Cíle: Hlavním cílem práce je formou prospektivní observační studie analyzovat efektivitu a kauzální vztahy léčby pacientů s tupým poraněním krčního úseku arteria carotis interna (ACI). Metodika: Metodou retrospektivní analýzy s prospektivním sběrem dat jsme hodnotili soubor pacientů, u kterých bylo v letech 2010-2020 diagnostikováno poranění extrakraniálního úseku ACI. U všech pacientů jsme sledovali vstupní klinickou symptomatologii, nález na vstupní CT angiografii (CTA), zvolenou terapii, kontrolní zobrazení mozku a po 3 měsících zhodnocení neurologického stavu se zobrazením krkavic. Do souboru bylo zařazeno 16 pacientů s tupým poraněním ACI diagnostikovaným u triage pozitivních pacientů vyšetřovaných celotělovým CT skenem pro podezření na polytrauma. Pacienti se závažnými krvácejícími lézemi byli ponecháni bez antitrombotické terapie do sanace krvácivých poranění, poté byli zajištěni kombinací protidestičková léčba kyselinou acetylsalicylovou (ASA) + nízkomolekulárním heparinem (LMWH) v profylaktické dávce. Pacienti s poraněním mozku (prokrvácenými kontuzemi či intrakraniálním krvácením) byli léčeni pouze nízkomolekulárním heparinem v profylaktické dávce od druhého, resp. třetího dne po traumatu. U pacientů, u nichž došlo ke vzniku neurologické symptomatologie v souvislosti s poraněním ACI, bylo postupováno přísně individuálně se zvážením všech potenciálních rizik spojených s agresivní antitrombotickou léčbou. Všem pacientům se stenózou lumen ACI bylo provedeno kontrolní CTA za 2-3 dny k vyloučení závažné progrese nálezu. Dále byli pacienti kontrolováni po 3 měsících pomocí UZ nebo CTA. V hodnocení souboru jsme se zaměřili na výskyt četnosti neurologických komplikací ve vztahu k závažnosti stenotizující traumatické léze ACI. Výsledky: Z celkem 4145 pacientů vyšetřených na CT po vysokoenergetickém traumatu bylo zaznamenáno 16 (0,4 %) pacientů s tupým poraněním krčního úseku ACI. Ve čtyřech případech byl nález na ACI oboustranný, celkový počet poraněných krkavic byl tedy 20. Čtyřikrát (20 %) byla tepna uzavřená, 7krát (35 %) se stenózou větší než 80 % a 9krát (45 %) se stenózou do 80 %. Všichni pacienti byli léčeni konzervativně. Tři pacienti (19 %) byli vzhledem k nálezu traumatického SAK a prokrvácených mozkových kontuzí léčeni pouze LMWH v profylaktické dávce od druhého dne po traumatu. U sedmi (44 %) pacientů byla po sanaci krvácivých poranění nastavena léčba ASA + LMWH v profylaktické dávce. U šesti (38 %) mobilizovaných pacientů bez přidružených závažných traumat byla nasazena pouze antiagreagační léčba. U pěti pacientů s nálezem stenózy ACI do 80 % jsme neurologické komplikace nezaznamenali. U šesti pacientů se stenózou ACI nad 80 % jsme zaznamenali jednu závažnou neurologickou příhodu a u čtyř pacientů s uzávěrem ACI jsme trvalé neurologické postižení zaznamenali ve dvou případech. Celkem jsme tedy zaznamenali tři (19 %) neurologické komplikace v souvislosti s tupým poraněním ACI, z toho jedna (6 %) byla těžce invalidizující. Závěr: Pacienty s tupým poraněním ACI po vysokoenergetickém traumatu s nálezem stenózy do 80 % lze s úspěchem léčit konzervativně. U pacientů s uzávěrem ACI lze očekávat neurologické postižení v 50 % případů. Při léčbě symptomatických pacientů s přidruženými poraněními je nutné postupovat přísně individuálně se zvážením všech potenciálních rizik farmakologické nebo endovaskulární léčby.
Aims: The main aim of this study is to analyze the effectiveness and causal relationships of treatment of patients with blunt injury of the cervical segment of internal carotid artery (ICA) in a prospective observational study. Methods: A retrospective analysis with prospective data collection was used to evaluate a cohort of patients diagnosed with extracranial ICA injuries between the years 2010 and 2020. In all patients, we followed up the initial clinical symptomatology, findings on initial CT angiography (CTA), chosen therapy, follow-up brain imaging, and assessment of neurological status with carotid imaging after 3 months. Sixteen patients with blunt ICA injury diagnosed in triage-positive patients examined by whole-body CT scan for suspected polytrauma were included. Patients with severe bleeding lesions were left without antithrombotic therapy until the hemorrhagic injuries were repaired, after which they were treated with a combination of antiplatelet therapy with acetylsalicylic acid (ASA) + low molecular weight heparin (LMWH) at a prophylactic dose. Patients with brain injury (contusions or intracranial haemorrhage) were treated with LMWHonly at prophylactic dose from the second or third day after trauma. Patients who developed neurological symptomatology related to ICA injury were managed on a strictly individual basis with consideration of all potential risks associated with aggressive antithrombotic therapy. All patients with ICA lumen stenosis underwent follow-up CTA in 2-3 days to rule out severe progression of the lesion. In addition, patients were followed up after 3 months with ultrasound or CTA. In the evaluation of the cohort, we focused on the incidence of neurological complications in relation to the severity of the stenotic ICA lesion. Results: Of the 4145 patients examined on CT after high-energy trauma, 16 (0.4%) patients with blunt ICA injury were recorded. In 4 cases, the ICA findings were bilateral, thus the total number of carotid injuries was 20. Four times (20%) the artery was closed, 7 times (35%) with stenosis greater than 80%, and 9 times (45%) with stenosis less than 80%. All patients were treated conservatively. Three patients (19%) were treated with LMWH at a prophylactic dose from the second day after trauma due to the findings of traumatic SAH and cerebral contusions. In 7 (44%) patients, treatment with ASA + LMWH in prophylactic dose was set after the treatment of hemorrhagic injuries. In 6 (38%) mobilized patients without associated major trauma, only antiplatelet therapy was deployed. We did not observe any stroke symptoms in 5 patients with ICA stenosis up to 80%. In 6 patients with ICA stenosis above 80%, we observed once neurological symptomatology, and in 4 patients with ICA occlusion, we observed permanent neurological disability in 2 cases. Thus, we recorded a total of 3 (19%) neurological complications related to blunt ICA injury, of which one (6 %) was severely disabling. Conclusion: Patients with blunt injury of ICA after high-energy trauma with stenosis findings up to 80% can be successfully treated conservatively. In patients with ICA oclusion, neurological disability can be expected in 50 % of cases. The treatment of symptomatic patients with associated injuries should be strictly individualized with consideration of all potential risks of pharmacological or endovascular treatment.
[Spontaneous dissection of internal carotid artery]
Úvod: Systematickým vyšetřováním pacientů po náhle vzniklém neurologickém deficitu pomocí CT angiografie (CTA) jsme zaznamenali nárůst diagnózy disekce krčního úseku vnitřní karotické tepny (ACI). Přinášíme analýzu souboru našich pacientů se zaměřením na efektivnost a bezpečnost léčby tohoto onemocnění. Metodika: Metodou retrospektivní analýzy jsme hodnotili soubor pacientů, kteří byli v letech 2011-2019 ošetřeni v naší nemocnici pro akutně vzniklé neurologické příznákys následným nálezem spontánní disekce extra kraniálního úseku ACI. U všech pacientů jsme hodnotili vstupní klinickou symptomatologii a NIHSS, nález na vstupní CTA, zvolenou terapii v akutní fázi, kontrolní zobrazení mozku, medikaci při propuštění pacienta, kontrolu po 3 měsících se zhodnocením NIHSS a zobrazením krkavic pomocí UZ nebo CTA. Asymptomatičtí pacienti po odezněla TIA anebo pacienti se vstupním NIHSS s 3 byli léčeni konzervativně pomocí antiagrega ční terapie, v případě přítomného trombu v luminu karotické tepny nebo MR prokázanými čerstvými ischemickými ložisky antikoagulancii. Pacienti s významným neurologickým deficitem (NIHSS s 4) byli léčení pomocí intravenózní trombolýzy, případně implantací stentů do oblasti disekce v krčním úseku, eventuálně s následnou mechanickou trombektomií intrakraniálního emboligenního uzávěru. Výsledky: V období 1/2011 až 6/2019 bylo v Krajské nemocnici Liberec a.s. ošetřeno celkem 29 pacientů pro akutní neurologickou symptomatologii a nález spontánní disekce vnitřní krkavice. Šest pacientů mělo ve sledovaném období oboustranné postižení, 23 pacientů mělo postižení jedné strany. U 19 pacientů s malým neurologickým deficitem (NIHSS s 3) byla použita konzervativní terapie, a to u 12 pacientů antiagregační terapie a u sedmi pacientů s přítomným intraluminálním trombem v ACI antikoagulační léčba. U deseti pacientů s významným neurologickým deficitem v rozmezí NIHSS 4-19 byla podána intravenózní trombolýza, po které se ve dvou případech stav upravil. V osmi případech následoval intervenční zákrok simplantacístentu. U pěti pacientů byla intervenční léčba úspěšná a bylo implantováno celkem sedm stentů a u tří pacientů po ošetření disekce krčního úseku ACI následovala mechanická trombektomie z intrakraniálních tepen stent-retrieverem. U tří pacientů se rekanalizovat ACI nepodařilo. U všech rekanalizovaných pacientů byla již při výkonu zahájena protidestičková léčba. V tříměsíčním sledování po léčbě byl dobrý výsledek s NIHSS < 3 u 19 (100%, 19/19) konzervativně léčených nemocných, avšak v dalším sledování u dvou pacientů (11%, 2/19) došlo k selhání metody s nutností endovaskulámího ošetření ve druhé době pro rozvoj symptomatické stenózy či pseudoaneurysmatu. Ve skupině deseti pacientů zařazených k invazivní léčbě byl ve 3 měsících NIHSS S3u devíti pacientů (90 %, 9/10), výsledný stav s NIHSS 5 byl zaznamenán u jednoho neúspěšně rekanalizovaného pacienta (10 %, 1/10), další dva neúspěšně rekanalizovaní se upravili do stavu NIHSS 1 a 2. Závěr: U pacientů s akutní spontánní disekcí krčního úseku ACI s méně závažnou neurologickou symptomatologiíje obecně doporučován konzervativní postup s nutností pravidelných kontrol - a to podporujíi námi předložená data. Z analýzy našeho souboru lze předpokládat, že při významném neurologickém deficitu je invazivní léčba (implantace stentu + mechanická trombektomie) v kombinaci s předchozí intravenózní trombolýzou bezpečnou a účinnou metodou léčby.
Introduction: Systematic examination using CTA in patients after a sudden neurological deficit has led to increased detection and diagnosis of interna I carotid artery (ICA) dissection. We present an analysis of our patients, focusing on effectiveness and safety in treating this disease. Method: Patients treated in our hospital for acute neurological symptoms dueto diagnosis of spontaneous dissection of the extra cranial section ofthelCAin 2011-2019 were evaluated by retrospective analysis. We analyzed baseline clinical symptomatology and NIHSS in all patients, findings on CTA, selected acute-phase therapy, brain imaging, medication at discharge, 3-month follow-up with NIHSS and carotid artery imaging by US or CTA. Asymptomatic patients after recurring TTA or patients with low NIHSS s 3 were treated conservatively with anti-platelet therapy, in the case of a thrombus present in the carotid artery lumen orfresh ischemic lesion detected by MR by anticoagulants. Patients with significant neurological deficiency (NIHSS s 4) were treated by intravenous thrombolysis, or by the implantation of stents into the cervical dissection, with a subsequent mechanicalthrombectomy of possible intracranialembolization. Results: A total of 29 patients were treated in the Regional Hospital Liberec a.s. for acute neurological symptomatology by diagnosis of spontaneous internal carotid dissection from 1/2011 to 6/2019. Bilateral findings occurred in six patients in this period, findings on one side only occurred in 23 patients. We used conservative therapy in 19 patients with low neurological deficit (NIHS < 3), antiplatelet therapy in 12 patients, and anticoagulation therapy in 7 patients. In 10 patients with significant neurological deficits in the range of NIHSS 4-19, intravenous thrombolysis was administered, followed by recovery in 2 cases. Intervention with planned stent implantation was performed in 8 cases. The interventional treatment was successfully 5 patients, a total of 7 stents were implanted, and 3 patients with ICA dissection underwent a mechanical thrombectomy from the intracranial arteries with a stent-retriever. The recanalization of ICA failed in 3 patients. Anti-platelet therapy was initiated in all successfully recanalized patients. We observed a positive clinical outcome with NIHSS < 3 in 19 (100%, 19/19) conservatively treated patients at 3 months after treatment. However, in a longer follow-up, the conservative therapy failed in 2 patients (11%, 2/19), who required endovasculartreatmentdueto developing symptomatic stenosis or pseudo-aneurysm. In the group of 10 patients enrolled for invasive treatment NIHSS s 3 was found in 9 patients (90%, 9/10) after 3 months, a result of NIHSS 5 was observed in one unsuccessfully recanalized patient (10%, 1/10), another two unsuccessfully recanalized patients were recovered to NIHSS 1 and 2. Conclusion: In patients with spontaneous dissection of ICA with less severe neurological symptomatology, a conservative approach with the necessity of periodic controls is generally recommended, which is supported by the data of our study. From the analysis of our patients it can be assumed that in the case of a significant neurological deficit, invasive treatment (stent implantation + mechanical thrombectomy) combined with intravenous thrombolysis is a safe method of treatment.
- MeSH
- angiografie MeSH
- cévy - implantace protéz MeSH
- CT angiografie MeSH
- disekce arteria carotis interna * diagnostické zobrazování diagnóza terapie MeSH
- endovaskulární výkony MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- nepravé aneurysma diagnostické zobrazování MeSH
- statistika jako téma MeSH
- stenty MeSH
- trombektomie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl: Zhodnocení souboru pacientů s refrakterní epistaxí léčených embolizační léčbou. Metodika: V období 2009 až 2017 bylo pro epistaxi hospitalizováno v Krajské nemocnici Liberec a.s. a v Městské nemocnici Jablonec nad Nisou celkem 311 pacientů, z toho jich bylo endovaskulárně ošetřeno 31. Metodou retrospektivní analýzy jsme hodnotili rizikové faktory, typ embolizační léčby, klinický efekt a komplikace. Výsledky: V souboru 31 pacientů jsme zaznamenali jeden technický neúspěch, primární klinická úspěšnost byla u 83,9 % pacientů, po eskalaci rozsahu embolizace 96,8 %. Zaznamenali jsme jednu závažnou komplikaci s trvalými následky (2,6 %), jednu závažnou komplikaci vyřešenou periprocedurálně s plnou úpravou stavu, z malých komplikací 1x dekubitus (2,6 %) na septu, který se zhojil za 4 týdny a 3 přechodné bolesti hlavy zvládnuté analgetickou léčbou. Časnou recidivu jsme zaznamenali v 16,1 %, pokaždé řešeno reembolizací, selhání metody v 3,2 %, řešeno chirurgicky. Závěr: Refrakterní epistaxe je častou situací v ORL ambulancích, hospitalizační léčba s tamponádou v některých případech bývá nedostačující. Dostupnost endovaskulární léčby nabízí zvládnutí stavu s akceptovatelným rizikem bez nutnosti operační léčby s celkovou anestezií. V našich podmínkách je používána jako metoda první volby.
Objective: Objective of this study is to retrospectively evaluate a cohort of patients with intractable epistaxis treated by endovascular embolization. Methods: A total number of 311 patients with intractable epistaxis were admitted in Liberec Regional Hospital and Jablonec nad Nisou City Hospital between 2009 and 2017, out of these 31 were managed by endovascular treatment. Risk factors, type of embolization therapy, clinical outcome and complications were reviewed retrospectively. Results: In our cohort of 31patients clinical success rate of the first embolization attempt was 83.9%, which increased to 96.8% following escalation of the embolization extent. In one case we had to abandon the procedure due to technical issues. We encountered one major permanent complication (2.6%), one major transient complication (2.6%), which was managed at the time of the procedure with a complete resolution of clinical symptoms and a total number of 4 minor transient complications (10,6%) - one septal decubitus, which healed within 4 weeks after the procedure, and three cases of headache, which was managed by analgesia. Early recurrence rate was 16.1%, in all cases managed by re-embolization. Failure of endovascular treatment which necessitated surgery was encountered in 3.2% cases. Conclusion: Endovascular treatment proves to be an effective tool in management of retractable epistaxis. It offers a good risk-benefit profile and is easily repeated should the first attempt not be successful.
- Klíčová slova
- zadní tamponáda,
- MeSH
- arteria maxillaris chirurgie MeSH
- epistaxe * terapie MeSH
- lidé MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- terapeutická embolizace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Úvod: Špatně maturující hemodialyzační zkrat je často řešeným problémem na pracovištích hemodialýzy. Etiologie bývá různorodá, nedostatečné žilní řečiště, stenóza v anastomóze či na odvodné žíle a v neposlední řadě též přítomnost kolaterálních žil. V současné době běžnými přístupy k redukci žilních kolaterál jsou chirurgické podvazy nebo endovaskulární embolizace, jsou však časově, organizačně i finančně náročné. Alternativou jsou různé typy perkutánních podvazů. Přinášíme popis výkonu jednoduchého perkutánního podvazu akcesorních žil za asistence zobrazovacích metod a analýzu souboru našich pacientů. Metoda: Retrospektivní analýza prospektivně nabíraných pacientů s nerozvíjejícím se dialyzačním zkratem. Jako kritérium úspěchu bylo stanoveno provedení úspěšné hemodialýzy do 4 týdnů od výkonu. Výsledky: V průběhu 2 let (březen 2015 – leden 2017) jsme u 7 pacientů provedli 11 podvazů kolaterálních žil, u všech došlo k maturaci zkratu pro potřebu provedení kvalitní hemodialýzy do 2, resp. 3 týdnů. Závěr: Nová technika je rychlá, levná, s dobrým klinickým i kosmetickým efektem.
Introduction: Non-maturing arteriovenous fistula is a common problem in hemodialysis units. The main reasons for maturation failure include a poor venous system, vein stenosis, stenosis in an anastomosis, or the presence of collateral veins. Currently, the usual approach to eliminate collateral vein drainage consists in surgical ligation or coil embolization; however, these procedures are time-consuming, logistically demanding and expensive. Alternatively, various types of percutaneous ligation are done. Below follows the description of a technique of image-guided percutaneous ligation of collateral veins and an analysis of our cohort of patients. Method: A retrospective study of prospectively enrolled patients with non-maturing arteriovenous fistulae. The criterion of success was defined as successful hemodialysis within 4 weeks after percutaneous ligation. Results: During a 2-year period (March 2015 – January 2017) 7 patients underwent 11 ligations of collateral veins. In all patients the arteriovenous shunts matured successfully for hemodialysis within 2 or 3 weeks following the ligation. Conclusion: The novel technique is fast, inexpensive and provides a good clinical and cosmetic outcome.
Úskalí v zobrazení onemocnění báze lební, vzhledem ke vztahům k okolním strukturám a specifickému postavení báze lební, je v problematice: 1. správné interpretace vztahu patologického procesu k jednotlivým anatomickým strukturám, 2. cervikokraniálního přechodu, 3. správného posouzení změn na skeletu, 4. v diferenciální diagnostice patologických procesů baze lební a okolí, 5. správné volbě diagnostického algoritmu.
Various pitfalls in the imaging of skull base diseases exist with respect to the relationship with surrounding structures and the specific position of skull base: 1. the correct interpretation of the relationship between the pathologic process and the surrounding anatomical structures, 2. the cervico - cranial junction, 3. a correct skeletal changes analysis, 4. the differential diagnosis of the skull base pathologies, 5. the proper choice of the diagnostic algorithm.
- MeSH
- baze lební patologie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- fraktury baze lební diagnóza komplikace patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie využití MeSH
- mozková angiografie metody využití MeSH
- nádory baze lební diagnóza komplikace patofyziologie MeSH
- počítačová rentgenová tomografie využití MeSH
- ultrazvuk MeSH
- zánět diagnóza etiologie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- endoskopie metody MeSH
- hydrocefalus terapie MeSH
- lidé MeSH
- mozkové komory MeSH
- ventrikulostomie metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- cisterna magna MeSH
- endoskopie metody MeSH
- hydrocefalus chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- mozkové komory MeSH
- ventrikulostomie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
