Cíl: Práce poskytuje souhrn výsledků probíhajících klinických studií, které testují genové terapie monogenně dědičných onemocnění sítnice a zrakového nervu. Metody: Literární rešerše zaměřená na principy, doporučené postupy, aplikaci a výsledky genových terapií u primárně sítnicových onemocnění a onemocnění zrakového nervu. Výsledky: V současné době probíhají v zahraničních centrech klinické zkoušky testující genové terapie pro Leberovu kongenitální amaurózu typu 2 (LCA2), retinitis pigmentosa typu 38, Usherův syndrom typu 1B, Stargardtovu chorobu, chorioideremii, achromatopsii, Leberovu hereditární neuropatii optiku (LHON) a X-vázanou retinoschízu. Až na terapie vnášející gen RPE65 (LCA2) a MT-ND4 (LHON), které již pokročily do fáze III, jsou všechna klinická hodnocení ve fázích I a II, v nichž se testuje bezpečnost a zjišťuje se účinná dávka léku. Závěr: V současné době se vývoj genové terapie zaměřuje na celou řadu nových onemocnění. Sítnice je pro svoji dostupnost z hlediska aplikace a kontroly účinků neobyčejně vhodnou tkání pro tento druh léčby. S rozvojem nových terapeutických postupů stoupá význam znalosti molekulárně genetické příčiny onemocnění, která je i podmínkou zařazení do klinických studií testujících cílené, především genové terapie.

The aim of this review is to provide a comprehensive summary of current gene therapy clinical trials for monogenic and optic nerve disorders. The number of genes for which gene-based therapies are being developed is growing. At the time of writing this review gene-based clinical trials have been registered for Leber congenital amaurosis 2 (LCA2), retinitis pigmentosa 38, Usher syndrome 1B, Stargardt disease, choroideremia, achromatopsia, Leber hereditary optic neuropathy (LHON) and X-linked retinoschisis. Apart from RPE65 gene therapy for LCA2 and MT-ND4 for LHON which has reached phase III, all other trials are in investigation phase I and II, i.e. testing the efficacy and safety. Because of the relatively easy accessibility of the retina and its ease of visualization which allows monitoring of efficacy, gene-based therapies for inherited retinal disorders represent a very promising treatment option. With the development of novel therapeutic approaches, the importance of establishing not only clinical but also molecular genetic diagnosis is obvious.

• Klíčová slova
• monogenní onemocnění sítnice, chorioideremie,
• MeSH
• dědičné nemoci očí * genetika   terapie   MeSH
• degenerace retiny genetika   terapie   vrozené   MeSH
• genetická terapie * metody   MeSH
• genetické vektory MeSH
• injekce nitrooční MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• Leberova atrofie zrakového nervu genetika   terapie   MeSH
• Leberova kongenitální amauróza genetika   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• poruchy barevného vidění genetika   terapie   vrozené   MeSH
• retinopathia pigmentosa genetika   terapie   MeSH
• retinoschisis genetika   terapie   vrozené   MeSH
• Stargardtova nemoc MeSH
• technika přenosu genů MeSH
• Usherovy syndromy genetika   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Autoimunitní uveitida je závažné zrak ohrožující onemocnění, které u části pacientů zůstává rezistentní ke konvenční imunosupresivní anebo biologické léčbě. Výzkum z posledních let zlepšil terapeutické možnosti tohoto onemocnění a významný podíl na tomto vývoji má základní výzkum na experimentálních modelech. Cílem této práce je prezentovat klinické a histologické projevy zánětu na modelu experimentální autoimunitní uveitidy (EAU) u myši. Metodika: EAU byla indukována u myší kmene C57BL/6 subkutánní aplikací IRBP (interphotoreceptor retinoid binding protein) v kompletním Freundově adjuvans a pertusovým toxinem aplikovaným intraperitoneálně. Intenzita zánětu byla hodnocena in vivo pomocí speciálního zobrazovacího systému s využitím otoskopu. Bulby byly enukleovány post mortem 35. den po indukci EAU a intenzita zánětu hodnocena histologicky barvením kryořezů metodou hematoxylin-eozin. Výsledky: Fotodokumentace zobrazuje klinické projevy uveitidy in vivo i histologické známky zánětu získané post mortem. Závěr: Zavedení stabilního a reprodukovatelného modelu EAU umožňuje podrobně studovat imunopatogenetické mechanismy zánětu a jejich cílenou regulaci. Podobnost zánětlivých změn s nálezy pacientů se zadní uveitidou autoimunitní etiologie umožňuje výsledky výzkumu na tomto experimentálním modelu aplikovat v humánní medicíně.

Introduction: Autoimmune uveitis is a sight threatening disease which in many cases fails to respond to conventional immunosuppressive or biological therapy. The research in experimental models of autoimmune uveitis helps to find new therapeutical strategies. The aim of this study is to present the clinical and histological signs of experimental autoimmune uveitis (EAU) in mice. Methods: EAU was induced in C57BL/6 mice by subcutaneous application of IRBP (interphotoreceptor retinoid binding protein) in complete Freund’s adjuvant and intraperitoneal application of pertussis toxin. Clinical evaluation of uveitis was performed in vivo using special imaging system with otoscope. Histological evaluation of uveitis was performed at day 35 post induction of EAU on hematoxylin and eosin stained frozen sections. Clinical and histological grading was used to assess the inflammation intensity of EAU. Results: The intensity of inflammation is depicted on representative fundus images and histological images of retina at day 35 post induction. Conclusion: The model of EAU is robust and reproducible and allows us to study the immunopathological mechanisms of inflammation and its regulation. The inflammatory signs in our model are similar to findings of posterior uveitis of autoimmune etiology in humans, thus we may apply our experimental results in human medicine.

• Klíčová slova
• experimentální autoimunitní uveitida,
• MeSH
• autoimunitní nemoci * chemicky indukované   imunologie   patologie   MeSH
• fotografování MeSH
• fundus oculi MeSH
• modely nemocí na zvířatech * MeSH
• myši inbrední C57BL MeSH
• myši MeSH
• oční proteiny MeSH
• otoskopie MeSH
• proteiny vázající retinol MeSH
• retina patologie   MeSH
• sklivec patologie   MeSH
• zadní uveitida * chemicky indukované   imunologie   patologie   MeSH
• Check Tag
• myši MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod:Oční jizevnatý pemfigoid (OCP) je autoimunitní onemocnění spojivky, které je vzácné, závažné a zrak ohrožující. Postihuje pacienty staršího věku, častěji ženy. Cíl: Zhodnocení úspěšnosti stabilizace očního nálezu u pacientů s OCP. Metodika: Retrospektivní studie souboru pacientů z Centra pro onemocnění rohovky a spojivky Oční kliniky 1. LF UK a VFN v Praze v období 1992–2013. Byla sledována četnost klinických stadií OCP, centrální zraková ostrost (CZO), aktivita onemocnění a komplikace, se kterými pacienti přicházeli. Dále byl zaznamenán druh použité celkové imunosupresivní (IS) léčby, počet relapsů onemocnění a progrese stadia OCP. Zvláštní pozornost byla věnována efektu léčby a nežádoucím účinkům mykofenolát mofetilu (MM). Byly posuzovány typy operací, které pacienti před příchodem k nám podstoupili, a typy námi indikovaných operací. Vyhodnocena byla také výtěžnost diagnostických metod OCP a četnost záchytu celkového jizvícího onemocnění sliznic (MMP). Výsledky: OCP byl během 21 let diagnostikován u 51 pacientů, 21 mužů a 30 žen. Průměrný věk při stanovení diagnózy byl 68,4 let, průměrná sledovací doba 57 měsíců. 55 % očí bylo odesláno v klinickém stadiu OCP 3, 27 % očí ve stadiu 4. Zachovat CZO se nám podařilo u 76 % očí, ke zlepšení došlo u 5 % očí, u 19 % očí jsme zaznamenali zhoršení. Aktivita onemocnění byla v době diagnózy přítomna u 96 % pacientů. Nejčastější komplikací při první návštěvě byl vřed či perforace rohovky. V kombinaci byly pacientům nejčastěji nasazeny kortikosteroidy u 47 pacientů, azathioprin u 28 pacientů, cyklofosfamid u 25 pacientů, MM u 16 pacientů, sulfasalazin u 5 pacientů a dapson též u 5 pacientů. Relaps onemocnění jsme zaznamenali u 40 % pacientů. U 7 očí (6,9 %) došlo k progresi do vyššího stadia onemocnění a 95 očí (93,1 %) zůstalo stabilních. Dlouhodobá stabilizace stavu byla dosažena při léčbě MM u 11 pacientů z 16 (69 %). U 5 pacientů nedošlo ke kontrole onemocnění a léčba proto byla změněna na jinou IS léčbu. Nežádoucí účinek MM (lymfopenie) byl přítomen u 1 pacienta. Mezi nejčastěji prodělané operace pacientů před příchodem na naší ambulanci patřila extrakce katarakty s implantací nitrooční čočky, kryoepilace řas či plastické operace víček hlavně entropia. U nás byla nejčastěji indikována transplantace amniové membrány do defektu a retropozice muskulokutánního listu. Pozitivní výsledek biopsie spojivky byl zjištěn u 48 % ze 42 odebraných vzorků a pozitivita anti-desmosomů u 22 % z 32 odběrů. U 31 % pacientů bylo OCP spojeno s jizevnatými procesy v těle. Závěr: Diagnóza OCP je stanovena na základě anamnézy, klinického obrazu a podpořena pozitivním výsledkem biopsie spojivky a anti-desmosomů. Systémovou imunosupresivní terapií lze účinně tlumit aktivitu choroby a zabránit progresi onemocnění, nejlépe zahájenou v časných stadiích OCP.

Introduction: Ocular cicatricial pemphigoid (OCP) is rare, severe, sight threatening autoimmune disease of the conjunctiva, which affects elderly patients, more often women. Aim: To evaluate the success rate of stabilisation of ocular findings in patients with OCP. Methods: Retrospective study of patients from Centre of Conjunctival and Corneal Diseases at Department of Ophthalmology, General University Hospital and 1st Medical Faculty of Charles University in Prague in 1992-2013 was performed. Frequency of OCP clinical stages, visual acuity (VA), disease activity and ocular complications of referred patients were monitored. Moreover, type of immunosuppressive (IS) therapy, the number of relapses of the disease and progress of OCP clinical stages were evaluated. Especially, we evaluated effects and side effects of mycophenolate mofetil (MM) therapy. In addition to that, type and frequency of ocular surgery that was carried out to the patients before and after the referral were recorded. Furthermore, we evaluated percentage of patients with mucous membranous pemphigoid (MMP). Also, the positive yield of diagnostic methods was assessed. Results: The OCP was diagnosed and monitored in 51 patients (21 men and 30 women) during 21 years, the average age on the day of diagnosis was 68,4 years, the average period of observation was 57 months. 55 % of eyes were referred to our department at clinical stage 3, 27 % at stage 4. VA was maintained in 76 % of eyes, improved in 5 % of eyes and in 19 % of eyes deteriorated. Activity of OCP was detected during the first examination in 96 % of patients, the most common complications at that time was corneal ulcer or perforation. Patients were treated by immunosuppressive therapy, most often in combination: corticosteroids (47 patients), azathioprine (28 patients), cyclophosphamide (25 patients), MM (16 patients), sulphasalazine (5 patients), dapsone (5 patients). We ascertained relapses in 40 % of patients. The progression to the next stage of OCP were found in 7 eyes (6,9 %) and 95 eyes (93,1 %) remained stable. Activity of disease was well controlled in 11 patients out of 16 (69 %) by MM, IS therapy of remain 5 patients (31 %) had to be changed. Side effects of MM such as lymphopenia were present in 1 patient. Before OCP was diagnosed, patients underwent cataract surgery with the intraocular lens implantation, cryoepilation of eyelashes and eyelid plastic surgery, especially entropion. The most common indicated surgery in our clinic was amniotic membrane transplantation and retro position of muscular cutaneous leaf. 31 % of patients were diagnosed with MMP. Positive results of conjunctival biopsy were detected in 48 % from 42 examined samples and 22 % from 32 examined samples had positive results of indirect immunofluorescence (anti-desmosoms). Conclusion: OCP diagnosis is established on the basis of patient´s ophthalmic history and clinical findings. Positive results of direct and indirect immunofluorescence support the diagnosis. Activity of the disease and progression of OCP is effectively suppressed by systemic immunosuppressive therapy (for example MM), mainly if started at early stage of the disease.

• Klíčová slova
• mykofenolát mofetil,
• MeSH
• benigní pemfigoid sliznice * diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• dospělí MeSH
• fluorescenční protilátková technika MeSH
• hormony kůry nadledvin škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• imunosupresiva * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• konjunktiva patologie   MeSH
• kyselina mykofenolová analogy a deriváty   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• oftalmologické chirurgické výkony statistika a číselné údaje   MeSH
• progrese nemoci MeSH
• recidiva MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl: Cílem práce je poskytnout informace o probíhajících klinických studiích testujících účinnost a bezpečnost nových terapeutických postupů u Stargardtovy choroby. Metody: Po zadání hesla „Stargardt“ byl prohledán mezinárodní registr klinických studií (www.clinicaltrials.gov) a vytvořen seznam aktivních studií. Výsledky: V současné době je registrováno osm klinických studií, které pacientům se Stargardtovou chorobou nabízejí možnost zařazení. Všechny studie jsou ve fázi I nebo II a podle mechanismu účinku zkoušeného přípravku je lze rozdělit do čtyř skupin: zabránění vzniku toxických dimerů vitaminu A, genová terapie obnovující funkčnost genu ABCA4, ochrana buněk sítnice před oxidativním poškozením a náhrada poškozeného pigmentového epitelu sítnice a fotoreceptorů pomocí kmenových buněk. Základní podmínkou pro zařazení do většiny těchto studií je potvrzení klinické diagnózy na molekulárně genetické úrovni, tedy znalost příčinných mutací. Závěr: Registrované klinické studie testující nové metody léčby Stargardtovy choroby dávají naději, že průběh této choroby bude možno již v blízké budoucnosti aktivně ovlivnit.

Purpose: To provide information on currently ongoing clinical trials for Stargardt disease. Methods: We have searched the clinical trial register (www.clinicaltrials.gov) for the keyword „Stargardt“ and list active ongoing studies. Results: There are currently eight registered clinical trials enrolling patients with Stargardt disease; all in phase I or II aiming at four mechanisms of action: inhibition of the production of vitamin A toxic dimers, gene therapy restoring wild type transcription of the ABCA4 gene, neuroprotection preventing retinal cells from oxidative damage, and replacement of the damaged retinal pigment epithelium using stem cell therapy. The basic prerequisite for enrolment in the vast majority of clinical trials is confirmation of the clinical diagnosis by mutational analysis. Conclusion: The wide variety of therapies that are registered as clinical trials for Stargardt disease significantly raises the possibility that effective treatments will be available in the near future for this currently incurable condition and that molecular genetic testing should be increasingly considered.

• Klíčová slova
• Stargardtova choroba, ABCA4,
• MeSH
• ABC transportéry genetika   MeSH
• buněčná a tkáňová terapie MeSH
• Crocus MeSH
• dědičné nemoci očí MeSH
• degenerace retiny * terapie   vrozené   MeSH
• fotoreceptory obratlovců patologie   MeSH
• fytoterapie * MeSH
• genetická terapie * metody   MeSH
• klinické zkoušky, fáze I jako téma MeSH
• klinické zkoušky, fáze II jako téma MeSH
• lidé MeSH
• mutace MeSH
• pigmentový epitel oční patologie   MeSH
• vitamin A terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Cíl: Cílem naší práce bylo popsat klinické projevy syndromu blefarofimóza-ptóza-inverzní epikantus (BPES). Metody: Vyšetřili jsme 36letého probanda a odebrali detailní rodinnou anamnézu včetně fotodokumentace očních nálezů rodinných příslušníků. Výsledky: Onemocnění bylo v rodině přítomno celkem u čtyř mužů a jedné ženy ze třech generací. Proband prodělal v dětství dvě operace v oblasti očních víček. Při našem vyšetření jsme u něj zjistili symetrickou ptózu se zkrácenými víčky, v nazální polovině s lehkou poruchou dovírání. Kůže ve vnitřních koutcích byla zjizvená a dolní víčka ve vnitřních polovinách lehce evertovaná, takže slzné body nepřiléhaly do slzných jezírek. Nebyl přítomen inverzní epikantus, vzhledem k předchozím operacím ale nebylo možno určit výchozí stav. Nejlepší korigovaný vizus oka pravého byl 0,66 a oka levého 0,33, který jsme přičítali amblyopii. Ostatní oční nález byl v normě. Strabismus nebyl přítomen. Typické známky onemocnění včetně inverzního epikantu jsme dle fotografické dokumentace pořízené před operacemi víček konstatovali i u syna a synovce probanda. Fotografie bratra nebyly k dispozici, nicméně rodinná anamnéza potvrdila přítomnost BPES a provedení dvou operací k jeho korekci. Atypický oční nález u matky probanda bez inverzního epikantu byl již dříve publikován. Závěr: Oftalmologové by měli znát klinické projevy BPES, včetně možného postižení zraku, a uvědomovat si nutnost personalizovaného přístupu k postiženým rodinám.

Purpose: To report the ocular phenotype of blepharophimosis-ptosis-epicanthus inversus syndrome (BPES). Methods: Ophthalmological examination of a 36 year-old proband and detailed family history evaluation, including assessment of available facial photographs of affected relatives, was performed. Results: There were four affected males and one female in three generations. The proband underwent two surgical eyelid procedures in childhood. Upon our examination, he had symmetrical ptosis with shorter eye lids, and incomplete medial canthal closure. The skin in the inner canthi was scarred, and the medial lower lids slightly everted, leading to malapposition of lacrimal punctae. There was no epicanthus inversus, however it was impossible to determine the status prior to the eyelid surgeries. The best corrected visual acuity was 0.66 and 0.33, in the right and left eye, respectively. The rest of the ocular examination was normal. There was no strabismus. Based on inspection of photographs taken prior to eyelid surgeries, the typical signs of BPES were also present in a son and a nephew of the proband. Photographs of the affected brother were not available, but family history indicated that he had BPES and underwent in his childhood two eye lid surgeries. Atypical ocular phenotype of the proband’s mother has been published previously. Conclusions: Ophthalmologists need to be aware about the phenotype of BPES, with the potential for visual impairment, and the need for personalized management in the affected families.

• Klíčová slova
• blefarofimóza-ptóza-inverzní epikantus, FOXL2,
• MeSH
• anamnéza MeSH
• dědičné nemoci očí genetika   chirurgie   MeSH
• diagnostické techniky oftalmologické využití   MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mutace MeSH
• nemoci očních víček * genetika   chirurgie   MeSH
• oftalmologické chirurgické výkony využití   MeSH
• rodina MeSH
• vzácné nemoci genetika   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl: Popsat klinický nález u pacientky s dynamickými změnami vitreomakulárního rozhraní a sítnice. Poskytnout souhrn poznatků o mechanismu akomodace a možném vlivu na sklivec a sítnici. Metody: U pacientky ve věku 57 let jsme provedli oční vyšetření včetně optické koherenční tomografie se spektrální doménou (SD-OCT). Sledovali jsme vliv akomodačního úsilí, předklonu hlavy, kombinace akomodačního úsilí s předklonem hlavy a vliv fotoreakce na vitreomakulární rozhraní a sítnici a změnu minimální tloušťky fovey. Výsledky: Při vyšetření SD-OCT byla na obou očích přítomna vitreofoveální adheze. Při akomodačním úsilí a v kombinaci s předklonem hlavy došlo ke vzniku symptomatické dynamické vitreomakulární trakce s dočasným zvýšením minimální tloušťky fovey. Nebyl pozorován vliv samotného předklonu hlavy, čtení s přídavkem nablízko ani osvícení na změnu vitreomakulárního rozhraní a sítnice. Závěr: Na dynamické změny vitreomakulárního rozhraní a sítnice je vhodné pomýšlet při kolísavém zhoršování centrální zrakové ostrosti, zvláště pokud je spojeno s akomodací a předklonem hlavy. Klíčová slova: akomodace, předklon hlavy, vitreomakulární rozhraní, SD-OCT

Purpose: To describe clinical findings in patient with dynamic changes of vitreomacular interface and retina. To provide summary of findings about mechanism of accommodation and its potential impact on vitreous and retina. Methods: In 57 year old patient we performed comprehensive ophtalmological examination including spectral domain optical coherent tomography (SD-OCT). We observed the impact of accommodative effort, head-downward position, combination of accommodative effort and head-downward position and influence of light reflex on vitreomacular interface and retina and change of minimal foveal thickness. Results: On SD-OCT we could observe vitreofoveal adhesion on both eyes. During accommodative effort in combination with head-downward position we could observe symptomatic dynamic vitreomacular traction with temporary elevation of minimal foveal thickness. We could not observe impact of only head-downward posture, reading with spectacle correction of presbyopia or light reflex on change of vitreomacular interface or retina. Conclusion: We should suspect dynamic changes of vitreomacular interface and retina when we see fluctuating impairment of central visual acuity particularly when it is in connection with accommodation and head-downward posture. Key words: accommodation, head-downward position, vitreomacular interface, SD-OCT

• MeSH
• akomodace oka * fyziologie   MeSH
• diagnostické techniky oftalmologické MeSH
• epiretinální membrána patologie   MeSH
• fovea centralis * patologie   MeSH
• hlava - pohyby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• optická koherentní tomografie metody   využití   MeSH
• sklivec * patofyziologie   MeSH
• zraková ostrost fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Doprovodné extraintestinální projevy zánětlivého střevního onemocnění se vyskytují u jedné třetiny pacientů. Oční komplikace těchto onemocnění jsou vzácné, vyskytují se u méně než 10 % případů, ale mohou být spojené s významnou morbiditou. Oční potíže jsou často nespecifické a zahrnují slzení, pálení nebo svědění očí, bolest očí, fotofobii, hyperémii spojivky nebo skléry až pokles zrakové ostrosti. Oční zánět nejčastěji postihne episkléru – episkleritida, dále bývá diagnostikována skleritida a uveitida. Oční vyšetření by mělo být rutinní součástí péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty. Oční příznaky vzácně předcházejí diagnózu ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby, většinou se objeví spolu s aktivním střevním zánětem. Důležité je pacienty s idiopatickými střevními záněty informovat o riziku očních komplikací.

Extraintestinal manifestations of inflammatory bowel disease occur in one third of patients. Ocular complications are infrequent, occurring in less than 10 % of cases, but can be associated with significant morbidity. Ocular complaints are often nonspecific and include watery, burning or itchy eyes, ocular pain, photophobia, conjunctival or scleral hyperemia, decrease of visual acuity. Ocular inflammation often affects episclera – episcleritis, next scleritis and uveitis can be diagnosed. Eye investigation should be a routine part in the care of patients with inflammatory bowel disease. Ocular symptoms may rarely precede a diagnosis of ulcerative colitis and Crohn’s disease; in most cases they appear together with active bowel inflammation. It is important to inform the patients with idiopathic bowel disease about a risk of eye complications.

• Klíčová slova
• episkleritida, Crohnova choroba,
• MeSH
• Crohnova nemoc komplikace   MeSH
• idiopatické střevní záněty * komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci rohovky diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• nežádoucí účinky léčiv MeSH
• oční nemoci * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• skleritida diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• ulcerózní kolitida komplikace   MeSH
• uveitida diagnóza   etiologie   genetika   klasifikace   komplikace   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Klíčová slova
• Stargardtova choroba, SD-OCT, ABCA4,
• MeSH
• ABC transportéry * genetika   MeSH
• degenerace retiny diagnóza   genetika   patologie   MeSH
• dospělí MeSH
• exony genetika   MeSH
• genotypizační techniky MeSH
• lidé MeSH
• makulární degenerace diagnóza   MeSH
• mutace genetika   MeSH
• mutační analýza DNA * MeSH
• nemoci retiny * diagnóza   genetika   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• pigmentový epitel oční patologie   MeSH
• poruchy zraku diagnóza   genetika   patofyziologie   MeSH
• vnitřní segment fotoreceptoru sítnice patologie   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cíl: Popsat klinický nález a provést molekulárně genetickou analýzu u dvou probandů českého původu s diagnózou Stargardtovy choroby. Poskytnout souhrn praktických poznatků plynoucích z mutační analýzy genu ABCA4 a poukázat na některé problematické aspekty spojené se screeningem tohoto genu. Metody: U obou mužů ve věku 39 a 26 let jsme provedli oční vyšetření včetně optické koherenční tomografie se spektrální doménou (SD-OCT). DNA byla izolována z venózní krve. Identifikace patogenních sekvenčních variant byla provedena pomocí genotypovacího mikročipu pro gen ABCA4, verze 11.0 (Asper Ophthalmics, Estonsko) detekující 558 známých mutací a jednonukleotidových polymorfismů. Výsledky: U prvního probanda byla nejlepší korigovaná zraková ostrost obou očí 0,1, u druhého probanda 0,05. Klinické vyšetření prokázalo typický nález atrofie makuly s přítomností žlutavých skvrn na očním pozadí. Vyšetření SD-OCT odhalilo oboustranně chybění linie elipsoidů vnitřních segmentů fotoreceptorů, také v literatuře označovaná jako linie junkce vnitřních a zevních segmentů fotoreceptorů, ztenčení neuroretiny a nepravidelnosti pigmentového epitelu sítnice. V souladu s autozomálně recesivním typem přenosu byla rodinná anamnéza pro Stargardtovu chorobu v obou případech negativní. Molekulárně genetickým vyšetřením bylo zjištěno, že první proband je nositelem mutace c.4234C>T; p.(Gln1412*) v exonu 28 a c.5882G>A; p.(Gly1961Glu) v exonu 42. U druhého probanda byla detekována pouze jedna známá patogenní mutace c.1988G>A p.(Trp663*) v exonu 14. Závěr: Poprvé byly u českých pacientů zjištěny mutace zodpovědné za vznik Stargardtovy choroby. Nemožnost nalézt jednu nebo obě patogenní sekvenční varianty je u této choroby za použití současných metod poměrně častým jevem. Budoucí studie by se měly zaměřit na stanovení spektra a frekvence jednotlivých mutací v ABCA4 u rozsáhlejšího souboru pacientů českého původu. Znalost příčinných mutací zlepšuje klinické poradenství pacientům a v indikovaných případech umožňuje preimplantační diagnostiku.

Purpose: The aim of our study was to describe the phenotype and to perform molecular genetic investigation in two probands of Czech origin diagnosed with Stargardt disease (STGD). Methods: Both males underwent ocular examination including assessment by high-resolution spectral domain optical coherence tomography (SD-OCT). DNA was isolated from venous blood. Mutation detection was performed using the ABCA4 genotyping microarray (Asper Ophthalmics, Estonia). Results: The best corrected visual acuity in proband 1 (aged 39 years) was 0.1 bilaterally, and 0.05 in proband 2 (aged 26 years). Fundus examination showed typical multiple yellow-white lesions and macular atrophy. Alterations of retinal pigment epithelium, retinal thinning and disruption of the photoreceptor inner segment ellipsoid band were detected with an SD-OCT. Two known disease-causing mutations in ABCA4 were identified in proband 1; c.4234C>T, p.(Gln1412*) in exon 28; and c.5882G>A, p.(Gly1961Glu) in exon 42. Only one pathogenic change was detected in proband 2; c.1988G>A, p.(Trp663*) in exon 14. A second change, anticipated because of the recessive status of the disease, was not identified. Conclusion: The frequency and full spectrum of ABCA4 mutations in Czech patients with inherited retinal disorders is yet to be established. The inability to detect a second pathogenic change in ABCA4 coding sequences in proband 2 warrants further investigation.

• Klíčová slova
• Stargardtova choroba, SD-OCT, ABCA4,
• MeSH
• ABC transportéry * genetika   MeSH
• degenerace retiny diagnóza   genetika   patologie   MeSH
• dospělí MeSH
• exony genetika   MeSH
• genotypizační techniky MeSH
• lidé MeSH
• makulární degenerace diagnóza   MeSH
• mutace genetika   MeSH
• mutační analýza DNA * MeSH
• nemoci retiny * diagnóza   genetika   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• pigmentový epitel oční patologie   MeSH
• poruchy zraku diagnóza   genetika   patofyziologie   MeSH
• vnitřní segment fotoreceptoru sítnice patologie   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH