JavaScript NENÍ povolen !

Cíl: Remodelace patří k základním kamenům hojení dětských zlomenin. V poslední době se její důležitost a výhody opomíjí a převažují "agresivnější" a "efektnější" léčebné metody. Cílem práce je znovupřipomenutí významné role kostní remodelace v hojení a léčení zlomenin předloktí u dětí. Metody: Klinický soubor pracoviště za rok 2017. Hodnoceni byli pacienti s nekomplikovaným skeletálním poraněním předloktí s klinicky významnou dislokací úlomků. Podmínkou výběru byla přítomnost růstové ploténky. Vyřazeni byli pacienti s otevřenou zlomeninou či refrakturou, právě tak jako pacienti s mnohočetnými zlomeninami, sdruženým poraněním, či Monteggiovou nebo Galeazziho lézí, neboť tyto případy modifikují léčebný přístup. Sledovali jsme lokalitu skeletálního poranění, věk pacienta, zvolený léčebný postup a výsledek léčby. Výsledky: Za sledované období jsme ošetřili 3392 dětí se skeletálním poraněním. Z nich bylo 346 pacientů ošetřeno s nekomplikovaným skeletálním poraněním předloktí. Poranění distálního radia bylo v naprosté většině případů léčeno konzervativně ve všech věkových kategoriích, zatímco poranění krčku proximálního radia, resp. olekranonu ulny byla léčena v naprosté většině případů osteosyntézou. U zlomenin diafýzy předloktí rostlo procento operovaných přímo úměrně věkové kategorii pacientů. Závěr: Čím je pacient mladší, tím je důvod ke konzervativnímu způsobu léčby větší, díky remodelaci. Pro nekomplikované dislokované poranění distálního radia je konzervativní způsob léčby metodou volby. Jen dislokované nitrokloubní zlomeniny mají absolutní indikaci k chirurgické léčbě, což platí i pro dislokované poranění krčku radia a olekranonu ulny. Nestabilní diafyzární zlomeniny pak mají indikaci k osteosyntéze relativní, která stoupá s věkem pacienta.

Objective: The bone remodeling belongs to the cornerstones of bone healing in children. Recently its importance and benefit is overlooked and dominate the more "aggressive" and "effective" way of treatment. The aim of the study is to bring the role of bone remodeling back into account in case of forearm fracture treatment in children. Methods: A clinical cohort of our department from a year 2017. Children with uncomplicated forearm fractures with clinical significant fragment displacement were evaluated. Entrance condition to the study was presence of the physis in proband skeleton. The cut-off conditions were compound fracture or refracture, patients with multiple injury, patients with Monteggio, or Galeazzi lesion. These injuries do affect the way of the forearm fractures treatment. We study the fracture location, patient´s age, treatment methods and the results of treatment. Results: During the year 2017 3392 children were treated in our department because of skeletal injury. Three hundred and forty six of them suffered uncomplicated forearm fracture. Injury of the distal radius was treated without surgery in absolute majority in all age groups. On the other hand injury of the radial neck or the ulnar olecranon were treated almost in all cases by osteosynthesis. In case of forearm shaft fractures the proportion of osteosynthesis rised according to age group. Conclusion: The younger the patient is the more conservative way of treatment of the forearm fracture is used, thanks to bone remodeling. For uncomplicated distal radial injury is non-operative way of treatment fully adequate. Only displaced intraarticular fractures are absolutely indicated for osteosynthesis. The same is valid for displaced radial neck or olecranon fractures. In unstable forearm shaft fracture there are only relative indication for osteosynthesis, which rise according to the patients age.

Článek

Coxa vara adolescentium - naše klinické zkušenosti
[Slipped capital femoral epiphysis - our clinical experience]

Ortopedie. 2018 ; 12 (6) : 238-241.

Ortopedie (Praha)
ISSN 1802-1727
Medvik
Zdroj

Úvod: Na léčbu nestabilních lézí coxa vara adolescentium (CVA) neexistuje jednotný a všeobecně uznávaný postup ani co do načasování, ani co do provedení operace nebo pooperačního režimu. Ve studii jsme se zaměřili na retrospektivní zhodnocení výsledků léčby našich pacientů s nestabilní i stabilní lézí CVA v korelaci s literárními prameny a představení našeho léčebného algoritmu. Metoda a materiál: Retrospektivní studie pacientů léčených pro diagnózu CVA na našem pracovišti za období 18 let (2000-2017). Pro potřeby této studie jsme dělili pacienty na dvě základní formy CVA, tedy na stabilní a nestabilní. Hodnotili jsme věk, pohlaví, metodu léčby, použité implantáty a výsledky léčby. Etiologie, hmotnost pacientů nebo eventuální přidružené endokrinologické dysbalance nebyly předmětem studia. Naše výsledky jsme porovnávali s výsledky dotazníkové studie POSNA publikované v roce 2016. Výsledky: Za sledované období jsme pro diagnózu CVA ošetřili celkem 39 dětí (47 proximálních femurů). V osmi případech se postupně objevilo i druhostranné postižení. V 66 % (31 případů) se jednalo o nestabilní lézi, ve 34 % (16 případů) pak o lézi stabilní. U nestabilních lézí nebyl pomocí USG ani u jednoho pacienta odhalen intraartikulární hematom. Pro diagnostiku a indikaci k výkonu postačilo u všech pacientů pouze standardní rtg vyšetření kyčelního kloubu; v PA projekci u nestabilních lézí, u stabilních lézí pak i v projekci axiální. V případě stabilních lézí se všichni pacienti zhojili bez komplikací (100,0 %). U nestabilních lézí došlo ke zhojení bez následků u 77,4 % případů. V 22,6 % (7 případů) došlo k rozvoji avaskulární nekrózy (AVN) epifýzy hlavice femuru. Diskuse: Na léčbu CVA není zatím žádné univerzálně platící doporučení. Standard léčby stabilní i nestabilní formy CVA, používaný na našem pracovišti, se ne ve všech bodech shoduje s výsledky dotazníkové studie POSNA z roku 2016. Naším léčebným protokolem jsme dosáhli četností komplikací ve smyslu AVN hlavice na dolní hranici světových statistik (14-58 %). Výsledky léčby nás tak opravňují k jejímu doporučování. Závěr: Nestabilní formu CVA považujeme za patologickou skeletální lézi na podkladě traumatu, a tedy ve své podstatě za patologickou zlomeninu. U pacientů s nestabilním skluzem hlavice v rámci CVA doporučujeme předoperační trakční léčbu na 1-3 dny, poté šetrnou manipulaci v kyčelním kloubu v celkové anestezii k upravení postavení hlavice a stabilizaci hlavice svazkem Kirschnerových drátů nebo či 6,5mm kanylovaným šroubem. Pooperačně pak trakční léčbu na dva týdny s následnou vertikalizací a velmi pozvolným zatěžováním.

Introduction: There is no one unified and generally accepted way of treatment of the unstable form of Slipped Capital Femoral Epiphysis (SCFE), neither in terms of its timing nor in operation procedure and postoperative management. We draw a comparison between results of our retrospective study and literature. In the end we present our therapeutic algorithm. Material and methods: A retrospective study of patients treated for SCFE at our department in the period of 18 years between 2000-2017. For the purposes of the study we divided the patients into two main groups depending on the type of their SCFE: stable and unstable. We evaluated age, sex, treatment method, used implants and results. Aetiology, body weight or hormonal disbalance were not evaluated. Our results were compared with the outcome of POSNA questionnaire published in 2016. Results: Thirty-eight children (47 proximal femurs) were treated for SCFE during the studied period. In 8 cases there was a bilateral diagnosis. Unstable form was present in 66 % (31 cases), the stable form in 34 % (16 cases). There was no case of tension hemarthrosis present in unstable form, verified by ultrasound screening. The diagnosis was determined by plain X-ray in all cases; in unstable form only PA view was sufficient, in stable one the axial projection was added. All cases of stable SCFE (100 %) were healed without follow up procedures. In 7 cases of unstable SCFE (22,6 %) avascular necrosis of the femoral capital epiphysis (AVN) developed. Discussion: There is no one commonly accepted way of treatment of the unstable form of SCFE. There are differences between our therapeutic standards and the results of the POSNA questionnaire from 2016. On the other hand, the value of AVN incidence in our study represents the lower margin of global statistics (14-58 %). Our results give us the right to recommend our therapeutic standards. Conclusion: We classify the unstable form of SCFE as a trauma on the basis of pathological skeletal lesion. In case of unstable form of SCFE we recommend raction of the injured leg for 1-3 days as a preoperative procedure. As a method of treatment, we recommend gentle manipulation under general anaesthesia to reach the optimal position of the femoral capital epiphysis and stabilisation by Ki-wires bundle or 6,5 mm cannulated screw. In addition, we recommend postoperative traction of the affected leg for 2 weeks followed by verticalization with slow gradual weightbearing.

MeSH
chirurgie operační metody MeSH
dítě MeSH
lidé MeSH
mladiství MeSH
ortopedické výkony metody MeSH
radiografie metody MeSH
retrospektivní studie MeSH
skluz proximální femorální epifýzy * diagnóza chirurgie klasifikace MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH
mladiství MeSH
mužské pohlaví MeSH
ženské pohlaví MeSH
Publikační typ
přehledy MeSH

Abstrakt

Poúrazová elevace transamináz při poranění jater u dětí bez USG a CT korelace

Sborník přednášek. 2014 ; () : .

Medvik
Zdroj

Publikační typ
abstrakt z konference MeSH

Výzkumná zpráva

Komplexní řešení poranění hlezenního kloubu rostoucího skeletu : aplikace vlastního výzkumu, diagnostika a funkční terapie

Pešl, Tomáš, 1959-
Autor Autorita
Havránek, Petr, 1951-
Autor Autorita
Melínová, Hana
Autor Autorita
Thomayerova nemocnice (Praha, Česko)
Autor Autorita

Praha : Iga MZ ČR, 2012

Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR

1 sv. : il., tab. ; 31 cm

Cílem studie je na základě aplikace výsledků vlastního, již proběhlého výzkumu vytvořit optimální schéma třídění poranění hlezenního kloubu rostoucího skeletu a na něj navazující funkční diagnosticko terapeutický algoritmus řešení těchto poranění a to nazákladě komplexního pohledu na dětské hlezno jako na funkční jednotku. Studie bude tvořena retrospektivní studií našeho klinického materiálu za období pěti let (300 pacientů) a navazující prospektivní studií za období 2,5 let (150 pacientů), ve které již budou aplikovány poznatky ze studie retrospektivní.; This project is based on our former research in this topic. The aim of the project is to create optimal classification schedule for the injury of the growing ankle joint and the consequent forming the functional algorithm of the diagnosis and treatment of this injury by a complex view of the growing ankle joint as a functional unite. The project will be createed by a retrospective study of our five-year-period material (three hundred patients) and by a consequent prospective study (2,5-year period/150 patients), in which the results of the retrospective study will be applied.