January 2011 to 28 February 2014. Data were prospectively collected and saved in the Rectal Cancer Oncologic Register. The parameters studied were age, gender, tumour localisation and its circumferential topography, preoperative chemoradiotherapy, absolute number of harvested lymph nodes and the number of positive lymph nodes in each specimen, tumour grading, presence of lymphovascular invasion and perineural invasion, and the depth of tumour penetration. Results: After selection, 89 patients with T3 rectal cancer were included into the study. Resection for cancer of the upper rectum was performed in 22 (24.7%) patients, middle rectum in 37 (41.6 %) and lower rectum in 30 (33.7%) patients. 38 (42.7%) patients underwent primary operation, 41 (46.1%) patients received neoadjuvant chemoradiotherapy, and radiation therapy was administered to only 10 (11.2%) patients. Stage pN+ was found in 51 (57.3%) patients. Statistical analysis was used to identify the risk factors for pN+: lymphovascular invasion (p≤0.001), angioinvasion (p=0.030) and perineural invasion (p=0.010). On the border of statistical significance for pN+, low grading of the tumour (p=0.084) was found. The depth of penetration of the tumour into the mesorectum was not statistically significant (p=0.230). Conclusion: Our study has shown that pN positivity is associated with lymphovascular invasion, perineural invasion and low grading of the tumour. Accurate identification of these factors before treatment, however, remains very difficult.

• Klíčová slova
• hloubka penetrace, uzlinové postižení, perineurální šíření, lymfovaskulární invaze,
• MeSH
• dospělí MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• invazivní růst nádoru MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie MeSH
• lymfatické metastázy * MeSH
• lymfatické uzliny chirurgie   patologie   MeSH
• nádory periferního nervového systému sekundární   MeSH
• nádory rekta * chirurgie   patologie   terapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie * statistika a číselné údaje   MeSH
• neparametrická statistika MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• staging nádorů MeSH
• stupeň nádoru MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Standardizované terapeutické onkogynekologické postupy vycházejí z klasických prognostických faktorů, jako jsou velikost nádoru, hloubka stromální invaze, histopatologický typ nádoru, lymfovaskulární nádorová invaze, metastatické postižení lymfatických uzlin. Bohužel síla těchto prognostických faktorů nedokáže ve skupině pacientek indikovaných ke konzervativním výkonům jednoznačně určit bezpečnost tohoto postupu ve vztahu k rekurenci onemocnění. Právě zde vzniká obrovský prostor pro nové prognostické faktory, především biomolekulární (proteiny: p63 a TAp63, p16, p21, p27, COX-2, geny: hTERC a MYCC). Mimo to komplexní zhodnocení prognostických faktorů u karcinomu děložního hrdla a stanovení nových biomarkerů chování nádoru může v budoucnu ulehčit predikci rizika šíření mimo primární lokalizaci. Tyto informace mohou přispět k individualizaci chirurgické, radioterapeutické, případně systémové léčby.

Standardized gynecological oncological therapeutical guidelines are based on ordinary predictive factors, such as depth of stromal invasion, histopathological type of tumor, lymphovascular space invasion, lymph node metastases. Unfortunately, the power of these prognostic factors is not able to determine the safety of this procedure in the relation to disease recurrence in a group of patients who are indicated for conservative operations. This is the appropriate area for new, especially biomolecular prognostic factors (proteins: p63, TAp63, p16, p21, p27, COX-2, genes: hTERC, MYCC). Moreover, comprehensive evaluation of cervical cancer prognostic factors and assessment of new biomarkers of cancer can ease prediction of risk of spread outside primary localization and determine probability of disease recurrence. This information can help to individualize surgical, radiotherapeutic and chemotherapeutic treatment.

• MeSH
• adenokarcinom MeSH
• cyklooxygenasa 2 MeSH
• histologie MeSH
• hormony MeSH
• inhibitor p16 cyklin-dependentní kinasy MeSH
• inhibitor p21 cyklin-dependentní kinasy MeSH
• inhibitor p27 cyklin-dependentní kinasy MeSH
• lidé MeSH
• lymfatické uzliny patologie   MeSH
• nádorový supresorový protein p53 MeSH
• nádory děložního čípku * etiologie   genetika   klasifikace   patofyziologie   MeSH
• prognóza MeSH
• ribonukleoproteiny MeSH
• spinocelulární karcinom MeSH
• staging nádorů MeSH
• telomerasa MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Cíl studie: Shrnutí významu prognostických faktorů karcinomu děložního hrdla, nové perspektivnímetody.Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN, Plzeň.Metodika: Přehled literatury.Výsledky: Nejdůležitějšími prognostickými faktory časného karcinomu děložního hrdla jsoustadium onemocnění a stav regionálních lymfatických uzlin. K dalším významným faktorůmpatří hloubka stromální invaze, objem tumoru a lymfovaskulární propagace, u adenokarcinomůještě grading. Ostatní faktory jsou zatím předmětem experimentálního výzkumu.Závěr: Detailní znalost jednotlivých prognostických faktorů karcinomu děložního hrdla jenutná ke stanovení optimální strategie léčby a sledování pacientky.

Objective: Review of prognostic factors of the cervical carcinoma, new perspective methods.Setting: Department of Obstetrics and Gynecology, Medical Faculty Hospital, Plzeň.Design: Review article.Results: The most important prognostic factors of the early cervical carcinoma are the stageand regional lymph node status followed by the depth of stromal invasion, tumor volume,and lymphovascular invasion. Other factors are still only subjects of research.Conclusion: A detailed knowledge of particular prognostic factors of the cervical carcinomais necessary for optimal treatment and flow-up strategy.

• MeSH
• karcinom patologie   MeSH
• nádory děložního čípku diagnóza   patologie   terapie   MeSH
• prognóza MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Hlavní stanovisko: V souboru 41 nemocných s invazivními nádory měchýře jsme zaznamenali vysoký podíl odpovědí na neoadjuvantní chemoterapii. Pacienti s kompletní odpovědí měli signifikantně lepší dvouleté přežití bez progrese než pacienti s reziduálním onemocněním. Cíl: V randomizovaných studiích byl prokázán přínos neoadjuvantní chemoterapie (NACH) na celkové přežití. Cílem práce bylo zhodnotit frekvenci léčebné odpovědi na NACH a vliv na prognózu onemocnění. Soubor pacientů a metoda: V období od 1/2010 do 10/2015 podstoupilo 124 pacientů s ná- dorem měchýře radikální cystektomii, z nichž 41 (33%) dostalo NACH. K chemoterapii byly indikovány nádory cT3–4 nebo cN+, kategorie cT2N0 (37%) pouze v případě výskytu rizikových faktorů jako hydronefróza, nebo lymfovaskulární invaze. Kritériem způsobilosti pro chemoterapii byla glomerulární filtrace >50 ml/min a funkční stav dle ECOG 1. Nejčastěji byla podána kombinace gemcitabinu a cisplatiny (85%). Odpověď na chemoterapii byla definována jako kompletní (ypT0N0) nebo parciální (≤ypT1N0). Medián délky sledování dosáhl 14 měsíců (1–71). Dvouleté přežití bez progrese (PFS) jsme posuzovali pomocí Kaplan-Meierových křivek a srovnání přežití v rámci podskupin pomocí log-rank testu. Výsledky: Dvouleté přežití bez progrese onemocnění bylo v celém souboru 69% (95% CI 52–86), u pacientů s klinicky negativními uzlinami (cT2–4N0) až 81%. Kompletní nebo parciální odpověď jsme zaznamenali u 41%, resp. 59% pacientů. Pravděpodobnost dosažení alespoň parciální odpovědi na chemoterapii (≤ypT1N0) byla vyšší u nádorů cT2 (76%) než u cT3–4 (40%). Dvouleté přežití bez progrese onemocnění bylo signifikantně lepší v případě odpovědi na chemoterapii: 93% u patologického ypT0, 83% u ypT1, 50% u ypT2 a 31% u ypT3–4 (p=0,003). Závěr: Pacienti s odpovědí na NACH měli signifikantně lepší dvouleté přežití bez progrese ve srovnání s pacienty bez odpovědi. Do budoucna je nutná lepší selekce pacientů k NACH, identifikace responderů, k čemuž by mohl přispět vývoj nových molekulárních markerů.

Major statement: Response rates to neoadjuvant chemotherapy were high in our cohort of 41 patients with muscle-invasive bladder cancer. Patients with a complete response had significantly improved 2-year progression-free survival compared with the patients with residual disease. Aims: Neoadjuvant chemotherapy (NAC) was shown to improve the overall survival in randomized trials. The aim of the study was to evaluate the frequency of response to NAC and the impact on prognosis of the disease. Methods: From January 2010 to October 2015 124 patients with bladder cancer underwent radical cystectomy and 41 of them (33%) received NAC. Chemotherapy was indicated in cT3–4 or cN+ tumours, cT2N0 disease only in presence of risk factors like hydronephrosis or lymphovascular invasion. Glomerular filtration rate >50 ml/min and ECOG performance status ≤1 were used as chemotherapy eligibility criteria. Gemcitabine and cisplatin was the most frequently used regimen (85%). Response to chemotherapy was defined as complete (ypT0N0) or partial (≤ypT1N0). The median follow-up was 14 months (1–71). The Kaplan-Meier methods were used to calculate two-year progression-free survival (PFS) and subgroup survival comparison using log-rank test. Results: Two-year PFS rates were 69% (95% CI 52–86) for the whole cohort and 81% in patients with clinically negative lymph nodes (cT2–4N0). Complete or partial responses to NAC were seen in 41% and 59%, respectively. The probability of attaining at least partial response to NAC (≤ ypT1N0) was significantly higher in cT2 tumours (76%) than in cT3–4 (40%). Two-year PFS was significantly higher in case of response to chemotherapy: 93% in ypT0, 83% in ypT1, 50% in ypT2 and 31% in ypT3–4 (p=0.003). Conclusion: Patients with a response to NAC had significantly improved 2-year PFS compared with the patients without the response. In the future, the development of new molecular biomarkers is warranted, that would allow better selection of patients to NAC.

• MeSH
• cisplatina terapeutické užití   MeSH
• deoxycytidin terapeutické užití   MeSH
• karboplatina terapeutické užití   MeSH
• karcinom z přechodných buněk MeSH
• lidé MeSH
• nádory močového měchýře * terapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie * MeSH
• odds ratio MeSH
• prognóza MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl: V příspěvku zhodnotíme význam tumoru markeru SCCA (Squamous Cell Carcinoma Antigen) pro prognózu pacientek s operabilními stadii dlaždicobuněčného karcinomu děložního hrdla se zaměřením na nádorovou lymfadenopatii a recidivu základního onemocnění. Materiál a metodika: Ve studii jsme retrospektivně analyzovali 110 pacientek, které absolvovaly radikální operační řešení časných stadií spinocelulárního karcinomu děložního hrdla v letech 2000-2008 na Gynekologicko-porodnické klinice LF MU a FN Brno. U pacientek byl hodnocen rozsah sérových hladin SCCA ve vztahu k lokálnímu rozsahu nádoru (T), stanovenému na základě definitivní pooperační histologie, a přítomnost metastatického postižení regionální lymfatické oblasti (N) ve vztahu k určitému rozsahu sérových hladin tohoto tumor markeru. Pacientky byly v souladu s pooperační TNM klasifikací a v závislosti na rizikových faktorech převedeny do dispenzární péče, nebo indikovány k adjuvantní léčbě ve formě radioterapie, resp. kombinované chemoradioterapie. Dále byly sledovány sérové hladiny SCCA, rovněž v průběhu pravidelné dispenzární péče, a to v ročním intervalu nebo při manifestaci klinických potíží v rámci restagingu s cílem diagnózy, ev. recidivy základního onemocnění. Výsledky: Elevace SCCA v souboru 110 dlaždicobuněčných karcinomů byla zjištěna u 28 (25,5 %) pacientek. Bylo sledováno rozmezí sérových hladin SCCA ve vztahu k lokálnímu rozsahu nádoru (stanovenému na základě definitivní pooperační histologie). Ve stadiu mikroinvazivního karcinomu T1a se elevace SCCA v našem souboru pohybuje do 10 %. Se signifikantním nárůstem pozitivity SCCA a absolutních hladin se setkáváme v souvislosti s růstem objemu nádoru, u velkoobjemových "bulky" tumorů se elevace týká cca 50 % případů a narůstá na dvoj- a vícenásobné hodnoty nad horní hranici sérové normy. Metastatické postižení regionálních lymfatických uzlin bylo zjišťováno ve třech souborech pacientek dle určitého rozmezí sérových hladin SCCA. V první skupině pacientek se séronegativitou SCCA byla patologická lymfadenopatie zjištěna v 8,5 % případů, ve druhé skupině pacientek se sérovou hladinou SCCA 1,5-3,0 ng/ml se pozitivita lymfatických uzlin týkala 47 % pacientek a ve skupině pacientek se sérovou hladinou SCCA nad 3,0 ng/ml již byla patologická regionální lymfadenopatie zjištěna u 69 % pacientek. V rámci následné dispenzární péče, kterou z původního počtu 110 pacientek pravidelně absolvovalo 95, bylo zjištěno 6 recidiv základního onemocnění. U pěti pacientek se jednalo o interval 7-21 měsíců od ukončení primární terapie, u jedné pak byla recidiva zachycena po 8 letech. K elevaci SCCA došlo v našem souboru ve všech 6 případech, senzitivita SCCA tedy byla 100%. U jedné (17 %) pacientky byla elevace SCCA prvním příznakem recidivy onemocnění, ostatní recidivy byly diagnostikovány na základě klinických potíží, které se manifestovaly mimo rámec pravidelných dispenzárních kontrol. Závěr: SCCA nelze využít pro vlastní diagnostiku spinocelulárního karcinomu děložního hrdla, k jeho elevaci dochází až při zvyšujícím se objemu nádoru. Negativita SCCA nevylučuje metastatické postižení regionálních mízních uzlin, specifita markeru v našem souboru je 92 %. Elevace SCCA nad horní hranici normy je spojena s vyšším rizikem nádorové lymfadenopatie, senzitivita tohoto markeru pro metastatické postižení regionálních mízních uzlin signifikantně narůstá až při dvoj- a vícenásobné elevaci SCCA nad horní hranici normy (v našem souboru necelých 70 %). Z výše uvedeného vyplývá nutnost zjištění stavu regionálních mízních uzlin již od iniciálního mikroinvazivního stadia s výskytem lymfovaskulární invaze, signifikantní riziko regionální lymfadenopatie se pak týká jednoznačně velkoobjemových tumorů. SCCA je senzitivním markerem recidivy onemocnění u pacientů s elevací tumor markeru před primární operací. Nejčastěji se recidivy manifestují během prvních dvou let po ukončení primární terapie, sérová pozitivita se vyskytuje ve větších souborech u cca 80 % recidiv.

• Klíčová slova
• metastáza, lymfatická uzlina, radikální hysterektomie, pánevní lymfadenektomie,
• MeSH
• antigeny nádorové MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• lidé MeSH
• lymfatické uzliny MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• nádorové biomarkery MeSH
• nádory děložního čípku diagnóza   chirurgie   MeSH
• prognóza MeSH
• progrese nemoci MeSH
• recidiva MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• sérologické testy MeSH
• spinocelulární karcinom diagnóza   chirurgie   MeSH
• staging nádorů MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH