Delirium tremens je život ohrožující stav, který vyžaduje intenzivní léčbu vysokými dávkami clomethiazolu nebo benzodiazepinů, saturaci tekutin parenterálně, důsledné sledování vnitřního prostředí, léčbu přidružených komplikací a často i omezení pacienta. Nekomplikované delirium tremens je možné odléčit i v rámci psychiatrie, stavy komplikované (např. somatickým stavem či traumatem hlavy) patří na jednotku intenzivní péče v nemocnici s účastí psychiatra jako konziliáře.
Delirium tremens is a life threatening condition that requires an intensive care. The treatment involves high dosages of clomethiazol or benzodiazepines, intravenous fluid and electrolyte supplementation, treatment of complications, monitoring of blood results (esp. electrolytes, fluid levels) and vital signs. The restriction of the patient is often needed. Non-complicated delirium tremens could be cured in the mental hospital, but more complicated states (somatic disease, head trauma etc.) should be treated in the intensive care unit with the cooperation of a psychiatrist.
- Klíčová slova
- odvykací stav, clomethiazol,
- MeSH
- alkoholové delirium diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- chlormethiazol aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- diazepam aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- tekutinová terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Tato původní práce sleduje výskyt některých rizikových faktorů ve dvou skupinách pacientů: 1. pacienti s delirantním stavem po odnětí alkoholu, 2. pacienti s odvykacím stavem bez deliria. CD: Určení významných rizikových faktorů vzniku a rozvoje deliria tremens, které by pak mohly být vyu¬žity v klinické praxi při příjmu a rozdělování pacientů na jednotlivá oddělení, také pro plánování další léč¬by a snížení rizika rozvoje komplikací delirantního stavu. Metody: Ze všech pacientů, kteří byli přijati v roce 2004 na akutní příjmové oddělení pro léčbu závislostí Psychiatrické léčebny v Kroměříži, byly vybrány dvě skupiny mužských pacientů. Rozděleni byli do dvou skupin podle příslušnosti k diagnóze F10.3 nebo F 10.4 dle MKN 10. V obou skupinách byl sledován výskyt následujících dvanácti rizikových faktorů: 1. epileptický záchvat před přijetím či v anamnéze, 2. hyperten¬ze či elevace TK při přijetí, 3. úraz hlavy, 4. jiný traumatický děj před přijetím, 5. hypokalémie, 6. elevace ALT a/nebo AST, 7. cirhóza jater, 8. diabetes mellitus, 9. vředová choroba či gastropatie akutně přítomná a/nebo v anamnéze, 10. pankreatopatie, 11. febrilie či infekce, 12. projevy odvykacího stavu při současné ebrietě při přijetí. Dále byla sledována četnost současně přítomných příznaků. Byly hledány souvislosti mezi rizikovými faktory a rozvojem či přítomností deliria tremens. Celkem bylo ve studii 87 pacientů, z toho 57 s výskytem deliria, 30 s prostým odvykacím stavem. Výsledky: Ve skupině delirantních pacientů se statisticky významněji vyskytovala hypokalémie - RR = 3,8 (1,2-12,0), epilepsie - RR = 2,75 (1,1-6,9) a přítomnost čtyř a více příznaků současně - RR = 2,6 (1,1 -6,5). Jako vedlejší nález byl zjištěn vyšší průměrný věk ve skupině F10.4 - 4719,0, oproti 4318,4 u F10.3 při p<0,05. Na hranici statistické významnosti (p<0,10) byl nález elevace jaterních testů. Významně častěji se dále vyskytovaly následující znaky - úrazy hlavy i končetin, febrilie a pankreatopatie. Naopak ve skupině pacientů s odvykacím stavem bez deliria se statisticky významněji vyskytoval nález současné ebriety a odvykacího stavu - RR = 6,6 (1,9-23,6). Závěry: Nalezené signifikantně významné rizikové znaky je možné poměrně snadno zjistit při příjmu pacienta vyšetřením klinickým, laboratorním, popř. odebráním nebo znalostí anamnézy. U takto vytipova¬né rizikové skupiny přijímaných pacientů pak může následovat intenzivní terapie zaměřená na snížení rizi¬ka rozvoje deliria a jeho komplikací.
In the study there are followed up certain risk factors in two categories of patients: 1. Patients in a statě of delirium upon withdrawal of alcohol 2. Patients weaning from alcohol without any delirium Objective: To determine important risk factors in the appearance and development of delirium tremens, that could then be utilized in clinical practice, námely in checking in of patients and distributing them to diffe-rent wards, as well as in the planning of further treatment and in diminishing the risk of developing com-plications of the statě of delirium. Methods: Out of all patients admitted in 2004 at the department for acute cases and for treating addictions at the Psychiatrie Hospital in Kroměříž there háve been selected two groups of male patients. The distribu-tion into two groups was determined by fitting under diagnosis F 10.3 or F 10.4 according to the Internati¬onal Classification of Diseases 10. In both groups there háve been followed up the following risk factors: 1. epileptic seizure at admission or in personál history, 2. hypertension or elevated blood pressure at admissi-on, 3. head injury, 4. other trauma before admission, 5. hypokaliaemia, 6. inereased ALT and/or AST, 7. liver cirrhosis, 8. diabetes mellitus, 9. gastric uleers or gastropathy, acute and/or in personál history, 10. panere-atopathy, 11. temperatures or infection, 12. manifestations of withdrawal syndrome under simultaneous ebriety at admission. Further, there has also been followed up the frequency of simultaneously present symptoms. There háve been searched for connections between the risk factors and the development or pre¬sence of delirium tremens. The study comprised a total of 87 patients, of whom 57 suffered delirium, and 30 with simple withdrawal syndrome only. Results: In the group of patients suffering delirium there háve oceurred to a statistically more significant degree hypokaliaemia - RR=3.8 (1.2-12.0), epilepsy - RR=2.75 (1.1-6.9), and the presence of four and more symptoms simultaneously - RR=2.6 (1.1-6.5). A minor finding was a higher mean age in the F 10.4 group - 4719.0 years as against 4318.4 in the F 10.3 group at p<0.05. The finding of elevated liver enzyme testes was of borderline statistical significance (p<0.10). Significantly more frequent was the finding of the following signs: injury of the head and extremities, temperatures and panereatopathy. On the other hand, in the group of patients with simple withdrawal syndrome without delirium there was to a statistically significant degree more frequently present the simultaneous finding of ebriety and abstinence symptoms – RR=6.6 (1.9–23.6). Conclusions: The important risk signs identified can relatively easily be detected on admission of the patient by clinical and laboratory investigations, or from his personal history. In thus identified risk groups of checked-in patients there can follow intensive therapy focused on the diminishing of the risk of developing delirium and its complications.
- Klíčová slova
- stilnox,
- MeSH
- delirium etiologie farmakoterapie MeSH
- hypnotika a sedativa aplikace a dávkování MeSH
- karbamazepin aplikace a dávkování MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- polékové dyskineze farmakoterapie MeSH
- poruchy spojené s užíváním psychoaktivních látek diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- pyridiny aplikace a dávkování krev MeSH
- risperidon aplikace a dávkování MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- přehledy MeSH
