- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
This article represents a multidisciplinary approach to biomechanics (engineering + medicine) in the field of "collum femoris" fractures. One possible treatment method for femoral neck fractures, especially for young people, is the application of cancellous (i.e. lag or femoral) screws (with full or cannulated cross-section) made of Ti6Al4V or stainless steel. This paper therefore aims to offer our own numerical model of cancellous screws together with an assessment of them. The new, simple numerical model presented here is derived together with inputs and boundary conditions and is characterized by rapid solution. The model is based on the theory of beams on an elastic foundation and on 2nd order theory (set of three differential 4th order equations, combination of pressure and bending stress-deformation states). It presents the process for calculating displacements, slopes, bending moments, stresses etc. Two examples (i.e. combinations of cancellous screws with full or cannulated cross-section made of stainless steel or Ti6Al4V material) are presented and evaluated (i.e. their displacement, slopes, bending moments, normal forces, shearing forces and stresses). Future developments and other applications are also proposed and mentioned.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Klíčová slova
- kompenzatorní hypoinflamatorní imunosupresivní reakce, zevní fixace, damage control orthopaedics,
- MeSH
- fraktury kostí chirurgie terapie MeSH
- kosti a kostní tkáň zranění MeSH
- lidé MeSH
- ortopedické výkony metody MeSH
- pánevní kosti zranění MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu metody MeSH
- polytrauma * chirurgie terapie MeSH
- syndrom systémové zánětlivé reakce terapie MeSH
- urgentní zdravotnické služby metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Úvod: Traumatický abdominální kompartment syndrom je závažnou a potenciálně život ohrožující komplikací, vyskytující se u těžkých poranění břicha. Vzniká jako důsledek nárůstu intraabdominálního tlaku a jeho vlivu na ventilaci a cirkulaci včetně mikrocirkulace. To se projevuje hypoventilací, negativním dopadem na srdeční činnost a orgánovou dysfunkcí. K jeho diagnostice využíváme nejčastěji měření intravezikálního tlaku spolu s hodnocením klinického stavu. Materiál: V našem sdělení uvádíme soubor 15 pacientů s rozvinutým traumatickým abdominálním kompartment syndromem hospitalizovaných na Klinice úrazové chirurgie Ostrava v letech 2006 – 2015. Tito pacienti vycházejí ze skupiny 422 nemocných, kteří byli na našem pracovišti v daném období operovaní pro poranění břicha. Výsledky: Ze skupiny 15 pacientů s rozvinutým abdominálním kompartment syndromem zemřelo šest pacientů. Ve všech případech se jednalo o závažná polytraumata. Dekompresní operace byla provedena u dvou pacientů ihned po příjmu do nemocnice, u zbylých pacientů byl výkon proveden v průměru po 2,81 dnech. V podrobném textu pak rozebereme podrobnější rozbor vývoje stavu u vybraných případů. Závěr: Hodnoty intraabdominálního tlaku nad 20 mmHg se současnou přítomností klinických příznaků považujeme za indikaci k provedení dekompresní laparostomie. Tento výkon můžeme provést rovněž preventivně u těžkých abdominálních traumat, kde již podle vstupního nálezu můžeme očekávat vysoké riziko rozvoje abdominálního kompartment syndromu.
INTRODUCTION: Abdominal compartment syndrome is a serious and potentially life-threatening complication, which occurs in patients with serious abdominal trauma. It originates as a consequence of elevation in intraabdominal pressure, and the related effects imposed upon ventilation and circulation, including microcirculation. The condition is manifested with hypoventilation, negative impact upon the heart function and organ dysfunction. In order to diagnose the syndrome, we most frequently use the measurement of intravesical pressure, together with evaluation of the patient’s clinical condition. MATERIAL: The authors report on a group of 15 patients with a developed abdominal compartment syndrome hospitalized at the Trauma Centre, University Hospital Ostrava between 2006 and 2015. These patients represent a subgroup from 422 patients, who underwent a surgical procedure due to abdominal trauma at our centre during that time. RESULTS: From the group of 15 patients with a developed abdominal compartment syndrome, 6 patients died. All patients sustained a serious polytrauma. Decompression surgery was performed in 2 patients immediately after admission to the hospital, in the remaining patients, the procedure was performed after 2.81 days on average. In the following text, the authors present a detailed analysis of the development of the condition in selected cases. CONCLUSION: We consider the values of intra-abdominal pressure exceeding 20 mmHg, with a simultaneous presence of clinical manifestations, to be an indication for performing a decompressive laparostomy. This procedure may be also performed preventively, in patients with serious abdominal trauma, in whom it is possible to anticipate further development of abdominal compartment syndrome, already according to the initial findings.
- MeSH
- abdominální dekomprese metody mortalita ošetřování MeSH
- dospělí MeSH
- laparotomie metody ošetřování MeSH
- lidé MeSH
- nitrobřišní hypertenze * etiologie chirurgie klasifikace patofyziologie MeSH
- polytrauma komplikace MeSH
- poranění břicha etiologie chirurgie komplikace MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
CÍL: Cílem článku je zhodnotit soubor pacientů a naše zkušenosti při používání metody Damage control orthopaedics (DCO) u kriticky polytraumatizovaných pacientů, analyzovat množství primárně použitých zevních fixací a posoudit dobu, kdy dochází ke konverzi na definitivní stabilizaci zlomenin. MATERIÁL A METODA: Jde o zhodnocení kriticky polytraumatizovaných pacientů na Traumacentru Fakultní nemocnice v Ostravě od roku 2009 až do roku 2013. Pacienti našeho souboru byli pacienti s Injury severity score (dále jen ISS) větší než 32, tedy polytraumatizovaní pacienti v kritickém stavu, Abreviated Injury score (dále AIS) pro oblast „Hlava“ méně než tři, abychom tak z našeho souboru vyloučili pa- cienty, kteří umírají z důvodu komplikací po intrakraniálním poranění. Pacienti našeho souboru utrpěli dutinová i skeletární poranění (sledujeme femur, bérec, pánev) za dané období. Na našem pracovišti jsme ošetřili 43 kriticky polytraumatizovaných pacientů z celkového počtu 1061 polytraumatizovaných (Úrazový registr ČR). Sledovali jsme typ primárně použité zevní resp. vnitřní fixace. Sledovali jsme dobu konverze zevní fixace na definitivní typ stabilizace zlomenin. VÝSLEDKY: Od roku 2009 do roku 2013 jsme ošetřili metodou DCO 26 pánevních poranění, 18 poranění femuru a 21 poranění bérce u 43 kriticky polytraumatizovaných pacientů. V 15 případech jsme u pánevních poranění použili zevní fixaci ke stabilizaci pánevního poranění, u 11 poranění pánve byla indikována konzervativní terapie. Zlomeniny femuru jsme v devíti případech ošetřili zevní fixací, osmkrát byla indikována nitrodřeňová osteosyntéza a v jednom případě byla primárně provedena amputace ve stehně. Zlomeniny bérce jsme ošetřili v 13 případech zevní fixací, v sedmi případech nitrodřeňovou osteosyntézou a jedenkrát byla primárně provedena amputace. Průměrná doba odstranění zevní fixace a konverze na vnitřní osteosyntézu byla u zlomenin femuru 17. den. V případě zlomenin pánve jsme indikovali odstranění zevní fixace průměrně 51. den. Ve většině případů u zlomenin bérce došlo k doléčení zevní fixací a k odstranění zevní fixace bérce došlo v průměru po sedmi měsících. ZÁVĚR: U kritických polytraumatizovaných pacientů na našem pracovišti používáme metodu DCO. Vzhledem k našim zkušenostem je možné doléčení zlomenin pánve a bérce na primárně použité zevní fixaci. V případě zlomenin femuru provádíme vždy konverzi na vnitřní typ osteosyntézy.
OBJECTIVE: The aim of this paper is to evaluate group of patients and our experience with use of the Damage control orthopaedics method for critically ill polytrauma patients, with an intention to analyze an amount of primarily applied external fixations and to assess the time when the conversion to the definite mode of fracture stabilization occurs. MATERIALS AND THE METHOD: This paper deals with a study of critically ill polytrauma patients treated at the Trauma Cen-ter of the University Hospital Ostrava in the period of 2009 - 2013. Our sample consists of patients with Injury severity score (henceforth ISS) higher than 32, i.e. patients with severe polytrauma. We excluded patients with severe intracranial injury (i.e. patients with AIS 3 and more in this body area). All patients of the sample suffered both cavity and skeletal injuries (we were observing a method of pelvic, femoral and lower leg treatment) at those who suffered a skeletal injury. In the given, we were able to engage 43 patients in our sample out of 1061 treated polytrauma patients (Polytrauma registry). We were observing a type of primarily applied external or internal fixation of those patients. In case of an external fixation we were monitoring the time required for an external fixation conversion to the definite mode of skeletal stabilization of fracture. RESULTS: From 2009 to 2013 we recorded 26 pelvic injuries, 18 femoral injuries and 21 shank bone injuries of these 43 patients. In 15 cases we applied the external fixation method to stabilize pelvic injuries, in 11 cases we applied conservative method of treatment. Femoral injuries were treated by external fixation in 9 cases, in 8 cases internal osteosynthesis, in 1 case was amputation undertaken. And shank bone fractures were treated by external fixation in 13 cases, in 7 cases internal osteosynthesis, in 1 case was primary amputation undertaken. An average time for removal of external fixation and conversion to internal osteosynthesis of femoral fractures was 17 days. External fixation of pelvic fractures was removed after 51 days, on average. In most cases of shank bone fractures we had to finish the treatment with external fixation and we recommended a patient to remove an external fixation 7 months later, on average. CONCLUSION: We use the DCO method to treat critically ill polytrauma patients at our department. According to our experience it is possible to finish the treatment of pelvic and shank bone fractures at the majority of patients using the primarily applied external fixation. On the contrary, the primarily applied external fixation method in case of diaphyseal femur fracture was always converted to intramedullary osteosynthesis.
- MeSH
- bérec chirurgie MeSH
- externí fixátory statistika a číselné údaje MeSH
- fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje MeSH
- fraktury femuru chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetné fraktury chirurgie MeSH
- pánevní kosti chirurgie zranění MeSH
- polytrauma * chirurgie MeSH
- skóre závažnosti úrazu MeSH
- vnitřní fixace fraktury statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
x
x
- Klíčová slova
- podtlaková terapie ran (NPWT),
- MeSH
- amputace statistika a číselné údaje MeSH
- celková anestezie MeSH
- hojení ran MeSH
- infekce v ráně * etiologie prevence a kontrola MeSH
- končetiny chirurgie zranění MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- obvazy hydrokoloidní statistika a číselné údaje MeSH
- otevřené fraktury * chirurgie komplikace MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- poranění měkkých tkání * terapie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- terapie ran pomocí řízeného podtlaku * metody statistika a číselné údaje MeSH
- ukazatel závažnosti úrazu MeSH
- úrazy a nehody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Od roku 1993 se do úrazové chirurgie zavádějí moderní metody léčby těžce poraněných pacientů. Jde o diferencované rychlé postupy léčby poraněného skeletu s cílem zabránit rozvoji těžkého hemoragického šoku a vykrvácení pacienta. Předpokladem zavedení těchto metod je studium zánětlivé odpovědi organismu na úraz. Od roku 2000 byl tento postup nazván damage control orthopaedics. Autoři se zabývají historií této metody, fyziologií těžkého traumatu, výběrem pacientů pro tuto metodu léčby a timingem definitní léčby.
New methods of treating seriously injured patients have been introduced in the field of trauma surgery since 1993. These consist mostly of differentiated and rapid procedures of treatment of the injured skeleton, with the aim of preventing the development of severe haemorrhagic shock and exsanguination of the patient. The precondition for introducing these techniques is the study of the organism's inflammatory response to trauma. Since 2000, this approach has been called damage control orthopaedics. The authors deal with the history of this method, the physiology of severe trauma, selection of patients eligible for this method and the appropriate timing of definitive treatment.
- MeSH
- čas MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- fixace fraktury metody MeSH
- fraktury kostí * diagnóza patofyziologie terapie MeSH
- kontinuální vzdělávání lékařů MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ortopedické výkony MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu metody MeSH
- polytrauma * diagnóza terapie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- senioři MeSH
- syndrom systémové zánětlivé reakce patologie MeSH
- terapeutická embolizace MeSH
- ukazatel závažnosti úrazu MeSH
- úrazy a nehody MeSH
- vnitřní fixace fraktury MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
