- MeSH
- financování organizované MeSH
- Publikační typ
- abstrakty MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Peritoneální dialýza je jednou z možností léčby nemocných se selháním ledvin. Nezbytnou podmínkou chronické peritoneální dialýzy je dlouhodobě správně fungující peritoneální katétr. Cílem této práce bylo porovnat výskyt komplikací po laparoskopické (34 pacientů) a po laparo- tomické (27 pacientů) implantaci peritoneálního katétru. Ve skupině pacientů po laparoskopické implantaci katétru byl častější výskyt úniku dialyzátu (časný „leak“) podél katétru v pooperačním období oproti skupině pacientů po laparotomické implantaci (41 % oproti 18,4 %). Vycestování katétru z malé pánve bylo v obou skupinách srovnatelné (14,8 % oproti 11,1 %). Časná infekce tunelu podél katétru se vyskytla u 1 pacientky po laparotomické implantaci katétru. Průměrná délka laparoskopického výkonu byla význam- ně kratší ve srovnání s laparotomickým výkonem (24 oproti 30 minutám). Pacienti s výskytem časného úniku dialyzátu se nelišili od ostatních věkem, hodnotami celkové bílkoviny a sérového albuminu, v této skupině bylo však větší zastoupení pacientů s diabetem (63 % oproti 33 %). Vzhledem k vyššímu výskytu časného úniku dialyzátu ve skupině po laparoskopickém zavedení katétru jsme učinili následující opatření: těsně uzavíráme incize po průchodu portů, s perito- neální dialýzou začínáme nejdříve za 14 dní po implantaci peritoneálního katétru (tzv. „break- in“ perioda) a dbáme na včasné zařazení pacientů do peritoneálně dialyzačního programu (především diabetiků).
Peritoneal dialysis is one possible way how to treat patients with renal failure. An essential prerequisite of chronic peritoneal dialysis is a long-term well functioning peritoneal catheter. The objective of the present work is to compare the incidence of complications after l aparoscopic (34 patients) and laparotomic (27 patients) implantation of a peritoneal catheter. In the group of patients after laparoscopic implantation of the catheter early leak of the dialysate along the catheter was more frequent during the postoperative period as compared with the group of patients after laparotomic implantation (41 % as compared with 18.4 %). The escape of the catheter from the pelvis minor was comparable in the two groups (14.8 % as compared with 11.1 %). Early infection of the tunnel along the catheter was recorded in one female patient after laparotomic implantation of the catheter. The mean period of the laparoscopic operation was significantly shorter as compared with the laparotomic operation (24 as compared with 30 min.). Patients with early leak of the dialysate did not differ as to age total protein and serum albumin. The group comprised however a higher ratio of diabetic patients (63 % as compared with 33 %). Inview of the higher rate of early leak of dialysate in the group after laparoscopic ins ertion of the catheter we made the following provisions: we close tightly the incisions after passage of the ports, we do not start with peritoneal dialysis sooner than 2 weeks after implantation of the peritoneal catheter (so-called break-in period) and ensure early inclusion of the patients in the peritoneal dialysation programme (in particular diabetic patients).
- MeSH
- dospělí MeSH
- laparoskopie metody MeSH
- laparotomie metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- peritoneální dialýza metody MeSH
- renální insuficience terapie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zaváděcí katétry MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Patnáct nemocných (6 mužů) ve věku 59±11,9 let, BMI 29±5,4, ASA 2±0,63 indikovaných k endoskopické cholecystectomii (12) a herniotomii (3) bylo po premedikaci diazepamem p.o. 10 mg uvedeno do anestezie propofolem (170±35 mg), fentanylem (0,2 mg) a mivacuriem (13±2,5 mg). Po krátké ekvilibraci byl sevofluran podáván příkonem 1 l/min čerstvé směsi při FA/FI nad 0,9 v atmosféře N2O/O2 při kontinuální kurarizaci mivacuriem (35±17 mg). Hodnoty systolického tlaku (mm Hg) klesly ve 13. minutě z 151±23,6 na 98±26,1 (65 % výchozí hodnoty), diastolického tlaku z 84±12,3 na 60±18,9 (71 %) a tepové frekvence (tepů/min) z 78±18,28 na 57±13,4 (73 %). Farmaka (5krát atropin, 1krát efedrin) byla použita u 6 pacientů (40 %), v 5 případech u hypertoniků léčených ACE inhibitory. 3 nemocným byl v časné pooperační fázi podán tramadol, 1krát byla pozorována nauzea. Zotavení z anestezie bylo standardní, s extubací 7±4,2 min, otevřením očí 10±3,7 min a orientací osobou za 12±3,9 min. Vyhodnocen vliv pohlaví, ASA, BMI a délky anestezie na parametry zotavení.
15 patients (6 men) aged 59±11,9 years, BMI 29±5,4, ASA 2±0,63 indicated for endoscopic cholecystectomy (12) or herniotomy (3) were premedicated with diazepam 10 mg PO. The patients were induced with propofol (170±35 mg), fentanyl (0,2 mg) and mivacurium (13±2,5 mg). After short time allowed for equilibration, sevoflurane was administered at 1 l/min fresh gas flow mixture with FA/FI over 0,9 in N2O/O2, while relaxation was maintained with mivacurium (35±17 mg). Systolic arterial pressure (mmHg) at 13 th minute dropped from 151±23,6 to 98±26,1 (65% of original values), diastolic pressure decreased from from 84±12,3 to 60±18,9 (71%) and heart rate (beats/min.) from 78±18,28 to 57±13,4 (73%). Pharmacologic intervention (atropin in 5 cases, ephedrin in 1 case) was used in 6 patients (40%), in 5 cases in hypertensive subjects on therapy with ACE-I. Three patients were given tramadol in early postoperative phase; nausea was observed in one case. Recovery from anaesthesia was standard. Times elapsed were as follows: to extubation 7±4,2 mins, to eye-opening 10±3,7 mins and to self-orientation 12±3,9 mins. the evaluation of influences of gender, ASA, BMI and duration of anaesthesia on recovery parameters follows.
Práce shrnuje první zkušenosti s VIMA technikou sevofluranové anestezie. 12 nemocných podstupujících menší chirurgické a ortopedicko-trauma- tologické výkony bylo uvedeno do anestezie způsobem VIMA – tidal breath induction sevofluranem. Během úvodu do anestezie byla pozorována u 3 pacientů apnoe, u 2 pacientů excitační pohyby a kašel (1krát) při zavádění laryngeální masky. Ztráta vědomí hodnocená vymizením řasového reflexu nastoupila za 95,6±30 sekund, zavedení laryngeální masky bylo možné po 190,2±66,6 sekundách od zahájení podávání sevofluranu. Zotavení po 42,1±28,5 min trvající anestezii bylo standardní, s odstraněním laryngeální masky po 423,1±173 sekundách, otevřením očí po 454,5±173 sekundách a orientací po 514,3±196 sekundách. VIMA technika je jednoduchá a bezpečná technika celkové anestezie. Pacienty je subjektivně velmi dobře tolerovaná. Vedení anestezie je vhodné systémem s nízkým příkonem směsi.
The paper summarizes our first experience with VIMA technique of sevoflurane anaesthesia. 12 patients scheduled for minor surgical, orthopedic or trauma surgery were induced with VIMA – tidal breath induction technique with sevoflurane. During induction, there was observed apnoea in 3 patients, excitatory phenomenons in 2 patients and cough (once) during laryngeal mask insertion. The loss of consciousness assessed as a lack of eye-lash reflex was observed after 95,6±30 secs. The insertion of laryngeal mask was possible after 190,2±66,6 secs after the beginning of sevoflurane administration. After 42,1±28,5 mins of anaesthesia duration, the recovery was standard with times to laryngeal mask removal 423,1±173 secs, eye-opening 454,5±173 secs and orientation 514±196 sec. VIMA technique is simple and safe technique of general anaesthesia. It is well tolerated by patients. Anaesthesia is preferentially maintained using low-flow technique.
V této retrospektivní studii autoři zpracovali zkušenosti s léčbou 71 nemocných, jejichž maligní pleurální výpotek byl léčen intrapleurálním podáním Corynebacterium parvum, bleomycinem anebo talkem v roztoku v období 12 let (1984 1995). 48 nemocných bylo do pleurální dutiny instilováno 7 mg lyofilizované vakcíny C. parvum, 16 jsme aplikovali 45-60 mg bleomycinu a 7 nemocným jsme intrapleurálně instilovali 5 g sterilního bezazbestového talku v roztoku. Všichni nemocní museli podstoupit opakované hrudní punkce s evakuací výpotku až do okamžiku, kdy bylo při punkci získáno méně než 300 ml. Pak byly uvedené léky injikovány intrapleurálně v jednom sezení po evakuační punkci. 9 nemocných zemřelo do 30 dnů po instilaci léků a pro krátkost přežití nebyli zahrnuti do hodnocení efektu léčby. Výpotek se nedoplnií po instilaci C. parvum u 24 ze 42 nemocných (57 %l, u 6 z 15 nemocných, kterým byl podán bleomycin (40 %), a u 4 z 5, kteří dostali talek v roztoku (80 %). Nejvíce vedlejších efektů jsme pozorovali ve skupině léčené talkem: 1 nemocný zemřel na progresivní kardiorespirační selhání 2 dny po jeho podání, další 2 nemocní uváděli velmi silné bolesti na hrudníku. Ve skupině nemocných s C. parvum byl nejčastějším vedlejším efektem febrilní stav. Po podání bleomycinu jsme pozorovali nejméně vedlejších účinků léčby. Na základě dosavadních zkušeností autoři soudí, že intrapleurální podání C. parvum je dostatečně účinnou léčbou maligních pleurálních výpotků. Intrapleurální podání roztoku talku 7 nemocným v této studii bylo doprovázeno význačnými vedlejšími efekty a vedlo k ukonCení tohoto způsobu léčby. Autoři soudí, že vedlejší účinky po podání talku těmto nemocným mohou souviset s velikostí částic talku použitého v této studii.
Authors refer in this retrospective study their results in 71 consecutive patients whose malignant pleural effusions were treated with intrapleural Corynebacterium parvum, bleomycin or talc slurry between 1984 and 1995. Forty-eight of the patients received 7 mg heat killed C. parvum, 16 patients received 45-60 mg bleomycin, and 7 patients received 5 g sterile talc in a slurry. All patients were subjected to repeated thoracenteses until the amount of aspirated fluid was less than 300 ml. Then the medications were injected intrapleurally at the end of the procedure. Nine of the patients died within 30 days of the procedure and were not included in the evaluation of the treatment efficacy. The one injection completely controlled the effusion in 24/42 patients 157 %1 receiving C. parvum, in 6/15 (40 %) receiving bleomycin and in 4/5 (80 %) receiving talc. Side effects were most troublesome with talc; one patient died of progressive respiratory failure and two patients had very severe chest pain. The primary side effect with C. parvum was a febrile reaction. Bleomycin was associated with the fewest side effects. From this study the authors conclude that the intrapleural injection of C. parvum is an effective therapy for malignant pleural effusion. The intrapleural administration of talc slurry in the present series was associated wath severe side effects that led us to abandon the use of this agent. They speculate that the side effects from talc in the present series may have been related to the particular type of talc that was used.
- MeSH
- Corynebacterium MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- maligní pleurální výpotek farmakoterapie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
